Především ji ale vidím v očích lékařů, vědců a dalších odborníků, kteří dlouho odmítali zkoumat stigmatizovanou drogu, kdežto dnes se předhánějí v podávání výzkumných grantů. Vidím ji také v hlavním zdravotnickém poradci prezidenta Obamy, který nedávno veřejně uvedl, že konopí je legitimní léčebný prostředek na určité zdravotní obtíže. U představitele federální vlády by takový výrok byl dříve zcela nemyslitelný.
Změny přicházejí odspodu
Pozoruji revoluci v přístupu obyčejných lidí k této rostlině. Jen ve Spojených státech nyní podporuje kompletní legalizaci více než polovina národa, přičemž legalizaci k léčebnému využití schvalují přes tři čtvrtiny obyvatel.
Pro srovnání – když se renomovaná agentura Pew Research Center v roce 1969 poprvé v historii zeptala Američanů na legalizaci, bylo pro pouhých 12 procent. A jen za posledních pár let se tato čísla zvedla o bezprecedentních jedenáct procent.
Konopná revoluce je patrná nejen v očích mladých lidí, ale šíří se i mezi jejich rodiči a prarodiči, proniká mezi představitele zákona a justice, kteří nechtějí uplatňovat prohibiční zákony, ale potírat opravdové zločiny.
Známkou revoluce jsou i odborné lékařské žurnály, jako například Neurosurgery, jež věnují více a více prostoru léčebnému konopí. A v neposlední řadě vidím milující rodiče, kteří bez váhání obrátí svůj život naruby, jen aby mohli svým těžce nemocným dětem poskytnout jediné fungující léčivo, a vidím i tyto děti – jako například Charlotte Figiovou, která má dnes díky konopí místo 300 epileptických záchvatů týdně pouze jeden či dva za měsíc (o příběhu Charlotte jsme detailně informovali v magazínu Legalizace č. 20 – pozn. redakce).
Je přitom jasné, že takto dramatické zlepšení nebudeme pozorovat u každého pacienta, ale jaké léčivo funguje ve sto procentech případů?
Revoluce v rodině
Zásadní změny v pohledu na konopí vidím mezi svými kolegy, pacienty i přáteli. Co mne ovšem překvapilo snad nejvíce, byla revoluce odehrávající se v mé vlastní rodině. Když jsem před pár lety rodičům oznamoval, že o konopí budu pravděpodobně brzy točit dokument, odpovědí mi bylo nejprve dlouhé mlčení.
„Ty chceš točit o… marihuaně?!“ hlesla nakonec nesouhlasně máma. Měla problém to slovo byť jen vyslovit, což mne okamžitě naplnilo pochybnostmi. I když jsem už dávno dospělý, matka je stále člověk, který mě dokáže uvést do rozpaků a rozhodit třeba i jedním jediným slovem.
Když jsme se ale viděli asi před týdnem, zarazila se uprostřed rozhovoru a zničehonic řekla: „Jsem na tebe pyšná za to s tou marihuanou.“ Stále jsem čekal, že přijde ono „ale“, máma nicméně pokračovala: „Nejspíš jsi tím pomohl spoustě trpících lidí.“
Nepamatuji si, že bychom kdy měli podobnou konverzaci – a v tu chvíli jsem si s dojetím uvědomil, jak významná revoluce se právě odehrává.
Slovo revoluce pochází z latinského revolutio – otočit, obrátit. Můj vlastní obrat přišel před pár lety, kdy bylo podporovatelů léčebného konopí ještě velmi poskrovnu. Političtí představitelé ani vládní úředníci nebyli ochotní dělat rozhovory o této problematice, a dokonce ani samotní pacienti často vůbec neměli zájem se o své zkušenosti podělit.
Brzy mi došlo, že vědecké poznatky jsou někdy málo naplat, když jste v křížku s ideologií.
Dokument, který mění svět
Když měl v srpnu roku 2013 premiéru první díl investigativního dokumentu Weed (Tráva), neměl jsem tušení, kolik lidí se na naše roční „pátrání“ bude dívat. A co bylo ještě horší – jestli je to bude vůbec zajímat.
Uběhly sotva dva roky a konopná revoluce je v plném proudu, jak sami uvidíte ve třetím díle Weed 3: Cannabis Revolution (Tráva 3: Konopná revoluce). Ukážeme vám pozadí první federálně schválené klinické studie na konopnou léčbu posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a představíme pacienty s touto chorobou, pro něž konopí představuje naději na lepší zítřky.
Jsou to lidé chytří, úspěšní a trpící – i takové jsou totiž tváře současné revoluce. Jsou to lidé, kteří se odmítají smířit s tím, že běžně předepisované léky na PTSD mají vedlejší účinky horší než samotná nemoc, zatímco relativně neškodné konopí je jim odepíráno.
Typickým příkladem je veterán z Iráku Sean Kiernan, kterého konvenční léčiva málem zabila, místo aby mu pomohla od utrpení.
Konečně uvidíte, co přesně způsobuje konopí v lidském mozku, konečně uslyšíte představitele vládních agentur a výzkumných ústavů, jak hovoří o nutnosti provést rozsáhlé výzkumy léčebných účinků, a v neposlední řadě zjistíte, co si o celé problematice myslí vysoce postavení politici z obou stran politického spektra – včetně prezidenta Baracka Obamy. Tak vypadá revoluce v přímém přenosu.
Konopné šílenství
Když jsme v březnu loňského roku odvysílali Weed 2: Cannabis Madness (Tráva 2: Konopné šílenství), doufal jeden z protagonistů – bostonský psychiatr Rick Doblin –, že jeho plánovaný výzkum léčby PTSD konopím dostane konečně zelenou. Čtyři dny po premiéře mu přišel dopis, v němž mu ho federální vláda po sedmi letech čekání schválila.
Konopí, jež má Doblin zkoumat, bude pocházet z jediné federální „konopné farmy“ v Mississippi, přičemž za další známku revoluce lze považovat skutečnost, že během jednoho roku stoupla zdejší produkce konopí pro vládou schválený výzkum třicetinásobně.
V současnosti se tedy rozbíhají klinické výzkumy účinků konopí při léčbě rakoviny, epilepsie, Alzheimerovy choroby a mnoha dalších nemocí, z nichž budou moci profitovat tisíce dětských i dospělých pacientů.
Zároveň vidím obrovský potenciál konopí při léčbě chronických bolestí, díky čemuž by mohlo dojít ke snížení poptávky po narkotikách a poklesu užívání nebezpečných léků proti bolestem (na jejichž předávkování umírá jen ve Spojených státech více než 16 000 lidí ročně).
Politický obrat
Když jsem dělal rozhovor se senátory Kirsten Gillibrandovou a Cory Bookerem, došlo mi, že konopná revoluce plně zasáhla i řady politiků. Oba zapáleně hovořili o výše zmiňované Charlotte Figiové i dalších dětských pacientech, kteří nacházejí potřebnou úlevu v konopí, a zároveň citovali závěry nejnovějších výzkumů a zmiňovali potenciální uplatnění konopné medicíny u řady dalších diagnóz.
Cítil jsem z nich velké odhodlání a potřebu urychleně změnit nevyhovující zákony, jež brání teoretickému výzkumu i praktické léčbě.
Oba významní politici se shodli na tom, že chtějí, aby bylo konopí přeřazeno ze skupiny těch nejškodlivějších drog, což by značně uvolnilo ruce lékařům i vědcům po celých Spojených státech – a to okamžitě. Dále chtějí, aby byl okamžitě zrušen zákaz předepisovat konopí ve federálních nemocnicích pro veterány, a též požadují, aby na výzkum jeho léčebných účinků putovalo ze státní kasy mnohem více peněz.
V neposlední řadě chtějí, aby zákonodárci na státní i federální úrovni uznali to, co miliony lidí po celém světě vědí už dlouho: že konopí je lék, k němuž by se mělo přistupovat jako ke každému jinému léčivu.
V průběhu našeho rozhovoru jsem se snažil poukázat na to, že to nebude zase tak jednoduché, že během posledních čtyřiceti let se snažilo prosadit podobné změny mnoho lidí, ale doposud byli vždy odmítnuti. Poukazoval jsem také na to, že sázka na konopnou „kartu“ může politikovi před volbami prospět, ale i uškodit. Snažil jsem se je zkrátka alespoň trochu zviklat. „Tentokrát to bude jiné,“ trval na svém senátor Booker, když jsme interview končili.
Sám vím, jak lehké je nedělat nic, protože přesně to jsem dělal hodně dlouho. A proto nyní říkám – čerpejte potřebné informace, sledujte výzkumy, vzdělávejte se a mluvte s nemocnými, kteří v konvenční medicíně často nenacházejí potřebnou pomoc a jejichž jedinou nadějí na lepší život může být jedna „obyčejná“ rostlina.
Novinář by při své práci neměl nikomu stranit – nejdůležitější je být za každých okolností objektivní. Na druhou stranu někdy může přijít doba, kdy je nutné vyrazit do boje za správnou věc, dokud zdravý rozum nezvítězí nad ideologií.
A proto nyní otevřeně říkám: Konopí k léčbě bychom měli legalizovat přímo na federální úrovni, a to ne až zítra, ale ještě dnes.
Zdroj: www.cnn.com
