Bylo nebylo, dávno tomu, za devatero horami a devatero řekami, kdesi v jižním Španělsku trávil slavný lovec Pampalini léto na návštěvě u starého kamaráda, také lovce. Když už ho přestával bavit luxusní výhled na vzdálené moře ze zapůjčeného obytného přívěsu, rozhodl se vyrazit do Afriky, neboť se doslechl, že se tam dá ulovit kromě velbloudů a jiné havěti také skvělý hašiš. Protože však Pampalini pocházel z nejmenované rozvojové krajiny, musel se nejprve vydat do přístavního města Algeciras vyřídit si vízum.
Ten slunečný den nejevil se zpočátku býti ničím výjimečný. Náš hrdina klasickým způsobem osedlal pár stopnutých vozidel a v klidu dorazil na přístavní promenádu, kde se nacházel univerzální konzulát marockého království. Zde vyplnil formulář, zanechal pas a bylo mu sděleno, aby se po siestě dostavil pro výsledek. Inu, vyrazil tedy Pampalini do víru Algecirasu a začal se věnovat svému oblíbenému zevlingu.
Chvíli jen tak bezcílně bloumal a očumoval prapodivné mouřeníny, zevlící všude vůkol, když tu se k němu přitočil chlapík. Dobře živený Maročan okolo padesátky v čisté vyžehlené košili a mluvící celkem slušnou angličtinou nevzbudil v Pampalinim žádné podezření, a tak se oba pánové pustili do přátelské konverzace. Onen muž, říkejme mu třeba Mohamed, neboť tak se v Maroku jmenují všichni, pozval slavného lovce do zapadlé čajovny na tradiční marockou whisky (rozuměj mátový čaj) a u konvičky mimo jiné nabídl sehnání nějaké hnědé ochutnávky.
 |
Pampalini byl tenkrát chudý zelenáč, navíc se již skoro viděl v pohoří Ríf, jak se prochází konopnými plantážemi a v dlaních si drolí čarásek, takže nejprve zcela odmítl. Po chvíli mu to ale nedalo a s vědomím, že v přívěsu už také skoro nic nemá, se s Mohamedem domluvil na transakci hroudička za 10 euro. Chlap kamsi odběhl a za chvíli byl zpět se slíbeným materiálem. Velikost, vzhled i vůně vypadaly v pořádku, a tak lovec vytáhl peněženku a chystal se zaplatit. Co bude následovat by ho v té chvíli ani ve snu nenapadlo.
Ač byl náš hrdina dosti chudý, ve své šrajtofli nalezl pouze jedinou bankovku, k jeho smůle padesátieurovou. Přeochotný Mohamed mu ji okamžitě vytáhl z ruky, že rozmění. Společně šli tedy ke kase, kde si Mohamed s číšníkem krátce arabsky zachrochtali, načež bylo Pampalinimu sděleno, že tam drobné nemají. Mohamed prohlásil, že jde rozměnit ven a hned bude zpět. To už Pampalini mírně znervózněl a vyrazil pro jistotu s ním. Chvíli se mu držel v patách, ale jemu se zakrátko záhadným způsobem podařilo zmizet v jakémsi průchodu a lovec začal tušit, že něco není v pořádku.
Po drahné chvíli bezvýsledného vyčkávání si vyzvedl vízum, vydal se zpět do již známé čajovny a poptal se na Mohameda místních. Ti mu potvrdili jeho podezření, že chlap je svině, a vyjádřili mu upřímnou soustrast. Místní personál dokonce nabídl pomoc – Mohamed se zde prý zdržuje velice často a tak mouřeníni navrhli, že Pampaliniho ukryjí v zadním traktu a až se Mohamed objeví, dají avízo. A tak se stalo. Slavný lovec už vykouřil asi půlku balíčku tabáku, když mu pikolík přišel oznámit Mohamedův příchod.
Mohamed při pohledu na Pampaliniho lehce zesinal, ale ovládl se a rozjel vcelku solidní divadelní výstup na téma „kdes byl, já tě celou dobu hledám, ty prachy pro tebe samozřejmě mám, co si o mně myslíš, není problém…“ a dodal, že peníze bohužel zrovna nemá u sebe, že musíme na někoho počkat, blabla… Co mohl nebohý lovec dělat?
Oba muži se tedy jali čekat, Pampalini rozhodnut nespustit z Mohameda oči. Nikdo však nepřišel, naopak Mohamed se neustále pod různými záminkami snažil odejít. Po nikoli krátké době a mnohonásobném Mohamedově přísahání na Alláha, jeho matku a veškeré příbuzenstvo zdeptaný a bezradný Pampalini svolil s tím, že Mohamed pro ty prachy dojde (někam, kam s ním lovec v žádném případě nemůže).
 |
Opakování matka moudrosti, říká se, a tak náš hrdina opět marně čekal. Rozhodnut nevzdat se pokračoval posléze v čekání znovu v zadním traktu čajovny, kde vykouřil druhou půlku tabáku. Byla již temná noc, když se Mohamed objevil do třetice.
Tentokrát nabraly události poměrně rychlý spád. Zcela šokovaný Mohamed zahájil pokus o rychlý ústup a započala strkanice. Okradený Pampalini, jsouc o několik váhových kategorií níž než Mohamed, požádal hochy z čajovny o přivolání strážníků. Dějiště se přesunulo na ulici a kolem bizarní dvojice se začal tvořit solidní hlouček zvědavých fanoušků. Pampalini hrdinně bojoval a úspěšně znemožňoval Mohamedovi únik až do chvíle, kdy se již značně nervozní Maročan uchýlil k bojové technice zvané hlavička neboli čelo. Zuby slavného lovce vydržely, ale centrum rovnováhy zasáhl otřes a Pampalini se poroučel k zemi.
V ten moment ale právě dorazili příslušníci a jali se vyšetřovat. Mohamedovi se nepodařilo svůj ústup včas dotáhnout, a tak zatímco náš hrdina od aplaudujících diváků vysomroval Marlborku, vložil ji opačně mezi rty a třesoucí rukou se snažil zapálit si filtr, Mohamed s krvácejícím čelem předstíral středně těžké zranění a dožadoval se ambulance. Jeho přání bylo vyhověno, neboť tak velí zákon, a tak Pampalini naposledy šlehl nenávistným pohledem po svém do sanitky nastupujícím sokovi.
Slavný lovec se následně odebral s policisty na služebnu, draze vykoupená hroudička mu byla zabavena a jeho trestnímu oznámení na Mohameda se příslušníci upřímně vysmáli, stejně jako jeho žádosti, zda by ho nenechali na služebně alespoň přespat, neboť hodina již v tu chvíli byla značně pokročilá. Odvezli ho však alespoň na výpadovku, kde se mu na rozloučenou vysmáli ještě jednou, když úpěnlivě prosil o navrácení alespoň části ze zabavené hroudy.
Konec dobrý, všechno dobré. Pampalini měl štěstí a jakýsi mladý pár ho odvezl skoro až domů, i když si kvůli tomu musel zajet pěkných pár kilometrů. Slavný lovec zhulil poslední zbyteček své zásoby, ulehl a sledoval na zadní straně víček jako v biografu celou anabázi ještě jednou, nevěda, zda se smát či plakat nad svou naivitou a blbostí.
A jaké plyne z této pohádky ponaučení? Sháníte-li v cizích krajích zakázané dobroty, dejte si velký pozor na solidně vyhlížející pány ve středních letech. Nebezpečně vypadající špinavé živly jsou často lepší volbou. Napřed si s potenciálním prodejcem v klidu zahulte, pozor, když tvrdí že nehulí, a hlavně nikdy nedávejte z ruky žádný větší peníz. O několik let později si nepoučitelný Pampalini na podobně distingovaného gentlemana naběhl při podobné příležitosti v Peru, ale o tom možná zase někdy příště…
 |
