Jdoucí na smrt vás zdraví
Jedním z pacientů je i Gareth Jones, který trpí rakovinou v konečném stádiu. Ta není léčitelná ani konvenčními medikamenty, ani operativně. V říjnu loňského roku mu lékaři dávali maximálně tři měsíce života, proto začal užívat konopný extrakt na vlastní pěst a na základě vlastních zkušeností se domnívá, že by se legislativa měla změnit co možná nejdříve. V současné době na něj zákon pohlíží jako na zločince, protože pěstuje značné množství konopí, z něhož svépomocí vyrábí koncentrovaný výtažek. „Je to hračka, zvládne to úplně každý,“ říká.
Gareth Jones není drogový dealer, své výrobky nenabízí ani neprodává. Trpí nevyléčitelnou rakovinou tlustého střeva s metastázemi na játrech – celkem má v těle čtyři velké nádory, které není možné operativně odstranit. Ke konopí se uchýlil jako k poslední instanci.
Rakovina mu byla diagnostikována před dvěma lety. Trpěl chronickou únavou, která neměla žádné zjevné příčiny, proto se obrátil na lékaře.
Odborné studie prokázaly, že konopí pomáhá při léčbě chronických bolestí, nespavosti a nechutenství a je tak vhodné i pro pacienty v terminálním stádiu rakoviny.
„Bylo mu zle, evidentně byl unavený a nemocný, ale nevěděli jsme proč. Takže jsem ho jednoho dne přes jeho odpor prostě odvezla na pohotovost. A tam si ho už nechali. O pár dnů později jsme se dozvěděli zdrcující pravdu – Gareth má rakovinu střev,“ popisuje jeho manželka Tash a pokračuje: „Byl to nejhorší den v jeho i mém životě, byli jsme jako opaření. Kdo to nezažil, ten si ten nával nejrůznějších emocí neumí vůbec představit.“
Každý den je odměnou
Gareth a Tash mají roční dceru, i proto se rozhodli bojovat: „Někdy mě to přemáhá. Představa života bez manžela je hrozná, nemůžeme to prostě vzdát a jen čekat na konec. Každý den je pro nás odměnou a já se snažím to Garethovi co možná nejvíc usnadnit.“
Jones trpí chronickými bolestmi, které se snaží tlumit konvenčními léky ve formě náplastí. Je ale skálopevně přesvědčen, že hlavním důvodem, proč je navzdory prognózám lékařů stále naživu, je právě konopný výtažek, jež mu pomáhá bojovat s bolestí a významně tak zlepšuje kvalitu jeho života. Díky němu může spát, netrpí bolestmi a vrátila se mu chuť k jídlu.
„Můj onkolog mi v říjnu na rovinu řekl, že před sebou mám maximálně tři měsíce života. Jeden měsíc relativně kvalitního života následovaný jedním, nejvýše dvěma měsíci pomalého a bolestivého umírání. Šest měsíců bylo podle jeho názoru naprosté sci-fi. Teď je to devět měsíců a já jsem pořád tady. Mám neskutečné štěstí a radost, že jsem to dokázal.“
Pan Jones bere každý večer dvě kapsle obsahující směs konopného výtažku rozpuštěného v kokosovém tuku. „Jsem potom pod vlivem psychoaktivního THC? Nepochybně – proto tuhle směs užívám těsně před spaním. Všechny vedlejší psychotropní účinky zaspím, ráno se budím střízlivý a přes den můžu normálně fungovat.“
Přes všechny výše uvedené skutečnosti na něj zákon pohlíží jako na výrobce halucinogenních a psychotropních látek druhé kategorie, za což mu v případě prokázání viny a odsouzení hrozí na Novém Zélandu až čtrnáct let vězení.
„Kdo ví, třeba se stane zázrak a já se uzdravím. Na světě už se staly i divnější věci.“
„Moc si to nepřipouštím. Koneckonců, co nadělám? Pomáhá mi to a dává mi to více času, který můžu trávit se svou rodinou. Jediné, co chci, je být tu pro ně tak dlouho, jak to jen půjde, a jsem připravený nést všechny následky, pokud to bude nutné. Nic jiného mi nezbývá.“ Jeho žena dodává: „Dali jsme si za cíl, že se Gareth dožije třetích narozenin naší dcery Akayly. Zatím žije, což je oproti původním vyhlídkám skvělá zpráva, takže můžeme dělat jediné – pokračovat a doufat, že bude léčba zabírat i dál.“
Pomalá legalizace
Dobrou zprávou, která má ale zároveň i trochu nahořklou příchuť, je pro Jonesovi legalizace léčebného konopí ve Spojených státech a dalších zemích. „To, co dělám, je v některých amerických státech legální, trestně nepostižitelné. To je na jednu stranu dobré, zároveň ale trochu frustrující. Nezdá se mi fér, že bych měl jít do vězení za to, že se snažím prodloužit si a zlepšit život a být při smyslech s těmi, které mám rád. Když se probudili zákonodárci jiných států, nevidím důvod, proč by to nemohlo fungovat i na Novém Zélandu a jinde po světě.“
Dosud realizované studie prokázaly, že konopí pomáhá při léčbě chronických bolestí, nespavosti a nechutenství a je tak vhodné mimo jiné i pro pacienty v terminálním stádiu rakoviny. Jonesovi si ale nemohou dovolit čekat na změnu zákona, který by reflektoval nové poznatky vědy. Nemají tolik času. Pan Jones je rozhodnut oslavit se svou dcerou její třetí narozeniny, ať to stojí, co to stojí. I pokud to znamená porušovat zákon.
„Budu dál brát svoje vlastnoručně vyrobené kapsle. Nemám žádný plán B,“ říká a pokračuje: „Žiju teď a tady, pro Tash a pro Akaylu. Ony jsou to jediné, na čem záleží. Kvůli nim jsem to nevzdal a pořád bojuju, i když vím, že nemůžu vyhrát. Kdybych je neměl, asi bych se dávno utopil v sebelítosti. Doufám, že se mi podaří žít ještě alespoň pár let. Řekněme dva, tři, čtyři roky – každopádně každý den navíc je dar, který mi podle lékařů měl být už dávno upřen. Kdo ví, třeba se stane zázrak a já se uzdravím. Na světě už se staly i divnější věci.“
Sativex nestačí
Na Novém Zélandu je k dispozici pouze jeden lék s obsahem konopných derivátů, Sativex. V současnosti ho ale v celé zemi užívá jen čtyřicet osm pacientů s těžkými formami roztroušené sklerózy. Omezující není jen diagnóza, ale i vysoká cena – dávka pro jednoho pacienta stojí asi tisíc dolarů měsíčně.
Jones je přesvědčen, že hlavním důvodem, proč je navzdory prognózám lékařů stále naživu, je právě konopný výtažek.
Užívání konopí pro účely léčby závažných onemocnění je legální v několika evropských zemích, Kanadě, některých státech Spojených států amerických a Portoriku. Klinické testování se rozjíždí ve dvou státech Austrálie.
Novozélandští zákonodárci jsou ale zatím neoblomní a především pomalí – například ministerstvo zdravotnictví podle tiskového prohlášení teprve analyzuje možnost legalizace některých návykových látek včetně konopí pro účely léčby, výsledky tohoto předběžného průzkumu budou ale známy až v příštím roce.
Zdroj: http://www.3news.co.nz/
