Některé z těchto látek nás drží vzhůru nebo nám naopak pomáhají usnout, jiné zase tiší bolest a léčí nemoci. Stačí zapnout televizi a uvidíte spoustu reklam na drogy. Některé z těchto látek provázejí lidstvo po tisíce let, zatímco jiné byly objeveny a vyrobeny teprve nedávno. Přesto by o sobě většina lidí nikdy neřekla, že „bere drogy“.
Zakázané tabu
Drogy jsou bezpochyby součástí našich životů, ale ve společnosti o nich mluvíme neradi. Zákon je rozděluje na legální a nelegální a většina lidí ani nepřemýšlí nad tím, proč jsou některé zakázané a jiné ne. Legální látky jsou označované jako „léky“ a ty nelegální jako „nebezpečné drogy“. Přitom legální drogy, jako je tabák a alkohol, mají ročně na svědomí mnohem více úmrtí než ty nelegální. Většina nelegálních látek byla navíc dříve legální a ve farmacii se veškeré léky stále odborně označují jako drogy.
Osmdesát až devadesát procent uživatelů drog není závislých nebo nemá s drogami problém.
Mnoho lidí překvapí, když zjistí, že spousta léků je velice blízká jejich nelegálním protějškům. Věděli jste, že například léky proti bolesti na bázi morfinu a opioidů jsou v podstatě to samé co heroin? Že Adderall, který se často předepisuje malým dětem, účinkuje jako amfetamin? Pokud vládnete anglickým jazykem, určitě se podívejte se na video, ve kterém o této problematice hovoří odborník z nejpovolanějších – neuropsychofarmakolog a profesor Kolumbijské univerzity Carl Hart – v této oblasti totiž existuje takový chaos, že rozhodně není v možnostech tohoto článku osvětlit vše.
Skutečná čísla
Nikdo samozřejmě netvrdí, že drogy některým uživatelům nepůsobí problémy. Podle Dr. Harta existuje asi 10 až 20 procent uživatelů, kterým drogy negativně zasahují do života. To ale zároveň znamená, že u 80 až 90 procent uživatelů tomu tak není. Naprostá většina z nich jsou zodpovědní členové společnosti, mají normální životy, platí daně a starají se o své rodiny.
Kromě toho není morálně správné, že soucítíme s lidmi, kteří mají problém s legálními drogami, ale opovrhujeme těmi, kteří užívají ty nelegální. Přitom třeba léky proti bolesti na bázi opiátů jsou pacientům předepisovány tak často, že mezi nimi vzniká značná poptávka po léčivech, které by jim pomohly s častou zácpou coby běžným vedlejším účinkem opioidů.
To si nikdo neuvědomuje, že spousta závislých na heroinu začala na legálních opioidech na předpis?
Lidem, kteří opioidy užívají legálně, tedy nabízíme další léky na potlačení jejich vedlejších účinků, zatímco na uživatele heroinu pohlížíme s odporem a stavíme je mimo zákon. Za povšimnutí stojí také problémy s usnadněním přístupu pacientů k naloxonu, který při předávkování heroinem a dalšími opiáty může zachránit život. Mnoha problémům čelí i provozovatelé programů pro drogově závislé, které zajišťují například přístup ke sterilním jehlám.
Schizofrenní přístup
Proč vlastně k těmto lidem přistupujeme jinak? To si nikdo neuvědomuje, že spousta závislých na heroinu začala na legálních opioidech na předpis?
Drogové zákony by měly vycházet především ze snahy pečovat o zdraví veřejnosti – neměly by přistupovat k uživatelům drog jako ke zločincům. Ukázkovým příkladem země, která dokázala svůj přístup ke drogám takto změnit, je Portugalsko (o němž v Legalizaci píšeme například zde a zde – pozn. překl.).
Chápu, proč většina lidí nechce otevřeně přiznat, že patří mezi uživatele drog – nese to s sebou jisté stigma a mohlo by je to ohrozit i z právního hlediska. Jen málokdo si troufne prezentovat se veřejně jako narkoman. Mělo by nás to ale donutit k zamyšlení: „Co kdyby drogy, které užíváme, byly najednou postaveny mimo zákon?“
Kdybychom si všichni přiznali, že užíváme určité drogy, pak bychom mohli více soucítit s těmi, kdo s užíváním drog mají problém. Uvědomili bychom si, že nemá smysl zatýkat lidi jen kvůli držení a že je nejvyšší čas definitivně ukončit onu zbytečnou a vleklou válku proti drogám.
