Philipa K. Dicka určitě znáte, a jestli tvrdíte, že ho neznáte, tak kecáte. Vyhnuly se vám možná jeho knihy (což je škoda, protože nakladatelství Argo si na nich dává nesmírně záležet), ale určitě se vám nevyhnula scéna z filmu Total Recall, ve které se Schwarzenegger tak dlouho dloube v nose, až z něj vytáhne vysílačku. Total Recall, Blade Runner, Minority Report: tyto a nejen tyto kultovní bijáky by nevznikly, nebýt neúnavného psavce Philipa Dicka.
Ostatně adaptování Dickových děl nebere konce: jen před pár měsíci spatřil světlo světa pilotní díl seriálu Muž z vysokého zámku, který nabízí alternativní pohled na historii, ve které Amerika prohrála druhou světovou válku a je plná nácků…
Ale konečně k Temnému obrazu. Zaručené plusové body u kritiků získal tento film již zvoleným vizuálním stylem. Stejně jako pár let starý příběh jesenického výpravčího Aloise Nebela i Temný obraz totiž vznikl animační metodou rotoskopie, kdy je snímek nejdříve natočený v reálném prostředí s herci a následně se překreslí. Trvá to celé k uzoufání dlouho a spousta lidí na tom vykrvácí, ale pak ten výsledek!
Divák má tak možnost setkat se s animovanými postavami, za kterými však bezpečně rozeznává ostré rysy chlápků, jako je Keanu Reeves, Robert Downey a Woody Harrelson. Tihle drsňáci nemají na první pohled s tichým samotářem Aloisem Nebelem nic moc společného, ale zdání klame: Alois Nebel má halucinace, a tenhle povedený trojlístek taky, protože většinu času frčí na ilegální droze jménem látka S.
Trojice hrdinů v tom však není sama: v kalifornském Orange County, kde se příběh odehrává, si na látce S pravidelně pochutnává téměř 20 procent lidí.
Poznat sám sebe
Recept na kulturu závislosti naštěstí nabízí organizace Nová cesta (New Path), která svým všudypřítomným fízlováním zajistí, že se droga nedostane k dětem (o což jde především). Pokud na sebe budou lidé vzájemně bonzovat a hlásit veškeré podezřelosti, společenský neduh zmizí.
Zatímco armáda dělá vše pro to, aby zničila rostlinu, ze které se droga vyrábí, Nová cesta má v arzenálu řadu zlepšováků, pomocí kterých chce drogou posedlou společnost zachránit. Jedním z nich je speciální „rušicí oblek“, který zajišťuje agentům Nové cesty tolik potřebnou anonymitu: sami za sebe se tak mohou do drogou nasáklých skupin přirozeně infiltrovat a v rušicím obleku pak o svých zjištěních referovat vedení, aniž by museli čelit vyzrazení pravé identity.
Díky rušicímu obleku však může snadno nastat situace, kdy se v rámci špehování stanete na látce S natolik závislými, že zapomenete na to, že jste agentem. To přesně se stane agentovi s krycím jménem Fred (Keanu Reeves), který dostane za úkol zjistit co nejvíce o Bobu Arctorovi (Keanu Reeves), aniž by si uvědomil, že je sám Bobem Arctorem.
Jestli se vám to zdá příliš zamotané, tak nezoufejte, protože na toto zacyklené pátrání, ve kterém Bob doslova poznává sám sebe, je nabalena řada vtipných situací, které si často nezadají s legendárními skeči konopného dua Cheech & Chong.
Trojice hrdinů tak například sáhodlouze řeší, jak je možné, že na zakoupeném bicyklu s osmnácti převody vidí převodů pouze devět (šest vepředu, tři vzadu, přece), vyrábí tlumič na pistol (který má bohužel tu vlastnost, že zvuk střelby zesiluje), či se ze sebe snaží setřást neviditelné superinteligentní mšice (které ostatní z nějakého důvodu nevidí, ani když je lapili do sklenice).
Věc svobodného rozhodnutí
Do filmu se bohužel neprobojovala scéna z knižní předlohy, ve které se parta usilovně zamýšlí nad tím, jak nejlépe pašovat drogy, a přichází s brilantně zhuleným řešením:
Hele, vezmeš pořádnej kus hašiše a vyřežeš z něj sochu v životní velikosti. Do tý pak vyhloubíš díru a do ní dáš kazeťák se strojkem na péro, postavíš se s ní do fronty na hranicích a těsně než přijde na řadu, natáhneš strojek, socha dojde k celníkovi, ten se jí zeptá: ,Máte něco k proclení?‘ a ten flák hašiše řekne: ,Ne, nemám,‘ a jde dál. Dokud mu na druhý straně hranice nedojde péro.
Ale byla by škoda žehrat nad tím, co se do filmu nedostalo, či pouze vyzobávat humorné a tedy divácky vděčné scény. Film totiž především ukazuje základní mechanismy války proti drogám. Tu jako by symbolizoval rušicí oblek, který nosí hlavní hrdina: je složený z milionu vzorků všech mužů, žen a dětí, co na světě pobíhají, neustále se mění a dokonale tak ilustruje zájem veřejnosti, ve jménu kterého následně dochází ke ztrátě identity a rozmělňování zodpovědnosti za sebe sama.
Sám Bob Arctor to ostatně ve filmu sarkasticky komentuje: „Je dobře, že nás někdo neustále skenuje, protože já sám do sebe už moc nevidím.“
Celý film těká barevností, ale poslední dílek Temného obrazu má podobu suchého textu. Je jím seznam jmen v závěrečných titulcích, přátel Philipa K. Dicka, které drogy dovedly ke smrti či minimálně ke zdravotním újmám. Více se těmto jménům věnuje autor v knižním originále:
To byli moji kamarádi; lepší už nenajdu. Nosím je v paměti a nepříteli nikdy neodpustím. „Nepřítelem“ byla hra, kterou špatně pochopili. Kéž si jednou někde spolu zase zahrají a kéž jsou šťastní. (…) Zneužívání drog není nemoc, ale věc svobodného rozhodnutí, stejně jako nápad stoupnout si před rozjeté auto. Není to nemoc, ale chybná úvaha. (…) Je to stejný životní styl jako ten váš, jen daleko rychlejší.
Film nepokládá žádné otázky, neobsahuje ponaučení, rady, nevolá po změně. Ukazuje jen mechanismy společnosti, která v zaslepené snaze zachránit sama sebe podniká opatření, které ji jen vrhají do hlubší a hlubší propasti. Temný to obraz, že?
