Přicházím na Křižíkovu zastávku metra, všude postávají hloučky mladých lidí a davy proudí směrem k bývalé továrně. Chci vytáhnout fajku, rozhlížím se a vidím, že kolem je dost policajtů, takže klídek, času dost. Čím více se blížím místu činu, tím jsou davy hustší, fronta pomalu jak na korunovační klenoty. A pak že u nás hulení nemá tradici…
V továrně to vypadá výborně, výstava vsazená do industriálu. Stánky, lidi, systémy, květinová výzdoba a železo, trubky, zaprášené stěny, super atmosféra. Hned u vchodu jsem upozorněn, že se vevnitř nehulí. A co teda znamená ten oblak dýmu u stropu? Že by zákazy nefungovaly?
Stánek Growshopu hnedka u vchodu, zdravím známé, kousek od nich Greenhouse a z dálky svítí LEDky od Mazara. Ještě potkávám kluky z Bioplants. „Tak kdo to má umotaný?” Dostávám se až k místu, odkud lidé odcházejí se zelenými časopisy v ruce. Stánek Legalizace je v obklíčení a magazíny raketově mizí. Kamarád mě upozornil na procházejícího Roberta Rosenberga. „Roberte! Pojďte si pro časopis.” „Nazdar, díky… Jó, Legalizace (smích), to já můžu,” říká a odchází s tím, že se staví „pošpekulovat“. Nestalo se.
Někdo z davu hlásí, že Sensi Seeds rozdávají trička, tak kdo chce a hlaste velikosti. Raz, dva, tři, čtyři. Triko fajn, „díky, a semínka nerozdáváte?”. Koukám na ty odrůdy a říkám si, jak by jim asi slušelo opalování pod šestikilovým solárkem. Jack Flash, Blueberry, ach jo. Chci to všecko… a hned!
Ptám se alespoň na akční slevy, taky ne. „Ono vypěstovat kvalitní genetiku něco stojí, pane…“ „Chápu, díky.” A co u Nirvany, Royal Queen Seeds a Paradise? Něco by prý slevili. Z těch odrůd mi jde hlava kolem. Ptám se každého z prodejců na jeho oblíbené „strainy” (odrůdy). Paradise Seeds mi doporučili Sensi Star, vypadá krásně, prý velmi silná. Procházím ještě Dutch Passion a Greenhouse Seeds. Super Lemon Haze, Skunky, White Whidow a White Rhino, nádherné věci.
No nic, podívám se po hnojivech. Plagron měl nachystané posezení pro návštěvníky, které bylo lemované regálem s hnojivy, jenž z dálky připomínal knihovnu, teda alespoň mně. Myslím, že jsem nebyl moc… Hesi mělo na stánku tři mladé kobry (rozuměj dívky), s nimiž jsem chodil pravidelně chytračit (nezávazně hovořit). Navíc rozdávaly pivko a měly nachystané pohoštění – skvělý holandský sýr, výborný na „žravku” (překotný hlad po intoxikaci čím asi). Koho honila mlsná, mohl si dát konopnou zmrzlinu. Jinak venku byl Günter se svou pizzou. Günter je oficiální konopný pacient v Německu a kupuje si „huleníčko“ přímo od vlády. Tedy dává 16 eur za gram, vyděrači. Vím, že se dá v Berlíně sehnat gram za 6 eur. Samozřejmě že nám ukazoval, jak taková léčba vypadá v praxi… A pizzu měl taky dobrou.
Chození po stáncích už jsem měl plné zuby, tak jsem si šel poslechnout přednášku Jindřicha Bayera o konopném výtažku. Jindřich mi posléze sdělil, že po vystoupení zadrželi amerického řečníka a aktivistu Somu. Američan si po své řeči na pódiu zapálil jointa a před zraky policisty, který to celé natáčel na kameru, ho podal divákovi. Tak ho pochopitelně odvedli. Kromě pár hlupáčků, kteří prodávali trávu opět přímo před policajty, nikoho nesebrali a policisté celou akci zvládli profesionálně. Podle zákulisních informací prý řadoví členové policie měli chuť být akčnější. Naštěstí byli nakonec všichni rozumní.
Příjemné a vcelku překvapivé bylo zjištění, že mezi návštěvníky je početná skupina důchodců, kteří měli podle zpráv z growshopů bohaté zkušenosti s pěstováním a zajímali se o pěstební systémy, hnojiva a zejména pak o léčivá semínka a mastičky, které byly na veletrhu k dostání také na několika stáncích.
Tři dny uběhly jako voda, všechno se rozdalo, snědlo a vypilo, shořelo a bylo. Legalizace rozdala tři a půl tisíce výtisků nového časopisu a sklidila první ohlasy, vesměs pozitivní. Celá akce proběhla velmi dobře a návštěvníci i vystavovatelé byli spokojení. My se můžeme těšit na veletrhy příští a přejeme organizátorům mnoho úspěchů do dalších let.