Aktuální článek
Hnojit, ale nepohnojit – 5. epizoda seriálu Neriskuj!

Hnojit, ale nepohnojit – 5. epizoda seriálu Neriskuj!

  • V minulém čísle jsem rozebíral různé aspekty květové fáze života konopných rostlin. Ještě než se dostaneme ke sklizni, je vhodné napsat o správné zálivce, kyselosti substrátu a koncentraci hnojiv. Také se zmíním o škůdcích, kteří mohou naši nadcházející úrodu nečekaně ohrozit, a dále si stručně přiblížíme jiné "nehody", které nás při pěstování mohou potkat a jak vzniklé situace řešit.

Pár slov předem

Každá pasáž tohoto článku by mohla vydat na článek celý, takže v každém bodě se budu snažit být stručný a psát zejména o nejčastějších problémech. Například u nedostatku živin by se dalo psát prakticky o každém prvku periodické tabulky, ale reálně nás zajímá jenom těch pár hlavních. Obecně všechny zde zmíněné problémy (kromě polámání) jsou nejrizikovější u malých rostlinek a s postupujícím růstem kytky již tak velké riziko nepředstavují. To samozřejmě neznamená, že bychom zřejmé nedostatky nebo škody na větších rostlinách měli ignorovat. Některé problémy jsou vizuálně snadno zaměnitelné, a proto doporučuji – dříve než budete přistupovat k nápravným opatřením – se pokusit kontaktovat někoho znalého problematiky. Pokud nikdo takový v okolí není, doporučuji alespoň navštívit nějaké internetové fórum zabývající se konopím. Na všech je veliký počet příspěvků na toto téma, stačí jen hledat.

Přelití

S přehledem nejčastějším problémem je přelití rostlinek, a to zejména čerstvě vyklíčených. Konopí je rostlina, která roste zejména v polopouštních oblastech, a je tak na přemokření obzvláště háklivá. Nejčastěji k němu dochází při nedostatečné drenáži, kdy voda nemůže odtékat z pěstební nádoby; možná ještě častěji kvůli nadměrné péči začátečníků. I já takto zničím každý rok několik rostlinek, protože po zimě jsem netrpělivý a snažím se dát kytičkám všechno potřebné, což vyústí v příliš časté zalévání, kdy rostlinky nemají čas vyschnout. Stupeň zalití je nejlepší kontrolovat potěžkáním květníku. Stačí si potěžkat květináč naplněný suchou hlínou a ten samý květináč po zalití. Není samozřejmě zapotřebí při zalévání dodržovat nějaká radikální pravidla, stačí něco, co nám poskytne hrubý odhad. Alternativou k potěžkávání je dloubnutí prstem pod povrch substrátu, zda ucítíme vlhkost. Tím si ovšem můžeme poničit (i výrazně) kořenový systém, proto je potěžkání ideální. U rostlin zasazených ve volné půdě přelití prakticky nehrozí. Problém může nastat pouze při dlouhodobém silném podmáčení, ale pak je stejně každá rada zbytečná a budete muset příště vybrat lepší místo.

Jak vypadá: Rostliny vadnou, jsou svěšené a měkké, v pokročilejší fázi jim odumírají listy zdola nahoru a zvenku dovnitř.

Náprava: V případě mírného přelití stačí dát rostliny na dobře větrané, slunné a teplé místo. Pokud již dochází k odumírání listů, je třeba rostlinu vyjmout z pěstební nádoby, odstranit co nejvíce substrátu (opatrně na kořeny) a znovu ji zasadit, přičemž nový substrát jen lehce navlhčíme a vespod uděláme důkladnou drenáž (například s pomocí kousků dřeva, listí, kamínků…)

Přeschnutí

Méně častý a většinou méně závažný problém, než přelití. Konopí je na sucha dobře přizpůsobeno a často přežívá, i když okolní rostliny chřadnou a umírají. I tak je ovšem přeschnutí pro rostlinu stresujícím faktorem a snižuje její budoucí výnos. Vyvarovat se mu je poměrně snadné. Stačí rostliny (při sázení ven) umístit někam, kde nikdy není úplně sucho, nebo (při pěstování v květnících) zalévat nejpozději při prvních známkách zavadnutí (pokud se nejedná o zavadnutí kvůli přelití). V terénu je opět minimální pravděpodobnost takového problému. Reálně může nastat pouze na velmi vyvýšených nebo kamenitých místech s vysokým vsakem vody.

Jak vypadá: Podobně jako přelití. Rostlinky vadnou, postupně se celé ohnou a konce listů začnou osychat a černat.

Náprava: Jednoduše zalít. Je až neskutečné, z jakého stavu vyschnutí je konopí schopno se vzpamatovat. Nejednou jsem si myslel, že kytku odepíšu, protože už nevypadala ani trochu živě, ale po zalití se zvedla a neztratila ani lupínek.

Úpal

Může nastat, pokud rostlinky předpěstováváme ve stínu bytu a náhle je posadíme do plného slunečního svitu. Rostlinky se s šokem těžko vyrovnávají, ztrácejí chlorofyl a nakonec umírají.

Jak vypadá: Kytičky žloutnou, můžou se objevit nekrotické skvrny na listech, listy se různě deformují.

Náprava: Stačí rostlinky vrátit do stínu a na světlo je zvykat postupně, například postupným přesouváním blíže oknu a následně postupně zmenšovaným stíněním.

Polámání

Typicky k němu dochází kvůli větru, moc velkému květenství nebo společně s požráním zvěří. Zde je třeba rozlišit, o jak vážné poškození se jedná. Pokud bylo poškozeno vnitřní pletivo, nemá smysl se o nic pokoušet a zlomenou větev odstraníme. Pokud je větev jen zlomená, necháme ji být a ona se srovná sama, přičemž v místě zlomu se vytvoří jakési kolénko, kde je rostlina velice pevná. Potřeba zákroku z naší strany nastává pouze, pokud dojde k rozštípnutí rostliny (nejčastěji v místě, kde byla zastřižena a následně se rozlomila vedví), je třeba poškozené místo nějak vyztužit. Za rozumné řešení považuji stažení konopným provazem nebo drátem. To je třeba udělat velice pevně, aby rostlina měla šanci opět srůst. Alternativou s větší šancí na srůst je použití několika dlah a následné překrytí zasaženého místa nějakým prodyšným materiálem, ale zde se zase zvyšuje riziko napadení plísní, což by situaci značně zkomplikovalo.

Přehnojení a nedostatek živin

K přehnojení většinou dochází z obdobných důvodů, jako k přelití. Začátečník chce dát svým drobečkům tu nejlepší péči a skončí to tak, že si kytičky sám zabije. U hnojení je velice důležitá míra. Neplatí přímá úměra mezi množstvím hnojiva a kvalitou rostliny. Určitá úroveň hnojení je samozřejmě prospěšná, ale pravidelné dodávání většího množství živin, než je rostlina schopna vstřebat, vede k zasolení substrátu (rostlina absorbuje většinu živin ve formě jejich solí), což rozvrátí celý metabolický systém rostliny, která následně umírá. Dokonce i dávkování přesně podle tabulek výrobce (a mnozí používají vyšší dávkování) bývá mnohdy nadbytečné.

Opačným problémem je nedostatek živin, který má zásadní vliv na růst, vývoj a výnos pěstovaných rostlin. Při pěstování v otevřeném prostoru nedostatek jiných živin než dusíku prakticky nehrozí, ovšem při pěstování v nádobách nebo pod umělým osvětlením je tomu jinak.

Více informací o přehnojení a nedostatku základních živin (N, P, K) se dozvíte dále z textu v kapitole Hnojiva.

Napadení hmyzími škůdci

Zde nás zajímají zejména listožravé a mízu sající druhy, tedy mšice, smutnice, třásněnky, svilušky a další. Tito škůdci působí dvěma způssoby: buď oslabují rostlinu požráním listové hmoty, takže rostlina zbytečně vynakládá energii na jejich výrobu (a navíc jí pak chybí fotosyntéza, kterou by daný list mohl provádět), nebo vysávají přímo živný roztok rostlin srovnatelný s lidskou krví, a tím okrádají rostlinu o energii.

Jak vypadá: Různě tvarovaný okus na okraji listů u žravých druhů. U savých druhů jsou typické kolonie těchto živočichů usazené zespodu na listech, případně na nových a nejšťavnatějších částech rostliny. Při napadení se listy (zejména ty nové) často deformují do bizarních tvarů. V místech sání vznikají nekrotická místa a může se z nich rozšířit druhotná infekce.

Náprava: Všechen tento hmyz má jednu společnou slabinu, a to nikotin. Jedná se o rostlinný, pyridinový alkaloid, obsažený v tabáku. V tabákových listech je vázán na kyselinu jablečnou a citrónovou. Pro nás je podstatné, že nikotin je velmi toxický, ale nikoliv fytotoxický, takže samotným kytičkám neublíží. Nikotin je v čisté formě olejovitá kapalina, která ucpe hmyzu vzdušnice, a ten se pak udusí. Nikotin je ale i neurotoxin, který ovlivňuje zejména zažívací trakt, takže znemožňuje přijímat potravu. Pokud se tedy narušitel neudusí, během několika dní zemře hlady. Rostlina navíc do sebe nikotin částečně naváže (proto je postřik účinný nejvíce proti hmyzu, který saje mízu, tedy i proti puklicím, na které jiné přípravky těžko zabírají). Postřik funguje i jako preventivní ochrana na několik následujících dnů až týdnů (podle počasí). Bohužel mi není znám jediný přípravek na trhu, který by tohoto účinku nikotinu využíval, takže je třeba vyrábět si vlastní postřik. Na to stačí důkladně vyvařit asi 30g nikotinu na litr vody. Alternativou pak jsou různé specializované postřiky na konkrétní druhy hmyzu.

Napadení jinými bezobratlými

Co si budeme namlouvat, myslím slimáky. Slimáci jsou velký problém, protože se rychle množí a hodně žerou. Popisovat, jak vypadá návštěva slimáka, asi nemá smysl, takže přejdu rovnou na poslední část.

Náprava: Prosím, buďte šetrní k přírodě a při boji se slimáky se vyhněte užívání otrávených návnad. Kdybyste viděli, co taková návnada může udělat s domácími mazlíčky, víckrát byste to neudělali.

Otrávené nástrahy jsou nebezpečné jak pro další zvířata, tak pro lidi. Šneci a slimáci proti nim navíc můžou získat rezistenci. Raději vyzkoušejte jiné prostředky než chemické nástrahy, tím také přispějete k ochraně přírody.

  • Zaléváním zahrady ráno namísto večer se dramaticky sníží počet slimáků a šneků.
  • Nepoužívejte na zeleň jinou než dubovou mulč nebo něco, co by jim poskytovalo temný úkryt. Jen mulč z dubového listí slimáky i šneky odpuzuje.
  • Ručně v noci posbírejte slimáky a šneky a utopte je v kbelíku s mýdlovou nebo slanou vodou. Položte v zahradě prkna jako pasti, slimáci se pod nimi schovají.
  • Zasypání paty stonku křemelinou pomůže udržet slimáky a šneky z dosahu, ale může zastavit jiný, prospěšný hmyz.
  • Zalijte zeminu výtažkem z pelyňku.
  • Natáhněte měděný drát okolo zahrady, nebo z něho udělejte kruh kolem svých rostlin. Šneci dostanou šok, když se dotknou mědi. Jen se ujistěte, že jste je tak neuvěznili uvnitř zahrady.
  • Dobré je použít pivo, protože slimáci ho milují! Zakopejte v zahradě nádobu s pivem tak, že vyčuhuje na povrch jen nízký okraj, takže slimáci můžou pivo pít a pak se v něm utopit.

Napadení obratlovci

Jedná se o srnky, hlodavce, prasata a další zvířata, která mohou na vaše rostliny pěstované ve volné přírodě narazit. Důležitá jsou zde preventivní opatření, protože akutní situaci moc řešit nelze. Většina zvířat se dá odpudit pomocí lidského nebo dravčího pachu. Nabízí se rozsypání vlasů nebo psích chlupů kolem rostlin, „značkování si“ políčka vlastní močí nebo poházení psího trusu. Teoreticky je možné políčka i ohradit, ale proti mnohým zvířatům to příliš nepomáhá a dostat do terénu kus plotu také není žádná sranda, takže pachový boj je jediná reálná možnost ochrany rostlin před okousáním zvěří.

Jak vypadá: Vysoká čistě ukousne větve i listy, takže rostlina bude oholená. Divoká prasata poškozují rostliny spíše rytím v jejich kořenovém systému, hlodavci si tvoří vchody do doupat tamtéž a někteří ptáci vyzobávají z květenství dozrávající semínka, což se projeví potrháním květu.

Indoor

Teplota

Možná už víte, že rostlinky nejlépe rostou při teplotě přibližně 23 až 29°C. Má teplota zálivky vliv na růst? Samozřejmě ano! Zálivka by měla mít ideálně o něco nižší teplotu, než je okolní vzduch, ale ne o moc. Kolem 20°C je akorát. Asi by vyšlo poměrně draho vodu z vodovodu ohřívat, ale odstátí udělá stejnou službu. A navíc pokud necháme vodu alespoň jeden den odstát, vyprchá z ní chlór, který se v městských rozvodech používá jako dezinfekce. Pokud pěstujete v hlíně či jiném substrátu, je riziko poškození rostlin příliš studenou nebo naopak teplou zálivkou relativně nízké. Výrazněji by se tato chyba projevila při pěstování přímo v zálivce, tedy hlavně napouštěcí stoly, hydro a aero. Při těchto technikách používáme akvarijní topítko, které udrží vodu na stálé teplotě.

pH (kyselost )Je chemickou veličinou označující, zda vodný roztok reaguje kysele či zásaditě. Stupnice začíná na pH 0 (abslutně kyselé) a končí na hodnotě pH 14 (absolutně zásadité), takže pH 7 označujeme jako neutrální. Míru pH měříme lakmusovými papírky (levná varianta, nedostatečně přesná) nebo elektronickým digitálním pH-metrem (dražší, ale velmi přesná metoda).

Pro bezproblémový vývoj našich rostlinek je důležité udržovat pH zálivky tak, aby dokázaly bez obtíží přijímat a zpracovávat všechny živiny. Pro růstovou fázi je doporučováno pH 5,8-6,3, pro květovou pH 6,3-6,7. V růstové fázi se spotřebovává více dusíku a v květové zase více fosforu, proto ta změna: fosfor se lépe přijímá při trošku vyšším pH. Pokud bychom měli hodnotu pH mimo doporučované rozsahy, riskujeme, že se rostlince nebude dostávat některých látek, a to se pak projeví na její vitalitě. Pozor, některé látky mohou blokovat přísun jiných, tyto závislosti jsou poměrně složité a je velmi těžké na rostlině později rozpoznat původní příčinu. Proto dávejte velký pozor na měření.

Důležité je taky měřit pH předtím, než budeme do zálivky míchat hnojiva. Některá mohou snižovat, jiná zase zvyšovat. Kvalitní hnojiva by ale neměla mít skoro žádný či jen zanedbatelný vliv.

A jak postupovat, abychom nastavili správnou hodnotu? Pokud máme vodu zásaditou (pH je vyšší než potřebné hodnoty), použijeme kyselinu pro snížení. V růstové fázi se doporučuje používat kyselinu dusičnou a v květové zase kyselinu fosforečnou. Obě se prodávají v growshopech, stejně jako technika pro měření pH. Pokud máme naopak vodu příliš kyselou (pH je nižší než potřebné hodnoty), přidáváme do ní tabletku hydroxidu draselného, nebo použijeme roztok (většinou se jmenuje pH+). Vodu po přidání kyselin nebo zásad dobře promícháme a pokud by se stalo, že jsme to s množstvím látek pro úpravu přehnali, zálivku ředíme. Vyvarujeme se přebíjení jedné látky druhou, ředění je ta správná cesta. Jaké má být dávkování, si musíte vyzkoušet sami. Ve větších městech je kvalita vody – a tím také kyselost – poměrně stabilní, bývá to kolem pH 8. Při této hodnotě stačí přibližně 3 ml kyseliny na 10 l vody. Ale pozor, nikdy nevěřte tomu, že to jednou nebude jinak, vždy si pH měřte. Někdy to bude o trošku víc, někdy míň.

Hnojiva

Asi jste si všimli, že na základních složkách hnojiv bývá napsáno N-P-K. Jedná se o tři základní stavební kameny, které rostliny potřebují ke svému životu. Je to N jako nitrogenium (dusík), P jako phosphorus (fosfor) a K jako kalium (draslík). Při pěstování v nádobách je třeba mít kvalitní substrát a dodávat rostlinám komplexní hnojivo, které obsahuje i další prvky než jen N-P-K.

Dusík, N (Nitrogenium)

Dusík hraje velkou roli ve vašich rostlinách; právě tento prvek je přímo zodpovědný za produkci chlorofylu, fotosyntézu a tvorbu aminokyselin, které jsou stavebním blokem bílkovin. Ovlivňuje taky nesčetně enzymů, které napomáhají růstu, a vitalitu vaší rostliny.

Dusík je nejmobilnější prvek, což znamená, že může v rostlině cestovat kamkoli. Deficit se projevuje ve spodní a střední části rostliny, nejčastěji na starších listech. Poté postupuje směrem vzhůru. Vaše rostlina může mít zelený vršek, ale žloutnoucí spodní listy jsou projevem počáteční fáze nedostatku dusíku. Bez dostatku dusíku v rostlinách budou výnosy velmi sníženy.

Nedostatek dusíku začíná – na rozdíl od hořčíku – na koncích listů a postupuje zpět ke stonku. Hořčík a dusík se často pletou. Nejlepší způsob, jak od sebe rozeznat tyto dva nutriční deficity je ten, že nedostatek dusíku se projevuje na špičkách listu a postupuje směrem ke stonku, kdežto u hořčíku zežloutnou všechny okraje listu a žilky zůstanou zelené. Pokud vaše rostliny vykazují zpomalený růst a mají žloutnoucí listy, s největší pravděpodobností se jedná o nedostatek dusíku.

doporučujeme

Ke konci kvetení bude kytka ukazovat známky nedostatku dusíku téměř vždy. Květina totiž spotřebovává všechny uložené živiny v listech a odhazuje listy, které už nepotřebuje, což jsou ty nejstarší. Takže nepanikařte, pokud rostlina začne žloutnout v poslední fázi květu.

Pro vyřešení nedostatku dusíku použijte jedno ze základních hnojiv, většinou je to složka A (grow).

Naopak přebytek dusíku v hlíně nebo jiných pěstebních médiích se projevuje celkově tmavě zelenou barvou rostliny a zpožděným dospíváním. Protože se dusík zapojuje v růstové fázi, přespříliš dusíku vyústí ve vysoké rostliny s tenkým stonkem. Přírůstky budou vysoké a květina se může více „potit“, ale ne vždy. Otrava dusíkem může být patrna tam kde je velmi, velmi suché prostředí (jako při období sucha) a projeví se efektem spálení.

Také velké listy můžou dostat podobu „pařátu“ . Konečky budou směřovat dolů, ale list zůstane vzhůru (asi jako když ohnete prsty). Listy můžou být zkroucené, hlavně nové přírůstky. Kořeny nebudou dostatečně vyvinuté, dojde ke zpomalení kvetení. Výnosy se sníží, protože přebytek dusíku v raném období květu zpomaluje růst palic. Zpomalí se i vnitřní rozvod vody kvůli cévním defektům. Přespříliš draslíku a dusíku způsobí, že rostlina přestane přijímat vápník. Příliš mnoho dusíku protahuje kvetení. Rostliny mohou mít menší dusíkový deficit v poslední fázi kvetení, kvůli lepší chuti.

Při přebytku dusíku je potřeba přehnojenou rostlinu důkladně propláchnout a okamžitě snížit dávky hnojiv. Propláchnutí se dělá tak, že se rostlina vezme pod sprchu (nebo pod kropáč) a prolévá se tak dlouho, dokud nezačne vytékat čistá, nezbarvená voda. Tím by se měla většina nadbytečných solí odplavit. Pozor jen na přelití, rostlinka musí být schopna v rozumném čase opět vyschnout.

Fosfor, P (Phosphorus)

Fosfor pomáhá při růstu kořenů, ovlivňuje vitalitu květiny a je nejdůležitějším prvkem v květu. Navíc pomáhá při klíčení. Fosfor je nezbytnou rostlinnou živinou, a protože je potřebný ve velkých dávkách, je klasifikovaný jako makro živina. Fosfor je nejpotřebnějším prvkem v reprodukční fázi a bez něj by kytky měly velké problémy vykvést.

To, že kytky trpí nedostatkem fosforu, může celkově snížit jejich velikost a vede ke zpomalení růstu. Nedostatek způsobí oslabení květiny a zpomalení růstu listů, které můžou, ale nemusí, začít opadávat. Okraje listů, nebo dokonce jejich polovina, může zhnědnout a trochu se stáhnout, čímž se lehce zkroutí vzhůru. Vějířové listy budou vykazovat tmavě zelené/fialové a nažloutlé nebo modré tóny. Někdy mohou být stonky červené, stejně jako řapíky listů. Také teplota pod 10°C způsobuje květinám problémy s příjmem fosforu.

Hodně lidí si plete nedostatek fosforu s napadením plísní, protože konečky listů vypadají jako při plísňové nákaze. Poškození ale vzniká na konci a po stranách listů a má jakoby skelný povrch, stejně jako kdyby byl problém s pH.

Menší nedostatek během květu je normální, větší deficit by však neměl být tolerován. Jakékoli chemické nebo organické hnojivo, které obsahuje fosfor, by mělo tento nedostatek spravit.

Příliš vysoká úroveň fosforu ovlivní růst tím, že sníží schopnost vstřebávat železo, draslík a zinek, eventuálně způsobí, že se na rostlině projeví symptomy nedostatku těchto prvků. Nedostatek zinku je nejčastějším průvodním projevem při přemíře fosforu. Dalším prvkem, s jehož příjmem může mít rostlina problémy, je měď. Úroveň fosforu kolísá, pokud je koncentrovaný a kombinovaný s vápníkem.

Při přebytku fosforu prolijeme květináč rostliny čistou vodou, dobré je použít dvakrát tolik vody, než je objem hlíny. Necháme vodu květináčem protéci, až teče čistá. Necháme přirozeně proschnout, až je květináč lehký, a pak již zaléváme standardně.

Draslík, K (Kalium)

Dobrá úroveň draslíku v rostlinách napomáhá k houževnatým a tlustým stonkům, k odolnosti vůči nemocem, respiraci vody. Draslík pomáhá při fotosyntéze. Lze ho nalézt v celé rostlině. Je potřebný pro všechny činnosti, které souvisí s přenosem vody. Draslík je nezbytný pro všechny fáze života květiny, obzvláště důležitý je při tvorbě palic.

Nedostatek draslíku se na rostlinách projeví retardovaným růstem listů; mají spálené špičky a okraje. Kytka se může protáhnout a větve budou slabé a lehce se zlomí. Nepleťte si nedostatek draslíku s nedostatkem železa, protože se chovají podobně. Při nedostatku draslíku se špičky listů kroutí, okraje jsou spálené a umírají. Starší listy můžou vykazovat známky červené a kroutit se vzhůru. Mrtvé flíčky (nekróza) se můžou objevit na krajích velkých vějířovitých listů, které můžou eventuálně zhnědnout a odumřít. Na starších listech se objevují skvrnky jiné barvy (kropenatost), listy žloutnou mezi žilkami a umírají. Celkově se zpomaluje růst rostliny, nejvíce v růstové fázi. Deficit draslíku zpomalí i nárůst palic ve fázi květu. Nízké množství draslíku se nejprve projeví na listech – ztmavnou jim okraje. Pokud máte nízkou relativní vlhkost, můžete si vsadit na to, že se brzy dostaví nedostatek draslíku kvůli odpařování vody z rostlin.

Draslík bude špatně přijímán, když mají kytky příliš vápníku nebo dusičnanu amonného, a za nízké teploty.

Řešením nedostatku draslíku je jakékoli chemické nebo organické hnojivo, které obsahuje draslík. Listy se sice nevzpamatují, ale rostliny vykazují známky uzdravení za 4 až 5 dnů, pokud použijete hnojivo, které se rychle vstřebává.

Přemíra draslíku v půdě může vést k velkým problémům, jako je zasolení kořenového systému, stejně jako k deficitu vápníku. Vějířové listy budou tmavě žluté až bílé mezi žilkami. Kvůli molekulární nerovnováze způsobí otrava draslíkem snížený příjem a později nedostatek hořčíku (Mg), v některých případech i vápníku (Ca). Draslíková toxicita může za to, že ani další živiny nejsou správně vstřebávány, což vyústí v deficity dalších látek, jako například manganu (Mn), zinku (Zn) nebo železa (Fe).

Při přebytku draslíku postupujeme stejně jako v případě přebytku jiných látek.

Pro ty, kdo by rádi zjistili funkci dalších výživných prvků důležitých pro růst rostlin, doporučuji vyhledat na internetu informace o železu, vápníku, zinku, síře, manganu, bóru, mědi, molybdenu nebo niklu.

Na závěr

U žádné chyby se nevyplácí ukvapenost. Zvolit správný postup je důležitější, než zvolit nějaký rychle. Proto se nebojte i při velkém problému strávit hodinku dvě hledáním informací, než se do něčeho pustíte moc brzy a potenciálně si tak způsobíte škodu ještě větší. Věřím také, že vám s mnoha problémy ochotně poradí v kterémkoliv obchodě s hnojivy nebo pěstební technikou. V příštím díle našeho seriálu Neriskuj! se budeme věnovat již slibované a očekávané sklizni a povíme si, jak o úrodu nejvhodněji pečovat.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!