V Portlandu ve státě Oregon je další klidný slunečný den a děti kolem mne jsou všechny pod vlivem konopí…. Berou totiž konopný extrakt, aby přežily.
Netradiční piknik
Známý americký novinář pracující pro stanici Vice Krishna Andavolu je na pikniku pro děti trpící rakovinou, kde se setkávají především děti z rodin zastávajících názor, že potraviny a sladkosti s vysokým obsahem kanabinoidů mají v boji se závažnou nemocí lepší šanci na úspěch než chemoterapie.
Je obecně uznávanou skutečností, že užívání konopí mírní nežádoucí vedlejší účinky konvenčních metod léčby nádorových onemocnění. Tyto děti ale neužívají konopné preparáty k potlačení nevolnosti a slabosti, ale k léčbě jako takové.
„Lidi porušují zákon a chovají se zdánlivě nepřijatelným způsobem, a přesto má jejich konopná léčba prokazatelně pozitivní výsledky.“
„Sjeté děti“ (Stoned Kids) je název první epizody nové dokumentární série Weediquette, v níž se Andavolu pokouší prohlédnout hustý závoj konopného kouře a vyvolat diskuzi na ta nejprovokativnější a nejkontroverznější témata zaměstnávající současné legalizační hnutí.
V pilotním díle seznamuje diváky s příběhy několika pacientů, jež svědčí o tom, že užívání konopného extraktu s vysokým obsahem THC má za následek zmenšování zhoubných nádorů. Přestože americká vláda nadále brání snahám o seriózní vědecký výzkum, tyto děti užívají každý den množství konopí odpovídající více než deseti poctivým šlukům z bongu.
Sjetí veteráni
Druhá epizoda seriálu s názvem „Sjetí veteráni“ je brutální sondou do komunity bývalých vojáků ochromených následky posttraumatické stresové poruchy, kterým by konopí mohlo pomoci v návratu do normálního života.
Studie, která by těmto zoufalým mužům a ženám mohla zajistit přístup k legálním léčebným preparátům, je bohužel ve Spojených státech už tři roky zdržována byrokratickými obstrukcemi, jež jsou nedílnou součástí přípravné fáze všech podobných výzkumných projektů. Za tu dobu spáchalo sebevraždu v důsledku vleklých psychických obtíží více než 24 000 amerických veteránů.
Andavolu se rozhodl zaměřit své žurnalistické úsilí právě na problematiku užívání konopí ve všech jeho podobách. „Podle mě je to skutečné memento naší doby,“ prohlásil během našeho rozhovoru. Weediquette si v budoucnu vezme na paškál i další kontroverzní témata, jako je válka s drogami, právo a spravedlnost nebo rovnost pohlaví – všechny tyto oblasti chce zkoumat sjednocující konopnou optikou: „Ve společnosti se toho v poslední době děje opravdu hodně a já mám jedinečnou příležitost být u toho a zaznamenávat vývoj událostí.“
Užívání konopného extraktu s vysokým obsahem THC má za následek zmenšování zhoubných nádorů.
Pořad Weediquette je vysílán jako součást programu nedávno vzniklého televizního kanálu Viceland, který rozšířil mediální portfolio informačního, investigativního a zábavního magazínu Vice. Spolumajitelem a kreativním otcem projektu je věhlasný režisér, scenárista a producent Spike Jonze.
Umím si živě představit, jak někteří čtenáři obracejí oči v sloup – no jasně, Vice a tráva. To se dalo čekat. Značka Vice je ale dlouhodobě proslulá tím, že se nevyhýbá kontroverzním tématům a překračuje tenkou hranici mezi tím, co je ještě přijatelné a co už ne. Andavolu, který před natáčením Weediquette pracoval ve Vice jako autor a editor webových stránek, se proto domnívá, že dokumentární série je logickým pokračováním dávno nastoleného trendu kvalitní investigativní žurnalistky.
Joint s prezidentem
Když Jonzemu představoval nápad na novou show, vzpomněl si Andavolu na jedno z předchozích natáčení pro Vice. Tehdy se vydal do Uruguaye, která jako první přistoupila k úplné legalizaci konopí, aby vyzpovídal tehdejšího prezidenta země Josého „Pepe“ Mujicu. Na závěr rozhovoru týkajícího se politiky, společenských smluv a dalších „úžasných námětů k zamyšlení“ nabídl novinář státníkovi joint a zeptal se, jestli si s ním zakouří. „A pan prezident na to: ‚Směle do toho, klidně si zapalte!‘ Vysvětlil mi, že sám trávu nekouří, ale nevidí v tom žádný problém. Pak přinesl humidor plný pravých kubánských doutníků, dárek od Fidela Castra, a jeden mi věnoval se slovy ‚Tady máte trochu výživnější pokouření.‘“
Celý rozhovor včetně tohoto intermezza byl natáčen. Kouření jointu v bezprostřední blízkosti hlavy státu se nevidí každý den a záběry proto byly zpracovány a zveřejněny v rekordním čase. Těsně před vysíláním ale autorovi zamrzl úsměv na rtech: „Úplně mě to trklo – musím o tom nejdřív říct rodičům!“
Oba rodiče pracují jako lékaři v Princetonu a na úspěchy svého syna na poli žurnalistiky byli právem pyšní – dělal přece interview s prezidentem! „Takže jsem zvedl telefon a Povídám: ‚Nazdar mami, víš, jak jsem onehdy dělal rozvor s uruguayským prezidentem?
Za poslední tři roky spáchalo sebevraždu v důsledku vleklých psychických obtíží více než 24 000 amerických veteránů, jimž by potenciálně mohlo pomoci konopí.
Měla bys asi vědět, že jsem se u toho zhulil, natáčela to kamera a zítra to bude v televizi.‘ Úplně jsem slyšel, jak jí spadla čelist až na podlahu,“ popisuje Andavolu.
První epizoda Weediquette i protozačíná záběrem na novináře stojícího ve skleníku plném konopí, jak sděluje svým rodičům, že se chystá natáčet dokumentární sérii o trávě. „Proboha,“ vzdychla matka v reakci na tuto novinku. „Hlavně se nenech natočit, jak to kouříš! Dal bys špatný příklad dětem!“
Právě tento generační konflikt zaujal Spikea Jonzeho a vydláždil tak cestu ke vzniku Weediquette. Jedná se vlastně o dialog mezi novinářem a jeho rodiči, jehož předmětem je přijatelnost, potažmo nepřijatelnost užívání a léčení se konopím. „Zajímá mě hlavně to, jak si to každý srovná sám v sobě i s okolím,“ vysvětluje Andavolu. „Jde mi o celistvější, úplnější pohled. Vice často zaujímá velmi vyhraněná stanoviska a postoje, já bych ale v tomto případě chtěl být umírněnější a méně radikální.“
Objektivní reportér
Pokud to dosud nebylo úplně zřejmé, je třeba poznamenat, že Andavolu trávu kouří často a rád. I když u toho zrovna nejsou žádní světoví vůdci.
Ačkoli psychotropní účinky konopí několikrát demonstroval na kameru, například když požil přibližně desetinu dávky aplikované denně dětem s rakovinou a ocitl se v hlubokém rauši, dnes přiznává, že od zahájení natáčení Weediquette konzumaci konopí omezil. Žije koneckonců v New Yorku, kde je pěstování, držení i užívání rostliny stále zakázáno zákonem. Smířil se už i s tím, že na něj celá řada lidí pohlíží jako na „toho zkouřenýho týpka“, i když k tomuto spojení měl a stále má jisté výhrady. „Mám si zvyknout na to, že mi tahle přezdívka zůstane až do smrti?“ povzdechl si.
„Chemoterapie a ozařování zbavují nemocné životní energie, berou jim dětskou radost a bezprostřednost, konopí jim naopak pomáhá stát se znovu tím, čím mají být – dětmi.“
Andavolu si je vědom toho, že lidé se budou potutelně usmívat a spiklenecky mrkat pokaždé, když si na party zapálí joint, a že v představách některých proplouvá světem den za dnem ve stavu permanentního konopného omámení.
Od koníčku k poslání
Baví se tím, jak moc čtenáře a příznivce zajímá jeho první zkušenost s konopím. Jako by si mysleli, že s prvním tahem přišlo prozření a okamžitě bylo jasné, že tohle je jeho životní úděl. Takové uvědomění se přitom dostavilo až mnohem později, když začal sbírat materiál pro příběh o dětech s rakovinou, které se rodiče rozhodli léčit konopím. „Najednou si říkám, ty vole, tohle by mohlo být fakt velký!“ vzpomíná Andavolu. „Lidi porušují zákon a chovají se zdánlivě nepřijatelným způsobem, a přesto mají prokazatelně pozitivní výsledky. Co na to říká morálka?“
Abychom byli objektivní, je třeba připustit, že sledovat matku, která podává svému dítěti vyšší dávky THC, může být pro mnohé „poněkud“ znepokojivé. Rodiče i lékaři ale v dokumentu podávají přesvědčivé argumenty a dokazují, že léčba skutečně zabírá, ačkoli většina odborníků by se netajila skepsí a nahrazení chemoterapie u dětí konopnými preparáty by rozhodně nedoporučila. Výčet zákonných překážek a zdržení, jimiž vlády po celém světě navzdory dostupným svědectvím pacientů i lékařů stále brání podrobnějšímu výzkumu, je fascinující a děsivý zároveň.
Léčí se děti v rauši?
Jaké to vlastně je, bavit se s dětmi pod vlivem THC? Andavolu říká, že úplně normální: „Jsou to prostě normální děti a dělají to, co děti dělávají. Někteří lidé tvrdí, že konopí nám navrací schopnost snít jako dítě, a přesně takový pocit jsem ze setkání s malými pacienty měl. Chemoterapie, ozařování a další náročné procedury zbavují nemocné životní energie, berou jim dětskou radost a bezprostřednost, avšak konopí jim naopak pomáhá stát se znovu tím, čím mají být – dětmi.“
Je smutné, když si uvědomíme, že mezi pacienty a zdravím stojí i v 21. století stereotyp o konopí jako otupující droze. Ale co když je tento stereotyp pravdivý? Právě to se Weediquette snaží zjistit.
Legalizace je nevyhnutelná
Andavolu se domnívá, že nějaká forma legalizace je nevyhnutelná. Politické názory se mění a s nimi přichází i posun v uvažování společnosti jako celku. „Celkově není užívání konopí otázkou politické inklinace k pravici nebo levici, ale spíš demografickým problémem komunikace mezi generacemi. Volební právo postupně získávají příslušníci generace, pro kterou je kouření trávy běžnou součástí života. Obraz nebezpečné drogy je jim úplně cizí,“ tvrdí reportér.
Existují ale i nejasné aspekty této problematiky a Andavolu se jim v zájmu objektivní žurnalistiky nechce vyhýbat: „Nikdo například přesně neví, jaké následky na dětský mozek může mít nadměrné a dlouhodobé užívání psychoaktivního konopí. Na druhou stranu, u terminálně nemocných dětí se obvykle nehledí na dvacet let dopředu…“
Zdroj: www.thedailybeast.com
Vybrané díly seriálu Weediquette můžete sledovat s českými titulky zde.