Nenapadá mě lepší škůdce pro začátek, nežli jsou mšice. Jejich životní cyklus je docela bizarní, a navíc je docela těžké se jich zbavit. S mšicemi se můžeme setkat na široké škále rostlin. Jejich invaze může přijít při indoor pěstování i při pěstování venku a ve skleníku, takže bude tento díl užitečný pro všechny pěstitele.
Jak mšice žijí
V češtině je název mšice souhrnným termínem, který představuje mnoho druhů navzájem si velmi podobného hmyzu ze stejného živočišného rodu. Laickým okem většinou dokážeme mšice rozdělit na šedé, zelené, žluté, s křídly či bez křídel, a to nám také většinou postačí, jelikož jejich život a likvidace je vesměs stejná. Životní cyklus mšic začíná na jaře. Z vajíček nakladených na podzim se vylíhnou okřídlené nymfy, kterým nedělá problém najít si vhodné útočiště na libovolné rostlině.
Během 7–10 dnů od vylíhnutí shodí larva kůži i s křídly a změní se na samičku, která je schopná rodit živé mšice bez křídel. A že jich není málo – dospělá mšice prý vyprodukuje za svůj život 50–250 samiček, které jsou zase schopny rodit další a další davy mšic. Jakmile tedy najdete na svých rostlinách jen několik jedinců, můžete si být jistí tím, že se jejich populace velmi rychle rozroste. To vám potvrdí každý, kdo už se s nimi setkal. Mšice jsou neuvěřitelně flexibilní. Pokud se populace začne přemnožovat, narostou některým samičkám křídla a ony pak mohou přeletět na jiné rostliny a rozšířit tak svoji populaci do nového teritoria.
Tímto způsobem se mohou mšice šířit do nekonečna. Nejspíš jste správně pochopili, že doposud nepotřebovaly mšice žádné samečky, jak je to možné? Chvíle pro samečky přichází až na sklonku sezóny s blížící se zimou. V tuto chvíli začnou samičky rodit i samečky, aby se s nimi mohly spářit. Po společném páření je samička schopna naklást vajíčka přímo do rostliny nebo jiné vhodné místo, kde vajíčka přezimují. Jakmile se zase začne oteplovat, vajíčko ožije a na svět se vyklubou zcela nové okřídlené nymfy – koloběh života pokračuje. Při pěstování indoor mohou mšice fázi vajíček klidně vynechat a rozmnožovat se pouze živorodým způsobem.
Mšice se živí šťávou ze stonků, listů a květů. Ze všeho nejvíce jim chutnají mladé výhonky, a proto se na nich často shromažďují. Listy napadené v mládí nikdy nedosáhnou optimálního tvaru. Jsou většinou zkroucené nebo jinak deformované. Mšice z rostlin vysávají, mimo jiné, cukr. Pokud ho vysají více, než kolik dokážou spotřebovat, vyloučí ho ve formě čiré lepkavé tekutiny, takzvané medovice. Tato tekutina je pro člověka nepříjemná, ale náramně chutná mravencům. Dokonce uzavřeli s mšicemi nepsanou dohodu. Za to, že si ze mšic mohou mravenci obírat medovici, poskytují mšicím tělesnou stráž. Ač se totiž může mšice zdát jako nechutný hmyz, pro některé predátory je vítanou pochoutkou. Nejvíce si na nich pochutnávají slunéčka sedmitečná a jejich larvy nebo zlatoočky.
Pokud tedy spatříte na rostlinách mravence, budou tam dost pravděpodobně i mšice. Mravenec totiž jinak nemá moc důvodů k tomu, aby po rostlině lezl. Symbióza mezi mravenci a mšicemi je tak velká, že mravenci někdy nechávají přezimovat vajíčka mšic ve svém mraveništi a na jaře je dovedou k bujnému porostu.
Co provedou mšice rostlinám
Jak mšice sají šťávu z rostlin, odčerpávají jim mnoho energie a mohou je dočista zahubit. Listy a květy rostlin napadených mšicemi se kroutí, usychají, žloutnou a opadávají. Dalším problémem plynoucím z výskytu mšic je to, že přenášejí choroby a infekce z rostliny na rostlinu. Jelikož zabodávají svůj sosák přímo do pletiva rostlin, je přenos chorob velmi účinný. Už víme, že se mšice množí geometrickou řadou a růst jejich populace je explozivní. Musíme tedy mít na paměti, že velké množství mšic dokáže nadělat velkou paseku a je potřeba zasáhnout proti nim už při identifikaci prvních několika jedinců.
Jak mšice poznáme
Mšice jsou drobné, 3–10 mm velké bytosti na šesti nohách s dlouhými tykadly a tělem hruškovitého tvaru. Různé druhy mšic mohou mít různé zbarvení. Nejčastěji se setkáme s nazelenalou, žlutou nebo šedou až černou barvou. Okřídlené nymfy mšic jsou otravné poletující mušky do velikosti pěti milimetrů a mohou být prvním identifikátorem výskytu mšic na našem porostu. Zelené mšice zůstávají na rostlinách dlouho nezpozorovány, protože jejich barva dokonale splývá s napadenou rostlinou. Mšice se navíc často drží na spodní straně listů, skryté před zrakem zahradníků. Pokud mšice nevidíme, ale našim rostlinám se začínají kroutit listy nebo opadávat drobné květy, měli bychom zapátrat, zda se přece jenom mšice na porostu nevyskytují. Identifikátorem mohou také být svlečené kůže nymf.
Ty si můžeme někdy splést s molicemi, protože mají podobný tvar. Kůže jsou bílé a lehké jako vítr. Stačí do nich fouknout a odletí. Dalším identifikátorem mšic může být lepkavý povrch listů nebo v okolí rostlin. Pokud by mšice napadly rostlinu pěstovanou v okně, byl by parapet v okolí rostliny lepkavý od medovice.
Jakmile najdeme na našem porostu nějaký hmyz a jsou to právě mšice, snadno je rozeznáme od ostatních druhů škůdců. Jejich vizuální identifikace je totiž velmi jednoduchá. Pro snadnější rozeznání snad poslouží fotografie doprovázející článek.
Jak se mšicím bránit
Asi tisíckrát už bylo opakováno, že nejlepším způsobem řešení problémů je prevence. Při indoorovém pěstování je důležité filtrovat vzduch přicházející do pěstírny. Skrze filtraci se do pěstebního prostoru nedostávají pouze mšice, ale i řada dalších, pro naše rostliny stejně nebezpečných škůdců.
Na otvory, jimiž vháníme vzduch do pěstírny, bychom měli umístit alespoň jemné filcové filtry, kterými nepronikne nic o velikosti tří milimetrů. Ať už rostliny pěstujeme uvnitř, nebo venku, měli bychom je pravidelně kontrolovat a prohlížet, jestli se na nich neusadil jakýkoliv škůdce, mšice nevyjímaje. Nemůžeme-li tuto kontrolu provádět denně, měli bychom si na ni udělat čas alespoň jednou či dvakrát týdně.
Dalším způsobem, jak se ubránit mšicím, je použití preventivních bio přípravků. Tyto přípravky se většinou nanášejí na rostliny postřikem a vytvoří na ní tenký povlak, který mšice odpuzuje a odrazuje je od sání z listů. Z českých výrobků docela dobře funguje Biool. Lze použít i skořicový olej, roztok z chilli papriček, česnekový olej či mýdlovou vodu. Tyto přípravky lze použít i pro likvidaci již existující populace mšic.
Likvidace mšic
Předchozí odstavec skončil vyjmenováním několika druhů postřiku proti mšicím, kterými je možné napadení předejít nebo eliminovat. Způsobů je ovšem více a jsou do značné míry závislé na tom, v které fázi výskytu mšic zasáhneme. Při odhalení několika jedinců mšic můžeme zvolit manuální likvidaci. Mšice sbíráme ručně nebo s pomocí vatového tampónu a nelítostně je rozmáčkneme.
Mšice můžeme také smýt z rostliny tlakem vody. Stačí rostlinu pečlivě osprchovat ze všech stran a mšice odplavit. Jestliže je rostlina moc velká na to, abyste ji přenášeli pod sprchu, nebo prostě tuto možnost nemáte, můžete nalít vodu do rozprašovače a spláchnou mšice proudem vody z něj. Další možností je angažování přirozených nepřátel mšic. Jako nejlepší se jeví použití larev slunéčka sedmitečného. Mají jednu zásadní výhodu – neuletí. Naopak, dokud budou mít dostatek mšic, budou se s nimi neúnavně ládovat, dokud se nerozhodnou zakuklit a transformovat do dospělce slunéčka sedmitečného.
Larva slunéčka vypadá jako malý dinosaurus na šesti nohách. V létě je najdete docela snadno v přírodě. Uvidíte-li rostlinu v trávě napadenou mšicemi, máte velkou šanci, že se na ní budou nacházet i larvy slunéčka. Pokud byste měli s nalezením larvy problém, zkuste se podívat v místech, kde rostou kopřivy, na kterých mšice také rády hodují. Stejně jako larvy, tak i slunéčka sedmitečná mají mšice na svém jídelníčku. Spořádají jich o něco méně než larvy, ale jejich pomoc při likvidaci kolonie mšic je velmi výrazná.
Dalším nenasytným pomocníkem jsou zlatoočky. Jsou to takové ty zelené mouchy s dlouhými průhlednými křídly. Pokud v létě rozsvítíme večer světlo na balkóně nebo jen necháme roztažené rolety a rozsvíceno v bytě, brzy se zlatoočky objeví, protože vědí, že světlo přitáhne spoustu malých mušek, které jsou pro zlatoočky také vítanou potravou. Mezi účinné predátory patří také dravé vosičky Aphidius colemani a Aphidoletes aphidimyza, které využijete zejména při indoorovém pěstování a pořídíte ve specializovaných obchodech. U nás se prodejem živých predátorů zabývá firma Biocont.
Jestliže výše popsané postupy likvidace mšic selžou, přichází na řadu nějaký komerční postřik proti mšicím. Jako první vždy volíme bio přípravky, které jsou postaveny na přírodní bázi a nekontaminují naše rostliny nežádoucími látkami. Osvědčené jsou přípravky firem Neudorf či řada Natura českého výrobce Agro CS a. s. Pokud bychom ani s bio přípravky nepochodili, nezbývá nám než sáhnout po chemickém ošetření. V takovém případě čtěte vždy pozorně příbalový leták a zaměřte svoji pozornost zejména na údaj označený jako ochranná lhůta, který značí dobu, která by měla uběhnout od použití postřiku do konzumace ošetřené rostliny. Naprosto spolehlivým pesticidem proti mšicím je Mospilan.
Závěrem
Nyní už víte o mšicích vše podstatné, a to je základní předpoklad k tomu, abyste si s nimi uměli poradit. Nejlepší taktikou na nepřítele je totiž poznat ho co nejlépe. Věřím, že se vám to povedlo. V příštím dílu Zahrady v nesnázích se zaměříme na další nevítanou havěť, a to jsou svilušky. Mějte se do té doby fajn a mšice nešetřete!
