Ještě ve starověku dorazilo konopí i do Evropy, ale nezapustilo kořeny tak hluboko jako v Indii – nicméně Hérodotos v 5. století př. n. l. popisoval inhalaci konopného kouře kmeny Skytů v „kouřových saunách“. Do Ameriky se dostalo jako užitková plodina nejspíš až se Španěly, ale v oblasti Mexika a Karibiku jeho rekreační užívání rychle zdomácnělo natolik, že to dnes skoro vypadá, jako by tam rostlo odjakživa. V Mexiku dostalo i nový název marijuana, který ve třicátých letech minulého století převzali a zpopularizovali američtí prohibicionisté, protože jim bylo jasné, že „boj proti konopí“ by působil směšně, zatímco „marihuana“ zněla uším průměrného občana „mexicky“ a tudíž náležitě exoticky a děsivě. Strategie měla úspěch – nový název se rozšířil i do Evropy a většina našich spoluobčanů donedávna netušila, že konopí a marihuana je vlastně totéž.
Seté či indické?
O taxonomii konopí se nejen mezi botaniky dosud vedou spory, ale většinou rozlišujeme dva nebo tři druhy (či poddruhy) – konopí seté (sativa), konopí indické (indica) a případně ještě konopí rumištní (ruderalis). Patrně kvůli názvům těchto odrůd je nejen v našich krajích rozšířena představa, že konopí seté je shodné s technickým či průmyslovým a na rozdíl od indického takřka není psychoaktivní. Tento omyl šíří nejen média, ale i česká verze Wikipedie, která budí dojem, že psychoaktivní pryskyřicí oplývá jen konopí indické.
Konopí seté se od indického skutečně liší – má užší listy a bývá vyšší (což se hodí pro výrobu vláken), zatímco indické je košatější, s širšími listy. Psychoaktivním THC oplývají v „dostatečném“ množství oba druhy, liší se však obsahem dalších kanabinoidů – v konopí indickém je hojněji zastoupen také strukturálně blízký kanabidiol (CBD).
Dnes pěstované konopí má však s „klasickými“ odrůdami jen málo společného – dělení na sativa a indica už z praktického hlediska ztratilo smysl a používá se spíš k popisu účinků (daných obsahem a poměrem rozličných kanabinoidů, ne tvarem rostliny). Dnešní rekreační a léčebné konopí je vlastně křížencem mnoha odrůd a takřka vždy vytváří vydatné množství THC. Obzvlášť odrůdy zvané „skunk“ jsou jeho vysokým obsahem proslavené a často vyvolávají mediální hysterie (protože neobsahují „brzdu proti schizofrenii“, myšleno zklidňující CBD). Pro průmyslové účely se naopak užívá konopí technické, u kterého se šlechtitelům podařilo snížit obsah psychoaktivních látek na minimum, díky čemuž ho lze pěstovat v souladu se zákony.
Vývoj jde však stále kupředu – docela nedávno se objevily samonakvétací odrůdy (vzniklé křížením běžných odrůd s Cannabis ruderalis). Novějšího data jsou také odrůdy vyznačující se nízkým obsahem THC, ale zato vysokým obsahem CBD, což z nich činí pomyslný protipól „skunku“. K rekreačnímu užívání se nehodí, ale skvěle pomáhají proti některým neduhům.
THC, CBN, CBD, atd.
Kanabinoidy, hlavní účinné látky konopí, nejsou alkaloidy, což je u psychoaktivních látek nezvyklé (nikoli však unikátní). Jejich molekuly obsahují jen atomy uhlíku, vodíku a kyslíku, ale žádný dusík. Jde vlastně o pryskyřici – THC a příbuzné látky jsou aromatické terpenoidy, které se dobře rozpouští v tucích, alkoholu a organických rozpouštědlech, ale nikoli ve vodě. Právě kvůli této skutečnosti si musely na svůj objev počkat až do čtyřicátých let minulého století a samotný THC (přesněji Δ9-tetrahydrokanabinol) dokonce až do roku 1964, kdy ho konečně odhalil tým Dr. Raphaela Mechoulama a jeho kolegů na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.
Postupně byla v konopí nalezena i řada dalších kanabinoidů, z nichž některé jsou meziprodukty v procesu biosyntézy, jehož konečným produktem je buď THCA, nebo CBDA. Zahřátím (ale v menší míře i prostým sušením) se z THCA uvolní oxid uhličitý a vznikne psychoaktivní THC, zatímco necháme-li ho ležet ladem, postupně se rozkládá na slabě psychoaktivní CBN (kanabinol).
Na výčet dalších kanabinoidů a jejich účinků zde není místo (a dosud nejsou ani dostatečně probádány), nicméně za převážnou většinu účinků léčebného i rekreačního konopí a jeho všemožných produktů je zodpovědný právě psychoaktivní Δ9-THC. Zásadně je však mění CBD, považovaný přitom za nepsychoaktivní.
Účinky stále záhadné
Mechanismus působení těchto látek na endokanabinoidní systém (viz box) není dosud plně objasněn. Za účinky je zodpovědný především THC, který je překvapivě jen částečným agonistou receptorů CB1 – je slabší než endokanabinoidy, takže receptory neaktivuje úplně. Zároveň patrně funguje i jako antagonista, protože obsazením receptorů blokuje funkci endokanabinoidů (opět jen částečně). Čisté THC však oproti konopí působí „psychedeličtěji“ a mnoha uživatelům konopí se nezamlouvá, což vede k závěru, že ostatní kanabinoidy účinky THC zásadním způsobem ovlivňují a mění.
V první řadě jde o kanabidiol (CBD), který přitom bývá sám o sobě označován za nepsychoaktivní. Popis jeho účinků však tomuto zažitému tvrzení poněkud odporuje – CBD působí antipsychoticky (čímž činí účinek THC na psychiku šetrnějším) a dokonce zmírňuje projevy schizofrenie. Dále snižuje aktivitu limbického systému (zodpovědného za emoce, chování, čich i dlouhodobou paměť), zmírňuje úzkost a sociální fobii (což opět vyvažuje účinky THC). Ovšem pozor – při dlouhodobém užívání může úzkost naopak vyvolávat. Zdá se, že účinkuje také jako antidepresivum. Navíc zmírňuje svalové křeče, průvodní jev roztroušené sklerózy či epilepsie. Působí proti zánětům a i proti některým druhům bolesti (na jiné zas lépe zabírá THC). Někteří badatelé dokonce považují CBD za „léčivější“ látku než známější THC. Ani THC však nezatracujme, protože zdaleka nezpůsobuje jen změněné stavy vědomí – stejně jako CBD, i jeho psychoaktivní bratříček je silný neuroprotektivní antioxidant.
Na kanabinoidní receptory působí CBD sice slabě (je to prý „nepřímý antagonista agonistů CB1 a CB2“ a „inverzní agonista CB2“, což prý znamená, že má opačný účinek než příslušné endokanabinoidy), ale natolik složitě, že dosud není vůbec jasné, jakým způsobem mění účinky THC (o vlivu na fungování endokanabinoidního systému ani nemluvě). Trochu působí i na další receptory včetně 5-HT, které jinak reagují na serotonin. Některé účinky THC podle všeho zesiluje a jiné potlačuje, čímž by šlo patrně vysvětlit ono pozměňování.
Kanabinoidy z laboratoře
Do tajů kanabinoidů a jejich účinků se pokoušel už koncem třicátých let minulého století proniknout americký chemik Roger Adams, který izoloval CBD a vytvořil řadu analogů. Tehdejší doba bohužel jeho výzkumům nepřála – jen pár let předtím byla „marihuana“ zakázána, blížila se válka a Adams byl dokonce neprávem podezřelý z protiamerické činnosti.
Vylepšování přírodních látek je však zaručený způsob, jak objevit nové léky (či drogy), a tak se do něj vědci ve službách univerzit i farmaceutických koncernů koncem šedesátých let pustili znova. V následujících desetiletích vyrobili celou řadu nejrůznějších analogů s rozmanitými vlastnostmi. První byly vytvořeny postupným zjednodušováním a různými modifikacemi původní molekuly THC, zatímco novější jsou odvozeny od endogenních kanabinoidů (či jde dokonce o látky zcela nové).
Syntetický HU-210, kanabinoid odvozený od THC, ale několikasetkrát silnější, vyvinuli na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě koncem osmdesátých let a spolu s JWH-133 či WIN 55,212-2 vypadal jako nadějný lék – tlumí záněty způsobené amyloidem při Alzheimerově chorobě a chrání nervové buňky před poškozením. HU-331, odvozený pro změnu od CBD, zas stejně jako řada jiných kanabinoidů působí proti rakovině. CP 47,497, vyvinutý koncem sedmdesátých let v laboratořích koncernu Pfizer, byl pokusnou látkou tlumící bolest – jde o silného agonistu receptorů CB1.
Tyto experimentální látky nebyly testovány na lidech a vypadalo to, že většina z nich skončí v archivech vědeckých prací. Před deseti lety však vývoj nabral úplně jiný směr.
„Zaručeně přírodní“ syntetika
Když se roku 2004 objevila na britském trhu směs bylin ke kouření nazvaná Spice (oficiálně prodávaná jako vonná směs či vykuřovadlo), na internetových fórech i mezi rekreačními uživateli drog se brzy rozšířily zprávy, že tato údajná náhražka konopí se liší od všech předchozích, protože na rozdíl od nich opravdu funguje.
Zpočátku toto tvrzení nikdo nebral moc vážně, a i když obrat výrobce začal růst raketovým tempem a směs se rozšířila i do mnoha dalších zemí EU, nedůvěra přetrvávala – známý toxikolog z univerzity v Düsseldorfu dokonce prohlásil, že směs je placebo, v jehož účinky uživatelé věří jen proto, že za ni zaplatili skoro stejně jako za konopí.
Endokanabinoidní systém
Mechanismus účinku kanabinoidů dlouho zůstával naprostou záhadou. Předpokládalo se, že podobně jako alkohol účinkují na lipidové membráně nervových buněk. Tato teorie padla koncem osmdesátých let, když byly objeveny kanabinoidní receptory. Protože nebyla známa žádná tělu vlastní látka, která by se na ně vázala, objevily se dokonce spekulace, že tyto receptory se vyvinuly až díky užívání konopí našimi předky. Neznělo to však příliš důvěryhodně – vždyť konopí účinkuje i na zvířata!Roku 1992 konečně tým vědců (jeho součástí už byl i Lumír Hanuš) na Hebrejské univerzitě izoloval z vepřového mozku endokanabinoid (tělu vlastní kanabinoid), který pojmenoval anandamid. Ačkoli má zcela jinou strukturu než THC, mechanismus účinku je podobný. Záhy byl objeven i další typ kanabinoidních receptorů (oběma typům dnes říkáme CB1 a CB2) a také další endokanabinoid, 2-arachidonoylglycerol (2-AG). Je pravděpodobné, že v budoucnu se výčet kanabinoidních receptorů ještě rozroste. Endokanabinoidní systém je značně složitý, takže jen velmi zevrubně: Receptory CB1 jsou nejhojněji zastoupeny v mozku a centrální i periferní nervové soustavě, ale v menší míře i v jiných částech těla. Ovlivňují bolest, záněty, úzkost, chuť i paměť. Receptory CB2 různými způsoby modulují imunitní systém a nejvíce se vyskytují v periferních tkáních imunitního systému (slezina, mandle, brzlík), v trávicí soustavě (střeva), ale najdeme je i v nervové soustavě včetně mozku.
Když se však němečtí vědci podívali směsi na zoubek, objevili nápadně vysoký obsah tokoferolů (látek příbuzných vitaminu E), jejichž přítomnost v „zaručeně přírodní“ směsi působila podezřele. Koncem roku 2008 pak byla konečně objevena účinná látka – šlo o čistě syntetický kanabinoid JWH-018. Brzy poté byly odhaleny i další syntetické kanabinoidy jako HU-210 nebo jeden z analogů CP 47,497. V Německu a v Rakousku tyto látky obratem zakázali, jenže výrobci byli připraveni a JWH-018 nahradili příbuzným JWH-073. A protože tajemství bylo venku, prakticky přes noc se objevila řada konkurenčních směsí a čínské laboratoře vyráběly a prodávaly syntetické kanabinoidy ve velkém. Na internetu byly k dostání jako hnojivo, což byla samozřejmě jen zástěrka, protože prodejci i nakupující dobře věděli, o co jde.
Nehulte to!
Dnes už sláva syntetických kanabinoidům poněkud pohasla (i když v mnoha státech USA jsou stále velmi populární), k čemuž spíš než zákazy přispěly reálné i potenciální nežádoucí účinky. Skutečnost, že nikdy nebyly testovány na lidech, mnoho experimentátorů odradila, stejně jako řada případů úmrtí po jejich požití. Profesor Huffman, jehož tým má „na svědomí“ stovky syntetických kanabinoidům s iniciály JWH, označil uživatele svých experimentálních syntetik za idioty hazardující se zdravím – ani on totiž netušil, jakým způsobem vlastně tělo ony látky zpracovává a zda při tom nevznikají jedovaté či rakovinotvorné metabolity.
Výrobcům směsí to však bylo jedno, a protože oficiálně žádné kuřivo neprodávali, unikli trestu. Aspoň v právních státech – u nás policie proti hrstce ad hoc vybraných prodejců použila svou univerzální zbraň, gumový a nejasný paragraf o šíření toxikomanie, který mezi legálními a nelegálními drogami (s výjimkou alkoholu) nerozlišuje.
Co se účinků týče, liší se syntetické kanabinoidy od konopí i od sebe navzájem. Některé preferují receptor CB1, jiné CB2, a odlišují se nejen způsobem jejich aktivace a délkou účinku, ale také intenzitou i maximálním možným účinkem – JWH-018 je oproti THC nejen silnější, ale lze se jím „zhulit“ o poznání víc, což z něj činí látku mnohem zrádnější. U AM-2201 dokonce stačí k nepříjemnému předávkování jen pár miligramů, což vůbec nejde dohromady s oblíbeným dávkováním „podle oka“, které bez problémů prochází uživatelům konopí. Nutno ještě dodat, že uvedené kanabinoidy nejsou jen silnější obdobou THC – mechanismus jejich působení je sice obdobný, ale účinky zdaleka nejsou shodné.
Záhadný paracetamol
Paracetamol je oblíbený volně prodejný lék proti bolesti a horečce (u nás k dostání jako Paralen, Panadol či Coldrex). Tlumí také emoce (pozitivní i negativní). Přestože je v prodeji už přes padesát let, mechanismus jeho účinků stále nebyl plně objasněn. Účinkuje patrně vícero způsoby najednou. Metabolit paracetamolu zvaný AM404 je silným agonistou vaniloidních (či kapsaicinových) receptorů TRPV1, které mají na svědomí hlášení bolesti. Kromě toho je také slabým agonistou kanabinoidních receptorů CB1 i CB2 a brání zpětnému vstřebávání anandamidu, čímž zvyšuje jeho hladinu. Zdá se, že právě modulace endokanabinoidního systému je spoluzodpovědná za schopnost paracetamolu potlačovat bolest. V něčem se však od léčebného konopí zásadně liší – ve vyšších dávkách či v kombinaci s alkoholem je paracetamol jedovatý pro játra a smrtelné předávkování není žádnou vzácností. Doporučené dávkování opravdu není radno překračovat!
Kanabinoidy místo aspirinu?
Dá se očekávat, že spolu se vzrůstajícím zájmem o léčebné konopí poroste i zájem o výzkum a využití jeho syntetických alternativ. Léky, které by fungovaly podobně jako konopí, ale bez „vedlejších“ psychoaktivních účinků, by jistě uvítala řada lékařů i pacientů, ale také farmaceutické koncerny, pro které by se staly vítaným zdrojem příjmů. Napodobit synergický účinek desítek rozličných přírodních látek však nebude vůbec snadné.
Otázkou však je, jestli to má vůbec smysl. Není honba za „konopím v prášku“, které by „nezhulovalo“, vlastně zbytečná? Nebylo by lepší pokusit se změněné stavy vědomí oddémonizovat než se snažit naplnit společenskou objednávku založenou na iracionálním strachu a psychoaktivní konopí nahradit další pilulkou? Vždyť je dost dobře možné, že právě ta zatracovaná dočasná změna duševního rozpoložení velkou měrou přispívá k léčebným účinkům!
Fytokanabinoidy
Kanabinoidy obsažené v jiných rostlinách než v konopí říkáme fytokanabinoidy a v poslední době jich byla objevena celá řada. Fytokanabinoidy působící na receptory CB2 najdeme v řadě druhů třapatek (rod Echinacea), v routě vonné (Ruta graveolens), a dokonce i v brukvích (mezi které patří kapusta, květák či brokolice). Na receptory CB1 i CB2 působí látky obsažené v některých rostlinách čeledi miříkovitých – třeba mrkev obsahuje falcarinol, jehož mechanismus účinku je dosud záhadný, ale zdá se, že podobně jako řada jiných kanabinoidů působí proti rakovině. Rozličné aromatické terpenoidy hojně obsažené v ovoci a zelenině možná podobně jako CBD ovlivňují účinky THC. Za fytokanabinoidy bývaly považovány i polyfenoly obsažené v čaji, ale zdá se, že to s nimi nebude tak horké. Přítomnost kanabinoidů v čokoládě nebyla nikdy potvrzena, ale nic není ztraceno – místo nich obsahuje látky, které inhibují enzym FAAH, zodpovědný za odbourávání anandamidu a jiných kanabinoidů. Jeho dopad je sice nepatrný, ale to nebrání mlsounům vymlouvat se, že za jejich nezřízeným pojídáním čokolády stojí snaha o prodloužení či zesílení účinků konopí.
