Dostupnost léčiv na předpis je přímo závislá na tom, kde pacienti žijí. Například opiáty jsou nejběžnějšími prostředky pro léčbu chronických bolestí, 92 procent léků s touto účinnou látkou je přitom spotřebováno pouhými sedmnácti procenty světové populace, především ve Spojených státech a v Evropě, zatímco 75 procent lidí trpících po celém světě bolestmi nemá tato účinná léčiva k dispozici vůbec.
Neúnosná situace
Většina nemocných, kteří neměli to štěstí a nenarodili se v bohatých zemích na severní polokouli, a to včetně pacientů v terminálních stádiích rakoviny, nemá zkrátka možnost získat odpovídající paliativní péči.
Základní léky proti bolesti, mimo jiné i morfin, jež obyvatelé vyspělých zemí považují za naprostou samozřejmost, nejsou především na jižní polokouli vůbec k mání. Pokud tedy v nějaké rozvojové zemi onemocníte závažnou chorobou, jejíž průběh je spojen se silnými, ne ale nevyhnutelnými bolestmi, budete s největší pravděpodobností zbytečně trpět, protože známé a běžně dostupné preparáty jsou pro vás nedosažitelné.
Je třeba zajistit, aby žádná ze substancí ze seznamu Světové zdravotnické organizace nepadla za oběť válce proti drogám.
Lékaři se zdráhají předepisovat tišící léky, protože se obávají jejich zneužívání. Omezená je také dostupnost substituční léčby metadonem nebo buprenorfinem, která se používá u osob závislých na heroinu. Taková situace je nepřijatelná, a navíc naprosto zbytečná.
Mezinárodní systém kontroly léčiv je nefunkční
Světová komise pro drogovou politiku (GCDP) považuje špatnou dostupnost léčiv na předpis za globální problém. Domnívá se zároveň, že vlády ve snaze zamezit zneužívání tlumících prostředků jako rekreačních drog brání v jejich užívání i těm občanům, pro něž jsou jednou z mála možností, jak dosáhnout úlevy. Nemocnice a lékaři nemají kvůli stigmatu spojenému s některými kontrolovanými látkami, především s opiáty, tato léčiva k dispozici.
Podle dohody OSN o kontrole narkotik má každá země povinnost zajistit dostupnost adekvátní péče těm, kdo ji potřebují. Splnění podmínek této dohody ale čelí mnoha překážkám, například diskriminaci, nedostatku kvalifikovaného zdravotnického personálu, zákonným omezením a byrokracii.
Represivní postoj vlád k návykovým látkám a jejich stigmatizace brání vědcům zkoumat medicínský potenciál drog.
Členské státy OSN musí zajistit rovnováhu mezi potřebami nemocných a drogovou prevencí. Je samozřejmě nutné zamezit prodeji léčiv na předpis na černém trhu, ve středu pozornosti by ale mělo zůstat veřejné zdraví a základní lidská práva.
Globální systém kontroly návykových látek selhává a na lidské utrpení není brán zřetel. Právě náprava této nerovnováhy je pro drogovou politiku prvním krokem na cestě od represe a trestů směrem k pochopení a léčbě.
Řešení přitom existují – například Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala Seznam základních léčiv, jenž představuje minimální penzum léků, které by vlády měly poskytovat svým občanům, včetně morfinu, buprenorfinu a metadonu. Všechny látky z tohoto seznamu by měly být pacientům dostupné, a to z hlediska jejich zákonnosti i ceny, a mechanismy jejich distribuce musí být srozumitelné a přijatelné.
Zpřístupnění kontrolovaných látek tak, jak je ukotveno v mezinárodních smlouvách o kontrole léčiv, by pomohlo milionům trpících po celém světě zbavit se bolesti. Je potřeba zajistit, aby žádná ze substancí ze seznamu Světové zdravotnické organizace nepadla za oběť válce proti drogám.
Zbavme bolesti lidi po celém světě
S blížícím se Mimořádným zasedáním OSN k problematice drog (United Nations General Assembly Special Session on drugs – UNGASS), které se bude konat v dubnu 2016 v New Yorku, vyzýváme všechny členské státy k uznání tohoto problému a splnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv.
Apelujeme na to, aby se věnovala větší pozornost i léčbě bolesti, aby pacientům nebylo bráněno v přístupu k léčivům a také aby se aktivně odstraňovaly předsudky, kterými jsou v důsledku uplatňování drogové politiky založené na prohibici obklopeny kontrolované látky včetně konopí.
Globální systém kontroly návykových látek selhává a na lidské utrpení není brán zřetel.
Represivní postoj vlád k návykovým látkám a jejich stigmatizace brání vědcům zkoumat potenciál kontrolovaných látek. Je navíc nesmyslné rozhodovat dle místa narození, zda bude pacient zbytečně umírat v bolestech, jimž je možno předejít běžnými prostředky.
UNGASS představuje pro vlády i relevantní orgány OSN jedinečnou příležitost k zajištění rovného přístupu k léčivům pro všechny, ke změně priorit v drogové politice ve prospěch zdraví a lidských práv a v konečném důsledku i omezení utrpení milionů obyvatel této planety. Zdroje i prostředky máme k dispozici, jedinou neznámou v rovnici je politická vůle.
Tento komentář vyjadřuje názory tří renomovaných odborníků na problematiku drog a zdraví. Jsou jimi Ruth Dreifussová, bývalá švýcarská prezidentka, Anand Grover, zvláštní vyslanec OSN v Indii se zaměřením na právo na zdraví, a Michel Kazatchkine, bývalý výkonný ředitel Fondu pro boj s AIDS, tuberkulózou a malárií.
Zdroj: http://edition.cnn.com/
