John Ehrlichman (†1999), jenž v administrativě Richarda Nixona zastával pozici ředitele pro vnitřní politiku, připustil v rozhovoru pořízeném v roce 1994, že rozpoutání této „války“ nemělo žádné lidumilné a demokratické cíle – právě naopak. Stalo se tak v interview se známým novinářem Danem Baumem, k němuž se autor vrátil ve svém březnovém článku pro Harper’s Magazine.
Nepřátelé budoucího prezidenta
„Chcete vědět, o co tu doopravdy šlo?“ začal Ehrlichman, poté co se ho Baum zeptal na Nixonovu tvrdou protidrogovou politiku. „Nixon měl v průběhu prezidentské kampaně v roce 1968 i po celou dobu v Bílém domě dva hlavní nepřátele: levicové odpůrce války ve Vietnamu a černošské obyvatelstvo. Je vám asi jasné, kam tím mířím.“
„Věděli jsme, že odpůrců války ani černochů se legální cestou nezbavíme. Avšak díky tomu, že jsme dali do souvislosti hippies a marihuanu, respektive černochy a heroin, a následně jsme tyto drogy a jejich uživatele začali tvrdě kriminalizovat a potírat, jsme tyto komunity mohli narušit. Zatýkat jejich vůdce, vtrhnout jim do domu, rozpouštět jejich setkání a den co den je očerňovat ve večerních zprávách. Jestli jsme věděli, že o drogách lžeme? Ovšemže.“
Válka proti drogám pokračovala v menších obměnách s každým dalším prezidentem a za úřadování Ronalda Reagana se rozjela na plné obrátky.
Ehrlichman si odseděl 18 měsíců ve vězení poté, co byl usvědčen ze spiknutí a křivé přísahy během skandálu Watergate, který potopil i jeho šéfa. Podle významného černošského aktivisty a bojovníka za lidská práva Al Sharptona dokazují Ehrlichmanova vyjádření to, co si Afroameričané mysleli už desetiletí.
„Jde o děsivé potvrzení toho, co mnozí z nás tvrdili už roky. Nyní s jistotou víme, že tehdejší vláda se skutečně pokoušela démonizovat a kriminalizovat celou jednu lidskou rasu,“ neskrýval své zklamání Sharpton v rozhovoru pro Daily News. „A když jsme v době rozpoutání války proti drogám protestovali a vznášeli pochybnosti o jejím opodstatnění a účelu, byli jsme obviňováni například z toho, že kryjeme kriminální aktivity, jsme neameričtí a snažíme se z toho vytřískat politický kapitál, jakkoli se jednalo o zcela legitimní protesty.”
Základy vězeňského státu
Prezident Nixon v roce 1971 označil zneužívání drog jako „veřejného nepřítele číslo jedna“ a prosadil zákon o komplexní prevenci a kontrole zneužívání drog, čímž vešla v platnost celá řada novelizací, jež tvrdě potíraly nejen dealery a zločince, ale také uživatele jakýchkoli zakázaných drog. Založil rovněž obávaný Úřad pro kontrolu drog (DEA).
Neuběhly ani tři roky a na základě nových protidrogových zákonů bylo ročně zatýkáno na 300 000 osob – a většina z nich byli Afroameričané.
Jestli jsme věděli, že o drogách lžeme? Ovšemže.
Válka proti drogám pokračovala v menších obměnách s každým dalším prezidentem a za úřadování Ronalda Reagana se rozjela na plné obrátky (výstavba nových vězení, zavedení povinných minimálních trestů za sebemenší drogové přestupky atd.). Američané si dodnes utahují z Reaganovy manželky Nancy, která v nabubřelé a veskrze nesmyslné kampani prosila mládež, aby drogám „prostě řekli ne”.
Pozdě, ale přece
Ehrlichmanovo dvaadvacet let staré přiznání se dostalo na veřejnost až nyní, když na něj Baum odkazoval v dubnovém vydání časopisu Harper’s Magazine s titulkem „Všechno to legalizujte“, v němž obhajoval legalizaci tvrdých drog.
Původní rozhovor s Ehrlichmanem z roku 1994 byl součástí Baumova výzkumu pro knihu Smoke and Mirrors: The War on Drugs and the Politics of Failure (Lži a klam: válka proti drogám a politika nezdaru – česky nevyšla), v níž kritizuje dlouhá desetiletí neúspěšné protidrogové politiky. Citace se však v knize nikdy neobjevily. Baum prohlásil, že tyto šokující citacevyřadil, protože se tam „nehodily“.
„V knize nejsou žádné autorské rozhovory. Je napsaná tak, aby čtenář se cítil součástí plynulého děje,“ sdělil Baum internetovému deníku Huffington Post prostřednictvím e-mailu. „Proto se tam ten rozhovor ani úryvky z něj nehodily. Přesto mělo moje interview s Ehrlichmanem zásadní dopad na způsob práce na této knize a v podstatě i na veškerou mou novinářskou činnost v budoucnosti.“
Jde jen o děsivé potvrzení toho, co mnozí z nás tvrdili už roky.
Pasáže ze šokujícího rozhovoru s Ehrlichmanem se objevily již v roce 2012 v přehledu „pikantních, divokých a převratných historek“ od různých autorů s názvem The Moment, ovšem tehdy nevzbudily žádný mediální ohlas.
Mnozí politici se domnívají, že Ehrlichmana, který zemřel pět let po rozhovoru s Baumem, vedlo k takto otevřenému přiznání to, že měl na Nixona vztek. Ten mu totiž nikdy neodpustil chyby spojené s aférou Watergate, jež jim oběma zlomila politický vaz.
Ztracené generace
Legendární občanský aktivista Sharpton tvrdí, že dopady represivní války proti drogám zničily životy celým generacím černochů. „Jen pomyslete na všechny ty životy a rodiny, které byly rozvráceny jen kvůli tomu, že se chytily do rasistické sítě utkané nejvyššími představiteli americké vlády.”
Zdroj: www.nydailynews.com
