Aktuální článek
Tipy & triky: Hobby šlechtění

Tipy & triky: Hobby šlechtění

  • Nejen velké společnosti šlechtí konopí. Jsou mezi námi i stovky, ne-li tisíce zahrádkářů, kteří si roky piplají pár svých vlastních odrůd, které přesně vyhovují jejich vkusu. Tento článek vás zasvětí do základů tohoto krásného koníčku.

Ne každému vyhovuje nabídka modelů, které se dají zakoupit v semenářstvích. Někteří z nás si radši vyhlédnou několik zajímavých odrůd a pokoušejí se jejich zajímavé znaky zkombinovat do jedné perfektní rostliny. Toto hraní si s konopnými geny má ale nejedno úskalí, na které je třeba se dobře připravit.

Jak vzniká semeno

Konopí je dvoudomé, takže tvoří samčí i samiččí rostliny. Konopí dosahuje pohlavní zralosti přibližně po třech týdnech od vyklíčení a od té doby záleží jen na světelných podmínkách, kdy začne kvést. Specifickým případem jsou hermafroditní jedinci, které ale z výběrového procesu každý solidní šlechtitel okamžitě vyřazuje.

Samčí rostliny tvoří trsy pylových váčků, které po dozrání pukají. Každý pylový váček obsahuje statisíce jednotlivých pylových zrn. Pyl je pak přenášen nejčastěji větrem, ale někdy transportu napomáhá i drobný hmyz, který se pylem živí. Opylení je možné v otevřeném terénu až na desetikilometrovou vzdálenost, ale i v členitém a hustě zarostlém prostředí dokáže pyl hnaný větrem urazit stovky metrů, ne-li kilometr. Proto lze často nalézt semena i na rostlinách, které zdánlivě nemají v dosahu žádného samce.

Samiččí rostliny naproti tomu tvoří takzvané palice, tedy husté shluky kalichů. V každém kalichu se nachází právě jeden pestík. Tomu stačí jediné zrnko pylu, aby se v kalichu začalo tvořit semeno. Coby běžní pěstitelé se tomuto procesu snažíme všemožně zabránit, jako šlechtitelé chceme ale tvorbu semen co možná nejvíce podpořit. Proto u rostlin určených k produkci semen neprovádíme takzvaný flushing, tedy konečné zalévání čistou vodou, ale hnojíme poctivě až do sklizně.

Výběr vhodné samičky

Výběr samice pro pokračování linie není vůbec jednoduchou záležitostí, a pokud nepěstujeme stovky či tisíce rostlin, často se stane, že prostě nenajdeme takovou, které by si zasloužila potomstvo. Kvalitu samice lze hodnotit podle mnoha kritérií a každý šlechtitel upřednostňuje trochu jiná. Někomu jde hlavně o objem květenství, dalšího zajímá zejména obsah účinných látek a třetí zahradník dbá třeba na vizuální stránku rostliny. Kolik šlechtitelů, tolik chutí, a proto se nedá jednoznačně poradit, na co nejvíce hledět při výběru vhodné rostliny. Důležité je, aby z vašeho vlastního pohledu byla matka nové generace lepší než matka generace předchozí.


Lepší je podívat se na vlastnosti, které by vhodná matka rozhodně mít neměla. První takovou charakteristikou je hermafroditismus. Pokud samice tvoří samčí květy, z výběrového procesu ji okamžitě vyřazujeme. Další nežádoucí vlastností jsou vývojové vady. Pokřivené listy, příliš slabé stonky, nepravidelný či zpomalený růst nebo podivně řídké květenství jsou typické problémy spojené s přešlechtěním, ke kterému ve skromných podmínkách hobby šlechtitelů nutně dochází. Jestliže rostlina vykazuje tyto problémy a zároveň jiným způsobem řádově nepřevyšuje své sestry, vyřadíme ji.

Výběr samce

Vhodný otec se může zdát méně důležitý než perfektní matka, ale v kvalitě potomstva hraje stejně podstatnou roli. Stejně jako u matky je potřeba sledovat vývojové vady, tedy nepravidelné listy, zpomalený nebo pokřivený růst a slabé stonky. Nepříliš překvapivě vypovídá o kvalitě květů budoucí generace samiček i struktura květu samce. Ideální jsou husté hrozny pylových vaků, na stoncích obalené voňavou pryskyřicí. Není vhodné volit samce, kteří kvetou příliš brzy nebo příliš pozdě. Správný samec kvete asi o dva týdny dřív než samice. Je to sice velmi neobvyklé, ale i samec může projevit hermafroditní sklony, a takového ihned vyřadíme.

Sběr a skladování pylu

Pokud samce pěstujeme odděleně od samic nebo v jinou dobu, je třeba pyl nějak nashromáždit a případně i skladovat. Protože životnost pylu je výrazně omezena, je nutno obojí provést co nejrychleji a zároveň pečlivě.

Pyl sbíráme tak, že opatrně uřízneme celého samce (u menších rostlin) nebo jednotlivé větve (u vzrostlejších jedinců) a pověsíme na místo, kde není průvan, ideálně do pokojové teploty. Pod rostliny či větve rozprostřeme alobal, na který bude padat pyl. Během dvou dnů naprostá většina pylu vypadá, protože rostlina se snaží ve smrtelné křeči o co největší šanci na rozmnožení. Samce poté odstraníme a pyl necháme ješte den až dva doschnout. Když ho sesypete na hromádku, měl by jít bez problémů znovu rozprostřít a neměl by tvořit hrudky. Následně je potřeba ho uzavřít do neprodyšné nádoby a skladovat v mrazáku až do použití. Podle kvality předchozího postupu takto vydrží až rok.

Opylování

Pro samotné opylení je třeba nejprve oddělit část nasbíraného pylu. Rozmrazování a opětovné zamrazování mu totiž velice škodí, takže pokud neplánujete jen jedno použití, je lepší odebrat vždy jen část a nevyužitý zbytek vyhodit, než rozmrazit všechen a zbytek vrátit do mrazáku.

Nejvhodnější doba pro aplikaci pylu je kolem třetího až čtvrtého týdne od začátku květu samice, kdy se tvoří husté shluky jasně bílých pestíků. Dřívější aplikace vede k menšímu počtu semen, protože ještě není vytvořen dostatek kalichů. Pozdější aplikace naopak způsobí, že semena nemusí dozrát, případně při aplikace na již zahnědlé pestíky nedojde k opylení, protože tyto pestíky již odumírají.
Jako opylovací nástroj se nejlépe hodí jemný štěteček, jaký jsme všichni používali ve škole k malování vodovkami. Jemně nabereme trochu pylu na špičku a zlehka otřeme o pestíky. Není potřeba nanést nijak silnou vrstvu, protože skutečně již jediné pylové zrnko typicky vede k oplození.

doporučujeme

Sběr a skladování semen

Semena dozrávají přibližně tři týdny od opylení. Před sběrem je třeba vizuálně zkontrolovat, jestli jsou semena skutečně plně dozrálá. Nesmí být světle hnědá nebo dokonce bílá. Semena většiny odrůd jsou po dozrání výrazně černě žíhaná. Zralost poznáme i podle toho, že kalichy začnou zasychat a otevírat se, takže semena lehce vyčuhují z rostliny a v pozdější fázi mohou i přímo vypadávat.

Dostatečně zralá semena z rostlin při sušení samovolně nebo po lehkém zatřesení vypadávají, takže stačí pod ně rozmístit noviny nebo igelit a následně jen sesypat na hromádku. Pokud vám stačí řádově stovky semen, nemusíte pro to dělat nic víc. Jestliže chcete získat skutečně všechna semena, což mohou být i tisíce na jedné rostlině, je potřeba důkladně prosušené květy v dlaních rozemnout na prach. Po následném protřepání zůstanou semena na dně a stačí seshora sebrat drcenou zeleň.

Po sesbírání je zapotřebí semena ještě dosušit, aby při dlouhodobém skladování nechytla plíseň. K tomu postačí nechat je volně rozprostřená asi týden v místnosti s pokojovou teplotou. Po dosušení je nutno semena skladovat stejně jako pyl ve vzduchotěsném obalu v lednici či v mrazáku. V lednici takto vydrží klíčivá minimálně dva roky, v mrazáku minimálně pět let, spíše ale mnohem déle.

Proč to celé podstupovat

Tvorba vlastních semen, potažmo odrůd, není vůbec jednoduchou záležitostí a čím více se jí budete věnovat, tím více záludností objevíte. V celém článku například úplně chybí pojednání o dominantních a recesivních genech nebo o skutečnosti, že některé rysy jsou lépe přenosné přes matku, jiné přes otce. Od toho jsou tu ale učebnice biologie a jedná se o pokročilé techniky, nehodící se pro hobby zahrádkáře.

Budete-li ovšem trpěliví a věnujete několik sezón výběru vhodných odrůd, jejich kombinování a výběru jedné či dvou následných generací, odměnou vám bude vlastní výtvor, který splní vaše požadavky, ať už jsou jakékoli.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!