V této španělské autonomní oblasti byla ustavena drogová politika, která bere v potaz zdravotní i právní otázky, snižuje rozsah škod způsobených drogami, ale také vytváří nové příležitosti pro veřejné zdraví, bezpečnost, ekonomický růst a rozkvět občanské společnosti.
Reforma z nutnosti
Studie organizace Open Society Global Drug Policy Program nazvaná „Inovace zrozená z nutnosti: Nová drogová politika v Katalánsku“ popisuje, jak tento region řeší epidemii užívání heroinu pomocí koncepce, která k problému přistupuje z hlediska zdravotnictví a zároveň vytváří nový model pro legální konzumaci konopí.
Tyto jedinečné kroky jsou výsledkem nezávislého ducha Katalánska, jeho smyslu pro práva jednotlivce a několika desítek let zkušeností s řízením regionu bez přílišného zasahování madridské vlády.
Katalánsko se řídí novátorskou drogovou politikou, jež má za prioritu veřejné zdraví, není represivní a usiluje o rovnováhu mezi osobní svobodou a zájmy veřejnosti.
Držení drog pro osobní spotřebu není ve Španělsku trestně stíhané, nicméně celostátní politika byla vždy dosti nejednoznačná. V podstatě se ovšem příliš neliší od drogové politiky ostatních zemí – značnou měrou se řídí politickými zájmy, jež podléhají změnám ve státní moci, celostátním událostem a vzestupům a pádům v oblasti ekonomiky. Drogová politika zde byla donedávna založena – stejně jako ve většině zemí světa – spíše na ideologii než na vědeckých důkazech.
Historické zkušenosti Španělů s uvolněním prohibice
Například po španělské občanské válce (1936–39) mohly lékárny vydávat psychotropní látky lidem závislým na morfinu a pacientům s chronickými bolestmi. Tento systém byl vytvořen s cílem řídit prodej a užívání drog a zamezit možným kriminálním aktivitám, jež by mohly být důsledkem úplného zákazu.
O několik desítek let později, během dramatického nárůstu v užívání heroinu a s tím související epidemie HIV, vláda využila stejného mechanismu k tomu, aby zavedla léčbu metadonem.
Pod vlivem politiky abstinence však Národní drogový program v roce 1985 výrazně zpřísnil kritéria týkající se metadonové léčby, což vedlo k poklesu počtu lidí zapsaných do těchto léčebných programů a naopak narůstu počtu infikovaných HIV.
Zdravý rozum vítězí
Avšak na lokální úrovni je situace v Katalánsku velmi odlišná. Autoři ve studii uvádějí: „Relativní nezávislost autonomních oblastí umožnila přijímání drogové politiky, která se ve svém záměru značně odlišují od celostátního přístupu. Katalánsko se řídí novátorskou drogovou politikou, jež má za prioritu veřejné zdraví, není represivní a usiluje o rovnováhu mezi osobní svobodou a zájmy veřejnosti.“
Politická autonomie v Katalánsku a výrazné zapojení občanských sdružení vyústilo v přijetí jedinečné sociální a zdravotní politiky pokrývající oblast práv žen, sexuality, prostituce, duševního zdraví a také drog.
Nejznámější z nich je koncept konopných společenských klubů, jež působí jako nezisková družstva, v nichž je možné legálně pěstovat a prodávat konopí vlastním členům, kteří jej v prostorách klubu mohou i užívat.
Region řeší epidemii užívání heroinu pomocí koncepce, která k problému přistupuje z hlediska zdravotnictví a zároveň vytváří nový model pro legální konzumaci konopí.
Popis reformy konopné politiky se často zaměřuje na to, jaký užitek mají z konopí občasní uživatelé a pacienti, kteří se s jeho pomocí léčí. Jde sice o bezprostřední a nejviditelnější příjemce, avšak kolem nich existuje daleko větší množství lidí, kteří z ukončení prohibice konopí budou mít užitek.
Studie Inovace zrozená z nutnosti ukazuje, jak konopné společenské kluby posilují občanskou společnost, chrání veřejné zdraví a zmenšují podíl černého trhu a zároveň posilují státní ekonomiku.
Tato studie poskytuje cennou analýzu toho, jak vznikají a fungují konopné společenské kluby, jak bojují o přežití a jaký je jejich potenciální přínos nejen pro celé Španělsko, ale i zbytek světa.
Nabízí také inspirativní vizi politikům na všech úrovních, kteří hledají alternativní řešení v oblasti užívání drog, léčby a minimalizace rizik spojených s jejich užíváním.
