My lidé se zřícenými mozky
pronikáme za hranice osudu
létáme vesmírem
a o černý Aldebarán
si trháme křídla
řídíme pohyby planet
jediným škubnutím kyčlí
a známe všechny tajemné prostory svých čel
neboť jimi často bloudíme
o naši samotu se rozbíjí čas
rozmlouváme jenom s bohy
Každý úplněk nám prosvěcuje zem
a planeta je naším mozkem
a zve nás na cestu
vznášíme se nad Himálajemi
Kordillerami a Alpami jako světlonoši
všemi zákrutami svých mozkových závitů
až nás naše žhavá duše opouští
a svítí nám na cestu jako úplněk
kéž nás neopustí úplně
kéž nám oheň pulzuje v žilách
donekonečna jako čas
který nám tepe v srdci
