Věk: 44 let
Profese: Konzultant v oblasti zavádění konopí do medicínské praxe a výkonný ředitel aust Kralské společnosti Phytotech Medical.
Aktivity a koníčky: Vývoj šetrných zemědělských technologií, boj za legalizaci a medikalizaci konopí.
Na čem v současné době pracuješ?
Pracuji jako poradce několika vlád, které zavádějí konopnou léčbu do zdravotnických systémů, na mezinárodní úrovni pomáhám propojovat pacientské organizace z různých zemí a přednáším o konopné problematice po celém světě. Kromě toho jsem ředitelem australské společnosti, která pracuje na vývoji nových metod aplikace kanabinoidů.
Kdy jsi poprvé v životě konopí vyzkoušel a jaký to na tebe mělo vliv?
Poměrně pozdě – ve dvaadvaceti, když jsem studoval na vysoké v Bostonu. Někdo mi dal konopnou sušenku, a neřekl mi, co v ní je… Byl jsem zkouřený 24 hodin a rozhodně to nebylo příjemné, od té doby jsem konopí v jídle už nikdy neměl. Rád si občas zakouřím, ale nejsem nějaký náruživý uživatel – jsem zastánce střídmosti.
Jaké je tvé vzdělání a kde jsi pracoval, než ses začal naplno věnovat konopné problematice?
Vystudoval jsem management a marketing ve Spojených státech, kde jsem žil v letech 1981 až 1993, kdy jsem se natrvalo vrátil do Izraele. Zde jsem absolvoval ještě několik zdravotnických kurzů (např. Zásady klinické praxe) a získal certifikáty (např. Řízení klinických studií), jež se mi poté hodily při práci ve zdravotnickém sektoru, do něhož jsem se snažil „protlačit“ konopí. V Americe jsem pracoval s drogově závislými, kterým jsme poskytovali substituční ibogainovou terapii.
Co tě přivedlo do světa konopného aktivismu a boje za práva pacientů na léčbu?
V rámci substituční ibogainové terapie jsem nějakou dobu působil v Nizozemsku, kde mi došlo, že tamější model částečné legalizace a dekriminalizace je společensky mnohem prospěšnější než prohibice. Také jsem zde viděl, že konopí rozhodně není onou vstupní branou do světa tvrdých drog, ale naopak skvěle funguje jako substituční prostředek u lidí závislých na tvrdých drogách.
Kromě toho jsem na konci osmdesátých let pracoval v New Yorku s pacienty s AIDS, kteří často hovořili o skvělých léčebných účincích konopí, a také jsem začal spolupracovat s legendou amerického konopného aktivismu Danou Bealem v rámci tzv. programů harm reduction. Všechny tyto zkušenosti mě po návratu do Izraele (po dvanácti letech v Americe) přivedly k dráze legalizačního aktivisty.
A v roce 1999 jsi byl jedním ze tří spoluzakladatelů strany Zelený list (Ale Yarok), jejímž hlavním cílem je legalizace konopí v Izraeli. Jaké bylo pozadí vzniku takové kontroverzní politické strany v zemi, která je známá přísnou protidrogovou politikou?
Po návratu jsem nejprve založil nadaci pro reformu drogových zákonů, ale brzy jsem pochopil, že organizace takového typu nemá velkou šanci cokoli změnit. A protože založit politickou stranu není v Izraeli nic těžkého, vydal jsem se touto cestou – sehnal jsem potřebných 25 000 dolarů a sto podpisů a v následujících parlamentních volbách jsme již mohli kandidovat.
V programu jsme jako hlavní cíl měli legalizaci konopí, ale snažili jsme se veřejnosti ukázat, že ve skutečnosti se tato otázka dotýká více problematických oblastí – že jde o lidská práva, osobní svobody, reformu justičního systému, veřejné zdraví, ekologii, boj proti černému trhu a terorismu (konopí se k nám hojně pašuje z Libanonu a pašeráci ze zisků financují teroristy) a tak dále.
Čeho se Zelenému listu podařilo za dobu tvého působení dosáhnout?
Podařilo se nám otevřít debatu o legalizaci a medikalizaci konopí a zpochybnit účinnost přístupu k celé drogové problematice v zemi, kde drogy byly do té doby jedno velké tabu. Vytvořili jsme společnou platformu pro aktivisty, pacienty, odborníky i rekreační uživatele, kteří se tématem zabývali, a hned v prvních volbách jsme šokovali veřejnost ziskem jednoho procenta hlasů. Od té doby je Zelený list stranou, která pravidelně končí těsně pod hranicí vstupu do Knessetu (izraelský parlament – pozn. red.). Osobně jsem vedl první tři kampaně (poslední v roce 2006, kdy jsme získali 1,4 procenta) a poté jsem na svou funkci rezignoval a přenechal vedení strany mladším kolegům.
Nicméně pokud jste se do Knessetu nikdy neprobojovali, musela být šance něco reálně ovlivnit relativně malá…
Legalizovat konopí se nám rozhodně nepodařilo, ale zahájili jsme proces legalizace využití konopí v medicíně, z něhož nyní vychází celý izraelský program léčby konopím. Někdy je výhodnější být veřejně známou a činnou osobou mimo parlament, protože nemusíte být přehnaně „korektní“ a hrát politické šachy.
O izraelském programu léčebného konopí jsme v Legalizaci psali mnohokrát. Jak bys jako jeden z původních iniciátorů popsal současný stav? Je stále co zlepšovat?
Za patnáct let se nám podařilo z aktivistického hnutí s pár pacienty vybudovat celonárodní systém, v jehož rámci má v současnosti přístup ke konopí, jež pěstuje osm státem vybraných pěstitelských subjektů, kolem 20 000 registrovaných pacientů. Nedávno jsme se stali třetí zemí na světě – po Kanadě a Nizozemsku –, kde byla vládou zřízena Národní agentura pro léčebné konopí, která za celý program zodpovídá.
Prostoru ke zlepšení je ale stále mnoho, především by místo několika vybraných specialistů měli mít všichni lékaři možnost předepisovat konopí svým pacientům, s čímž souvisí i potřeba zkvalitnit a rozšířit vzdělávací kurzy pro lékaře i sestry. Dále je nutné zlepšit kontrolu kvality a nezávadnosti distribuovaného konopí, vyšlechtit více odrůd s vyšším obsahem CBD a v neposlední řadě zajistit, aby všechny pojišťovny zemi konopí pacientům proplácely (zatím tak činí pouze některé).
Co si jako expert myslíš o české verzi legalizace konopí k léčebným účelům?
Řekl bych, že ředitelka SAKL (Státní agentura pro konopí pro léčebné použití) Jana Venclíková odvádí skvělou práci, nicméně má před sebou řadu legislativních překážek, které je potřeba překonat, což v politice ani zdravotnictví nejde přes noc. Celý program je podobně navržený jako náš – důvodem je to, že zástupci českého ministerstva zdravotnictví navštívili několikrát Izrael a diskutovali zde se zástupci našeho ministerstva zdravotnictví, pěstiteli, lékaři i pacienty. I proto nyní máte stejně jako my národní agenturu, vybíráte domácí pěstitele na základě tendrů a distribuujete konopí do lékáren atd. – to vše v souladu s mezinárodními konvencemi OSN, jež povolují používat tuto ilegální drogu k léčebným účelům.
Pamatuji si, jak nám před nějakou dobou dokonce přišla oficiální žádost o dovoz několika stovek kilogramů izraelského konopí do České republiky, jehož cena by pro pacienty byla mnohem nižší než v současnosti jediné dostupné konopí z Nizozemska, bohužel naše hloupá vláda to zamítla, a to i přes skvělé vztahy obou zemí. Osobně jsem za to vládu tvrdě kritizoval.
Když se podíváš na zásadní změny v Americe, kde jednotlivé státy postupně dekriminalizují a legalizují konopí i pro rekreační účely – jak dlouho bude trvat, než se něco podobného začne odehrávat v Izraeli?
Od plné legalizace jako například v Coloradu jsme stále na míle vzdálení – nejprve musíme prosadit dekriminalizaci, což samo o sobě bude v mé zemi velmi náročné, ačkoli odpůrců konopné prohibice i u nás neustále přibývá. Bohužel znovuzvolený premiér Benjamin Netanjahu konopí raději vůbec „neřeší“ a většina společnosti žije v neustálém strachu z terorismu a války, čehož využívají prohibicionisté, když nesmyslně tvrdí, že konopí by mělo zůstat zakázané proto, aby všichni Izraelci byli neustále „připravení bojovat“.
Jaký je tvůj názor na tuto zásadní aktivistickou otázku – měla by se legalizace konopí pro léčebné účely řešit odděleně od boje za plnou legalizaci, nebo by se mělo usilovat rovnou o obojí?
Podle zkušeností z různých zemí se zdá, že legalizace konopí k léčbě musí přijít jako první. Jakmile veřejnost i politici uvidí, že se jedná o léčivou rostlinu, bude pro prohibicionisty těžké udržovat ve společnosti zažité mýty a lži. Snad jen v Uruguayi přistoupili k plné legalizaci ještě před implementací léčebného programu.
Léčba konopím by se měla řešit odděleně i z toho důvodu, že odpůrci legalizace často argumentují proti uzákonění použití konopí v medicíně, jež v jejich očích představuje pouze předstupeň kompletní legalizace. Nemocní ale potřebují konopí okamžitě a nemohou čekat, jak dopadne politický souboj o celkovou liberalizaci protidrogových zákonů.
Nedávno jsme se setkali v Praze na první středoevropské odborné konferenci týkající se léčby konopím. Jaký dojem na tebe celá událost udělala?
Byla to jedna z nejlepších konferencí o léčebném konopí, na jaké jsem kdy byl – klobouk dolů před organizačním týmem v čele s MUDr. Tomášem Zábranským. Program byl velmi komplexní a ocenil jsem, že kromě vědy a medicíny zbyl prostor i pro debatu o mezinárodní protidrogové politice a aktivismu.
Pravidelně také přednášíš na konferenci při veletrhu Cannafest, předpokládám tedy, že do České republiky jezdíš rád? Měl bys na závěr nějaký vzkaz pro čtenáře našeho magazínu?
Prahu i Čechy jsem si zamiloval a využívám každé příležitosti, kdy sem mohu zavítat. Lidé zde jsou velmi přátelští, otevření a liberálně smýšlející, což je pro úspěch konopného aktivismu velmi důležité. Věřím, že snaha vybudovat fungující program léčebného konopí bude úspěšná, stejně jako boj za legalizaci – ostatně na vaší straně je pravda, věda i spravedlnost, takže se nevzdávejte. Z mezinárodního hlediska je zřejmé, že postupně vítězíme a společně dokážeme změnit svět!
Magazín Legalizace je velmi důležitý pro konopné hnutí a odvádí skvělou práci. Děkuji za příležitost podělit se o své myšlenky s vašimi čtenáři.
