Aktuální článek
Johnny Cash: Muž v černém, který vyzkoušel všechny drogy světa

Johnny Cash: Muž v černém, který vyzkoušel všechny drogy světa

Profilový obrázek
  • Celý svět ho díky jeho lásce k černému oblečení znal pod přezdívkou The Man in Black (muž v černém). On sám sebe však ironicky tituloval The Man in Rush (muž v rauši). Zpěvák Johnny Cash totiž dle vlastních slov strávil více jak polovinu svého života na drogách. I díky nim prožil jednu z nejpozoruhodnějších životních a hudebních kariér, které nabízí kronika americké pop music.

O jeho bitvě s démony závislosti, ale i jeho nevšedním talentu navíc vznikl silný oskarový snímek Walk the Line, ve kterém Johnnyho Cashe sehrál naprosto úchvatně Joaquin Phoenix. Pojďme si teď připomenout ty nejzajímavější okolnosti, které z Cashe udělaly velkého hudebníka i závislou trosku.

Že život nebude procházkou rozkvetlou zahradou, pochopil Johnny už jako malý kluk. Doma musel tvrdě dřít na bavlníkové plantáži, aby spolu s dalšími šesti sourozenci přispěli do hodně napjatého rodinného rozpočtu. Během jedné brigády došlo k nehodě, kdy cirkulárka rozřízla téměř vejpůl Johnnyho bratra Jacka. Stín tragédie byl první velkou vlnou temnoty, která postupně začala plnit těkavou duši geniálního muzikanta. „Bratr ještě žil asi týden ve strašných bolestech. Bylo to strašné. Dlouho se mi pak Jack zjevoval ve snech a měl jsem pocit, že na jeho smrti nesu vinu,“ svěřil se Cash později v jednom z rozhovorů.

Já to nebyl

Ačkoliv je hudba jeho hlavní životní náplní, poválečná léta mu nedovolují, aby se jí dokázal uživit. Nejprve tak pracuje v automobilce, aby pak odjel na několik let do Německa jako člen americké armády. Tehdy pracoval v útvaru, který měl za úkol dekódovat ruské vysílání morseovky. Když se po čtyřech letech z Evropy vrátil, jedna z prvních věcí, kterou Cash udělal, byla svatba s jeho první velkou láskou Vivian, se kterou v následných letech zplodil čtyři dcery. Temnotu v té době do jeho duše pozvolna dolévá především snad nejvíce nenáviděná práce v Americe – zaměstnání podomního obchodníka.  Otravné zvonění u dveří cizích lidí a marné nabízení zcela nepotřebných produktů nakonec zdeptalo Cashe natolik, že se naslepo vydal k jednomu z místních hudebních producentů, kterému se doslova vnutil do studia. Přes prvotní rozpaky ale nakonec dokázal Sama Philipse přesvědčit, aby to s ním zkusil. Když se pak rádiovým éterem rozezněly první tóny Cashových songů „Hey Porter“ a „Cry, Cry, Cry“, bylo všem jasné, že tenhle frajer už nikdy nebude muset obcházet domy na předměstí a jejich majitelkám vnucovat paperbackové vydání Bible.

Johnny se sice najednou dokáže svým hraním skvěle uživit, ale obří zájem a energeticky zničující vystoupení ho jiným způsobem deptají podobně jako někdejší práce podomního prodejce. Na začátku šedesátých let už má Cash zcela zjevné problémy s alkoholem, které pro jistotu doplňuje těžkou závislostí na stimulujících amfetaminech, které bere, aby vydržel nespat během nekonečných koncertních šňůr, a na tlumících barbiturátech, které pak musí brát, aby alespoň na chvilku dokázal usnout.

Bez drog ani ránu

Drogy v té době ještě příliš nepoznamenávají jeho uměleckou kreativitu, ale zato silně deformují jeho osobnost. Cash se stává pro většinu okolí naprosto nepředvídatelným neurotikem, se kterým je velmi těžké vyjít.  Slavná je historka, kdy přehřátá ložiska jeho automobilu zapálí část národního parku, za což pak zpěvák stane před soudem. Když se soudce Cashe ptal, proč požár způsobil, odpověděl: „Já to nebyl, to moje auto, ale je mrtvé, takže ho vyslechnout nemůžete.“ Požár tehdy zabil 49 z 53 hnízdících ohrožených kondorů, na což hudebník reagoval nepříliš citlivým oznámením: „Nestarám se o vaše zatracený žlutý káňata.“ Za celý incident měl nejprve zaplatit 125 127 dolarů, ale nakonec musel zaplatit jen 82 001 dolarů.

Celkem byl Muž v černém ve svém životě sedmkrát zadržen, ale nikdy nebyl odsouzen. Ve vězení tak vždy strávil maximálně jeden den. Pro konzervativní Ameriku byl Cash zkrátka tím desperátem, který jen vyměnil kolty za kytaru. Policejním složkám tehdy rozhodně neunikla Cashova záliba v omamných látkách. V roce 1965 byl dokonce v El Pasu zadržen protidrogovým oddílem. Hoši z protinarkotického si byli téměř jistí, že si zpěvák veze ze svého výletu v Mexiku koňskou dávku heroinu. Jenže v jeho kytarovém pouzdře nebylo po hnědém opiátu ani stopy. Strážci zákona ve futrálu nalezli hezkou dávku narkotik, ale ve všech případech se jednalo jen o léky na předpis a nikoliv o démonický heroin. Cash tak z celého zadržení vyvázl jen s podmínkou.  Toho roku je pak geniální muzikant zadržen ještě jednou, tentokrát za to, že vnikl na cizí pozemek, kde se snažil natrhat květiny. V té době ale drogová závislost Johnnyho Cashe vrcholí. Několikrát se ilegálními látkami dostane do takového stavu, že se musí rušit koncerty. Velkými problémy pak prochází i jeho první manželství, které definitivně krachuje v roce 1967. Vliv na konec vztahu s ženou, se kterou má čtyři dcery má vedle drog i jeho nová umělecká partnerka June Carterová. S tou si totiž Cash rychle porozuměl nejen na pódiu, ale dost často i v zákulisí. June se sice stala jedním z důvodů rozpadu jeho prvního manželství, jejich vztah měl ale i pozitivní dopad: zároveň se stala hlavním důvodem toho, že se Cash dostal z drog. „V té době jsem vyzkoušel snad úplně všechny drogy. Nedokázal jsem bez nich žít. Byl jsem troska a ubožák,“ přiznal později sám Cash.

Svatý muž

Slavný hudebník skončil s užíváním drog v roce 1968 po spirituálním prožitku v Nickajack Cave, velkém jeskynním komplexu v okrese Marion v Tennessee.Prožil zde stav silné duševní katarze, který byl podle něj potřebný k tomu, aby získal sílu i chuť se svým návykem bojovat. Boj s drogami ovšem po spiritualistické seanci rozhodně neskončil. Kromě silného psychického návyku měl Cash i velkou fyzickou závislost. Aby zvládl i tu, na měsíc se k němu do domu nastěhovali spolu s June i jeho rodiče, kteří mu pomohli nelehký souboj zvládnout. O týden později pak požádal Cash svou přítelkyni o ruku přímo na pódiu, o další měsíc později se konala veselka.

Ačkoliv od té doby se Cash drogám jako uživatel vyhýbal, jisté problémy mu způsobovaly i nadále. Velký konflikt měl například s vedením televizní stanice ABC, které po něm chtělo, aby provedl změnu v textu tehdy začínajícího textaře Krise Kristoffersona, ve kterém byla zjevná narážka na marihuanu. To ovšem Cash odmítl a problém byl na světě. Jinak se ale jeho televizní pořad stal skutečným kultem, protože se v něm objevovaly současné nebo budoucí megahvězdy světové popmusic. Výrazněji tam na sebe poprvé upozornil například Bob Dylan.

Cash se také zapojil do boje proti drogám, které označil za jedno z největších zel světa, a stal se praktikujícím křesťanem. Že ale není úplný suchar, dokázal několika svými dalšími počiny. Zahrál si například v seriálu Colombo, v televizní sérii Sever a Jih si pak střihnul roli bojovníka proti otroctví Johna Browna. V té době se zdálo, že je Cash v podstatě svatý muž. Jenže v roce 1983 utrpěl kuriózní, ale vážné zranění, které potvrdilo, že feťák se ze své závislosti vlastně nemůže nikdy vyléčit, může jen dočasně abstinovat. Tehdy zpěváka na jeho farmě kopl pštros a způsobil mu hned několik bolestivých zranění. Lékař mu tak předepsal analgetika, na kterých se ale Cash stal znovu závislým. I tuto závislost à la doktor House nakonec dokázal Cash svým způsobem porazit, ale když mu v roce 1988 operovali srdce kvůli bypassu, odmítl ze strachu ze závislosti jakékoliv léky proti bolesti. I díky tomu prý zažil stavy velmi blízké smrti, ve kterých prý prožil nádhernou vizi nebe. „Když jsem se pak probudil a zjistil jsem, že jsem živý, tak jsem byl pořádně zklamaný,“ svěřil se po operaci. Ani poté ho ale nepřestaly bavit občasné herecké výstřelky – zahrál si v seriálu Doktorka Quinnová, svůj hlas na několik dílů propůjčil také kojotovi v kresleném seriálu Simpsonovi.

Úlety mu ale nejsou cizí ani na jeho vlastním hřišti. Díky spolupráci s řadou významných umělců tak prožívá v devadesátých letech jen těžko uvěřitelný comeback. Mladá generace ho pozná díky albu skupiny  U2, na kterém si se slavnou irskou kapelou zazpíval. Ještě před tím ale bez váhání nazpíval například vokály nepříliš známé punkové kapele One Bad Pig, za což ho pankáči jmenovali čestným členem.

Oč veselejší byly pro Cashe devadesátá léta, o to smutnější jsou první roky nového tisíciletí. Jeho druhá žena vážně onemocní a na jaře roku 2003 umírá. Zpěvák sice po její smrti nějakou dobu dál koncertuje, ale ani ne čtyři měsíce po smrti své životní lásky umírá také.

Jeho legenda ale žije dál. Jeho dům, ve kterém překonal svou drogovou závislost, kupuje pro svou ženu Lindu za 2,3 milionů dolarů člen legendární skupiny Bee Gees Barry Gibb. Ani ne rok po jeho zakoupení však dům do základů shoří.

Album posmrtně vydaných písní nazvané American V: A Hundred Highways nevídaným způsobem zválcovalo hitparády. Pro mnohé totiž Johnny Cash nebyl jen geniální muzikant, ale především geniální člověk, jehož životním poselstvím bylo, že čím větší silou vás osud srazí na zem, o to s větším odhodláním musíte vstát a jít dál. Díky tomu dokázal překonat nejen sebe, ale i svou mocnou drogovou závislost.

Profil –

Johnny R. Cash (26. února 1932 Kingsland, Arkansas – 12. září 2003 Nashville, Tennessee)

Americký zpěvák, kytarista a skladatel. Hudební kritici jej řadí mezi nejvýznamnější americké umělce 20. století a mezi padesátku nejlepších zpěváků všech dob. Proslul svým černým oblečením, díky kterému se mu přezdívalo Man in Black. Vedle velkých hudebních úspěchů – včetně několika cen Grammy – celý život bojoval s hrozbou drogové závislosti. Nejprve byl závislý na alkoholu, amfetaminech a barbiturátech. Později pak na lécích proti bolesti. Johnny Cash byl dvakrát ženatý.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!