Aktuální článek
Zvířátka na tripu: Osm živočišných druhů holdujících drogám

Zvířátka na tripu: Osm živočišných druhů holdujících drogám

  • Našim předkům byly halucinogenní účinky určitých rostlin a jiných v přírodě volně se vyskytujících látek známy odnepaměti. Jsme ale jediným živočišným druhem, který tato kouzla matky přírody objevil a naučil se je využívat? Rozhodně ne! Některá zvířata si v tom s námi nijak nezadají.

Známý americký aktivista a bojovník za legalizaci Ethan Nadelmann kdysi prohlásil, že lidská potřeba objevovat nové světy pomocí změn a rozšiřování vlastního vědomí je stejně přirozená jako potřeba přijímat potravu, být ve společnosti dalších lidí nebo dosáhnout sexuálního uspokojení. V určitých kulturách byly změněné stavy vědomí považovány za projevy vůle bohů, jak dokládají nalezené artefakty, vizionářská umělecká díly a záznamy o rituálech mnoha zaniklých civilizací.

O lidech už víme dost

Užívání nejrůznějších halucinogenních přírodních substancí je v historii lidstva poměrně dobře zdokumentováno. Ovšem důkazů o tom, že stejným neřestem holdují také příslušníci jiných živočišných druhů, bylo doposud pomálu. Zvířat, která vědomě a cíleně užívají psychotropní látky, je přitom celá řada – některé druhy konzumují fermentované ovoce nebo houby, jiné požívají makovice a další se dokonce potírají jedem mravenců či stonožek.

Požívání většiny těchto látek asi nebylo původně motivováno jejich psychedelickými účinky, důvodem bylo spíše doplnění živin nebo léčba. Přesto stále přibývá důkazů, že vyspělejší živočišné druhy konzumují specifické rostliny nebo jiné živočichy právě pro jejich schopnost měnit a rozšiřovat vědomí. Které případy jsou nejzajímavější?

1. Lemuři a malpy se potírají stonožkami

Představa, že by zvířata zneužívala své méně evolučně vyvinuté kolegy pro jejich vědomí měnící účinky, působí opravdu zajímavě – a zdá se, že právě to dělají jisté druhy opic z čeledi malpovitých a lemurovitých.

Některé jihoamerické stonožky mají pro vlastní obranu zásoby několika vysoce toxických látek, mezi jinými i kyanid, které vypouštějí do svého okolí v případě napadení. Vynalézaví primáti tyto stonožky sbírají, dráždí je a jejich obrannými výměšky si pak potírají celé tělo.

Prvotním impulsem k tomuto chování se zdá být ochrana před parazity, nicméně z přírodovědných dokumentárních filmů je patrné, že opice si stav mírné intoxikace užívají.

Malpy i lemuři jsou společenská zvířata, která žijí v úzce semknutých tlupách a není proto výjimkou, že si omamnou (a velmi naštvanou) stonožku podávají z ruky do ruky, což nápadně připomíná chování Homo sapiens sapiens při kouření jointa.


2. Delfíni si ujíždějí na halucinogenních rybách

Stejný vztah jako mezi opicemi a stonožkami panuje i mezi delfíny a rybami z čeledi čtverzubcovitých. Ty jsou extrémně jedovaté – jejich jed tetrodoxin je dokonce považován za druhý nejsilnější v živočišné říši, hned po jedu jistého druhu šípových žab.

Stejně jako lemuři si i delfíni „posílají“ jedovatou, bezbrannou a velmi nerudnou oběť ve skupinkách, nejtypičtěji o čtyřech až sedmi účastnících.

Evoluční bioložka doktorka Christie Wilcoxová je sice poměrně skeptická k teorii, že si delfíni předávají nebohé ryby se stejným cílem, jako když lidé užívají psychedelika, tedy aby se přiotrávili a „rozšířili si obzory“, viditelné důkazy se ale popřít nedají. Například v dokumentu BBC Spy in the Pod se objevují záběry delfínů, jak si předávají čtverzubce a následně se vznášejících u hladiny v evidentně povznešeném stavu.

3. Zvířecí alkoholici

Tana péroocasá připomíná veverku a obývá tropické lesy Indonésie, Malajsie a Thajska, kde ji lidé znají především díky její vysoké toleranci k alkoholu. Většinu potravy tohoto malého nočního tvora představuje zkvašený nektar palmy rodu Eugeissona, který obsahuje 3,8 procenta alkoholu, podobně jako desetistupňové pivo.

Za jedinou noc je přibližně padesátigramová tana schopna pozřít až 0,066 gramu nektaru, což je v poměru k její hmotnosti ekvivalent zhruba patnácti piv vypitých průměrně velkým dospělým mužem. Její tělo však umí odbourávat alkohol výrazně rychleji a efektivněji než lidský organismus, takže u nich navzdory vysoké koncentraci látky v krvi nedochází k pozorovatelné intoxikaci.

Podobné neřesti holdují i některé druhy netopýrů, kteří se v divočině živí částečně zkvašeným ovocem. Ani oni se, podobně jako tany, neopijí. Byly dokonce provedeny pokusy, kdy byl skupině netopýrů cíleně podán roztok alkoholu a následně byly pozorovány jejich reakce. K překvapení vědců byli jedinci pod vlivem stejně letuschopní a obratní jako jejich střízliví kolegové.

Slabost pro alkohol mají i opice a primáti. Ti se kromě vyhledávání přírodně fermentovaných plodů naučili získávat opojnou manu také jiným způsobem, totiž krádežemi od turistů.

Velká obliba alkoholu u těchto živočichů umožnila vědcům jejich pijácké návyky podrobně zkoumat a výsledky byly opravdu zajímavé. Například kočkodani vykazovali při konzumaci alkoholu chování až překvapivě podobné tomu lidskému.
Vědcům se dokonce podařilo rozdělit opice alkoholiky do několika skupin: Společenští pijáci měli raději sladší nápoje s menším obsahem alkoholu a požívali ho výhradně ve společnosti jiných členů tlupy. Pravidelní pijáci měli raději nemíchané drinky a jednalo se většinou o dominantní, vůdčí typy. Nárazoví pijáci byli agresivní a v případě, že měli k dispozici neomezenou zásobu alkoholu, vykazovali schopnost upít se překvapivě rychle k smrti.

Našli se i kočkodani abstinenti, kteří se alkoholu úplně vyhýbali. Zajímavé je nejen to, že se lidé a primáti dají rozdělit do podobných skupin, ale i skutečnost, že příslušníci těchto skupin jsou zastoupeni v obou populacích přibližně ve stejném poměru. To by naznačovalo, že lidské vzorce užívání omamných a psychotropních látek jsou zakořeněny hlouběji v naší evoluční podstatě, než jsme si kdy mysleli.

4. Koně vyhledávají psychoaktivní rostliny

Oblíbená koňská potrava vlnice patří do čeledi bobovitých rostlin, která čítá přes tři sta druhů. Vlastností, jež vlnice odlišuje od ostatních druhů, je její schopnost produkovat alkaloid zvaný swainsonin.

Původně se předpokládalo, že tuto rostlinu koně vyhledávají proto, že s přicházející zimou vydrží zelená déle než jiné rostliny. Podrobné pozorování ovšem ukázalo, že ji s postupem času konzumují častěji a ve větším množství, a to právě pro její omamné účinky.

Nicméně nadměrná konzumace vlnice způsobuje býložravcům zdravotní komplikace, proto se farmáři snaží tyto bobule na pastvinách v rámci možností vymýtit.
Ve studii odborného časopisu Journal of Animal Science z roku 2003 bylo prokázáno, že koně, kteří požívali vlnici po dobu dvou týdnů, vykazovali známky deprese a také značné úbytky na váze. Swainsonin totiž reaguje s metabolickými enzymy a vyvolává nadměrnou tvorbu jednoduchého cukru manózy v nervových buňkách – a ta může v extrémních případech vést až ke kardiovaskulárním chorobám, neplodnosti nebo neurologickým obtížím.

5. Jaguáři a ayahuasca

Podle článku vzdělávací televizní stanice Discovery nejsou lidé jediní, komu bylo odhaleno tajemství psychotropních účinků liány Banisteriopsis caapi, jedné ze dvou rostlin užívaných k přípravě ayahuascy.

Liána obsahuje specifické alkaloidy zesilující působení v rostlině obsaženého nejsilnějšího halucinogenu DMT tím, že blokují tělesné enzymy, jež by DMT jinak rozložily před nástupem kýženého účinku.

Ukázalo se, že listy stejné rostliny vyhledávají i jaguáři. Vyšší dávky v ní obsažených alkaloidů vyvolávají typicky zvracení a průjem (nejen u jaguárů), takže prvotním impulsem k její konzumaci může být u těchto kočkovitých šelem očista trávicího traktu.

Studie uveřejněná v časopise Journal of Psychoactive Drugs však naznačila, že pojídání listů liány by mohlo zlepšovat smyslové vnímání a pomáhat tak jaguárům při lovu. U některých jedinců bylo dokonce vypozorováno, jak se po jejich požití bláznivě válejí v trávě, což by mohlo naznačovat, že je to prostě a jednoduše baví.

6. Sobi frčí na muchomůrce červené

Roztomilé červenobíle puntíkované hlavičky plodnic jsou nezaměnitelným poznávacím znamením těchto halucinogenních hub rostoucích na severní polokouli v jehličnatých a smíšených lesích mírného pásu (samozřejmě i v české kotlině).
Někteří badatelé se domnívají, že právě tyto houby byly jednou z přísad v posvátném nápoji soma, zmiňovaném v nejstarších hinduistických textech. Kromě toho jsou ale také oblíbenou svačinkou severských paroháčů.

Slavný etnobotanik a etnomykolog R. Gordon Wasson ve své knize Soma: Divine Mushroom of Immortality (Soma: Božská houba nesmrtelnosti, česky zatím nevyšlo) poznamenal, že existují svědectví o intoxikovaných sobech poskakujících po lese evidentně pod vlivem halucinogenních látek.

Tito přežvýkavci tvoří přitom nedílnou součást historie kmenů v severní Evropě a na Sibiři a není tedy divu, že si domorodci všimli vlivu konzumace muchomůrky na jejich rozpoložení.

Pro severské kmeny představovali sobi dlouho hlavní zdroj potravy i oděvů, zároveň také inspirovali šamany k prvním pokusům s touto houbou.

V reportáži BBC z roku 2009 bylo například zaznamenáno, že příslušníci laponského kmene Sámů užívají houby po mnoho generací při svých magických rituálech. Odvážnější vědci dokonce tvrdí, že Sámové, sobi a halucinogenní účinky muchomůrky daly za vznik příběhům o Santa Clausovi a jeho létajícím sobím spřežení.

Působení muchomůrek na lidský organismus je do značné míry nepředvídatelné, neboť jejich požití může kromě psychedelických stavů vyvolat také celou řadu ne zrovna příjemných vedlejších účinků.

Chemickými rozbory bylo zjištěno, že při konzumaci hub se muscimol, psychotropní látka v nich obsažená, vyplavuje z těla močí, zatímco další toxické složky jsou v trávicím traktu rozkládány. V některých kmenech bylo proto obvyklou praxí pít moč intoxikovaných sobů.

7. Klokani útočí na maková pole

Tasmánie je největším vývozcem máku (resp. morfia) pro potřeby farmaceutického průmyslu. Má to ale jeden háček – makovice jsou oblíbenou potravou malých klokanů. Problém je tak palčivý, že v roce 2009 v australském parlamentu proběhlo jednání o zabezpečení tasmánských opiových polí. Tamější státní zástupce si tehdy lakonicky postěžoval, že klokani „vtrhnou na makové pole, snědí tolik makovic, kolik jen mohou, a pod jejich vlivem pak dezorientovaně poskakují v kruzích a ničí další úrodu.“

8. Prasata hledají lanýže obsahující kanabinoidy

Prasata jsou vedle speciálně cvičených psů známá jako nejlepší hledači lanýžů. Na těchto luxusních houbách pochutnávají gurmeti po celém světě pro jejich nezaměnitelnou chuť – a stejně mlsné jazýčky mají i vepři, čehož se lidé naučili obratně využívat.

Lanýže rostou výhradně pod zemí a jsou rozpoznatelné podle typické vůně připomínající mokrou zeminu, sušené ovoce a kakao. Nedávno vyšel v odborném žurnálu Phytochemistry článek, který poukazuje na skutečnost, že tyto podzemní houby obsahují anandamid, jenž tvoří základ endokanabinoidního systému v lidském těle a je strukturou podobný THC.

S pojmenováním anandamid přišel jeden z objevitelů tohoto endokanabinoidů, český chemik Lumír Hanuš. Vycházel při tom ze slova ananda, jež v sanskrtu znamená blaho. Podle některých vědců by právě přítomnost a účinky této látky mohly být původní motivací ke konzumaci jinak nevábně vyhlížejících a také špatně dostupných hub.

Zdroj: www.reset.me

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!