Kdy jsi přišel poprvé o panictví?
Teď už mám jistotu, že panictví ztrácím skoro pořád, denně, ale nenalézám žádné panenství.
Zamilováváš se snadno?
Ano, velmi snadno. S takovou podivnou periodickou pravidelností hlavně do starších zkušených žen, převážně učitelek tělocvikářek.
Kolik jsi měl v životě lásek?
Mnoho, ale jenom dvě mi zůstaly. Tou první je mykologie a tou druhou Renata Bellingerová.
Jaké ženy se ti líbí?
Nejvíc se mi líbí ženy, které jsou hezky upravené. A úplně nejvíc se mi líbí ženy po plastických operacích, přiznávám, že spíše po těch zdařile provedených plastických operacích. Když plastický chirurg umí, někde ubere a jinde zase přidá, to je něco jako by modeloval sám Jan Štursa s Josefem Myslbekem dohromady a Michelangelo by je korigoval a vedl k zdárnému výsledku.
Co sex ve spojení s drogama?
Myslíš zahulíme, zašukáme? No, proč ne. Po mnoha letech jsem v parku potkal zhulenou a sjetou tu svoji osmdesátiletou bezzubou tělocvikářku a přiznám se, neovládnul jsem se.
Máš rád porno?
I LOVE PORNO. Porno jsme my a porno budete i vy.
Co si myslíš o nevěře?
Mám špatné zkušenosti s cizími ženami.
Umí Miloš Zeman couvat?
Miloš je už myslím zbaven svéprávnosti, takže si už klidně může couvat, kam chce.
Tráva, nebo alkohol?
Alkotráva nebo trávoalko to je otázka, na kterou by si každý z nás měl umět odpovědět sám, ale rozhodně by u toho neměl řídit auto.
Jaké drogy jsi zkusil?
Možná teď čekáš, že řeknu, že jsem již v dětství, čili v útlém věku začínal s heroinem. V šesté třídě jsem přešel na péčko, tedy pervitin, to chvíli trvalo, než jsem se z těch sraček vymotal a přešel na háčko. Ale nebylo to tak. Nejdřív přišla cizrna a jablíčko, pak lipový květ, ibišek, ibalgin, plegomazin, třezalka s křenem a pak – to už mi bylo dvacet a ledacos jsem zkusil a pochopil, mi zachutnala tráva a ve třiceti houby. A teď jsem úplně normální alternativní agroalkáč.
Tvá denní spotřeba drog (množství v kilogramech)?
Jednou jsem seděl v hospodě s dědkem, kterej mi tvrdil, že vypil už rybník piv. Tak když to tak spočítám na hektolitry, tak už asi mám taky jeden svůj malý rybníček za sebou.
Jaké drogy jsi ještě nezkusil, ale chtěl bys?
Chtěl bych zkusit ten workoholismus, hodně jsem o něm četl a slyšel a připadá mi zajímavý. Rád bych ho vyměnil za ten svůj agroalkoholismus. Jenom mám strach, aby mě to úplně nezničilo, protože je to opravdu tvrdá droga a způsobuje nevratné změny na mozku. Takže, láká mě to, ale říkám si, Chrudoši, opatrně!
Tvá oblíbená droga?
Moje oblíbená droga je rytí grafik, což je navíc moje vášeň a práce. Je silně halucinogenní a návyková, musím jí mít furt a brát ji denně.
Práce, anebo tvorba jako droga?
Lepčí práce jako droga než droga jako práce. Za svůj život jsem viděl dost obrazů namalovaných a vytvořených pod vlivem drog, ať už je to chlast nebo cokoliv jiného. Ale ty obrazy nejsou dobrý a přiznávají to o nich sami jejich autoři. Tvorba sama je dost dobrá droga.
A jseš ještě na něčem závislý?
Jsem závislý na cvičitelkách pilates, aerobiku, fitness, na houbách a pak na čokoládě Pilka.
Kdo je tvůj nejlepší kamarád a proč?
Nejlepší nevím, ale nejvěrnějším kamarádem je můj čtyřnohý přítel pes Koks.
Co bys dělal, kdybys zjistil, že tvý děti kouří trávu, popřípadě berou jiný drogy?
Co bych tak asi mohl dělat? Když se narodila moje první dcera, tak když trochu povyrostla a začínala mluvit, její první slovo nebylo máma ani táta, slyším to jako dnes, jak řekla ma-hu-ri-ja-na. Pak začala chodit na logopedii.
Jsi pro legalizaci marihuany?
Ano. Řadě dýlerů by se tak konečně uvolnily ruce a měli by pak možnost vstoupit do politiky. Protože jestli něco dnešní politice chybí, tak jsou to právě mladí, pracovití lidé nezatížení komunistickou minulostí a předsudky, se smyslem pro obchod.
Umíš ubalit špeka?
Umím upravit šneka a viděl jsem na silvestra Šreka.
Kde jsi byl v životě nejdál? Myslím fyzicky.
Se svým motocyklem Java 250 jsem vyjel na Elbrus, sjezdil celou NDR, Polsko, Maďarsko a všude jsem rozdával mír, pohodu a dobro.
A nejdál, teď nemyslím fyzicky?
Tak to vím přesně, to bylo s mým patologem v urně na Olšanech.
Nejlepší film, jakej jsi kdy viděl?
Váhám mezi Frigo na mašině a Králem Šumavy, kde hrála excelentně Jiřina Švorcová, česká Gina Lolobrigida.
Jakou muziku máš rád?
Strašně rád se dívám na Šlágr TV, občas si u toho i zatančím na duo Rytmus, tak to mám rád. To je hodně silná taneční droga. Také mám rád píseň „Pejskové se koušou“. A také si rád občas zavzpomínám na soc-pop-rock music, ještě dnes se z toho dokážu rozplakat a dojmout. Miluji dechovku, ze které fúzí s technem vzniklo tzv. zdechno. To mám také velice rád. Punk a techno se sejdou ve frontě na metadon a punk se ptá techna: „Hele techno, kde ty jsi vlastně přišel o panictví?“ A techno řekne: „Na Vlachovce.“
Sportuješ?
Samo a rád. Jsem dobrý a zdatný houbař, protože Češi jsou nejlepší houbaři. Dále lyžař, běžkař, turista a kuchař.
Co tě sere?
Sere mě, že už se kolikrát bez cizí pomoci ani nevyseru.
Máš se rád?
Nejsem dokonalý, ale mám se rád takový, jaký jsem. Naučily mě to ty moje malé bíle ohraničené mapky na ztvrdlé kůži, které jsou první známkou nepříjemných komplikací a o kterých mi můj dermatolog řekl, že se jedná o vleklé plísňové onemocnění a poradil mi, abych se měl rád i se svým svěděním a se svými plísněmi.
Máš rád někoho víc než sebe?
Mám rád čolky, žáby, hmyz, myši, psy, svítící pařezy, houby, atomové elektrárny, Blanku a další tunely, prostě celou naší modrou planetu a také svou mámu Mařenku.
Co jsi v životě provedl nejhoršího? Za co se stydíš?
Stydím se permanentně pořád a za všechno, co jsem kdy udělal, a hlavně se stydím za to, co teprve udělám.
Co tě naposledy rozesmálo?
Hezká otázka. Nejvíce jsem se nedávno rozesmál, když přišla ke mně domů Kylie Minogue, svlíkla se přede mnou a jako každá správná dívka i Kylie vytáhla z kabelky viagru a povídá: „To je pro tebe, Chlupoši.“ A já jsem se smíchy počůral.
Tvůj nejlepší mejdan?
Mejdan? Buď ten s Frankem Zappou nebo ten s Lou Reedem. Ne, ne, ne, nejlepší byl ten s Frankem. Mejla mu půjčil kytaru a oba s těma svýma rakovinama nám pěkně zahráli v hotelu Kriváň.
Kdybys měl stroj času, kam by ses chtěl podívat?
Do Boskovic do židovské čtvrti tak kolem roku 1820, zrovna když nebyl žádný pogrom a v Polné byl klid a mír.
Kde to máš v Čechách nejraději?
V jakékoliv pobočce Komerční banky nebo jiné finanční instituce.
Dokážeš zabít zvíře?
Dokáži zabít klidně i víc zvířat najednou. Stačí si mě objednat.
Bojíš se smrti?
Ano, bojím se aut a řidičů.
Existuje život po životě?
Existuje život před životem, ale jestli existuje život po životě, to teprve zjistím. Zatím s tím nemám zkušenost.
Co děláš pro svoje duševní zdraví?
Věnuji se pravidelně autismu a kvartálně alternativnímu agroalkoholismu.
Kde bys chtěl žít, kdyby to nebylo v Čechách, a proč?
V astrálech Josefa Váchala. Protože se tam já i můj pes Koks cítíme hezky a v bezpečí.
Tvůj vzkaz čtenářům Legalizace.
Vzkazy mám hned dva: 99 procent lidí na světě jsou huliči a zbytek je ve velkém nebezpečí, že se nakazí. Huliči všech zemí, zhulte se! (Neřekl to už někdo přede mnou?)
Chrudoš vlastními slovy:
Jmenuji se Chrudoš Valoušek a v partě mám přezdívku Chlupoš Svaloušek, tuto přezdívku mám rád a jsem na ni velice pyšný. Když nejsem v zaměstnání, věnuji se vystřihování otvorů do podprsenek a pěstování pokojových květin. Ze svých dalších oblíbených volnočasových aktivit bych zde chtěl vypíchnout především sběratelství. V přírodě se věnují sběru hub, borůvek, malin, ostružin a ostatních lesních plodů a také rád sbírám šišky a klacky do kamen na podpal. Dále sbírám mrtvá zvířata, zvláště ta přejetá auty. Například hady, krtky a další malé hlodavce. S jejich dušemi pak po nocích rozmlouvám a jejich těla používám jako matrice pro grafiku. Cítím se všemi přejetými živočichy, kteří se stávají oběťmi automobilového vraždění. Ve městě se věnuji modernější formě sběratelství, a tím je sběr odpadků. Pohybuji se hlavně po obvodu Prahy 2 ve čtvrti Královské Vinohrady. Vybírám popelnice a kontejnery, do kterých někdy i skáču. Musím si ale dávat velký pozor. Není to tak dávno, co našli v kontejneru muže, kterého vysypali a zalisovali ho společně s odpadky. Bylo by to i pro mne nádherné a inspirující, ale až tak dalece tímto sběrem posedlý nejsem. Předměty, které mě zaujmou, pak nosím tajně domů a ukládám je do svého pokojíčku, kde je hromadím. Moje manželka Renata mě v této činnosti nepodporuje. Moje dcera Anna se mě již léta snaží umístit do psychiatrické léčebny s důvěrou, že mne zde vyléčí z mého sběratelství. Zatím k tomu však nedošlo. Někdy se stane, že nashromážděné objekty spontánně spadnou a poničí se. Někdy spadnou, protože po nich skáčou kočky Lesana a Ajša. S takto spadlými
a poničenými předměty již dále nepracuji, dále je neopravuji a nechávám je ležet na zemi ve volné kompozici v rámci mého projektu „bytový Boubínský prales“, tzv. BéBéPéčko. Boubínský prales je fatální místo mého zrodu, které navštívili moji rodiče, soudružka maminka se soudruhem tatínkem devět měsíců před mým narozením.