Použití psychedelik na podporu léčby je jen počátkem jejich návratu do naší společnosti.
Otevíráme oči
Postupně zjišťujeme, že s pomocí látek měnících vědomí lze léčit deprese, úzkostné stavy a různé závislosti, díky čemuž začínají v pohledu na ně převažovat racionálnější hlediska založená na vědeckých důkazech.
Kromě léčebných účinků by se ovšem mohla začít více využívat i schopnost těchto látek stimulovat tvůrčí myšlení a usnadňovat řešení problémů. Jak v knize Psychoterapie pomocí LSD uvedl Stanislav Grof, potenciál psychedelik při podpoře kreativního myšlení zaznamenali terapeuti už na přelomu padesátých a šedesátých let.
Toto téma pak v roce 1968 vyčerpávajícím způsobem zpracovali Robert Masters a Jean Houstonová v publikaci Psychedelické umění. Mnozí umělci, kteří se zúčastnili tehdejších pokusů s halucinogeny, potvrdili, že psychedelická zkušenost jim otevřela dveře k hlubokým zdrojům inspirace a pomohla jim dosáhnout větší umělecké svobody a rozvíjet kreativní myšlení. Nezřídka tak stoupla kvalita jejich práce.
Podobný tvůrčí přínos se neomezuje pouze na profesionální umělce. Grof uvádí, že během psychedelických seancí se lidé snaží své pocity vyjádřit rozličnými formami, například pomocí kreseb či básní. Intenzita emocionálního prožitku často způsobí, že je výsledek tvorby velmi působivý, jak dokládá tato série autoportrétů ženy vytvořených během seance s LSD.
Umělec je v každém z nás
Během psychedelického tripu lidé experimentují s různými formami vyjádření a stává se, že naleznou novou oblast umění, jíž se poté začnou věnovat, což může být velmi přínosné bez ohledu na to, zda k tomu zpočátku mají vlohy.
Potenciál psychedelik při podpoře kreativního myšlení zaznamenali terapeuti už na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století.
Kromě toho mohou lidé odhalit nové způsoby, jak vnímat různé formy umění, což také může otevřít nové dimenze zážitků. Grof ve své knize ukazuje, že jediná seance s LSD stačí k tomu, aby lidé, kteří se nezajímají o „nekonvenční formy umění“, dokázali proniknout do různých abstraktních forem, jako je kubismus, impresionismus a surrealismus.
Aldous Huxley v rozhovoru o drogách a kreativitě pronesl podobnou poznámku naznačující, že nám tyto zkušenosti mohou ukázat, jak různí umělci vnímají svět: „Opravdu se díky tomu dokážete na svět podívat z jiného úhlu. A zcela jasně začnete chápat, jak lidé s určitým zvláštním nadáním vnímali svět. Dokážete vstoupit do světa, v němž žili význační umělci jako nizozemský malíř Vincent van Gogh či anglický básník a vizionář William Blake.“
