Aktuální článek
Smutek je v pořádku

Smutek je v pořádku

  • Nedávno navštívil Prahu Will Hall, americký psychoterapeut, schizofrenik a bojovník za emancipaci lidí se zkušeností s duševním onemocněním. Díky odstupu od své diagnózy se naučil o své šílenství pečovat a žít s ním. Dnes podporuje a školí lidi po celém světě. Jeho přítomnost v České republice jsme si nenechali ujít a šli se poradit, jak se nezbláznit, a když už se to stane, co s tím?

Vy se profesionálně zabýváte psychickými poruchami a v některých svých textech o nich hovoříte v souvislosti s působením konopí. Jak je to s léčebnými a případnými negativními účinky – pokud máte například schizofrenii, může ji konopí zhoršit, nebo zlepšit?

Psychoaktivní působení marihuany je velmi individuální. Podívejme se například, jak rozdílný vztah mohou mít lidé k alkoholu nebo dokonce ke kávě. Někdo je po kafi roztěkaný a nedělá mu to dobře, zatímco někdo jiný vám bude tvrdit, že bez kávy nemůže pracovat ani myslet. Stejně je tomu u alkoholu: někdo pije každý den a pomáhá mu to zvládat úzkost a stres, cítí se lépe a nedělá mu to problémy. Pak tu ale jsou lidé, kterým alkohol ničí životy. My přitom přesně nevíme, co způsobuje tak rozdílné reakce na stejnou látku, a můžeme pouze studovat jednotlivé případy. U konopí není pochyb, že může být faktorem, který přispívá k rozvoji psychózy nebo zážitků, které mohou být později diagnostikovány jako bipolární porucha, schizofrenie nebo deprese s psychotickými projevy. Toto i další rizika se ovšem jako součást obecné propagandy v rámci války proti drogám výrazně a dlouhodobě zveličují.

Jak to přesně myslíte?

Tak například jednou z nejslavnějších studií o užívání konopí, jejímž cílem bylo ospravedlnit prohibici, zesílit represi a zastrašit lidi, byl výzkum provedený na opicích, který měl údajně prokázat, že u nich po požití dochází k poškození mozkových buněk. Moje generace a generace mých rodičů se kvůli tomu celý život obávala, že marihuana ničí mozek. Ve skutečnosti ale šlo o naprosto klamavou studii, kdy byly opicím nasazeny plynové masky a do nich vypouštěn kouř, takže se vlastně dusily, protože se jim nedostávalo kyslíku. To v důsledku vedlo k poškození mozku, za jehož příčinu autoři studie přesto označili zlou marihuanu. A podobně zkompromitovaných „výzkumů“ byly desítky. Na druhou stranu existuje mnoho řádně provedených studií, které spojují pravidelné užívání konopí v dospívání s kognitivními poruchami a problémy s pamětí, takže zde reálná zdravotní rizika existují.

Jde o podobná rizika jako u legálního alkoholu?

Absolutně ne, alkohol je nesrovnatelně nebezpečnější. Sice nemá stejné psychoaktivní účinky, které se zdají být spojeny konkrétně s psychózou, ale jeho užívání může třeba schizofrenii nebo bipolární poruchu značně zhoršovat.

Jak je tedy možné, že působí tak odlišně – někomu od psychických problémů pomůže, a jinému je naopak zhorší?

Jde o individuální reakci uživatele na drogu a také o konkrétní druh: konopí má celou řadu odrůd s rozdílným složením a my v důsledku prohibice často vůbec netušíme, jakou odrůdu a s jakým obsahem užíváme.

Lidé by se proto měli snažit zjistit, co jejich konopí obsahuje? Na co se zaměřit?

Hodně se nyní hovoří o kanabidiolu (CBD), který má mnoho pozitivních účinků na duševní zdraví, aniž by měl psychoaktivní účinky podobné THC. V Německu byla například nedávno provedena studie na lidech se schizofrenií, kde mělo CBD lepší výsledky než standardní antipsychotika, jež mohou navíc mít velmi vážné nežádoucí účinky. Osobně lidem říkám – jestli se chcete léčit konopím, buďte obezřetní a snažte se zjistit, co přesně konzumujete. Také je důležitá forma užívání, tedy jestli vaporizujete, konzumujete konopné pokrmy, výtažek nebo mažete mastičku na kůži. To vše může mít vliv na léčebný účinek.


Zmínil jste antipsychotika – jak byste porovnal jejich účinky s konopím? Dočkáme se v blízké budoucnosti toho, že farmaceutické společnosti začnou vyrábět konopná léčiva na psychické a další zdravotní problémy?

Farmaceutický průmysl v dnešní době výrazně profituje na lécích proti bolesti, jako jsou oxycodon nebo další opioidní tlumiče bolesti, což jsou neuvěřitelně nebezpečné a zneužívané látky s velkým závislostním potenciálem. A možnost, že lidé si místo oxycodonu zvolí konopí, je přímým ohrožením farmaceutických společností. Stejné je to s psychiatrickými léky, jako jsou třeba benzodiazepiny a další antidepresiva a antipsychotika. Sám pacientům doporučuji, aby nejdříve zkusili konopí, než se dají na psychiatrickou medikaci. Když jste ve velkém stresu a nedokážete se s tím emočně vyrovnat a uvažujete o užívání nějakého léku, vždy doporučuji nejprve vyzkoušet homeopatii, akupunkturu, bylinky anebo změnu stravy. Poté můžete zkusit léčbu konopím, jež je ve srovnání s farmaceutiky šetrné a nemá řadu závažných vedlejších účinků. Další oblast, kde může konopí výrazně prospět, je v případě nemocných, kteří chtějí s užíváním psychiatrických farmaceutik přestat, protože tito pacienti často potřebují něco, co jim pomůže zvládat abstinenční příznaky a vyrovnávat se psychickými problémy, kvůli nimž léky berou.

Co když se u mě po užití konopí objeví psychotická epizoda?

Jsou lidé, kteří se hodně zkouří a objeví se u nich akutní psychóza. Jdou proto k lékaři a ten jim předepíše antipsychotické léky, protože se domnívá, že jde o psychickou nemoc. Ve skutečnosti ale může jít pouze o ojedinělou negativní reakci na konopí, kdy daný člověk nepotřebuje lék, ale spíše poradit, co změnit – vyzkoušet jinou odrůdu, která bude mít vyšší obsah CBD na úkor THC, případně, pokud se to opakuje, konopí raději neužívat. Představa, že konopí nějak způsobuje permanentní nemoc jako schizofrenii nebo bipolární poruchu, není pravdivá, to se lidem neděje. Osobně jsem pracoval spoustou rodin a jednotlivců, s lidmi, kteří se musí držet od konopí dál, i s lidmi, kteří je užívají místo jiné medikace a nemají žádné negativní zkušenosti. Zkrátka musíme sofistikovaněji chápat rozmanitost reakcí a uznat, že nikdy předem nevíme, jaká ta konkrétní reakce bude.

Co byste řekl pacientovi s diagnostikovanou schizofrenií, kdyby vám oznámil, že se rozhodl vysadit všechny léky a vyzkoušet léčbu konopím?

Tak především, pokud se někdo k takové radikální změně rozhodne, musíme to respektovat. Jde o odvážný čin, k němuž má nemocný zřejmě dobré důvody. Kdo někdy musel užívat antipsychotika, tak ví, že to není nic příjemného. Představte si, že se léčíte drogou, jejíž užití vám zastře mysl, otupí smysly a připraví vás o schopnost uvažovat. Představte si, že jste na takové droze neustále. Mnoho schizofreniků začne navíc nabírat na váze, přijde o jakýkoli sexuální život a trpí celou řadou vedlejších účinků. Takže pokud se pacienti chtějí takových léčiv zbavit, je potřeba to respektovat, na druhou stranu je nutné tento krok dobře promyslet. Výsledky mohou být různé, někomu to pomůže, někomu ne. Někdy se po vysazení prášků objeví abstinenční příznaky, a zejména když lidé vysadí antipsychotika nebo stabilizátory nálad moc rychle, může se znovu projevit psychóza. Pak se zdá, že bez těch léků opravdu nemohou žít a nic s tím nelze dělat. Ve skutečnosti je stejně dobře možné, že na to jen šli moc rychle, možná potřebují podporu terapeuta, najít alternativy k lékům nebo nějaké jiné nástroje. Jedním z takových nástrojů může být právě konopí a já bych rozhodně podpořil každého, kdo by chtěl vyzkoušet tuto rostlinu místo antipsychotických léčiv. Na druhou stranu je důležité mít na paměti, že účinek konopí bude vždy do značné míry nepředvídatelný a že to nemusí být vůbec snadné. Věřím, že se najdou pacienti s psychickými poruchami a problémy – a že jich možná bude většina – kteří dokáží úspěšně přejít z farmaceutických léků na konopí, ale musejí na to jít s rozumem a neočekávat, že to bude u každého fungovat stejně. Také asi nelze očekávat, že to půjde ze dne na den a bez odborné pomoci. Chcete-li zkusit vysadit prášky náhle, bez pomoci, můžete to zkusit, ale pro mnoho lidí to nebude fungovat. Vždy se k nim ale můžete vrátit a zkusit to později znovu a rozumněji – třeba místo náhlého úplného vysazení antipsychotik zkusit snížení na polovinu, a pokud ani to nepomůže, můžete zkusit na začátek snížit dávky třeba jen o deset procent. I tak malé snížení může být náročné, jednak kvůli fyzické závislosti, ale také kvůli té psychické. Dále tu máme nějaký společenský kontext: Pokud všichni okolo vás očekávají, že budete brát prášky, a mají strach, že je brát nebudete, ztíží to vaši pozici při rozhodování o vysazení.

Co soudíte o momentálně populárních antidepresivech?

Antidepresiva jsou velice nová věc. Před pouhými dvaceti lety lidé, kteří zažívali nějaký nepříjemný konflikt v životě, zklamání ve vztahu nebo potíže s kariérou, o nějakých medikamentech ani neuvažovali. Samotný název „antidepresiva“ je zavádějící, jsou to prostě drogy, které nejsou cíleny specificky na úzkost nebo na depresi a velkou část jejich pozitivního účinku tvoří placebo. Spíše se musíte zeptat sami sebe, co se s vámi konkrétně děje. Zkoumejte svůj život, své pocity. Někdy jste prostě odříznutí od přátel a nemáte si s kým popovídat, jindy máte negativní vztah k vlastnímu tělu, případně nemáte možnost se dostatečně uvolnit a umělecky vyjádřit – třeba skládat básně nebo dělat hudbu. Někdy lidé nevidí smysl života a zdá se jim, že se všichni okolo jen pachtí za penězi, což je naplňuje zoufalstvím a potřebou někam utéct… Je proto důležité zamyslet se nad tím, kdy jsem se cítil nejšťastnější, kdy jsem cítil, že opravdu žiju, kdy jsem se cítil nejsilnější? Co se dělo, co a jak jsem dělal, s jakými lidmi jsem se stýkal? Také si musíme uvědomit, že život je celostní zkušenost – obnáší jak spoustu bolesti, tak spoustu radosti. Celá naše kultura stojí na rozesmátých fotkách na Facebooku a na tom, jak je všechno skvělé. Nemůžeme se ale takto nutit do pocitů štěstí a neustále tvrdit, jak je všechno báječné a jak si naplno užíváme života. Myslím si, že třeba jóga či jiné světové duchovní tradice jsou o něčem jiném. Tyto tradice nás učí postavit se čelem ke všemu, co je součástí života – radosti i bolesti, strachu i naději. Často si prostě musíme dokázat říct: Stala se mi hrozná věc, cítím se strašně a tak to prostě na chvíli musí být. Známe mnoho umělců, básníků, zpěváků nebo filozofů, kteří říkají: Ano, smutek je v pořádku, proč nebýt smutný? Proč nemít depresi? Musíte věřit, že to tak má být a že se z toho můžete poučit.

Někteří lidé věří, že mentální poruchy mohou být projekcemi psychospirituálních krizí. Co si o tom myslíte?

Skutečnost je taková, že lidé psychospirituálními krizemi opravdu procházejí. Máme těžké životní problémy, které vyžadují naši transformaci, přehodnocení hodnotového žebříčku a způsobu, jakým uvažujeme sami o sobě a svém životě. To se určitě někdy projevuje jako psychóza, mánie nebo nějaký druh ztráty kontaktu s realitou. Zároveň musíme být opatrní s definováním cizích problémů a zkušeností. Na diagnostiku psychospirituální krize nejsou žádné testy, nemůžete udělat rentgen mozku a zjistit, že pacient trpí psychospirituální krizí nebo třeba posttraumatickou stresovou poruchou. Praxe ukazuje, že když lidé prožijí nějakou tragédii nebo třeba onemocní nevyléčitelnou nemocí, často na ně přijde i spirituální krize. V konečném důsledku mohou takovou nemoc považovat za „dar“, který jim otevřel oči a donutil je změnit přístup k životu. Z historického hlediska je také zajímavé, jak na psychózy a spiritualitu nahlížejí jiné kultury. Někdy může být vyvolání psychózy součástí šamanské iniciace, kdy je člověk vyvolen duchem, aby se stal léčitelem či šamanem. Stejně tak lidé v takzvaných vyspělých průmyslových společnostech mohou mít duchovní či paranormální prožitky, které se mohou jevit jako příznaky schizofrenie nebo bipolární poruchy. S tím je třeba se naučit pracovat. Umělci a kreativní lidé se mohou dostat do neuvěřitelných stavů mysli, procházejí různými náladami a změněnými stavy vědomí – a celé to je součástí jejich kreativity a jejich přínosu pro společnost. Otázkou je, jak pak společnost k takovým lidem přistupuje. Když tyto stavy někdy přestanou zvládat a chtějí vyhledat pomoc, často skončí u lékaře, který jim začne tvrdit, že po zbytek života musí brát léky a že jsou nemocní. Místo toho by se spíše měli radit s lidmi, kteří jim chtějí pomoci tyto stavy a zážitky zvládat, využívat, zkoumat a předávat dál. Pracuji s mnoha lidmi, kteří své psychotické zkušenosti chápou jako psychospirituální krizi, případně jako způsob, jak se srovnat se svými dary nebo s probuzením léčitele v sobě.

Jaký máte osobně názor na legalizaci konopí?

Legalizace má mnoho aspektů. Chceme-li mít konopí legální jako jiné rostliny, třeba mrkev, pak se musíme zamyslet nad tím, jak funguje takový mrkvový průmysl. Při velkoprodukci mrkve zamořujeme zemi mnohými pesticidy, plýtváme vodou, půdu obděláváme příliš intenzivně a v některých částech světa vykořisťujeme zemědělce a pracovníky na polích. Legalizace konopí by mohla znamenat to samé, jedná se o věc úzce spjatou s obecnou zemědělskou politikou a může sice na jedné straně přinést zlepšení v sociální a trestněprávní oblasti, ale potenciálně může mít i výrazné negativní dopady. Je proto důležité prosazovat organické, ekologicky udržitelné pěstování na bázi fair trade.

A z hlediska společenského?

Neexistuje žádný důvod, aby konopí bylo ilegální, když drogy jako alkohol, tabák nebo třeba káva jsou legální. Zároveň si ale myslím, že alkoholový nebo tabákový průmysl v současné podobě má mnoho negativních aspektů, kterým bychom se v případě konopí mohli a měli vyhnout. Je zapotřebí pečlivě nastavit regulační mechanismy, abychom neopakovali staré chyby – neomezenou reklamu, neobjektivní informování o rizicích, podporu masivní spotřeby a vznik velkých koncernů. Rozhodně jsem ale zastáncem ukončení prohibice, protože kriminalizace této rostliny je neuvěřitelně pokrytecká a kontraproduktivní – lidé se k ní stejně dostanou a užívají ji, i když je ilegální. Proto nemá vůbec smysl bavit se o tom, jestli legalizace učiní marihuanu dostupnou – tak tomu je už nyní a lidé, kteří chtějí, ji mohou snadno získat. Jako společnost bychom měli diskutovat o tom, jaká pravidla je zapotřebí v této oblasti nastavit.

Vidíte v legalizaci i přínos pro veřejné zdraví?

Zdravotní dopad na celou společnost v podobě snížení konzumace alkoholu by byl velice významný. V amerických státech, jež konopí legalizovaly buď k léčebným, nebo i rekreační účelům, došlo ke snížení počtu smrtelných dopravních nehod, a zároveň nedošlo k významnému zvýšení počtu uživatelů konopí. Legalizace konopí může pomoci vytvořit bezpečnější společnost nejen tím, že na silnicích bude umírat méně lidí, ale i v tom smyslu, že se snížením konzumace alkoholu, nebezpečných farmaceutik a dalších drog úzce souvisí i pokles násilí, kriminality, snížení počtu vražd, přepadení a také menší výskyt domácího násilí. Lidé, kteří bijí své přítelkyně nebo manželky, účastní se bitek nebo kradou, jsou často pod vlivem alkoholu. Zatímco marihuana takhle prostě nepůsobí. Takže potenciálně bychom mohli tím, že částečně nahradíme užívání alkoholu užíváním marihuany, zlepšit veřejné zdraví a bezpečnost. 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!