Aktuální článek
Komu se nelení… – 6. epizoda seriálu Neriskuj!

Komu se nelení… – 6. epizoda seriálu Neriskuj!

  • V předchozím díle našeho seriálu jsme se zabývali tím, co dělat, pokud se u našich kytiček vyskytne nějaký problém. Nyní se dostáváme možná k té nejdůležitější, ale určitě nejzajímavější části celé pěstební fáze, tedy k samotné sklizni, následnému sušení a přípravě k uskladnění . Je až s podivem, kolik se toho dá při sklízení a sušení pokazit, proto se pokusíme být co nejdetailnější.

Jak poznám, kdy sklidit?

Přesné načasování sklizně je velmi důležité. V rostlině se během jejího života velmi výrazně mění výskyt i obsah jednotlivých účinných/léčivých látek, zejména kanabinoidů. Proto je potřeba sklizeň přesně načasovat, abychom se strefili do období, kdy se bude v pryskyřici vyskytovat pro nás nejzajímavější koktejl. V zásadě máme dvě možnosti, jak určovat zralost rostliny, přičemž jeden je jednoduchý a nepřesný, druhý složitější, ale velmi přesný.

První metodou je pozorování pestíků. To jsou ty bílé chloupky, které čouhají z paliček. Ve chvíli, kdy jsou již z naprosté většiny (asi 90 procent) zahnědlé a seschlé, je u většiny odrůd na čase sklízet. V tomto nastává jistá variace a čisté indiky jsou zralé při asi 60 procentech hnědých pestíků, zatímco velmi čisté sativy potřebují ještě tak týden po úplném zhnědnutí.

Druhou metodou je pozorování trichomů; jsou to malé lesklé kapičky na stopce, kterými je pokryto celé květenství. K tomu je potřeba silná lupa nebo ruční mikroskop. Pokud míříme výhradně na THC, je pro nás nejlepší čas ke sběru doba, kdy má polovina trichomů mléčné zbarvení a druhá polovina již hnědne.

Pokud necháme rostliny o něco delší dobu, než zde doporučuji, bude ubývat THC na úkor CBD, což může být pro někoho  výhodou. Zejména pokud užíváme konopí například k tlumení bolesti nebo alergických reakcí, má smysl nechat rostliny o něco déle – ale ne více, než o dva týdny. Ve chvíli, kdy pozorujeme, že čas se nachyluje, ideálně týden až dva před sklizní, je dobré rostlinkám dávat čistou vodu bez hnojiv, aby důkladně spotřebovaly zásoby a v paličkách nezůstala rezidua po případných hnojivech.

Proč musíme sklizeň přesně načasovat?

V pryskyřici produkované trichomy se nachází několik látek, kterým při sklizni věnujeme zvláštní pozornost. Jsou to zejména Cannabidiol (CBD), Tetrahydrocannabinol (THC) a Cannabinol (CBN). CBD se přetváří na THC a to zase na CBN. Pokud bychom nechali rostliny déle kvést, část pryskyřice zoxiduje natolik, že bude obsahovat větší procento CBN, což je látka nežádoucí svými příliš sedativními účinky. Žádoucí je naopak mít co nejvíce CBD, které se velmi pomalu přetváří na THC již v rostlině a potom velmi rychle při zahřátí nad teplotu minimálně 95°C při jakémkoliv tepelném zpracování.

Sklizeň

Samotné sklizení rostlin je jednoduché. V podstatě jenom odřízneme rostlinku někde kousek nad zemí. Panuje mnoho pověr – někdo tvrdí, že je dobré rostlinu vytrhnout i s kořeny a spařit horkou vodou, někdo kořeny omotá vlhkým hadrem, aby rostlinka ještě chvíli dožívala, někdo zásadně nechává na rostlině všechny listy. Každý z nich vám bude tvrdit, že jeho metoda je jediná skutečně funkční a vylepší kvalitu sklizně. Většinou se jedná o nesmysly. Velkou část podobných metod jsme testovali a u žádné jsme si nebyli jisti, zda pozorujeme vůbec nějakou změnu. Nejlepší nám přijde rostlinu uříznout těsně nad kořenem, oddělit velké listy a celou ji pověsit. Pokud se vám na vybrané sušicí místo nevejde, rozdělte ji na několik kusů, ale není dobré ji hned po sklizení rozstřihat na jednotlivé paličky. Mají totiž tendenci slehnout a kazí to vizuální dojem. Ještě před podseknutím rostliny je dobré si ujasnit, co si z ní chceme nechat, a jak to využijeme. V tom vám pomůže tabulka, která by se tu měla někde okolo vznášet.

Problém může vyvstat, pokud máte rostlinky ukryté někde v terénu a musíte je před sušením nejdříve transportovat přes obydlenou oblast. Dopředu si vyhlédněte, v jakou dobu je na vaší trase nejmenší provoz, připravte si adekvátní přepravní vybavení a vyrazte na místo. Léty prověřená je krosna a spousta igelitek, na krosnu si můžete jako maskování zvenku připnout spacák nebo karimatku. Při tomto způsobu přepravy doporučujeme už na místě sklizně otrhat větší listy a rostliny pak rozdělit na jednotlivé větve. Vždy několik větví důkladně zabalte do igelitky a vložte do krosny. Takovým balením se nejlépe zabrání zbytečnému úniku intenzivní a tolik charakteristické vůně.

Sušení

Velice důležité je vybrat pro sušení to správné místo. Teplota by neměla přesahovat 40°C, vlhkost asi 20 až 40 procent, ideálně tma nebo alespoň žádné přímé světlo. Při teplotě vyšší než 40°C již zbytečně akcelerujeme oxidační rozklad kanabinoidů a v rostlině se nám tak hromadí neaktivní složky na úkor těch aktivních. Vlhkosti je zapotřebí v rozumné míře, aby na jednu stranu kytky vůbec mohly vysychat, ale aby naopak neuschly moc rychle. Příliš rychlé sušení, tedy taková situace, kdy jsou kytky suché za méně než 3 dny, dokáže velmi negativně ovlivnit chuť. Paličky pak chutnají jako seno a nejsou chutné ani ke kouření, ani k vaporizaci nebo vaření. Rozumná doba sušení je týden, ideální asi dva týdny. Pokud máme v místnosti moc sucho, je to možné vylepšit kýblem s vodou, umístěným pod sušícími se větvemi, uvnitř kterého je hadr napůl uvnitř, napůl venku. Tím zafunguje hadr jako knot, voda po něm vzlíná a vzhledem k velkému povrchu tkanin se rychleji odpařuje. Příliš velkou vlhkost (kdy kytičky nejsou ani po dvou týdnech dostatečné suché) naproti tomu moc napravit nemůžeme a zbývá jen dosušit je někde, kde je sucho větší. Dosud jsem se nedostal k tomu, jak poznat, jestli už máme usušeno. Každý den prostě kontrolujte největší paličky a jakmile se vám povede větev uvnitř takovéto paličky zlomit s charakteristickým lupnutím (větev se neohne), je na čase tuto fázi ukončit.

Většina kytiček je během sušení velmi aromatická a v tuto dobu se z nich uvolňuje nejvíce vonných látek, proto je na místě opatrnost. Místo na sušení vybírejte tak, aby byla co nejmenší šance, že se závan konopného odéru dostane k nepovolanému nosu. Obvykle bývá vhodnou volbou sklep nebo půda, ale to se týká spíše majitelů rodinných domů. V paneláku nebo činžovním domě si nedokážu bezpečné sušení dost dobře představit, proto pokud takto bydlíte, zkuste si raději sehnat kamaráda nebo babičku na venkově s domem, kde budete moct sušit v klidu. Samozřejmě se dá sušit i v obytných místnostech, ale je hodně lidí, které to otravuje, popřípadě může přijít nečekaná návštěva, která vám zadělá na problém.

Palice zbavené velkých listů těsně po seschnutí.

Příprava na curing

Nyní tedy máte kytičky zbavené větších listů a dostatečně usušené. V další fázi se budeme snažit dostat z nich maximum, jak z hlediska chuti, tak z hlediska síly léčebného potenciálu. Nejprve ostříháme paličkové listí. Pokud plánujete vyrábět pouze mastičku, případně jinak rostliny vařit, tuto fázi můžete vynechat. V opačném případě vezměte do ruky nůžky (dobře se osvědčily nůžky na nehty, případně jakékoliv s úzkou čepelí) a nejprve odstřihněte u řapíku listy, ke kterým se dostanete. To může u větších rostlin nějakou dobu trvat, takže se obrňte trpělivostí, pusťte si pěknou hudbu a vnitřní přepínač relaxačního módu dejte do polohy zapnuto. Dobré je se po každé hodině střihání trochu protáhnout, jinak vás další den budou nesnesitelně bolet záda. Po ostříhání celých lístků nastupuje ta lehčí část, tedy zahlazení. To znamená jen ostříhat kolem dokola paliček všechny přečnívající kousky zbylých lístků.

Curing

Nyní je na řadě takzvaný curing [čti: kjúrink] neboli dlouhodobější péče o nasušené květy a příprava na uskladnění bylinek při zachování, či dokonce zlepšení, jejich kvality. K tomu je zapotřebí nejdříve velmi přesně stabilizovat vlhkost. Vložte paličky do nějakých lehce prodyšných, ale ne úplně otevřených nádob. Vhodné jsou třeba větší zipem uzavíratelné sáčky, které i po uzavření umožňují obsahu trochu dýchat. Nyní opět asi týden každý den kontrolujte obsah. Pokud se sáčky zevnitř orosí, na několik desítek minut je úplně otevřeme, dokud se kapičky zkondenzované vody neodpaří. Naše cílená vlhkost je taková, že uvnitř sáčků nedochází ke kondenzaci vody, ale zároveň ještě paličky nejsou vyschlé tak, aby se v ruce drolily. Pokud přeschnou, chybějící vlhkost doplníme jemným stříknutím z rozprašovače.

Jakmile je vlhkost nasušeného materiálu stabilizovaná, je naše snažení takřka u cíle. Poslední a nejdůležitější fáze curingu právě nastupuje. Hlavní část musí probíhat za omezeného přístupu kyslíku, protože ten by zbytečně rychle napomohl oxidaci kanabinoidů. Naproti tomu rostlinné zásobní látky se (podobně jako u fermentace) odbourávají i bez něj. Paličky je třeba uzavřít do neprodyšných nádob, uschovat je v rozumné teplotě (kolem 20°C) a bez přístupu přímého světla. Asi první dva týdny je potřeba alespoň obden nádoby otevřít, zkontrolovat čichem, jestli něco nezahnívá, a důkladně prohlédnout obsah. Sklizeň postupně dále dosychá, ale nyní již vlhkost nedoplňujeme, pokud nejsou bylinky vyloženě suché na troud. Po dvou týdnech kontrolování a občasné výměny uvězněných plynů za čerstvý vzduch bychom měli začít pozorovat dopad curingu. Zelená hmota pozvolna mění barvu podle odrůdy buď na světlejší, nebo na tmavší (světlejší častěji), je suchá, ale zase ne úplně, a nastává čas provést finální uskladnění. Ještě jednou proto důkladně zkontrolujeme vlhkost (vím, že se opakuju, ale je to naprosto zásadní), nádoby pevně uzavřeme a uschováme podle stejných pravidel jako předtím. Již asi po měsíci má za sebou materiál většinu curingu, aroma je jemné ale výrazné, štiplavost ve vůni i v chuti mizí. Za tři až šest měsíců je kvalita na maximu a obsah kanabinoidů THC a CBD je o o něco vyšší, než tomu bylo těsně po usušení. Od půl roku dál se obsah účinných látek snižuje, ale chuť se zlepšuje až do jednoho roku, kdy se nám při správném skladování může ztratit jen asi 5 až 10 procent THC a CBD. Všechny kanabinoidy se postupně rozkládají, ale pokud jste nic nepokazili, ještě za tři roky bude potence rostliny nad polovinou maxima.

Paličky Danish Gold po půlročním curingu.

Využití jednotlivých částí rostliny:

Kořeny a stonky: Odpad, nemají reálné využití, přiložte na oheň nebo do kotle.

Velké listy: Pokud nemáte dostatek palic, můžete je použít do mastičky, dělat z nich obklady, někomu chutnají i jako salát, určitě s nimi neurazíte domácí hlodavce. Stejné využití mají i samčí rostliny.

Paličkové listí: Lístky kolem paliček, které jsou stále obaleny pryskyřicí. Hodí se na vaření, na mastičku, na koupele, k vaporizaci a na veškeré další léčebné užití. Prakticky stejné využití jako u palic, jen se jedná o nižší kvalitu.

Palice: Květenství samičích rostlin, které obsahuje nejvíce pryskyřice a největší koncentraci účinných látek z celé rostliny. Palice jsou cílem našeho snažení a z toho důvodu jsou nejčastěji a beze zbytku využity.

Semínka: Pokud se vám urodila semínka a neplánujete je příští rok zasadit, snězte je. Mají oříškovou chuť. Olej, který se dá ze semínek získat, obsahuje vyvážený poměr nenasycených mastných kyselin omega 3 a omega 6, mnoho stopových prvků, vitamínů, minerálů a vůbec všeho toho, kvůli čemu do sebe házíme multivitaminy.

Tip

K zakonzervování paliček během curingu se výborně hodí úplně obyčejné zavařovací sklenice se šroubovacím uzávěrem, nejlépe ty půllitrové. Můžete je neprodyšně uzavřít, ale i lehce vyvětrat a i bez otevření máte dokonalý přehled, co se děje uvnitř.

Co je to curing?

Curing [čti: kjúrink] je často překládán jako zrání/vyzrávání nebo školení. Osobně nemám české výrazy příliš v lásce, protože přesně neodpovídají anglickému významu. V našem kontextu se jedná o nezbytnou dodatečnou péči o sklizené a nasušené bylinky.

Indoor

Prvním krokem je zjistit si, zdali jsou naše rostlinky zralé a připravené ke sklizni. Pokud známe název odrůdy, je jednoduché si na webových stránkách prodejců semínek najít informaci o délce květové fáze a tu jednoduše dodržet.

Velmi důležité je čtrnáct dní před dnem D rostliny již nehnojit, zalévat jen čistou vodou. Této technice zbavování se posledních zbytků živin z hnojiv se říká flushing [čti: flašink], česky proplachování. Existují i pomocné látky pro rychlejší spotřebu zbytků hnojiv, například Final Solution, které jsou k dostání v growshopech. Nezapomínejte flushing před sklizní provést, protože nepropláchnutý a posléze usušený materiál při spotřebovávání způsobuje nevolnosti, bolesti hlavy a vzácně i omdlévání.

Vhodným pomocníkem pro maximální produkci pryskyřice je také tma. Na poslední dva nebo tři dny můžeme úplně zhasnout světlo, pokračujeme jen ve flushingu. Dáváme pozor na dostatečné větrání, ve tmě se totiž sníží teplota a vzniká větší riziko plísní, hlavně uvnitř palic.

Pokud dobu květu neznáme nebo chceme z nějakého důvodu den sklizně upřesnit, existuje, jak jsme si řekli na začátku tohoto článku, několik ukazatelů zralosti. Prvním je barva chloupků a druhým, mnohem přesnějším ukazatelem, je barva pryskyřice.

A jdeme na to

Jistě jste již slyšeli o mnoha způsobech, jak rostliny sklidit a zpracovat. Je jich opravdu hodně, a tak si popíšeme alespoň jeden, asi nejrozšířenější.

Zralou rostlinu napřed zbavíme velkých listů. To se dělá dobře ještě před vytrhnutím ze země, nebo ihned poté, dříve než listy povadnou. Tyto listy se obvykle vyhazují, zpravidla nemají trichomy s pryskyřicí, můžeme je použít třeba na kompost. Poté nůžkami ostříháme nebo jinak odstraníme menší lístky, které už vyrůstají z palic, a jsou alespoň na straně u stonku osypané lepivou pryskyřicí. Tyto malé lístky jsou velmi dobrým materiálem pro vaření. Dá se z nich po usušení vyrábět třeba konopné máslo, a to pak použít do dalších jídel. Lístky jsou také velmi vhodné pro výrobu konopné léčivé masti.

Takto očištěnou kytku vytrhneme ze země – pokud jsme tak už neudělali při stříhání lístků – a pověsíme za stonek do prostoru, kde se bude pomalu sušit. Není důležité ji věšet i s kořeny, nevadí ani rozstříhání na menší větve kvůli lepší manipulaci. Pověšení celé rostliny má ale jednu výhodu, kterou si popíšeme později.

Prostor

Sušení rostlin vyžaduje v podstatě stejný prostor, jako sušení jakýchkoliv bylin či hub. Místnost musí být suchá, vhodná teplota je kolem 25°C a podstatné je také dobré odvětrávání. Průvan vhodný není, sušení by nemělo probíhat příliš rychle. Při indoor pěstování se pro sušení mnohokrát osvědčil ten samý prostor, kde předtím vše rostlo. A samozřejmě čím více tmy, tím lépe.

doporučujeme

Trpělivost v pytli

Po zavěšení do sušárny potřebujeme hlavně trpělivost. Rychlé sušení je nežádoucí, svrchní vrstvy materiálu by oschly a vnitřek by byl stále mokrý. I při poměrně pomalém sušení napřed oschnou svrchní vrstvy, a proto nastupuje speciální technika –  „pytlování“. Zabalíme pověšenou rostlinu – zde je, jak jsem prve uvedl, lepší mít ji vcelku – do velkého tmavého pytle, nahoře u stonku zavážeme a necháme cca 2 hodiny odpočinout. Po vybalení si všimněte, že rostlina celá zvlhla. To se míza dostává zas až ke konečkům. Takto můžeme celý postup několikrát zopakovat a docílíme toho, že sušení probíhá pomalu a rovnoměrně.

Pokud chcete dosáhnout co nejlepší vůně a nejjemnější chuti, sušte velmi pomalu a opakujte pytlování hned, jakmile jsou konečky palic oschlé. Nezřídka se stává, že takto pomalé sušení a curing probíhá déle než čtrnáct dní, někdy i dva měsíce a déle!

Už je usušeno?

Dobře usušenou kytku poznáme podle lámavosti stonků. Pokud jsou měkké a ohýbají se, není to ještě ono. Pokud se při větším ohybu stonek zlomí, je ten správný čas na další zpracování. Není také úplně žádoucí materiál přesušit tak, aby se drolil mezi prsty na prach.

Pozor na plísně

Při sušení musíme dávat velký pozor na vznik plísní. Prsty rozevřeme velké kompaktní palice a zkontrolujeme, jestli se uvnitř netvoří šedé či nahnědlé zabarvení palic a stonků, nebo dokonce chuchvalce plísně. Pokud ano, nakažené palice ustřihneme a podle množství plísně buď rovnou vyhodíme, nebo se můžeme pokusit zachránit aspoň něco. Rozstříháme palice na jednotlivé malé paličky, vyhodíme všechny plísní nakažené části a co nám zbude, necháme dosušit. Zde se doporučuje  sušení těchto palic zvlášť od zbytku rostlin, aby případné zbylé spóry nenalétly na ostatní materiál a nenakazily zbytek úrody. Platí, že čím více se snažíte ušetřit a zachránit, tím větší je riziko další nákazy. Myslete na to a sušte opravdu jen zdravé kousky.

Skladování

Po usušení sundáme zavěšené rostliny a pustíme se do dalšího zpracování. Uvidíte, že horní palice jsou buclatější, pevnější a zpravidla obsahují více pryskyřice. Palice ze spodních větví jsou menší a méně pocukrované. Olámeme vše z větviček a roztřídíme materiál podle tohoto měřítka. Nejmenší paličky můžeme zase použít na výrobu mastí nebo pokrmů.

Při přípravě na dlouhodobé uskladnění je vhodné dodržet tři základní podmínky. Potřebujeme minimální nebo nejlépe žádný přístup vzduchu, světla, a také nízkou teplotu. Nejlépe se osvědčilo zmražení v zavařovačkách. Sklenice perfektně těsní, zbytková vlhkost nemá kam uniknout a v mrazáku je jak tma, tak ideální teplota na dlouhodobé uskladnění.

Materiál můžeme skladovat i na a tmavém místě s nižší teplotou, jako jsou spižírny či sklepy. I tak se doporučuje uzavření ve sklenicích, nevhodné jsou všelijaké pytlíky nebo krabice, kde hrozí nakažení plísní nebo naopak přílišné přesušení.

Pár slov na konec

Správně sklidit kytky je přinejmenším stejná věda, jako jak je správně vypěstovat. Žádný aspekt sklizně se nevyplatí podcenit, protože chyby jsou obvykle smutnější než při pěstování. Přeci jen uschlá sazenička zamrzí méně, než když se celý rok pipláte s kytičkou, dopřáváte jí všechno potřebné pro růst a tvorbu květu a nakonec to všechno shnije nebo to smrdí a chutná jako seno. Správná technika sklízení chce ovšem, jako všechno, praxi. Se svým postupem si neděláme patent na pravdu, ale je to vyzkoušené a prověřené. Dalo by se říci, že co grower, to jiný postup, takže pokud již máte odpěstováno svoje, tento článek nevyužijete. Doufáme ale, že alespoň některým prvopěstitelům pomůže vyvarovat se začátečnických chyb a zklamání. Přejeme hojnou úrodu.

Air curing

Postupu, kdy se materiál nechává zvlhnout a pak se zase suší, se také někdy říká air curing. Do češtiny se překládá jako školení, fermentace. Mírně usušené paličky ostříháme ze stonků a nasypeme do větší nádoby. Není žádoucí je silně napěchovat. Uzavřeme a necháme několik hodin, než zase úplně zvlhnou. Víko otevřeme a paličky rukou promícháme a necháme odvětrat. Víko znovu uzavřeme. Tento postup opakujeme asi čtrnáct dní. Čím déle fermentace probíhá, tím jemnější chuti docílíme. Rostlina se zbaví chlorofylu a dalších nepotřebných látek, a ty potřebné se přemění na THC. Takto lze dosáhnout velmi jemné chuti a příjemné vůně, air curing vřele doporučujeme všem fajnšmekrům.

Water curing

Ještě si představíme jednu speciální techniku, která při správném postupu vede ke znatelnému zjemnění chuti materiálu.
Čerstvě sklizený materiál, zbavený listů i malých lístků, před sušením rozstříháme na palice a dáme opatrně do sklenice či jiné nádoby. Jen uložíme, není vhodné je tam nijak nacpat. Potom zalijeme až po okraj čistou studenou vodou, ideální je ze studny, bez chlóru. Materiál můžeme zatížit, jde o to mít vše pěkně potopené pod hladinou. Nemíchejte! THC je sice ve vodě nerozpustné, ale mechanicky se jej lze zbavit poměrně lehce. Takto připravené necháme v chladu jeden den. Když se voda zakalí doběla, vylijeme ji a celý postup opakujeme. Tímto způsobem pokračujeme ve water curingu šest až sedm dní. Ke konci procedury už voda není tak kalná a palice ztrácejí zelenou barvu a hnědnou. To proto, že přicházejí zejména o chlorofyl, ale i o další, pro nás nepodstatné a ve vodě rozpustné psychoneaktivní látky. Po dokončení curingu květy normálně usušíme, třeba na sítích pro sušení hub. Budou mít hnědou barvu a jinou vůni, chuť se ale velmi zjemní a potenciál rostlin vzroste.

Fermentace

Tato speciální fáze curingu může celkem výrazně vylepšit chuť, ale pro začátečníky se příliš nehodí, protože je tu solidní riziko plísně. Pokud si troufáte, nasypte čerstvé a očištěné paličky na jednu hromadu a párkrát na ně stříkněte vodu z rozprašovače. Přítomnost vody umožní fermentaci, která odbourává složité organické molekuly a rozvíjí aroma, takže výsledný produkt je voňavější a jemnější. Důležité je paličky průběžně obracet a minimálně jednou denně kontrolovat, jestli nezahnívají. Vlhkost také musíte doplňovat průběžně. Udržujte paličky v takové vlhkosti, kdy stonky budou již měkké, ale celé paličky nesmí být vyloženě mokré. Chce to praxi a (přinejmenším ze začátku) ochotu riskovat. Po asi týdnu fermentace paličky opět rozložte a nechte znovu doschnout na úroveň, kdy stonky budou zlomitelné.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!