Rizika existují
Existují bezprostřední rizika, jako je předávkování a silná intoxikace, a dlouhodobá zdravotní rizika spojená s intenzivním či dlouhodobým užíváním, například poškození plic způsobené kouřením nebo onemocnění močového měchýře v důsledku užívání ketaminu.
Většina lidí však krátké období experimentování přežije bez úhony, nebo se naučí, jak užívání drog přizpůsobit životnímu stylu a jiným okolnostem, jako je tomu u alkoholu.
V Anglii a Walesu užívají drogy nejméně tři miliony lidí, z čehož asi 300 tisíc bere relativně nejškodlivější heroin anebo crack.
Našim médiím i politice dominuje stereotyp zdůrazňující, že nelegální drogy vás připraví o stabilní a šťastný život. Má se za to, že jejich užívání „se dříve či později vymkne kontrole“, znemožní člověku vydělávat si na živobytí a starat se o děti a přemění poctivé produktivní občany na „nepřizpůsobivé rodiny“ závislé na sociálních dávkách a páchající nejrůznější zločiny.
Právě to bývá nejvíce kritizováno na současné sociální politice na britských ostrovech, kterou zavedl konzervativní think-tank Centrum pro sociální spravedlnost a ve vládě ji podporuje především současný ministr práce a důchodů.
Tento stereotyp však rezonuje nejen na politické scéně, ale také v tom, jak o drogové závislosti referují média a jak ji popisuje masová kultura.
Většina uživatelů drog je …?
Pravděpodobnost, že by jedinci bez existující predispozice podlehli dlouhodobé závislosti, je ve skutečnosti velmi malá. Závislí na heroinu a cracku nejsou vůbec náhodnou podmnožinou ze tří milionů anglických uživatelů drog.
Na rozdíl od užívání drog u většinové společnosti se závislost a problémy v důsledku nadměrného užívání soustředí do nejchudších částí populace – a zde jí podléhají zejména ti, kdo svádějí existenční boj v sociálně nepříznivém prostředí.
Politici a média přehlížejí silné vazby mezi sociální nouzí a závislostí a zatvrzele stojí za tím, že závislost je nahodilým rizikem způsobeným účinky té či oné ilegální substance.
V porovnání se zbytkem populace jsou na heroinu a cracku závislí především muži, dělníci, pachatelé trestných činů, lidé s nízkým vzděláním, kteří mají minimální zkušenosti se zaměstnáním, jsou na štíru se systémem péče a mohou být predisponovaní k rozvoji duševních chorob. Mezi nimi přibývá lidí starších 40 let s narušeným zdravím.
Problémové užívání konopí je mezi chudými rozšířené méně, je však úzce spojené s indikátory sociálního stresu a zmiňovanou náchylností k rozvoji duševních poruch.
Relativně bezproblémová většina
Většina uživatelů drog jsou inteligentní, vynalézaví lidé, kteří mají dovednosti potřebné v praktickém životě a žijí v sociálně příznivém prostředí.
Díky tomu mohou lépe čelit rizikům spojeným s užíváním drog, vyhýbat se většině nebezpečných substancí a kontrolovat frekvenci a míru užívání, čímž minimalizují újmy a maximalizují požitek. Klíčovým rozdílem je to, že dostanou-li se takoví lidé do problémů, rodina a přátelé jim budou oporou. Návrat do normálního života je pro ně snadnější, jelikož ve většině případů neztratí práci, domov ani místo ve společnosti.
Naproti tomu nejzranitelnější lidé v nejchudších komunitách postrádají praktické životní dovednosti a lidé z jejich nejbližšího okolí jim nepomáhají řešit problémy s nadměrným užíváním drog. Ve svém rozhodování dávají přednost okamžitému užitku a nemyslí na dlouhodobé důsledky. Velké množství vzájemně se překrývajících problémů, jimž čelí, jim nedává téměř žádnou motivaci k tomu, aby se vyhýbali vysoce rizikovému chování.
Tyto faktory zvyšují pravděpodobnost, že místo toho, aby pečlivě zvažovali, kdy, jak a v jakém množství budou užívat drogy (a tím minimalizovali rizika), jsou připraveni užívat nejnebezpečnějším možným způsobem ty nejnebezpečnější drogy.
Často také platí, že motivaci k úspěšnému vyléčení ze vzniklé závislosti oslabuje nedostatečná podpora rodiny, slabé vyhlídky na zaměstnání, nejistota v bydlení a sociální izolace.
Shrnuto a podtrženo: to, co určuje, zda se užívání drog vyvine do závislosti (a jaká bude prognóza úspěšnosti jejího léčení), nemá ani tak souvislost s danou drogou, jako spíše se sociálními, osobními a ekonomickými poměry uživatele.
Hlavy v písku
Politici a média bohužel přehlížejí silné vazby mezi sociální nouzí a závislostí a zatvrzele stojí za tím, že závislost je nahodilým rizikem způsobeným účinky té či oné ilegální substance.
Ano, i to se stává. Avšak množství uživatelů drog pocházejících ze stabilního prostředí, kteří by tvrdili, že závislost na drogách jim způsobuje významnější problémy v životě, je relativně malé. Zato máme mnohem vyšší počty uživatelů, u nichž se závislost a související problémy objevily až na základě sociální izolace, ekonomického vyloučení, kriminality a křehkého duševního zdraví.
Společenské diskuzi dominuje stereotyp, podle nějž vás nelegální drogy připraví o stabilní a šťastný život.
Vnímání závislosti touto pokřivenou optikou vede u politiků k nepochopení kauzálních souvislostí, v důsledku čehož pak prosazují opatření, jejichž účelem je změna chování jednotlivých uživatelů drog, místo aby se zabývali sociálními nerovnostmi, v nichž bují náchylnost k drogové závislosti.
Budeme-li drogovou závislost nadále chápat jako příčinu sociálního zla, a ne jako jeho důsledek, pak budeme odsouzeni k tomu, že sociálně vyloučeným a náchylným jedincům budeme i v budoucnu dávat vinu za těžkou situaci, v níž se ocitli. Místo toho bychom však měli přetvořit ekonomické a sociální struktury a umožnit těmto lidem přístup ke všemu, co chrání nás, kdo jsme měli větší štěstí než oni.
Paul Hayes je čestným profesorem na Londýnské univerzitě hygieny a tropických nemocí, kde přednáší o drogové politice. Dříve pracoval pro britskou vládu jako ředitel Národní agentury pro léčbu závislostí a v současnosti působí v konsorciu pěti neziskových organizací, jež se zabývají řešením pro sociálně a ekonomicky vyloučené.
Zdroj: https://theconversation.com/
