59. zasedání Komise OSN pro narkotika skončilo 22. března kolem půlnoci. Jednalo se o jeden z posledních důležitých kroků na cestě ke zmíněnému jednání UNGASS. Po dlouhém dohadování a vyjednávání se členové tohoto orgánu shodli na znění závěrečné zprávy, jež bude předložena ke schválení Valnému shromáždění OSN na jeho dubnové schůzce. Desetidenní setkání sestávalo především z „neformálních“ schůzek delegátů jednotlivých členských států. Probíhaly zapálené a někdy frustrující debaty, většina vyjednávacích týmů přesto nakonec odcházela alespoň částečně uspokojená výsledky rozhovorů.
Celkově je konečná podoba zprávy na hony vzdálena stručnému, jasnému a na budoucnost orientovanému dokumentu, který zástupci IDPC požadovali a očekávali. V mnoha oblastech nicméně představuje jistý pokrok, i když bychom spíše než o revoluci měli hovořit o malých, dílčích úspěších.
„UNGASS se nebezpečně přiblížil k bodu, kdy se stane pouze dalším závažným systémovým selháním OSN a velmi drahým způsobem, jak potvrdit dříve uzavřené dohody“.
Teoreticky je sice možné, že bude toto resumé na jednání UNGASS za několik týdnů znovu otevřeno a vyjednávání budou pokračovat, vzhledem k silnému politickému tlaku na jeho ratifikaci není ale pravděpodobnost takového vývoje příliš vysoká.
Téma první: Umožnit otevřenou diskuzi za účasti všech dotčených stran
Za první klíčovou oblast považuje IDPC otevřené přiznání nepříjemné skutečnosti, že globální drogová politika v posledních 50 letech selhala. Organizace se zároveň pokouší vyvolat faktickou debatu za účasti zástupců OSN, akademické sféry, občanů a všech dotčených skupin. Z výsledků svého snažení jsou její zástupci zatím rozpačití.
Jedním z největších úspěchů vzešlých z procesu UNGASS je bezesporu šíře záběru přispěvatelů vyjadřujících svůj názor na webu UNGASS. Objevila se svědectví 15 různých subjektů OSN popisující dopad současného systému kontroly narkotik na jejich práci. IDPC našla v těchto příspěvcích společná témata a názory, včetně volání po dekriminalizaci návykových látek ze strany UNAIDS, Světově zdravotnické organizace, Rozvojového programu OSN nebo Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Angažování více orgánů OSN v debatě o drogové politice je rozhodně vítaným jevem a vyústí, jak všichni doufají, v lepší spolupráci jednotlivých složek, jejichž zájmy a postoje jsou často v rozporu, tedy obhájců lidských práv, veřejného zdraví nebo zastánců udržitelného rozvoje. Stanovisko k problematice vyjádřila na webových stránkách UNGASS také celá řada občanských spolků, stejně jako zástupci globálních regionů, například Evropské nebo Africké unie.
S ohledem na velké množství příspěvků i široké spektrum diskutovaných témat je zarážející a smutné, jak malý dopad měly na vyjednávání. Potěšilo vyjádření předsedy Valného shromáždění, který přislíbil zastřešit z titulu své funkce jednání více než 300 zástupců občanských iniciativ z celého světa.
Je velkým zklamáním, že závěrečná zpráva zatvrzele trvá na zastaralém a nedosažitelném úkolu zbavit společnost zneužívání návykových látek.
To se konalo 10. února a přineslo zajímavou a progresivní debatu na klíčová témata. Jako příspěvek k přípravám na UNGASS bylo následně vydáno souhrnné prohlášení, existují nicméně oprávněné obavy, že tomuto jinak vynikajícímu dokumentu nebudou zástupci jednajících vlád věnovat přiměřenou pozornost.
Veškerá dosavadní vyjednávání o návrhu doporučujícího dokumentu pro UNGASS probíhala za zavřenými dveřmi, s vyloučením veřejnosti a celý proces pod taktovkou Rady UNGASS probíhal – ať už úmyslně, či náhodou – poněkud zmateně. Ze schůzky nebyla vyloučena jen veřejnost, v jednu chvíli byli o opuštění místnosti požádáni dokonce i zástupci EU a jihoafrický ministr pro sociální rozvoj.
Tyto procedurální nedostatky vedly skupinu členů občanských sdružení k vydání společného prohlášení, v němž uvedly, že „UNGASS se nebezpečně přiblížil k bodu, kdy se stane pouze dalším závažným systémovým selháním OSN a velmi drahým způsobem, jak potvrdit dříve uzavřené dohody“.
Výše zmíněné negativní aspekty schůzky vedly k tomu, že závěrečný dokument nepředstavuje očekávanou reflexi současné drogové politiky s výhledem do budoucna a nezohledňuje ani příspěvky a návrhy dílčích orgánů v rámci OSN, členských států a dalších subjektů. Namísto toho slepě tleská „hmatatelnému pokroku, kterého jsme dosáhli“, aniž by ale jakkoli specifikoval, v čem tento pokrok spočívá a jak se projevuje.
Téma druhé: Přehodnotit cíle drogové politiky
Je velkým zklamáním, že závěrečná zpráva zatvrzele trvá na zastaralém a nedosažitelném úkolu zbavit společnost zneužívání návykových látek. Tato rétorika byla bohužel přijata i pokrokovými členskými státy výměnou za zahrnutí pasáže o minimalizaci rizik do textu prohlášení (viz níže). Malou útěchou může být skutečnost, že dokument podporuje myšlenku udržitelného rozvoje jako doplňujícího faktoru nutného pro kontrolu návykových látek a doporučuje zohlednění relevantních indikátorů humánního rozvoje při vypracování nových strategií drogové politiky. Navrhovaná pasáž obsahující mimo jiné také požadavek na přesné stanovení měřitelných cílů společně s jednotným a vyváženým přístupem naneštěstí neprošla sítem vyjednávání a ze závěrečné verze zprávy byla proto vynechána. Za klíčové lze považovat to, že v dokumentu byl ponechán odstavec zmiňující konkrétní cíl ukončit do roku 2030 epidemii AIDS šířící se mezi uživateli drog.
Angažování více orgánů OSN v debatě o drogové politice je rozhodně vítaným jevem.
Jako důležitý posun je vnímán odklon od omezeného přístupu k boji s narkotiky postaveného na třech pilířích – snižování poptávky, omezování nabídky a zabránění praní špinavých peněz pomocí lepší mezinárodní spolupráce. Tyto oblasti byly stanoveny v politické deklaraci z roku 2009, v současné době k nim pak přibyla čtyři další témata, z nichž nejvýznamnější jsou bezesporu zajištění dostupnosti kontrolovaných substancí a interdisciplinární otázky kladoucí drogy do souvislosti s lidskými právy, nezletilými a dětmi a také komunitami.
Téma třetí: Podporovat výzkum a inovace
Právě podpora vědeckého bádání v oblasti možného využívání některých návykových látek byla pověstným kostlivcem ve skříni a naivní spoléhání na to, že přece budeme schopni dosáhnout v této problematice konsensu, v podstatě vyloučilo jakoukoli debatu o změně konopné politiky v mnoha členských státech. Závěrečná zpráva proto k danému tématu zarytě mlčí, ačkoli prohlášení zástupců některých zemí byla v kontrastu s celkovým postojem OSN otevřenější a slibovala výzkumným projektům podporu. Naprosto opominuty byly otázky legislativního konfliktu mezi zákony některých členských států a smlouvami a dohodami OSN. IDPC volala po vytvoření expertní skupiny, jež by ještě před zahájením zasedání UNGASS prověřila hlavní třecí plochy. Ani tato myšlenka, ač se jí zaobírali vládní představitelé na několika fórech, nebyla nakonec do závěrečné zprávy zařazena. V souvislosti s vyjednáváním o nové politické deklaraci a akčním plánu pro návykové látky platném od roku 2019 by přitom mělo být zjevné, že naprostý nedostatek zákonných procesů cílících na narůstající rozpory mezi legislativami členských států a dohodami OSN je v současné situaci vysloveně alarmující.
Téma čtvrté: Ukončit kriminalizaci nejzranitelnějších skupin obyvatel
Ačkoli se v textu přímo nevyskytuje termín dekriminalizace, obsahuje závěrečná zpráva výzvu k „vyvinutí, přijetí a zavedení alternativních opatření v oblasti usvědčení a trestů“. Dále se uvádí, že tři stávající mezinárodní úmluvy o kontrole narkotik poskytují státům dostatečný prostor pro flexibilní tvorbu a implementaci národních protidrogových strategií na základě individuálních priorit a požadavků jednotlivých zemí. Obrovským zklamáním byla naopak neschopnost nebo neochota jednotlivých delegátů a orgánů zahrnout do závěrečné zprávy požadavek na úplné zrušení trestu smrti za drogové delikty. Pro EU a její partnery byl tento problém klíčový, přesto se nakonec nepodařilo nalézt potřebnou názorovou shodu s ostatními účastníky jednání. Po schválení závěrečné zprávy vydala EU a další země, například Turecko, Švýcarsko, Kanada, Kostarika, Mexiko, Kolumbie, Čile, Brazílie, Nový Zéland, Austrálie a Norsko, prohlášení, ve kterém vyjádřily své zklamání nad neschopností zaujmout jasný odmítavý postoj k trestu smrti. Oponenti z řad zemí, jako je Indonésie, Čína, Pákistán, Egypt nebo Malajsie, zveřejnili v reakci na toto prohlášení vlastní stanovisko, ve kterém uvedli, že udílení trestu smrti nespadá do jurisdikce OSN a je výlučnou záležitostí každého suverénního státu. Dá se očekávat, že tato otázka bude rozdělovat delegáty na dva nesmiřitelné tábory i během zasedání UNGASS v New Yorku.
Téma páté: Soustředit se na minimalizaci rizik
I zde bylo, jako i v ostatních čtyřech klíčových oblastech, dosaženo spíše malého dílčího pokroku než tolik potřebné revoluce. Mnoho pokrokově smýšlejících členských států bylo nakonec spokojeno s tím, že závěrečná zpráva obsahuje alespoň specifické zmínky o prevenci předávkování, programech užívání drog pod lékařským dozorem a na výměnu použitých injekčních stříkaček. Toto byl nejzazší bod, kam byly delegáti při sestavování zprávy ochotni zajít, a byl s povděkem kvitován mezinárodními organizacemi na ochranu veřejného zdraví a lidských práv.
Na druhé straně je bohužel třeba říci, že zástupci členských států opět prokázali až tragickou neschopnost nalézt elementární schodu v tom, co vlastně znamená „minimalizace rizik“ a jak by měla být realizována. Nekompetentnost delegací jednotlivých zemí je do nebe volající a ještě více zarážející ve chvíli, kdy má závěrečná zpráva demonstrovat oficiální názory a postoje Valného shromáždění OSN.
Jako u všech výše zmíněných problematických témat i zde IDPC ještě čeká dlouhá a trnitá cesta.
Zdroj: idpc.net
