Aktuální článek
Tajnosti Severní Koreje aneb Brea-KIM Bad

Tajnosti Severní Koreje aneb Brea-KIM Bad

  • Ze Severní Koreje se navzdory její izolovanosti anebo právě proto do světa dostávají velmi kuriózní informace o životě v této „lidově demokratické“ zemi. Víme, že Kim Čong-Un, titulovaný „vynikající soudruh“ anebo „génius géniů“, sveřepý a rozmarný diktátor panoptikálního vzezření, nosí boty na vysokých podpatcích a vládne svému lidu, jenž ho miluje, pevnou rukou.

Trest smrti je na denním pořádku a neuniknete mu ani tehdy, objeví-li u vás tajná policie bibli či zjistí, že sledujete pornografii. V bezpečí nejste ani jako příslušník vládní strany. Když usnete jako ministr obrany na vojenské přehlídce dříve než Kim Čong-Un, popraví vás veřejně střelou z protiletecké zbraně před seřazenými kadety vojenské přípravky. Anebo vás milostivý panovník předhodí smečce vyhladovělých psů. Jako obyčejný člověk si ani účes nemůžete dovolit podle svého gusta. Diktátor se výborně vyzná i v kadeřnictví, takže povolil pouze 28 účesů. Jestli máte jiný účes než povolený, obarvené vlasy nebo pleš, možná vás nečeká trest smrti, ale pobyt v některém z mnoha koncentračních či „pracovních“ táborů i s celou vaší rodinou máte téměř jistý. Obyvatelé mužského pohlaví mají podle statistik a zřejmě díky již vícegenerační podvýživě i nejmenší penisy na světě.

Dále stručně jen několik zajímavostí:

Severokorejští archeologové údajně objevili v horách hnízdo bájného jednorožce. Tamní vědci zcela vážně tvrdí, že toto zvíře tam žilo zhruba 200 let před Kristem.

Kim Čong-Un utrácí, stejně jako jeho nanebevstoupivší, tedy mrtvý otec a předchůdce Kim Čong-Il, přes milion dolarů ročně za francouzský koňak.

Země má čtvrtou největší armádu na světě.

Téměř vše je tam zakázané a trestné, jen marihuana a její užívání ne.
Říká se jí tam ip tambae (tabákové listí) a můžete ji sehnat téměř všude a také ji na veřejnosti zcela svobodně kouřit. KLDR by bylo snad poslední místo, kam by se člověk milující svobodný, mírumilovný život a kouření ganji vydal byť jen prstem po mapě. V zemi, kde vládne totalitní komunistická diktatura, cenzura, hlad a chudoba, v zemi, jež je zcela izolovaná od ostatního světa a většina lidí je zavřená v koncentrácích, by to naprosto nikdo nečekal. A přesto je tomu tak. Je tam legální proto, jelikož není považována za drogu. Obchod s ní také není nijak omezován a není svázán žádnými pravidly, a její užívání už vůbec ne. Konzumace rostliny, jež je pro mnohé symbolem svobody, není protizákonná, ale je naprosto volná.


Z téměř osobních vzpomínek

Můj americký kamarád se nedávno vrátil z výletu po KLDR. Pohyboval se tam s přáteli a samozřejmě za přísného dohledu „průvodce“ pro zahraniční turisty. Z mnoha, respektive ze všech reálií tam byl v nepříjemném šoku, jen jedna věc ho překvapila mile. A to právě marihuana. Zde jeho vyprávění:

„Procházeli jsme tržnicí ve městě Rason. Stánky s botama, šminkama, zapalovačema, oblečením, i vojenské uniformy tam prodávali, ale od průvodce nám bylo řečeno, že ty nakupovat nesmíme. Pak taky stánky s čokoládou, kořením, nealkoholickým pitím, prodávali ale i pivo a lihoviny. Taky tam měli různý podomácku vyrobený nářadí z roku nebreč, a pak tam byla hromada stánků s tabákem. A když jsme kolem nich procházeli, najednou jsme si všimli toho posledního, kde prodávali ne hnědej, ale dost podezřele zelenej tabák. Měli ho tam hromady, ale nás vůbec nenapadlo, že by to mohla bejt tráva! A tak jsme byli úplně šokovaný, že ta obrovská zelená hora je fakt ganja. A úplně volně k prodeji. Naklusali jsme teda k tý hromadě a divili jsme se, že ani fízl, kterýho nám přidělili jako průvodce, vůbec nic nenamítá. Řekli jsme si, že ve jménu vědeckého výzkumu a abychom taky těm babičkám, co pobíhaly kolem stánku, udělali kšeft, onen matroš zkušebně zakoupíme. Naládovaly nám toho dvě tenký igelitky až po okraj a každá z nich stála v přepočtu asi dolar. Podle všech okolností jsme usoudili, že je to tu zřejmě legální. A tak jsme si od prodejců normálního tabáku koupili papírky a přímo uprostřed tržiště jsme smotli až komicky předimenzovanýho jointa. Zapálili jsme si ho tam a místní nás jenom pozorovali. Jinak se nic jinýho nestalo. Večer jsme v hotelový restauraci slavili narozeniny jednoho kámoše. Byla to velká a skvělá hostina, kterou nám připravili, a my jsme během ní motali jedno brko za druhým, úplně čistý, bez tabáku. Vzduch v místnosti voněl přímo nádherně, sladce a opojně. Popravdě řečeno, dýmu tam bylo tolik, že jsme skoro neviděli ani jeden na druhýho, a servírka, když nás obsluhovala, musela rozhánět ta oblaka rukama, aby vůbec trefila ke stolu. V rohu místnosti byla zapnutá malá televize, kde zrovna nějaká severokorejská soudružka vzrušeně hlásila něco o amerických vojenských manévrech v Jižní Koreji a o tom, že severokorejský lid musí být ve střehu. No jestli budou hulit jako my, tak to asi nevyhrajou.“

V KLDR to samozřejmě není tak růžové, jak to viděl Jack, ale pravdou je, že marihuana roste podél cest, i na velkých polích a zahrádkách, a lidé ji naprosto svobodně kouří i na ulicích. Užívají ji jednak jako léčivo a také pro relaxaci a zábavu, které tam jinak opravdu moc není. Kouření marihuany mají v oblibě také vojáci lidově-demokratické armády – ti kouří čistou trávu prý proto, že zabraňuje závislosti na škodlivém tabáku. Korejská tráva sice údajně není bůhvíjak silná, ale pokud by navštívili KLDR turisté z nějaké seedbanky a nenápadně by tam rozeseli dobrá feminizovaná semínka, mohlo by být vše jinak. Kim Čong-Un zatím marně bojuje nejen s vnějším nepřítelem v podobě Jižní Koreje a amerického imperialismu, ale i se stále vzrůstající výrobou i konzumací tvrdší drogy, než je tráva.

Crystal Meth

Metamfetamin (u nás známý jako pervitin) a jeho výroba a konzumace se šíří Severní Koreou jako morová nákaza. Dopadení výrobci a dealeři jsou sice bez milosti pro výstrahu popravováni a konzumenti posíláni do pracovních táborů, ale ani to moc nezabírá. Je to jen špička ledovce, aby se neřeklo. Tato činnost je ve skutečnosti vládou a bezpečností spíše přehlížena, vzhledem k míře zkorumpovanosti a výhod, jež z toho celá země neoficiálně má.

Tato droga ale ještě více ničí již tak hladem a strachem decimované obyvatelstvo Severní Koreje, avšak stále více proniká i za hranice do okolního světa. V Británii se této invazi začalo říkat podle skvělého amerického seriálu Breaking Bad (u nás pod názvem Perníkový táta) Brea-KIM Bad. V KLDR se této droze říká orum anebo bingdu (led). I pro závislé na metamfetaminu mají Severokorejci zvláštní označení: mulan. V některých regionech je již údajně závislých až padesát procent obyvatelstva. V hlavním městě Pchjongjangu jich bude zřejmě nejvíce. V odborném časopise North Korean Review uvedl jeden stavební dělník, že až sedmdesát procent jeho kolegů pravidelně užívají bingdu.

Suroviny k jeho výrobě pašují lidé hlavně z Číny v zásilkách mobilních telefonů, kompaktních disků anebo peněz. Droga se pak pašuje ven stejnou cestou. Mnoho metamfetaminu ale také zůstává v zemi. Studenti berou tuto drogu pro lepší soustředění, jiní na potlačení pocitu neustálého hladu. Dá se říci, že v KLDR je snazší sehnat bingdu než chleba či rýži. A v neposlední řadě je to také dobrý prostředek proti chladu.

Vše začalo v devadesátých letech minulého století, kdy začal severokorejský režim vyrábět metamfetamin pod státním dohledem v továrnách, aby nelegálním prodejem této a dalších drog obstaral státu tak potřebné valuty ze zahraničí a naplnil zcela prázdnou státní kasu. Diplomaté KLDR tuto drogu pašovali do celého světa v diplomatických zavazadlech. V roce 2000 byla státní výroba zastavena a přesunula se do ilegality. Recept na výrobu metamfetaminu byl známý, takže se droga mohla vyrábět doma v kuchyni anebo v koupelně ve vaně. Od té doby se výroby a distribuce chopily gangy a zkorumpovaní státní činitelé a rozjel se velký drogový kolotoč, který se točí dodnes.

„Když k vám domů přijde návštěva, je slušností jí nabídnout lajnu. Jako když vám hostitel nabídne kávu nebo čaj. Ale ve skutečnosti je to mnohem lepší,“ uvedla jedna z obyvatelek severokorejského hlavního města pro L. A. Times. Ilegální výroba této drogy přináší pracovní uplatnění chemikům, farmaceutům i obyčejným lidem, kteří s ní obchodují. Je to snad jediné prosperující výrobní odvětví v KLDR. Ani výrobci, ani konzumenti metamfetaminu nejsou nijak stigmatizováni jako na Západě, nikdo je neodsouvá na okraj společnosti. Možná proto, že všechno obyvatelstvo, kromě komunistických pohlavárů, okrajem společnosti již dávno je. Paradoxně je méně postihován obchod s metamfetaminem než obchod s obilím a rýží.

V posledních letech se také stále zvyšuje množství pašovaného pervitinu do sousedních zemí, ale i do USA. V roce 2012 bylo zachyceno 30 kg velmi čisté drogy, jež měla skončit svoji pouť v ulicích New Yorku. Minulý rok chtěl v Thajsku žijící občan Británie propašovat do USA už 100 kg této tvrdé drogy. Čistota látky se pohybovala okolo 99 procent. Jelikož logicky neexistují přesné údaje o tom, kolik drogy se propašovat podařilo, odborníci jen odhadují, že úspěšnost pašeráků je vysoká. A export drog se vyplácí i severokorejskému režimu. Podle novin Daily Mail se ilegální obchody podílejí na exportních příjmech KLDR až čtyřiceti procenty.
A komu by se drogové reálie téhle země, kterou řídí na hlavu padlý diktátor s titulem „génius géniů“, zdály málo, ještě perličku: V KLDR nejsou normálním lidem dostupné téměř žádné léky, tedy ani léky proti bolesti, jíž je tam bez diskuze mnoho. Proto lidé na utlumení bolestí běžně užívají podomácku vyrobenou pastu z opia.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!