Jen těžko si lze představit nebezpečnější novinářskou práci. Výsledkem jejího úsilí byla především kniha Los señores del narco (v angličtině vyšla pod názven Narcoland – Narkozemě) vydaná v roce 2010, v níž podrobně popisuje rozsáhlou korupci ve vládě, která mimo jiné umožnila, aby se z kartelu Sinaloa v čele s Joaquínem „El Chapo“ Guzmánem stala jedna z nejmocnějších zločinných organizací na světě.
Ve spolupráci s novinářem Stevem Fisherem, jenž vyučuje žurnalistiku na Kalifornské univerzitě v Berkeley, se Hernándezová také zúčastnila vyšetřování případu zmizení a zavraždění 43 studentů z města Ayotzinapa (o němž jsme psali v Legalizaci č. 27 – pozn. redakce).
Anabel Hernándezová v rozhovoru pro The World Post hovoří o mylných představách provázejících mexickou válku proti drogám, o roli, kterou hrají Spojené státy v rámci násilností páchaných v její zemi, a také o tom, proč bychom neměli předpokládat, že za brutální vraždou 43 studentů stojí pouze drogové kartely.
Při četbě vaší knihy mě zaujalo, jak vnímáte válku proti drogám v Mexiku – je to velmi odlišné od toho, co se obvykle dozvídáme z novin po celém světě. Jaké jsou hlavní omyly týkající se války proti drogám, které se objevují v médiích?
Když jsem v roce 2005 začala pracovat na knize o Chapovi Guzmánovi, měla jsem o něm stejně mylné představy jako většina médií a novinářů v Mexiku, Spojených státech i jinde ve světě. I já jsem měla za to, že Chapo Guzmán je prvotřídní zločinec – člověk tak inteligentní, že je schopný obelstít mocné federální vlády. Političtí představitelé nám neustále tvrdili, že ho nelze dopadnout, protože se ukrývá na různých místech v horách, obklopený stovkami ozbrojenců, kteří ho chrání.
Je zřejmé, že k žádnému zlepšení za současného prezidenta Niety nedošlo. Změnilo se jen to, že z tisku se o vraždách, únosech a mučení už skoro nic nedovíte.
V médiích jsme se všichni jenom soustředili na legendy, jimiž byl Chapo Guzmán opředený a které se zabývaly jím páchaným násilím a tunami pašovaných drog, ale zapomínali jsme si klást jednu zásadní otázku: „Jak to dělá? Jak to, že má tenhle zločinec takovou moc, kterou mu nejsme schopni vzít ani armádou vojáků?“
A právě tehdy – když jsem psala o Guzmánovi a moci, jakou získal během vlády prezidenta Felipa Calderóna – mi začalo docházet, že takzvaná válka proti drogám se zcela míjí účinkem. Zahájila jsem pátrání a z různých dokumentů, svědeckých výpovědí před americkými soudy a z rozhovorů, jež jsem vedla s pašeráky drog, jsem získala informace o tom, že kartel Sinaloa je už od dob předchozího prezidenta Vicenteho Foxe ve spojení s vládou a že tato spolupráce přetrvávala i za vlády Felipa Calderóna. [Bývalý prezident Vicente Fox zastával úřad v letech 2000 až 2006, Felipe Calderón pak mezi lety 2006 a 2012, pozn. redakce.]
Neprodleně jsem proto začala požadovat od mexických úřadů informace o tom, zda se výpovědi podané před americkými soudy zakládají na pravdě. Zjistila jsem, že kartel, který za vlády Felipa Calderóna prodělal nejméně střetů s policií a měl nejméně zatčených členů, byl právě kartel Sinaloa.
Oficiální statistiky navíc ukázaly, že během šesti let vlády Felipa Calderóna vzrostla produkce konopí, opia a amfetaminu a samozřejmě i konzumace všech těchto drog v Mexiku. Jak je tedy možné, že za šest let nákladné války proti drogám vzroste vliv jednoho kartelu tak, že se stane jedním z nejmocnějších zločinných uskupení na světě, a k tomu ještě výroba a pašování drog v Mexiku dosáhne historicky nejvyšší úrovně?
Jak se tato situace změnila, když Felipa Calderóna vystřídal současný prezident Enrique Peña Nieto?
Když Enrique Peña Nieto nastoupil do úřadu, převzal zemi na pokraji rozkladu. Ale místo aby to uznal a vypracoval plán, jak situaci změnit, snažil se všechny v zahraničí přesvědčit, že Mexiko si naopak vede skvěle – reformujeme politiku, provádíme sociální a ekonomické reformy… Zkrátka že všechno jde jak na drátkách. A zahraniční novináři mu to baštili i s navijákem.
Je pravda, že se zpočátku pokusil utišit násilí. Jenže pokud si projdete oficiální statistiky týkající se zmizení, únosů a vražd, zjistíte, že počty mrtvých jsou v Mexiku stále extrémně vysoké. Nyní je navíc zcela očividné, že k žádnému zlepšení za Niety nedošlo. Změnilo se jen to, že z tisku se o těchto mrtvých už skoro nic nedovíte. Ovšem to neznamená, že ustalo násilí páchané kartely a že by se zlepšila situace kolem zkorumpovaných státních úředníků, policie a armády.
Spojené státy nabízejí mexické vládě nemalé finanční prostředky na boj proti kartelům. Jakou vlastně hrají v této oblasti roli? Jaký účinek má tato podpora?
Já si kladu spíše otázku: Co vlastně vláda Spojených států chce? Jaký cíl sleduje? Ukončit výrobu drog v Mexiku? Zničit drogové kartely? Nebo je naopak ovládnout a převzít jejich byznys? Zjistila jsem například, že v případě kartelu Sinaloa existovaly dohody mezi ním a americkým Úřadem pro kontrolu obchodu s drogami (DEA), díky nimž získal kartel určitou imunitu.
Během šesti let válčení s drogami za vlády Felipa Calderóna vzrostla produkce konopí, opia a amfetaminu a samozřejmě i konzumace všech těchto drog.
Spolupráce by se dala shrnout do jedné věty: „Pašujte si, co chcete, ale na oplátku nám dejte jména vůdců vašich znepřátelených kartelů.“ A tímto způsobem DEA a mexická vláda mohly během vlády Felipa Calderóna dopadnout mnoho nepřátel Chapa Guzmána.
Na druhou stranu nechápu, co je vlastně účelem operace Merida Initiative [jde o vojenskou pomoc Spojených států v rámci boje proti drogám, která byla zahájena v roce 2007, pozn. redakce]. Americká vláda poskytla Calderónovi přibližně miliardu dolarů a tato finanční pomoc pokračuje i za současné vlády. Kromě toho dodávají Spojené státy také zbraně a techniku mexické armádě, policii a námořnictvu, jenže problém je v tom, že všechny tyto složky jsou už dávno infiltrovány kartely. Takže americká vláda je ještě posíluje, byť nepřímo.
Zmizení 43 studentů dávají často média do souvislosti s válkou proti drogám, protože se tito studenti údajně ocitli v rukou zločinecké skupiny, která je povraždila. Sama jste v této záležitosti provedla podrobné šetření. K jakému závěru jste dospěla?
To, co se stalo 26. září 2014 v Iguale, je velmi komplikované. Podle mě to má v první řadě politický podtext, nejde o incident přímo spojený s drogami. Na základě informací, které jsme získali, a podle nejnovějších zpráv poskytnutých Meziamerickou komisí pro lidská práva, jež dospěla k podobným závěrům jako my, bylo mnoho z těch, kdo se k vraždění přiznali, podrobeno mučení.
Kartel Sinaloa je už od dob předchozího prezidenta Vicenteho Foxe ve spojení s vládou a tato spolupráce přetrvávala i za vlády Felipa Calderóna.
Svá doznání teď údajní členové kartelu houfně odvolávají. Říkají: „Donutili nás, abychom se přiznali, ale my s tím neměli vůbec nic společného.“ Spekulovalo se, že policie tyto studenty předala členům drogového kartelu, ale to je opravdu pouhá domněnka. Podle dostupných důkazů se zdá, že policie pouze zadržela pár zlodějíčků z Igualy – žádné kriminálníky ani pašeráky drog, prostě smolaře, kteří byli ve špatný čas na špatném místě. Potom je policisté mučili, aby se k vraždě studentů přiznali, čímž by se policie sama zbavila podezření. V důsledku toho se tito „zločinci“ přiznali ke strašným věcem, ačkoli neexistují konkrétní důkazy, že by cokoli z toho provedli.
Ovšem celý tento tragický příběh má k válce proti drogám přeci jen nějaký vztah. Dokumentace, přiznání a videozáznamy, které máme k dispozici, ukazují, že útoku na studenty se zúčastnila armáda, federální policie, státní policie a do jisté míry i městská policie v Iguale. Všichni byli při tom. Federální policii přitom vycvičila a vyzbrojila právě americká vláda v rámci války proti drogám. Spojené státy těmto veskrze zkorumpovaným složkám kvůli válce proti drogám poskytla zbraně, peníze a výcvik. A tito lidé dnes tyhle zbraně a výcvik používají k zabíjení mexických občanů.
