V úvodním prohlášení bývalý vicepremiér připomíná, že současná restriktivní legislativa nebyla na jedné straně schopná učinit přítrž miliardovým obchodům s narkotiky na černém trhu a na straně druhé perzekvovala bezpočet mladých za marginální prohřešky.
Válka proti drogám je fiasko
„Ve válce s drogami prohráváme na celé čáře, o tom není pochyb,“ nebral si Clegg servítky v rozhovoru pro deník Independent. Za reformu britské protidrogové politiky bojoval již v době, kdy byl členem kabinetu Davida Camerona, nyní je jeho cílem přesvědčit evropské lídry, aby se na mimořádném drogovém summitu OSN v roce 2016 zasadili o zásadní reformu nefunkčního systému.
„Vlády napříč zeměkoulí pumpují více než čtyřicet let nehorázné částky do evidentně zcela nefunkčního konceptu represe a kriminalizace uživatelů a producentů drog.“
Mnoho zemí starého kontinentu již první kroky učinilo a začalo k závislostem přistupovat jako k problému zdravotnímu, nikoli trestněprávnímu. Finanční podporu Cleggovi poskytl známý zastánce drogových reforem a vlastník konglomerátu Virgin Group sir Richard Branson a také americký miliardář George Soros. Po katastrofálním neúspěchu liberálních demokratů v britských parlamentních volbách a následném odstoupení z funkce předsedy strany se tedy Clegg zaměřil na mezinárodní politické kolbiště.
Portugalský model
Britští liberální demokraté dlouhodobě prosazují portugalský model legalizace, tedy úplné uzákonění užívání a přechovávání všech návykových látek. V tomto bodě jsou v příkrém rozporu s konzervativci, což bylo jednou z hlavních příčin rozpadu koalice těchto dvou stran.
Clegg nyní doufá, že právě zvláštní zasedání rady OSN o globální drogové politice bude zlomovým bodem, který ukončí padesát let trvající rigidní politiku této organizace, jež považuje represe a tresty za jediné správné řešení. Reformu podporují i země Střední a Jižní Ameriky, proti jsou naopak například Egypt, Pákistán nebo Rusko, podle jejichž vyjádření je nekompromisní kriminalizace naprosto v pořádku.
„V sázce je mnoho,“ tvrdí Nick Clegg. „Největší nebezpečí tkví v tom, že kvůli zatvrzelému postoji několika málo zemí promeškáme šanci změnit způsob, jakým svět nahlíží na drogy. Evropští vůdci by se neměli obávat vyslovit své názory nahlas.“
EU by se podle něj měla ujmout kormidla a řídit společné úsilí všech zainteresovaných stran. Na adresu svých bývalých koaličních partnerů Clegg řekl: „Snaha odložit reformu drogové legislativy do přihrádky ‚příliš složité‘ byla doslova hmatatelná. Summit OSN bychom měli využít ke zvýšení zájmu politiků o řešení tohoto palčivého problému.“
Silná podpora od mocných mužů
K lobbingu na evropské úrovni bude bývalý předseda liberálně demokratické strany využívat kontaktů, jež získal v průběhu svého působení v britské vládě. Sir Richard Branson a George Soros pak poskytují finance nutné k uhrazení nákladů na cestování a fungování kanceláře. Sám Clegg informoval, že za tuto práci nepobírá žádný plat.
Sir Richard Branson, člen Mezinárodní komise pro drogovou politiku, dlouhodobě podporuje liberální přístup k drogám ve své zemi a o spolupráci s Cleggem uvažoval již před jeho volebním fiaskem, zatímco Soros během uplynulých dvaceti let daroval více než 200 milionů dolarů na podporu úsilí o reformu drogové legislativy ve Spojených státech.
Britští liberální demokraté dlouhodobě prosazují portugalský model legalizace, tedy úplné uzákonění užívání a přechovávání všech návykových látek.
Pro deník Financial Times popsal v loňském roce válku proti drogám jako „fiasko za biliony dolarů“. „Vlády napříč zeměkoulí pumpují více než čtyřicet let nehorázné částky do evidentně zcela nefunkčního konceptu represe a kriminalizace uživatelů a producentů drog.“
Drogové zákony napříč Evropou
Portugalsko: Země dekriminalizovala držení a užívání všech návykových látek už v roce 2001 a počty úmrtí z předávkování se dlouhodobě pohybují hluboko pod evropským průměrem. Osoby přistižené při držení malého množství libovolné nelegální substance nejsou postihovány v rámci trestního práva, ale pouze vyšetřeny komisí složenou z lékaře, právníka a sociálního pracovníka.
Švýcarsko: Ke změně se místní vláda odhodlala už na počátku devadesátých let, kdy se jeden z největších curyšských parků stal výspou narkomanů a počet nemocných HIV patřil k nejvyšším v Evropě. Jako součást léčby jsou pacientům pod lékařským dohledem injekčně aplikovány bezpečné dávky heroinu. Úmrtí z předávkování a nových případů nakažených HIV okamžitě ubylo a zločinnost strmě klesla.
Nizozemsko: Parlament schválil v sedmdesátých letech minulého století dekriminalizaci měkkých drog včetně konopí a povolil prodej malého množství těchto substancí ve zvláštních obchodech. Držení je stále nelegální, policie a soudy nejsou ale ve vymáhání zákonů nikterak striktní a prosazují politiku umírněné tolerance. Země má nejnižší podíl úmrtí spojených s drogami v Evropské unii. V posledních letech však konzervativní vláda nastoluje opačný trend.
Česká Republika: Držení menšího množství drog pro osobní spotřebu je považováno za přestupek, nikoli trestný čin. Pokud jde o konopí, je za přestupek považováno držení množství do 10 gramů.
