William Burroughs: Životní příběh silnější než heroin

Profilový obrázek
  • Napsal o sobě autobiografické novely Teplouš a Feťák. William S. Burroughs byl totiž po většinu svého života obojím. Vášnivým homosexuálem a možná ještě vášnivějším narkomanem. Jenže zatímco jiného člověka by podobná kombinace po pár letech zřejmě stála život, u Burroughse pomohla vytvářet jeden z nejpozoruhodnějších literárních pokladů americké literatury 20. století.

WilliamBurroughs se narodil v roce 1914. Tedy ve stejném roce, jaký měla v rodném listu zapsaná první světová válka – konflikt, po kterém zůstaly nejen miliony mrtvých, ale také miliony těžce raněných, kterým od kruté bolesti pomáhaly jen silné dávky morfia; ty také z většiny zraněných udělaly doživotní závisláky. Jak symbolické, zvláště v případě našeho amerického literáta.

Burroughs se narodil v bohaté podnikatelské rodině. Jeho děd založil úspěšnou firmu, která mimo jiné vlastnila patent na klasickou mechanickou pokladnu. Bohatá rodina malému Billovi od dětství platila chůvu. Jenže místo skvělé výchovy se kvůli tomu dostalo spisovateli celoživotního traumatu. Když mu totiž byly pouhé čtyři roky, znásilnil ho partner jeho vychovatelky. Odtud pramení nejen fantaskní spisovatelský styl plný metamorfóz světů reálných a světů imaginárních, ale také ambivalentní vztah k homosexualitě. Burroughs sám sebe hrdě označoval za teplouše, ale zároveň se mu svět této sexuální minority hnusil a otevřeně jím pohrdal.

Že je jiný, si William uvědomil už při studiu na vojenské akademii, kde prožil svou první nešťastnou lásku ke spolužákovi. Z vojenské akademie ale záhy zběhl a středoškolské vzdělání si dokončil na klasickém lyceu. Špičkového vzdělání se mu pak dostalo na Harvardu, kde začal nejen pilně psát, ale prožil také řadu milostných dobrodružství. Po úspěšném zdolání vrcholu jménem vysokoškolské vzdělání v roce 1936 odcestoval do Evropy, kde většinu času strávil ve Vídni, ale poznal i krásy Prahy. Zatímco Evropa se děsila běsnícího Němce s knírkem, Burroughs se intenzivně děsil pouze pohlavních chorob ze svých četných avantýr. Nebyl by to ale americký fenomén, kdyby jeho evropský pobyt neskončil nějak nečekaně. V tomto případě svatbou s židovkou Ilse, kterou si vzal jen proto, aby jí pomohl utéct před nacismem. Když paní Burroughsová získala americké občanství, hned se s ní William zase rozvedl, ale jejich přátelství pak vydrželo ještě dlouhá léta.

Japonský útok na Pearl Harbour vzbudil v mladém bohémovi touhu stát se členem americké armády, pro jeho přání ale nemělo příliš pochopení náborové oddělení US Army. Neúspěch spisovatele pořádně naštval, a tak jako formu protestu zvolil cestu do Chicaga, kde se živil třeba jako barman nebo deratizér. Vedle toho začal ovšem Burroughs v Chicagu také obchodovat s omamnými látkami. Z vykradeného vojenského skladu získal větší množství opiových syret, které chtěl původně se ziskem přeprodat. Jenže to se mu povedlo jen zčásti. Jeho narkotickým mentorem se stal jakýsi Herbert Huncke, který jemu a Alanu Ginsbergovi vysvětlil, že požitek ze zisku z prodeje opiátů se nedá vůbec srovnat s požitkem, jaký jim způsobí jejich užívání. Celé to skončilo extrémně silnou závislostí, které se vlastně až do své smrti úplně nezbavil.

Zatímco v první části drogové kariéry stál po boku našeho hrdiny Alan Ginsberg, v té druhé mu úspěšně sekundoval Jack Kerouac. S ním a jeho ženou bydlel ve společném bytě, kde padělali lékařské recepty a organizovali prodej heroinu. Občas si ale na drogy museli vydělat i trochu drsnější formou kriminality, jakou bylo třeba přepadávání osamělých chodců, nebo drobné loupeže. V Kerouacově bytě se ovšem také potkal s Jane Vollmerovou. Ta má s Burroughsem hodně společného, jen místo heroinu má těžký návyk na amfetaminy. Jejich životní jízda na horské dráze má zastávku v podobě narození syna Billyho v roce 1947. Ten se později profiluje nejen jako velmi nadaný spisovatel, ale zřejmě ještě nadanější narkoman. Ufetovat se totiž zvládl ještě šestnáct let před smrtí svého otce.

V roce 1951 si Burroughs hraje před zraky svého syna na Viléma Tella. Jenže místo sestřeleného jablka padá k zemi s prostřelenou hlavou Jane Vollmerová. Burroughs se už smiřuje s mnohaletým žalářem za zabití, když jeho bratr najímá nejlepšího advokáta v USA, který pomáhá spisovateli kriminálu uniknout. Všichni očekávají, že se kajícník vrátí do rodné země a bude veškerou energii věnovat jen svému psaní a výchově malého syna. Jenže William místo toho odlétá opačným směrem. V brazilské džungli putuje za místními indiány a snaží se objevit nové a nové drogy, díky kterým u sebe chce rozvinout například telepatické nebo věštecké schopnosti. Na tomto poli sice příliš úspěchů nesklízí, zato se mu daří všechny zážitky z této doby fantasticky využít ve svém literárním díle.

Klíčové období pro jeho tvorbu následuje v příštích letech. To se přesouvá do Maroka, kde samozřejmě nedokáže odolat místnímu vyhlášenému hašiši té nejvyšší kvality, ale zároveň svůj literární styl obrušuje takovým způsobem, že se mění „v jediného žijícího spisovatele, kterého lze označit za génia“, jak o něm prohlašuje Norman Mailer.

Právě v Maroku také vzniká text knihy Nahý oběd – kyberpunkové a feťácké epopeje, kde je možné naprosto vše a ještě mnohem, mnohem více. Knihu publikuje pornografické nakladatelství Olympia Press. Zatímco v Evropě se publikace stává prvotřídní literární senzací, v USA je okamžitě zahájeno tažení za úplný zákaz „této nejoplzlejší knihy v dějinách literatury“. Kauza se dostává až k Nejvyššímu soudu, který v roce 1966 rozhoduje, že se nejedná o obscenitu a kniha může být volně prodávána. I přesto ale Burroughs v podstatě celá šedesátá léta tráví mimo USA, často si dělá výlety do Londýna, kde mezi jeho nejštědřejší hostitele patří třeba Paul McCartney, který mu samozřejmě nenabízí jen přístřeší, ale i dostatečně hutné dodávky těch nejlepších drog.

Až v sedmdesátých letech se nechává Ginsbergem přemluvit, aby se vrátil do New Yorku. Tam se živí jako učitel tvůrčího psaní a poznává kulturní elitu tehdejšího Velkého jablka. Přes své nesporně kultovní postavení a téměř nebeský literární talent se Burroughsovi nedaří dostat dál, než k metadonové léčbě. I díky tomu postupně bledne literární hvězda i zájem o starého beatnika. V roce 1983 se tak zklamaný a drogami zhuntovaný Burroughs stěhuje do zapadákova v Kansasu, kde mu společnost dělají jen desítky koček a demižony s odpornou, levnou vodkou ze supermarketu. V opilosti pak praktikuje malířství takzvanou formou brokovnicové malby, která spočívá v tom, že Burroughs střílí do plechovek s barvou před plátnem. Je jen těžko k uvěření, že si na sklonku života dokázal těmito obrazy vydělat mnohem více, než mu vynášela jeho nejslavnější literární díla. Pan spisovatel zemřel 2. srpna 1997 v 18:50 následkem srdečního selhání, ke kterému došlo předchozího dne. Do rakve mu dali osmatřicítku s pěti náboji, dávku heroinu, něco marihuany, zlatou minci do kapsy, na klopu řád francouzské i americké Akademie, vycházkovou hůl s kordem uvnitř, oblíbený klobouk, červený šátek, vestu a několik dalších zásadních předmětů, včetně oblíbené propisovačky.

Profil

William S. Burroughs (*1914 St. Louis, Missouri, USA – †1997 Lawrence, Kansas, USA)

Kultovní americký romanopisec, esejista, sociální kritik a malíř. Byl duchovním otcem beat generation, zakladatelem kyberpunku, vynálezcem slova heavy metal, vášnivým literárním experimentátorem a posledním spisovatelem amerických dějin, jehož dílu hrozil zákaz publikace. Mezi jeho nejbližší přátele patřil Alan Ginsberg a Jack Kerouac. Bohužel velmi intenzivní vztah měl i s opiáty, na kterých byl závislý od mládí až do své smrti. Proslavila ho především kniha Nahý oběd, kterou napsal během svého několikaletého pobytu v Maroku, a autobiografické novely Teplouš a Feťák. Přes svou otevřenou homosexualitu byl dvakrát ženatý. Svou druhou ženu omylem zastřelil před zraky jejich syna Billa během pobytu v Mexiku.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!