Tento názor potvrzuje nedávno vydaná studie, která se zabývala jedním okresem, kde byla vyhlášena prohibice alkoholu, což mělo za následek zvýšení počtu uživatelů metamfetaminu. Lidé, kteří zakázané drogy shánějí, mají většinou jedinou možnost – obrátit se na zločince, kteří je na černém trhu dokážou sehnat. Takto se dostávají do kontaktu s dealery, což je může dovést k dalším nelegálním a mnohdy i nebezpečnějším aktivitám.
Z normálních lidí děláme zločince
Uživatelé ilegálních substancí při jejich nakupování překračují zákon – mnohdy „normální“ občané se tak v podstatě dostávají mezi kriminální živly. Zároveň si zvyknou na to, že porušování daných zákonů (leč nespravedlivých) je něco normálního – prohibice tak svým způsobem rozšiřuje všeobecnou nedůvěru v právní systém.
A že legalizace by byla cestou do pekel pro naše děti? Vždyť právě dealeři nemají důvod kontrolovat občanské průkazy, protože prodat drogu nezletilému je stejně nelegální jako ji prodat dospělému. Nezabývají se ani čistotou a sílou látek, které nabízejí – proč by také měli? Jim nezáleží na tom, jestli prodávají čistý heroin, nebo jestli ho ředí fentanylem. Zákazník, který si koupí nekvalitní drogu, se nemá kam odvolávat – přitom právě škodlivé příměsi jsou tou nejčastější příčinou úmrtí z předávkování. A ti, kdo přežijí, si stejně nemohou jít stěžovat na úřady nebo třeba do sdružení ochrany spotřebitelů. A tak se komunita uživatelů drog nikdy nezbaví nebezpečných podvodníků.
Musíme najít řešení, které by společnosti umožňovalo mít užívání a distribuci drog pod kontrolou – bez legalizace drogy zkrátka regulovat nelze.
Když zákazník přijde do obchodu, prodavač se mu vždy snaží vnutit „lepší“ (a hlavně dražší) zboží. Představte si, že si jdete do autosalonu Škody koupit Fabii. Dost pravděpodobně odejdete s novou Octavií. Stejně tak může být tomu, kdo shání marihuanu, doporučen dealerem v zapadlé uličce heroin nebo pervitin.
Prevence, osvěta a legalizace
Uživatele drog nemá smysl varovat před možným vlivem konopí na vývoj mozku v mládí ani před nebezpečími spojenými s užíváním heroinu. Tento přístup by byl skutečně efektivní pouze v takové zemi, kde by vláda přistoupila k úplné legalizaci drog a jejich následné regulaci pomocí zákonných mechanismů, jako například v případě alkoholu a tabáku (což by bylo v naprostém protikladu proti snaze vzbuzovat v lidech strach z drog).
Teoreticky by se lidstvo před psychotropními látkami mohlo ochránit tak, že by je přestalo užívat. To však není prakticky možné – stejně jako kočky přirozeně láká šanta kočičí, tak i my vyhledáváme látky, které ovlivňují naši náladu a vědomí. Lidé už v historii vyzkoušeli všechny možné látky, které lze kouřit, vařit, louhovat či nechat kvasit – nebo i zkonzumovat syrové. Užívání drog rozhodně není móda několika posledních deseti nebo padesáti let. Archeologové nalezli důkazy, že například pivo se vařilo již před 11 000 lety. Abychom svět zbavili drog (včetně alkoholu, který je jednou z nejnebezpečnějších drog, ačkoli je legální), museli bychom vymýtit nejen koku, opiový mák a konopí, ale i pšenici, ječmen, rýži, brambory, ovoce a jalovec.
Společnost bez drog je utopie
Je zcela nelogické řídit se zákony, jejichž cílem je vytvoření společnosti bez drog. Místo toho bychom měli přijmout realitu a respektovat lidskou přirozenost. Zkusme najít řešení, které by společnosti umožňovalo mít užívání a distribuci drog pod kontrolou. Bez legalizace drogy zkrátka regulovat nelze.
Dealeři nemají důvod kontrolovat občanské průkazy, protože prodat drogu nezletilému je stejně nelegální jako ji prodat dospělému.
Přestaňme se snažit pomocí zákonů dosáhnout nemožného a pokusme se všechny v současnosti zakázané látky přestat kriminalizovat a místo toho je regulovat. Někde se o to ostatně již snaží, například ve Švýcarsku dekriminalizovali heroin již v roce 1994, což vedlo k prudkému snížení počtu předávkovaných, HIV pozitivních a nakažených žloutenkou. Kromě toho se snížila míra kriminality mezi mládeží. Obdobně úspěšně výsledky má dekriminalizace všech drog v Portugalsku z roku 2001.
Představte si, že bychom mohli ušetřit všechny peníze, které investujeme do zatýkání obyčejných lidí kvůli drogám a do jejich trestního stíhání a věznění. Díky tomu bychom se pak mohli lépe zaměřit na prodávání drog nezletilým. A ušetřené peníze bychom mohli investovat do škol a osvětových programů. V neposlední řadě bychom mohli začít řešit, proč tolik lidí užívá nebezpečné a škodlivé léky na předpis, které zabíjejí více lidí než všechny zakázané látky dohromady.
A především – ukončíme-li konečně dlouhodobě selhávající drogovou prohibici, uzavřeme hlavní vstupní bránu do nebezpečného světa kriminálních živlů a drogových gangů, které obchod s ilegálními látkami ovládají.
