Aktuální článek
Tipy & triky: Mikropěstování

Tipy & triky: Mikropěstování

Profilový obrázek
  • Mnoho lidí nemá potřebu stavět velké, neskladné a nákladné pěstební boxy. Proto vznikají i maličkaté skříně s příkonem do 150 wattů a plochou kolem půl metru čtverečného. U takových parametrů se bavíme o mikropěstování.

Mikropěstování je v mnoha ohledech specifické. Na všechny oblasti pěstování je tak třeba podívat se novým způsobem. Nejdůležitější je, zda cílíte na postavení co nejlevnějšího systému, nebo se naopak snažíte dostat toho co nejvíce do co možná nejmenšího prostoru. Od toho se pak budou odvíjet použité materiály, technologie a zařízení.

Pro naše účely předpokládejme skříňku se čtvercovou základnou o straně 70 centimetrů a výškou 1 metr. Svítit budeme výbojkou o příkonu 150 wattů nebo ekvivalentním světelným tokem z LED diodového panelu (přibližně 100 wattů) či kompaktních zářivek (asi 120 wattů).

Pěstební skříň

Na materiálu samotné skříňky příliš nezáleží. Pokud se postaráte o izolaci proti vlhkosti, stane se výborným materiálem i obyčejná dřevotříska. Použít se dá i „vykuchaný“ noční stolek nebo jiný kus nábytku v odpovídajících rozměrech. Důležitá je vnitřní povrchová úprava, která by rozhodně měla zahrnovat buď voděodolný nátěr co nejsvětlejší bílé barvy, případně specializovanou pěstební fólii. Při výrobě skříně zejména nezapomeňte na otvory pro přítah a odtah vzduchu, případně další otvory pro kabeláž.

Osvětlení

Výběr osvětlení je pro design celého pěstebního boxíku asi nejvíce určující. I při mikropěstování máme tři základní možnosti, jak na rostliny svítit. Zaprvé jsou to klasické vysokotlaké výbojky se svým velmi dobrým barevným spektrem, vysokou produkcí tepla a vysokou spotřebou. Druhou možností jsou úsporné zářivky, které prakticky nehřejí, ale zase nemají úplně vhodné spektrum. Poslední možností jsou LED diodové panely se svojí minimální spotřebou, optimálním spektrem, ale vysokými pořizovacími náklady.


Nejméně vhodným typem osvětlení se jeví vysokotlaké výbojky (HPS), které produkují velké množství odpadního tepla, jež je třeba odvádět. To zvyšuje nároky na vzduchotechniku, protože v boxu by teplota neměla překročit 29 °C. Zároveň je potřeba udržovat kvetoucí vrcholky dále od světla (asi patnáct centimetrů), aby se nespálily, což je v kombinaci s omezeným prostorem zbytečná komplikace. Diodové světlo (LED) tolik nehřeje, ale protože každá dioda září jen na jedné vlnové délce, je potřeba určitá vzdálenost, aby se světlo stihlo rozptýlit. Rozumná vzdálenost je asi deset centimetrů. Zářivky (CFL) jsou z tohoto pohledu optimální. Rostliny jsou spokojené, dokud se přímo nedotýkají trubic, takže pět centimetrů odstupu docela postačuje.

Vzduchotechnika

Potřebné vzduchování se odvíjí zejména od použitého osvětlení. Diodám a zářivkám stačí jeden či dva větráčky z počítače na přítah čerstvého vzduchu a další jeden nebo dva na odtah. U výbojky je namístě uvažovat i při mikropěstování o výkonnějším řešení, například o nějaké slabší variantě UFO ventilátoru.

Výběr rostlin

Do malých prostor je třeba dávat malé rostliny. Nejlepší je volit řízky (klony) kvůli umístění prvních větví níž u země. Protože na samotné kytky nezbývá příliš vertikálního prostoru, je potřeba volit takové odrůdy, které se netáhnou příliš do výšky a dobře se větví. Nejvhodnější jsou čisté indiky jako například Afghan nebo Kush.

Častou volbou jsou i samonakvétací odrůdy. Oproti pěstování z řízků nabízejí o něco horší možnosti tvarování, ale při vhodném počtu rostlin mohou i samonakvétačky vytvořit stejné květy díky faktu, že na ně lze svítit i v květové fázi 18 hodin denně. Které řešení je ekonomičtější, se ovšem nedá jednoznačně říci.
Technika pěstování

Pro omezené prostory se nejlépe hodí pěstební techniky SOG (sea of green) a SCROG (screen of green), které obě využívají co největší počet kvetoucích vrcholků. Na omezeném prostoru je totiž zapotřebí maximálně zužitkovat dostupnou osvětlenou plochu.

SOG, které se dá volně přeložit jako moře zeleně, je asi nejlepší technikou, vyžaduje ale velké množství rostlin, které pokrývají pěstební plochu. Využití velkého množství jednotlivých kytek znamená, že se prakticky nebudou větvit a každá utvoří jeden nebo dva centrální květy. Jedná se o velmi efektivní metodu pěstování, pokud za hlavní měřítko považujeme objem květů na dané ploše. Zároveň tato metoda minimalizuje dobu, po kterou je potřeba nechat rostliny růst, protože ideální je okamžité přepnutí na květový režim. Lze se tak při pěstování z klonů obejít úplně bez růstové fáze nebo ji zkrátit jen na týden pro uchycení. Rostliny ze semen potřebují vždy alespoň tři týdny na dosažení pohlavní dospělosti, takže u nich se o tak velkou výhodu nejedná.

SCROG je o něco méně efektivní a také náročnější na čas, který musejí rostliny strávit v růstovém režimu. Základem je použití sítě s oky velkými kolem pěti centimetrů. Těmito oky protahujeme jednotlivé větve, dokud není plocha zcela vyplněna, a až pak přepínáme na květ. Je evidentní, že tato metoda vyžaduje mnohem větší zručnost a ochotu si s kytkami pohrát, nabízí ale výhody techniky SOG s minimálním počtem rostlin, což může klidně znamenat jednu nebo dvě kytičky.

Ať už zvolíte jakoukoli techniku, rozhodně je třeba přepínat na květ ve chvíli, kdy jsou mladé rostliny alespoň 25 centimetrů od nejvyšší polohy světla, jinak vrostou do něj a spálí se. Pokud se v boxu nenachází čistá indika, je potřeba často přepínat ještě dříve. V prvních dvou týdnech květové fáze lze pozorovat ještě celkem bouřlivý růst, s čímž je nutno počítat dopředu.

Pěstební médium

Vzhledem k omezené ploše je výhodné do celého boxu umístit jen jednu pěstební nádobu. A protože se s rostlinami ani nebude příliš hýbat (ať už kvůli špatnému manipulačnímu prostoru, nebo kvůli zapletení větví do pletiva), nevadí nám nijak zvlášť ani skutečnost, že se připravíme o možnost spravovat každou kytku zvlášť.

První možností je klasické pěstování v zemině. Zemina je nenákladná a každý s ní umí pracovat, ale mohou se do ní nastěhovat a začít v ní žít škůdci, kterých by bylo velice komplikované se v takto omezeném prostoru zbavovat.

Mnohem vhodnější je proto nějaký hydroponický systém. Pravděpodobně vůbec nejlepší volbou je drip (kapková závlaha), při němž máte všechny sazeničky v jedné velké vaně plné keramzitu a ke každé rostlině vede hadička s živným roztokem, dávkovaným v pravidelných intervalech. Takové řešení není příliš prostorově ani finančně příliš náročné. Nejlevnější hotové systémy lze totiž koupit pod dva tisíce korun. Při použití hydroponie se nejen zbavíte většiny potenciálních škůdců, ale zároveň se podstatně zjednoduší zavlažování, protože je zapotřebí pouze doplňovat rezervoár s živným roztokem.

Minimalizace zápachu

Zápach z boxu se dá řešit dvojím způsobem. Nízkonákladovým řešením jsou pevné pohlcovače zápachu ONA, které stojí asi 250 korun a vydrží celý jeden pěstební cyklus, s přimhouřeným okem i nosem i dva. Stačí umístit pootevřenou krabičku pohlcovače k výdechu ze skříně (místo, odkud proudí vzduch zevnitř) a případný zápach z větší části zmizí.
Účinnější a také dražší jsou filtry z aktivního uhlí, které v nejmenších verzích stojí přibližně 700 korun, ale vyžadují větší tlak vzduchu, takže je vhodné kombinovat je s poctivým ventilátorem, nikoli pouhými PC větráčky, což dále zvyšuje náklady na vybudování boxu.

Co tedy použít

Volba konkrétního vybavení boxu, jako je typ osvětlení, druh pěstebního systému a další, záleží zejména na tom, proč vlastně chcete jít do mikropěstování. Pokud vám jde o minimalizaci nákladů, budete volit jiná řešení, než když vám záleží pouze na malém rozměru bez výrazných finančních omezení.

Při sestavení minimálního funkčního systému se vejdete do 2 000 českých korun. Pokud si dáte záležet a chcete co nejlepší výsledek na malém prostoru, koupíte-li nějaký hotový hydroponický systém a budete-li svítit LEDkami, můžete utratit i přes 10 000 korun.

Ať už s omezeným či s neomezeným rozpočtem, mikropěstování je zábava a provozní náklady jsou, na rozdíl od velkých skříní, zanedbatelné.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!