Aktuální článek
Nová psychedelická náboženství

Nová psychedelická náboženství

Profilový obrázek
  • Nejste-li hluboce věřící, možná máte také pocit, že obřadům hlavních světových náboženství něco chybí – je to jako jít do kina… Alternativní církve, které do svých obřadů zahrnuly užívání enteogenů, však mohou nabídnout spirituální zážitek.

Nechme stranou starou otázku, zda jsou psychedelika šidítkem nebo opravdovou cestou k dosažení duchovního poznání. Materialisté ji ani řešit nemusí, protože podle nich se to všechno stejně děje jen uvnitř naší hlavy. Ostatní mají v zásadě několik možností. Mohou se přidat k zavedeným církvím jako Santo Daime, União do Vegetal a Barquinia, při jejichž obřadech se užívá ayahuasca – působí sice především v Brazílii, ale lze na ně narazit i v Holandsku či ve Španělsku. Mohou se odstěhovat do Spojených států a přidat se k Církvi domorodých Američanů (Native American Church), která využívá halucinogenní kaktus peyotl (legálně ho sice mohou užívat jen potomci indiánů, ale ne vždy se to dodržuje).

Jinak bohužel moc možností nezbývá – vyloučíme-li založení vlastního náboženství nebo následování psychedelického gurua (hodně štěstí při jeho hledání), zbývá už jen řada více či méně zajímavých společenství, která však většinou existují jenom na papíře. Podívejme se tedy na některá z těch, která to dotáhla aspoň o trochu dál.

Jiná liga

Ligu spirituálního poznání (League for Spiritual Discovery) založil Timothy Leary roku 1966 a její svátostí bylo LSD. Smyslem celého podniku bylo ochránit se před blížícím se zákazem LSD, a to prostřednictvím ústavou zaručeného práva na svobodu vyznání, což však Learymu na rozdíl od Církve domorodých Američanů nevyšlo.

Leary přesto ve svém snažení nepolevil – vyzýval ostatní, aby si založili vlastní psychedelické církve, a dokonce sepsal pamflet „Start Your Own Religion“ (Rozjeďte vlastní církev). Jeho vlastní sekta sice neměla dlouhého trvání, ale jiné přetrvaly.
Mimochodem – nešlo o první Learyho počin na poli náboženství. Roku 1962, když byl ještě profesorem na Harvardu, provedl na Velký pátek experiment, při kterém podal psilocybin duchovně založeným účastníkům mše. Přes ledabylé provedení se ukázalo, že účinná látka lysohlávek dokáže opravdu vyvolat hluboké spirituální zážitky, které nejsou o nic horší než prožitky spontánní.

K podobným závěrům dospěl při jiném experimentu o čtyřicet let později i tým profesora Griffithse – ještě čtrnáct měsíců po skončení pokusu řadila více než polovina účastníků svou zkušenost k pěti nejvýznamnějším spirituálním zážitkům celého svého života.

Bratrstvo věčné lásky

The Brotherhood of Eternal Love nebylo tak úplně církví, ale spíš zvláštní podzemní organizací sdružující uživatele, výrobce a distributory psychedelických látek. Vzniklo v polovině šedesátých let v Kalifornii a prostřednictvím šíření halucinogenů se snažilo vyvolat ve Spojených státech „psychedelickou revoluci“. Právě toto hnutí, jemuž se přezdívalo také „mafie hipíků“, najmulo levicové radikály ze skupiny Weather Underground, kteří roku 1970 pomohli Timothy Learymu uprchnout z vězení (kde si odpykával trest za držení konopí) a dostat se do Alžírska.
Roku 1972 však bratrstvo ochromily policejní zátahy, ze kterých se už nevzpamatovalo a v činnosti pokračovalo jen v omezené míře. Ještě roku 2009 byl však jeden člen hnutí odsouzen ke dvěma měsícům vězení za pašování hašiše.


Strom života

Církev stromu života (The Church of the Tree of Life) založil již roku 1971 John Mann, který se jinak zabýval metodami prodloužení lidského života. Zpočátku jeho organizace působila víceméně jen coby dodavatel dosud legálních psychedelik jako 5-MeO-DMT, ale podporovala i odpírače vojenské služby během války ve Vietnamu.
Roku 1972 měla již 1500 členů. Většina z nich vstoupila do církve hlavně proto, aby legalizovali své užívání enteogenů (což se opět nepodařilo), ale někteří skutečně přijali „psychedelickou cestu“ za svou a pokoušeli se vytvořit vlastní náboženské obřady. Příliš se to však nepovedlo – rituály inspirované tradičními kulturami byly podle zlých jazyků poněkud přitroublé a nepřesvědčivé.

Církev se po celou dobu své existence držela v ústraní, vyhýbala se zakázaným halucinogenům a držela se obskurních psychedelik, díky čemuž ji úřady nechaly na pokoji. Pomalu však ztrácela na popularitě a koncem osmdesátých let se sama rozpadla.

DPT místo hostie

Společenství Temple of the True Inner Light (Chrám opravdového vnitřního světla) vycházející z křesťanství založil roku 1980 v New Yorku Alan Birnbaum, odpadlík od Církve domorodých Američanů. Tvrdil, že psychedelické halucinogeny jako LSD, DMT, DPT, meskalin a psilocybin, ale také konopí, jsou opravdovým božím tělem a že za vznikem všech náboženství stojí psychedelická zkušenost. Překážkou spasení je naopak temnota, kterou představuje alkohol, kokain či opiáty, ale také nečestnost či násilí.

Svátostí společenství – jejím světlem a Kristem – byl DPT (dipropyltryptamin), syntetický halucinogen příbuzný DMT, ale s poněkud odlišnými účinky. Patří mezi ně zvýraznění vnímání barev a hudby, ale také výrazné potlačení ega a stírání hranic (mezi jedincem a okolím i mezi barvami). Za volbou DPT však stály i pragmatické důvody – na rozdíl od známějších psychedelik většinou chybí na seznamech zakázaných látek.

Snad kvůli osobě vůdce se však tato církev vyznačovala překvapivou nesnášenlivostí a hlásala, že osvícení lze dojít jen skrze Ježíše Krista a ji samotnou. Vtělením Ježíše byl – jak jinak – právě otec zakladatel…

Žába místo Ježíše

The Church of the Toad of Light (Církev ropuchy světla) založil roku 1984 Albert Most, autor pamfletu o užívání jedu ropuchy koloradské (Incilius alvarius, též Bufo alvarius), ale spíš než o církev šlo o volný spolek uživatelů a chovatelů.
Žlázy této ropuchy vytvářejí jed s vysokým obsahem bufoteninu a 5-MeO-DMT a zkušení chovatelé dokážou obojživelníka „podojit“, aniž by mu způsobili újmu. Ale pozor – chovem této ropuchy za účelem užívání jejího jedu byste se dopustili „výroby drog“, což je trestný čin.

První konopná církev

Církev First Church of Cannabis založil letos na jaře Bill Levin v americkém státě Indiana. Na rozdíl od většiny výše zmíněných uskupení jde o církev oficiálně registrovanou, která disponuje i vlastním svatostánkem.

Založení církve bylo reakcí na schválení Religious Freedom Restoration Act, zákona „obnovujícího náboženskou svobodu“, který fyzickým i právnickým osobám umožňuje bránit se při soudních řízeních poukazem na náboženské přesvědčení. Podle kritiků jde o zákon namířený proti LGBT komunitě, takže bude-li snažení Billa Levina úspěšné, z biče na menšiny se může paradoxně stát jedna z jejich zbraní.
První pokus o mši s užíváním konopí však zmařily výhrůžky úřadů – policie dokonce poblíž chrámu nainstalovala kameru, sledující dění 24 hodin denně. Levin reagoval podáním žaloby na město Indianapolis a stát Indiana, jehož protidrogové zákony jsou namířeny proti náboženskému přesvědčení členů konopné církve. V tom, zda má žaloba šanci na úspěch, nepanuje mezi odborníky shoda, takže nezbývá než popřát hodně štěstí!

Čekání na psychedelii

Bohužel (či bohudík) většina uvedených společenství nebyla či není opravdovými církvemi, ale spíš volnými uskupeními příznivců psychedelik či konopí, jejichž hlavním (případně jediným) smyslem existence je snaha legalizovat užívání zakázaných halucinogenů prostřednictvím zákonů chránících svobodu vyznání. Málokdy se to však podaří, což bude patrně dáno právě jejich účelovostí. Na opravdové nové psychedelické náboženství si proto asi ještě nějakou dobu počkáme.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!