Společné rysy
Celý proces by měl čerpat zkušenosti z různých způsobů, jakými se jednotlivé státy pokoušejí regulovat jiné legální návykové látky, především alkohol a tabák. Zkušeností s těmito drogami například v oblastech zdanění, konzumace na veřejnosti, zneužívání mladistvými nebo prevence a osvěty přitom máme mnoho.
Když hovoříme o konopí, bavíme se o kontrole výroby a prodeje produktu užívaného mimo jiné kouřením, který má psychoaktivní účinky, takže právě alkohol a tabák mohou jistě nabídnout mnoho srovnatelných parametrů.
Diskuze probíhala mimo jiné na téma podpory komunit a veřejných sportovních a filantropických aktivit ze strany výrobců.
Nadace Cann-I-Dream je financována zisky různých firem z konopného odvětví a zprostředkovává materiální podporu pro děti, seniory a další zranitelné skupiny obyvatel.
Podle jedné skupiny účastníků debaty by takové sponzorství mělo být zcela zakázáno s výjimkou případů, kdy budou prostředky poskytnuty zcela anonymně.
Strašák tabákové minulosti
Byla jsem z toho docela v šoku. Již deset let se zabývám studiem konopí jako průmyslového odvětví a více než dva roky se ve spolupráci s řadou kolegů pokoušíme najít vhodný model podporování sociálních programů a projektů, a najednou se dozvídám, že využití zákonně získaných prostředků k podpoře komunit a veřejnosti je nepřijatelné. Když jsem se s tímto postojem pokusila polemizovat, protistrana argumentovala právě tabákovými společnostmi a zpochybnila integritu konopného průmyslu jako celku.
Skeptické výroky zaznívaly z některých míst už dříve. Na Summitu o konopném obchodu konaném minulý měsíc v San Francisku vystoupil mezi jinými také David Evans, známý prohibicionista a celkově dost legrační člověk. Všechny účastníky jednání přirovnal k tabákovým bossům z padesátých let a prohlásil, že kdyby měli jen špetku svědomí, konopný průmysl by dobrovolně opustili.
Výzva
Toto obvinění vnímám jako výzvu. Musíme dokázat, že konopné společnostmi nejsou nenasytné jako tabáková lobby. Že jejich filantropie není předstíraná a patří neoddělitelně k věci. Nejlepší výchozí pozicí pro takový boj by byla presumpce neviny. Tabákové giganty ale tento most dávno spálily, a proto se ve svém snažení chci soustředit na představení společností i jednotlivců, kteří jsou již dnes v oblasti sociálních aktivit vzorem.
Budu psát o účastnících mého projektu společenské zodpovědnosti v konopném průmyslu, který je zastřešován proreformní organizací Drug Policy Alliance (DPA), jež usiluje o plošnou legalizaci konopí. Celkem pracuji se třemi skupinami firem a snažím se popsat, jak a proč investují do svých komunit, služeb a filantropie. Mým cílem je objasnit důvody, proč se chtějí podělit o část svého úspěchu s celou společností.
Kalifornie konopí zaslíbená
Setkání s první skupinou proběhlo v mém domovském kalifornském městě Oakland. Právě pobřeží Kalifornie bylo na konci devadesátých let kolébkou revoluce jménem léčba konopím, a proto nebylo těžké najít dostatek subjektů s dlouholetými zkušenostmi v podpoře společenské zodpovědnosti. Když jsem se rozhlédla po zaplněné konferenční místnosti oaklandské pobočky DPA, viděla jsem zástupce společností, jež byly pilíři konopného průmyslu nejen v Kalifornii, ale po celých Spojených státech.
Podle odpůrců legalizace za všemi charitativními a společensky prospěšnými aktivitami stojí snaha získat morální kredit v očích potenciálních zákazníků.
Přítomni byli majitelé a pracovníci nejstarších a nejznámějších výdejen konopí, jakými jsou Berkeley Patient’s Group, Harborside Health Center, Phytologie a Magnolia Wellness, stejně jako zástupci šlechtitelských společností a přední zpracovatele konopí. Nechyběl ani Bryan Rosenthal, zakladatel nadace Cann-I-Dream, která je financována konopným průmyslem a zprostředkovává materiální podporu pro děti, seniory a další zranitelné skupiny obyvatel.
U jednoho stolu se sešli odborníci s celkem více než sto lety zkušeností; mnoho z nich stálo v devadesátých letech u zrodu úspěšných programů a přispělo tak k vymezení se vůči tabákovému průmyslu a rozvoji sociálního aspektu konopného odvětví. Několik společností vytvořilo Team Cannabis, jenž podporuje místní komunity. Tato skupina byla druhým největším fundraiserem pochodu San Francisko AIDS Walk a předstihla dokonce i internetového giganta Google.
(Ne)zištná charita?
Všechny zúčastněné výdejny nabízejí pacientům zdarma celou řadu služeb, od podpůrných skupin nebo stravy až po testování na HIV. Za každý prodaný výrobek daruje firma Bloom Farms prostřednictvím potravinové banky jedno jídlo potřebným a kromě toho přispěla do fondu obnovy po ničivých požárech na severu Kalifornie. Sponzoruje místní konopnou pracovní burzu, která v loňském roce zprostředkovala zaměstnání 125 zájemcům a jejíž další ročník je naplánován na 10. dubna. Nadace Cann-I-Dream podporuje charitu na místní i celostátní úrovni a nabízí finanční výpomoc například základním školám.
Není pochyb o tom, že tyto společnosti se starají o blaho společnosti a rozhodně se jim nedá vyčítat nezájem o problematiku veřejného zdraví. Podle některých odpůrců jsou všechny tyto aktivity pouhou snahou o získání morálního kreditu v očích potenciálních zákazníků. Abych získala i názor druhé strany, zeptala jsem se přímo: „Proč to všechno děláte?“ Od nejrůznějších lidí jsem pak opakovaně slýchala tentýž důvod, a tím byl boj se stigmatizací. Stigmatizací konopí i jeho uživatelů, kteří často nejsou vyčleněni z většinové společnosti primárně kvůli trávě, ale pro svůj vzhled, nemoc, názory nebo přesvědčení.
Musíme dokázat, že konopné společnosti nejsou nenasytné jako tabáková lobby.
Všichni dotázaní se shodli na tom, že cítí potřebu bojovat za práva slabších a utiskovaných, protože i oni sami se nacházeli a v mnoha ohledech stále nacházejí v pozici přehlížených a opovrhovaných. Právě to je odlišuje od zástupců tabákových gigantů, je ale třeba o tomto podstatném rozdílu přesvědčit širší veřejnost. Čím méně překážek budeme dalším společnostem stavět do cesty, tím víc jich bude mít zájem se na filantropii podílet.
Nedostatek pravdivých informací
Dalším výstupem ze setkání na Georgetownské univerzitě byl názor, že by médiím nemělo být umožněno informovat o společensky prospěšných aktivitách konopných společností. Logika tohoto požadavku je taková, že by podobné informace mohly budit (samozřejmě falešný) dojem, že konopné společnosti mají dobré úmysly. Což ale, jak dobře „víme“, nemají, protože jsou, jak také dobře víme, „úplně stejné“ jako výrobci tabáku. A ti byli přece špatní.
Zdroj: www.huffingtonpost.com
