Christiania je samostatně fungující čtvrť nedaleko centra Kodaně a především místo, kde se setkávají lidé z různých společenských vrstev, národností a povolání – hippies, manažeři, mladé rodiny i starší generace. Něco takového byste v jinak pořádkumilovném Dánsku ani nečekali.
První seznámení
Když jsem se v průběhu návštěvy Kodaně o Christianii doslechla, udělala jsem asi tu nejdánštější věc, která mě napadla: vyrazila jsem společně se svými dvěma australskými spolucestovateli, abychom si Mekku všech svobodomyslných lidí obhlédli na kole.
První dojem byl velmi silný – všechny tři nás překvapila už samotná existence tak ležérně působícího místa k životu uprostřed moderní kapitalistické metropole. Ještě více nás ale zaskočila skutečnost, že čtvrť založená na komunitním způsobu života a absenci soukromého vlastnictví prosperuje a vzkvétá.
Prodej a užívání konopí a hašiše je v oblasti sice oficiálně nelegálním, přesto však všeobecně tolerovaným jevem.
Cesta k současnému stavu byla ale trnitá. Christiania byla a stále je některým Dánům proti srsti kvůli způsobu života, který si její obyvatelé vybrali, a nevyhnuly se jí ani spory s developery o vlastnictví pozemků.
Trocha historie
Čtvrť, jak ji známe dnes, byla „založena“ v roce 1971 squattery a lokálními umělci na pozemcích bývalé vojenské základny, odtrhla se od města a stala se jakousi autonomní oblastí. Brzy byla zaplavena tvůrčí, svobodomyslnou mládeží, ovšem s mladými umělci a volnomyšlenkáři začali do komunity přicházet i problémovější jedinci – radikální anarchisté, uživatelé tvrdých drog nebo bezdomovci.
Vzhledem k tomu, že Christiania byla založena jako liberální komuna, odmítali její členové od počátku konzumní způsob života kapitalistického Dánska a také nároky a požadavky, které na ně většinová společnost kladla.
Dnešní návštěvník se může těšit na zážitky zcela odlišné od běžných turistických atrakcí Kodaně. Christiania je místem míru a tolerance a na 34 hektarech nabízí nepřebernou škálu barev a tvarů, různorodé tržnice, skladiště, malé domky, galerie a ateliéry, jež odrážejí bohémský styl života místních usedlíků.
Zelený způsob života
Celá čtvrť oplývá kreativitou, nápady, svobodou a je také zaměřena na ekonomicky i ekologicky udržitelný způsob života – a je to vidět na každém kroku. Zeleň a příroda vůbec je všudypřítomná a naprostá většina budov je udržována svépomocí za užití přírodních, snadno recyklovatelných a levných materiálů. Celkový dojem je takový, že to zde vypadá jako v Hobitíně, což podtrhuje také umístění čtvrti v centru metropole, na břehu jezera, mezi hradním příkopem, dlážděnými ulicemi a štěrkovými pěšinkami starého města na straně jedné a lesy a mořem na straně druhé.
Policie dnes do oblasti zavítá jen zřídka a nechává tak regulaci trhu víceméně v rukou místní samosprávy.
Od skromných počátků komuny, která byla původně označována za pouhý sociální experiment, uplynulo již hodně vody a oblast má v současné době vlastní vlajku, měnu a je obývána asi tisícovkou lidí. Ti se jasně vymezují proti většinové společnosti, zrušili daně a uvedli v platnost vlastní soubor pravidel, nařízení a zákonů.
Pusher Street
Prodej a užívání konopí je v oblasti sice oficiálně nelegálním, přesto však všeobecně tolerovaným jevem. Centrem kvetoucího obchodu je pak Pusher Street (Ulice dealerů), známá také jako čtvrť zelených luceren, kde se v malých stáncích lemujících obě strany ulice prodává veřejně hašiš. Otevřeno je nonstop, což není jen marketingový slogan – 24 hodin denně, sedm dní v týdnu si zákazníci mohou vybrat z více než čtyřiceti druhů hašiše. Pusher Street je tak oficiálně největší hašišový trh na světě a není divu, že patří mezi hlavní turistické atrakce města.
Právě sem, do centra dění, vedly také kroky mé a mých přátel. Při podrobnějším zkoumání se překvapivě ukazuje, že ačkoli jsou zde drogy volně dostupné, jejich prodej probíhá velmi diskrétně. Jeden z mých spolucestovatelů se na pár minut ztratil v jednom ze stánků, aby vyšel ven se šibalským úsměvem a blaženým výrazem dítěte, které právě dostalo lízátko. Při pohledu do stánku jsem si všimla, že prodejce je v průběhu obchodu skrytý za paravánem a chrání tak identitu svoji i svého zákazníka.
Cesta k současnému stavu byla trnitá a existence Christianie je stále některým Dánům proti srsti.
Čilý obchod s nelegálními substancemi je s Christianií neodmyslitelně spojen od počátku její existence. Přes benevolentní přístup ke konopí a hašiši je v komunitě zapovězen prodej, držení a užívání všech tvrdých drog, tedy například kokainu, pervitinu, heroinu nebo extáze.
Policie zde s drogami (skoro) neválčí
Dánská vláda se v minulosti snažila učinit přítrž i obchodování s konopím, jediným hmatatelným výsledkem striktního vymáhání prohibice byl ale zvýšený výskyt násilných a s drogami spojených trestných činů jak v samotné Christianii, tak v přilehlých kodaňských čtvrtích. Policie dnes do oblasti zavítá jen zřídka a nechává tak regulaci trhu víceméně v rukou místní samosprávy. Všechno přesto není tak růžové, jak by se na první pohled mohlo zdát – během rozsáhlé protidrogové razie bylo letos zadrženo a obviněno 83 osob.
V Christianii tradičně neplatí žádná přísná nařízení nebo omezení, místní i turisté musí dodržovat pouze jednoduchá pravidla představovaná stručnými a jasnými tabulkami umístěnými u vchodu. Rychlý pohyb zapovídá na celém území čtvrti zelených luceren cedule „Neběhat!“, pořizování jakýchkoli audiovizuálních záznamů pak nápis „Zákaz fotografování a natáčení“.
Kdo to tu vlastně vlastní?
Po 40 let trvající právní bitvě vyřešila dánská vláda v roce 2012 spory o pozemky na území Christianie smírem. Obyvatelům čtvrti nabídla v zájmu zachování celistvosti unikátní komunity možnost odkoupit sporné parcely za cenu hluboko pod jejich tržní hodnotou.
Zaskočila nás skutečnost, že čtvrť založená na komunitním způsobu život a absenci soukromého vlastnictví prosperuje a vzkvétá.
Vzhledem k astronomickým cenám pozemků v centru rychle se rozvíjející metropole se jednalo o bezprecedentní krok, nicméně byl návrh vlády v první fázi zástupci squatterů odmítnut s odkazem na jejich odpor k jakékoli formě osobního vlastnictví.
Po dlouhém a složitém vyjednávání se nakonec obě strany dohodly – pozemky nebyly odprodány jednotlivým obyvatelům, ale převedeny do společného vlastnictví všech členů komunity.
Po návštěvě čtvrti zelených luceren vedly mé kroky do zábavní a relaxační části Christianie, zvané trefně Nemoland, která je plná stánků s pochutinami, laviček, dětských prolézaček a míst k pořádání pikniků. Rozvalila jsem se u jednoho obzvlášť lákavě vypadajícího stolku a několik hodin jen seděla, pozorovala klidné životní tempo místních a nasávala atmosféru.
Nemohla jsem si vybrat lepší místo, genius loci byl doslova hmatatelný. Je až k nevíře, že může i v dnešní konzumní době existovat idealistická utopie, která staví individuální svobody (včetně svobody užívání drog) a společné hodnoty nad soukromé vlastnictví. A nejen že existuje – Christianie doslova vzkvétá!
Zdroj: http://nypost.com/2015/