Drogy, které jíme

Profilový obrázek
  • Potraviny, drogy a léky obvykle považujeme za samostatné kategorie. Podíváme-li se jim však na zoubek důkladněji, zjistíme, že hranice mezi nimi nejsou zdaleka tak ostré, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Mnohé z běžně konzumovaných potravin totiž obsahují látky považované za psychoaktivní. Většinou v množstvích natolik malých, že ovlivnění vědomí nedokážeme ani rozeznat – což však nemusí být nutně výhoda.

Opít se rohlíkem

Alkohol je vedlejším produktem metabolismu kvasinek a v přírodě ho najdeme všude tam, kde se kvasinkám daří – obzvlášť v přezrálém (ale v menší míře i ve zralém) ovoci, které s oblibou vyhledávají i některá zvířata. Což nás nepřestává fascinovat. Když se před několika lety jeden švédský los opil zkvašenými jablky a uvízl v koruně jabloně, informovala o tom média po celém světě. A nebylo to zdaleka poprvé. O pár let dříve se opilá losice proslavila tím, že se svým (rovněž opilým) potomkem obléhala domov důchodců. Jindy dokonce opilý parohatec navštívil supermarket.
Alkohol však najdeme i tam, kde bychom ho nečekali. Třeba v některých sladkých tyčinkách či mnoha druzích baleného sladkého pečiva. Leckdy ho přidávají samotní výrobci za účelem prodloužení trvanlivosti nebo zlepšení vlastností těsta. Menší množství se vyskytuje také v ovocných šťávách, v chlebu, kefíru, ale i v nealkoholickém pivu.

Průzkum rakouské agentury pro zdraví a bezpečnost potravin před několika lety odhalil překvapivé množství alkoholu v žemlích na hamburgery (kilogram žemlí obsahoval 25 gramů alkoholu), ale také v dětských přesnídávkách, hořčici či rybích konzervách. Pravda, nejde o žádná závratná množství a uvede-li výrobce obsah alkoholu, z pohledu zákona je všechno v pořádku. Na rozdíl od nápojů totiž není množství alkoholu v potravinách regulováno. Matoucí však bývá označení – aby obsah alkoholu tolik nebil do očí, producenti ho označují jako etanol či líh. Samozřejmě malými písmeny…


Vyléčení alkoholici by se tedy měli mít na pozoru. Rohlíkem se sice neopijí, ale k návratu závislosti kupodivu přispět může. Pozor by si měli dát i rodiče. Možnost vzniku psychické závislost na „alkoholickém“ pečivu nemusí být u dětí nereálná. Jednoduché to nemají ani řidiči a zapřisáhlí abstinenti, které lihoviny z principu odpuzují.

Pozor na koláče

Obzvlášť zákeřné však může být pečivo s mákem – kromě alkoholu obsahuje i menší množství morfinu a dalších opiových alkaloidů. Zemědělci sice tvrdí, že v českém máku na rozdíl od tureckého či afghánského skoro žádný morfin není, ale je to dost relativní. Lékaři z Fakultní nemocnice v Plzni před několika lety zjistili, že sníte-li šest makových koláčů, budete mít patnáct hodin poté hladinu morfinu a kodeinu v moči dostatečně vysokou na obvinění z řízení pod vlivem omamných látek! Výsledek překvapil i samotné lékaře. Co se účinků týče, opiátový euforický stav se sice nedostaví, ale reakční rychlost řidiče již ovlivněna být může.

I státní zemědělská a potravinářská inspekce má na potravinářský mák docela spadeno a každým rokem odhalí celou řadu nevyhovujících výrobků. Zatímco maximální přípustný obsah morfinu je 43 miligramů na 1 kg, inspekce našla i výrobky s obsahem více než dvakrát tak vysokým. Úřad má dokonce podezření, že někteří výrobci mísí potravinářský mák s levnějším technickým, určeným pro farmaceutickou výrobu.

Koktejly alkaloidů

Na kofein, naši drogu číslo jedna, je snadné zapomenout. O tom, že se vyskytuje (spolu s koktejlem dalších alkaloidů) v kávě, čaji, guaraně, kolách či energetických nápojích, většinou víme. Najdeme ho samozřejmě i v potravinách s kávovou příchutí.

Menší (avšak nikoli zanedbatelné) množství obsahuje i čokoláda – a k tomu vyšší dávku příbuzného teobrominu. Nejvíc je ho v hořké čokoládě, a i když jsou jeho účinky převážně tělesné (stimuluje srdce, uvolňuje hladké svalstvo, potlačuje kašel a rozšiřuje cévy), působí lehce stimulačně i na psychiku – a holdujete-li čokoládě opravdu hodně, projeví se to.

Mnohem hůř však teobromin snáší naši čtyřnozí přátelé. Třeba pro psy může být i relativně malé množství čokolády smrtelné a v USA ji dokonce zkoušeli experimentálně použít jako jed na přemnožené kojoty. Fungovalo to, ale byla na to příliš drahá.

Tím však výčet alkaloidů v čokoládě nekončí. Najdeme v ní i „drogu zamilovaných“ fenylethylamin (strukturně nejjednodušší látka amfetaminové skupiny), ale ten je patrně odbourán v trávicím traktu a do mozku se nedostane. Nalezen v ní byl také endokanabinoid anandamid – možná i on trochu přispívá k nutkání dopřát si oblíbenou pochoutku. Mediálně vděčné tvrzení, že čokoláda působí podobně jako marihuana, je však velmi přemrštěné.

Lilek místo cigarety

Méně se však ví, že mnoho druhů zeleniny (většinou z čeledi lilkovitých) obsahuje měřitelná množství nikotinu. Najdeme ho v rajčatech, paprikách, bramborech, ale i v květáku a v čaji. Nejvíce alkaloidu (pomineme-li tabák) obsahuje lilek. Jako náhražka cigaret se bohužel nehodí – jedné cigaretě (1 mg nikotinu) odpovídá skoro deset kilo lilku, což je opravdu příliš. Konzumace lilku proto odpovídá spíš pasivnímu kouření. Takové srovnání však nedává příliš smysl, neboť jsme zanedbali spaliny, zodpovědné za převážnou většinu negativních důsledků kouření. Lilek je rozhodně zdravější.

Ale i když se zeleninou nezkouříme, nějaké účinky má – a překvapivě jsou spíše pozitivní. Zdá se totiž, že i stopová množství nikotinu snižují riziko vzniku Parkinsonovy choroby. Zeleninu s nikotinem lze proto bez obav doporučit i nekuřákům.

Kocovina z oříšku

Z úplně jiného těsta je však muškátový oříšek. Již pět gramů tohoto oblíbeného koření má nepopiratelné psychoaktivní účinky a větší množství vyvolává silný „trip“ – nájezd se dostaví až za několik hodin, ale následný snový a lehce halucinační stav může trvat třeba dva dny. Kromě toho však oříšek přináší i silnou kocovinu – je tak častá a natolik nepříjemná, že většina experimentátorů vyzkouší tuto snadno dostupnou drogu jenom jednou.

Což je docela štěstí – kdyby tomu tak nebylo, muškátový oříšek by se podobně jako v Saudské Arábii ocitl na seznamu zakázaných rostlin a v kuchyni bychom měli o jedno užitečné koření méně.

Psychoaktivní účinky (i chuť) má na svědomí silice (olejnatá aromatická směs různých látek) obsahující myristicin a elemicin (látky strukturálně velmi blízké zakázaným entaktogenům MMDA, MDA i MDMA). Patrně k nim přispívají i další příbuzní. Myristicin a jeho analogy mimochodem najdeme i v obyčejném kopru.

Koření jako jed

A u koření ještě zůstaneme – zdá se totiž, že ještě zdaleka nevydalo všechna svá tajemství. Jisté je, že celá řada v kuchyni běžně používaných aromatických rostlin obsahuje jedovaté látky, kterých není záhodno konzumovat větší množství.

Součástí oleje skořice je kumarin, který sice neovlivňuje vědomí, ale tělesné funkce dozajista ano. Vyskytuje se také ve svízeli či v divizně a rostliny ho paradoxně patrně vytvářejí za účelem potlačení chuti, aby pasoucím se zvířatům méně chutnaly.
Slabé psychoaktivní účinky jsou přičítány i látkám obsaženým v pepři (piperin), chilli papričkách (kapsaicin) a vanilce (vanilin). Za pozornost stojí také zázvor, kurkuma či asafetida (pryskyřice ločidla čertova lejno patří k nejsilnějším a nejpodivnějším kořením).

Ve fenyklu, anýzu či badyánu najdeme aromatický, sladký a chutný anetol, považovaný za slabý stimulant. Je to látka vpravdě univerzální, protože zároveň funguje jako pesticid a skvěle odpuzuje komáry.

Zvláštní zmínku si zaslouží příbuzný estragol, hlavní součást estragonového oleje. Najdeme ho i ve fenyklu, anýzu, borovicovém oleji a v hojném množství také v bazalce. Existuje podezření, že poškozuje DNA a může vyvolat rakovinu. Podle nepotvrzených zpráv je to prý také mírně euforický a slabě psychedelický relaxant. Nebylo by to překvapivé – estragol i anetol jsou strukturálně blízké parametoxyamfetaminu (PMA), nebezpečnější náhražce extáze (MDMA) – ale berte to s rezervou.

Také vás přešla chuť používat v kuchyni koření? Nezoufejte – nekonzumujete-li ho po hrstech, nejspíš se nemáte čeho bát. Koření navíc obsahuje i látky zdraví prospěšné. A nejsou nakonec i prchavé psychoaktivní účinky špetky koření spoluodpovědné za výsledný kulinářský zážitek?

Jídlo jako droga

Krátký přehled nebyl zdaleka úplný. Přesto naznačuje, že žít zcela bez drog je docela oříšek. Naštěstí to není nutné – stačí jíst, pít a kořenit s rozumem a s mírou. A když už se nám jídlo vymkne z rukou, psychoaktivní alkaloidy za to většinou nemohou.

Na lidskou psychiku totiž působí i jídlo samotné – obzvlášť pochutiny obsahující dokonale vyváženou kombinaci cukrů a tuků bývají často srovnávány s návykovými látkami. Zůstává však otázkou, do jaké míry je toto srovnání oprávněné. Ale tím se již budeme zabývat v dalším článku.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!