
Lukáš Hurt pracuje jako překladatel, novinář, editor a vydavatel. Od…
Postupné reformování národní drogové politiky začalo v Chile již v roce 2005, na obrátkách ale nabralo až s nástupem prezidentky Michelle Bacheletové do úřadu v březnu 2014. Vláda pod jejím vedením předkládá parlamentu ke schválení návrhy, jež reflektují nejnovější poznatky z oblasti výzkumu společenské nebezpečnosti drog a jejich vlivu na veřejné zdraví.
Zákon 20 000
Jedna z posledních novelizací počítá s tím, že konopí bude vyškrtnuto ze seznamu narkotik třídy A a že bude pevně stanoveno povolené množství pěstovaných rostlina přechovávané sušiny pro osobní potřebu. Tyto změny jsou součástí novely takzvaného zákona 20 000, jejímž přijetím by se Chile zařadilo do rostoucí skupiny jihoamerických zemí, které konopí alespoň dekriminalizovaly.
Poslanecká sněmovna tento návrh schválila výraznou většinou již 7. července tohoto roku a povolila tak pěstování až šesti rostlin a přechovávání deseti gramů sušených květů pro osobní potřebu (doma může mít člověk pro vlastní potřebu celou svou sklizeň). Zatím ještě není vyhráno – než novela vstoupí v platnost, musí být připomínkována zdravotní komisí a odsouhlasena Senátem. Nicméně sílící podpora, které se dekriminalizace konopí v zemi těší, dává tušit, že návrh s největší pravděpodobností projde.
Současný stav legislativy
V současnosti platný zákon 20 000 povoluje jednotlivci užívání všech drog, trestá ale jejich konzumaci ve skupinách. Zároveň v něm není přesně stanovené povolené „minimální“ množství pro jednotlivé drogy, které se může přechovávat. To znamená, že do přijetí výše zmiňované novely je rozhodnutí, zda má u sebe obviněný množství větší než malé, ponecháno zcela v rukou soudců.
Zajímavý a částečně dekriminalizační koncept představuje postihování „mikrodealerů“, kdy je stanovena hranice mezi velkými překupníky a malými rybami. Při zadržení velkého množství drogy, kde je prokázán úmysl prodeje, hrozí pachateli až patnáct let vězení, v případě menšího množství určeného k distribuci se jedná o trest v rozmezí 541 dní až pěti let.
Co se týče legálního využití konopí v medicíně, Chile se v říjnu 2014 stalo po Uruguayi druhou zemí Jižní Ameriky, která povolila pěstování a užívání konopí pro léčebné účely.
Nejoblíbenější „překvapivě“ kokain a konopí
Na čele žebříčku popularity se mezi Chilany dlouhodobě drží právě konopí, následováno kokainem a jeho deriváty.
V závěru podrobné analýzy užívání psychoaktivních látek, kterou zveřejnila v roce 2012 Národní rada pro prevenci a kontrolu užívání drog a alkoholu, se uvádí: „Počet uživatelů konopí rostl poměrně rychle v devadesátých letech minulého století, aby se následně kolem roku 2000 na pár let ustálil na hodnotách kolem 5 procent. V roce 2006 byl počet osob užívajících konopí nejvyšší v novodobé historii – 7,2 procenta, nicméně poté přišel pokles až na 4,6 procenta v roce 2010.“
V roce 2012 se toto číslo opět mírně vyhouplo nad 7 procent, přesto ve srovnání s Evropou nebo Spojenými státy se nejedná o nějak závratná čísla, spíše naopak.
Pokud jde o druhou nejužívanější drogu, obliba kokainu vrcholila kolem roku 2008, kdy jeho konzumaci alespoň jednou za posledních šest měsíců přiznala 2 procenta obyvatel, jinak se toto číslo stabilně pohybuje okolo 1 procenta dospělé populace.
Speciální soudy nařizují léčbu místo vězení
Současná chilská vláda nedávno představila otevřenou politiku i v oblasti péče o lidi poprvé trestané za drogové přečiny, kdy se zavázala více využívat poměrně nové instance – speciálních drogových soudů. Ty dávají odsouzeným, kteří jsou závislí, šanci zvolit místo trestu odnětí svobody odvykací kúru, ovšem za předpokladu, že se jedná o jejich první prohřešek.
Účelem drogových soudů je nabídnout alternativu trestům odnětí svobody u pachatelů, jimž hrozí maximálně tři roky vězení. Léčba je dobrovolná a na její úspěšné absolvování dohlíží přímo soudce.
Tento přístup je Americkou komisí pro kontrolu užívání narkotik prosazován již od roku 2010 a Chile je jedním ze států Organizace amerických zemí (OAS), které již implementovaly drogové soudy do své legislativy a snaží se tak řešit problémy s narkotiky jinak než represí.
Podpora legalizace
Slibná budoucnost konopné legalizace se nejlépe zrcadlí v postoji mladých obyvatel této země. V hlasování z roku 2012 uvedlo 79 procent Chilanů ve věku od 18 do 34 let, že jednoznačně souhlasí legalizací konopí, a 54 procent z nich současně nesouhlasilo s celkovou protidrogovou politikou státu.
Podle novějšího průzkumu z roku 2014 jsou v celé chilské společnosti zastánci uzákonění pěstování a užívání konopí pro rekreační účely v mírné převaze (v poměru 50 procent pro a 45 procent proti). Ještě výraznější podporu má legalizace konopí pro léčebné účely – s tou souhlasilo 86 procent dotázaných. Vezmeme-li v potaz, že mezi jihoamerickými státy patřilo Chile vždy spíše k těm konzervativnějším, jedná se o překvapivě dobré výsledky.
Otázky zdraví a bezpečnosti
Jedním ze stěžejních argumentů odpůrců legalizace v mnoha zemích včetně Chile je potřeba chránit dětí a společnost jako takovou. Okamžitě poté, co byla v červenci schválena novela zákona 20 000, zahájil konzervativní pravicový deník La Tercera kampaň poukazující na možná bezpečnostní rizika v důsledku dekriminalizace konopí.
V prvním článku popisovala ředitelka severoamerické Asociace výrobců testerů na alkohol a návykové látky Jo McGuireová současný stav legalizace v Coloradu a mezi řečí několikrát upozornila, že Chile není na podobné uvolnění drogových zákonů připraveno. Kromě toho doslova uvedla, že coloradská legalizace zatím nepřinesla nic pozitivního, což je ale tvrzení přinejmenším silně diskutabilní.
Proti výrokům McGuireové se ohradil například Ibán Rementería z Fakulty sociálních věd Chilské ústřední univerzity: „Současná situace v Coloradu jasně dokazuje, že legalizace konopí s sebou nepřinesla žádný z katastrofických scénářů, před nimiž McGuireová a jí podobní hlasitě varovali. Opatrnost je samozřejmě na místě stejně jako u jiných psychoaktivních látek, nicméně vědecké zprávy z poslední doby ukazují, že například u adolescentů představuje konopí výrazně méně rizikový faktor než konzumace alkoholu.“
Alkohol si přitom v Chile může legálně zakoupit každý, komu bylo osmnáct let, a podle údajů Světové zdravotnické organizace jsou Chilané v jeho spotřebě mezi obyvateli Jižní Ameriky na špici.
„Pokud uvážíme, že alkohol je v zemi běžnou součástí života a že legalizace konopí nemá podle dosavadních zjištění tolik obávané negativní dopady, zdá se, že prvnímu kroku správným směrem – tedy dekriminalizaci – nestojí nic v cestě. Současný status quo je totiž mnohem nebezpečnější,“ uzavírá Rementería.
Proč je dekriminalizační zákon potřebný
Stejně jako v Coloradu a dalších státech by liberalizace protidrogové legislativy i v Chile umožnila zahájení preventivních programů, které by možné přínosy i rizika konzumace konopí i dalších drog osvětlily široké veřejnosti.
Zdanění v případě legalizace by navíc přineslo finance potřebné pro léčbu problematických uživatelů, kteří jsou v současné době často zbytečně uvězňováni. Druhým nepopiratelným kladem legální distribuce by pak bylo oslabení vlivu černého trhu a omezení s ním spojeného násilí a další trestné činnosti.
Počet násilných trestných činů spojených s výrobou, pašováním a prodejem narkotik sice není v Chile tak vysoký jako například v Mexiku (v počtu vražd je země s 3,1 případy na 100 000 obyvatel dokonce nejbezpečnější zemí Jižní Ameriky), přesto je v této zemi relativně vysoký počet osob uvězněných za prohřešky spojené s drogami – jedná se o třetí nejčastější důvod pobytu za mřížemi.
Počet trestanců se mezi roky 1993 a 2008 zvýšil o závratných 238 procent a v současné době má země 305 vězňů na 100 000 obyvatel, přičemž v latinskoamerických zemích je to v průměru 154 osob a celosvětový průměr je pak 145 osob.
Schválení novelizace drogového zákona 20 000 by mohlo přispět ke snížení počtu vězňů, což je samo o sobě pozitivní, a navíc by se zlepšily podmínky ve značně přeplněných věznicích.
Vzory: Portugalsko a tak trochu i Mexiko
Dekriminalizace užívání konopí je bezpochyby krok správným směrem, zásadního potlačení ilegálního trhu s narkotiky lze ale dosáhnout pouze legalizací všech drog.
Společenské stigma, které zatím stojí v cestě takto radikálnímu rozhodnutí, se pomalu daří odbourávat. Například v Mexiku je od roku 2009 legální vlastnit malé množství konopí, kokainu, heroinu a dalších substancí pro osobní potřebu. Státní správa pouze zaznamenává množství nalezených drog a poskytuje jejich uživatelům informace o možnostech léčby závislostí.
Za nejlepší příklad úspěšné dekriminalizace narkotik je obecně považováno Portugalsko, kde je od roku 2001 držení malého množství jakékoli drogy považováno za zdravotní, nikoli kriminální problém, přičemž výsledky jsou veskrze pozitivní (vývoji Portugalsku se detailně věnujeme v Legalizaci č. 17 a 30).
Zkušenosti z jiných částí světa budou nepochybně hrát při rozhodování chilských zákonodárců důležitou roli. Z článků v deníku La Tercera je dobře patrné, že odpůrci dekriminalizace manipulují s fakty i statistikami a k podložení svých teorií používají nepřesná čísla, jež mají podpořit jejich argumenty o zdravotních i společenských rizicích legalizace.
Naštěstí v Chile roste počet lidí, odborníků i laiků, kteří dokáží tyto dezinformace uvádět na pravou míru a přesvědčovat veřejnost i politiky o tom, že řešením drogové problematiky není prohibice – prozatím alespoň co se týče konopí.
Legalizace konopí v jedné zemi samozřejmě nevyřeší všechny problémy jihoamerického kontinentu způsobené válkou proti drogám, mohla by ale přinést nový vítr do plachet latinskoamerického konopného hnutí a inspirovat k ukončení prohibice i další státy. !
Zdroje:
druglawreform.info
drugpolicy.org
idpc.net
undrugcontrol.info