Jack London
(roz. John Griffith Chaney, *12. ledna 1876 – †22. listopadu 1916, USA; spisovatel, novinář, dobrodruh)
Jeden z nejslavnějších a nejúspěšnějších autorů přelomu 19. a 20. století se narodil matce, která se mimo jiné živila duchařinou, tvrdila totiž, že rozpráví s duchem indiánského náčelníka. Po chaotickém dětství bez otce (a chvíli též bez matky v péči bývalé otrokyně) se London vydal do světa, plavil se po moři, toulal se a příležitostně pracoval, krátce se pokoušel i o studium na univerzitě.
V roce 1897 chytá Jack zlatou horečku a vydává se na Klondike, což se trvale podepisuje nejen na jeho díle, ale také na zdraví (dostává kurděje). Po návratu do Kalifornie se začíná úspěšně živit přispěvky do řady magazínů a začíná vydávat své první knihy, z nichž mnohé se časem staly naprostou klasikou (Volání divočiny, Bílý tesák, Tulák po hvězdách…) Konopí, tehdy ještě legální, bylo tou dobou v Kalifornii téměř neznámé. London, sám spíše alkoholik, se s ním v podobě hašiše setkal díky svému příteli, básníku Georgi Sterlingovi, a stal se tak jedním z prvních amerických autorů, který o jeho užívání vypráví.
Ve svých memoárech nazvaných John Barleycorn (česky Démon alkohol) píše: „Představte si například říši hašiše, území obrovských časových i prostorových rozměrů. V posledních letech jsem se vydal na dvě pozoruhodné cesty do této daleké říše. Dobrodružství, která jsem tam prožil, se mi vpálila do mozku do nejmenších podrobností. A přece jsem se marně pokoušel nekonečnou řadou slov popsat i nejnepatrnější jejich část lidem, kteří se tam nikdy nedostali. (…) Mluvím celou hodinu, snažím se vypodobnit jen jednu jedinou stránku této říše hašiše, a nakonec jim neřeknu nic. A když jim nedovedu vylíčit ani tuto jedinou stránku veškerých a nesmírných hrůz a podivností, vím, že se mi nepodařilo vzbudit v nich ani nejmenší představu o říši hašiše.“
Londonova hašišová dobrodružství pak skončila na Šalamounském ostrově Guadalcanal, kde si společnost z lodě Snark udělala zastávku a Jack to tentokrát s hašišem poněkud přehnal. Jacka Londona, jenž byl dvakrát ženatý a zanechal po sobě dvě dcery, nakonec udolaly následky nezřízeného chlastání a ve věku 40 let umírá nemocný a v bolestech na následky (možná úmyslného) předávkování morfinem. Že raději nezůstal u toho hašiše…
