Válka proti drogám má navíc mnoho neplánovaných dopadů: po celém světě přiživuje násilí, porušování lidských práv i šíření infekčních nemocí. V roce 2013 si nejvíce zasažené země – Kolumbie, Guatemala a Mexiko – vyžádaly svolání Mimořádného zasedání OSN zaměřené na drogovou problematiku (UNGASS) s prohlášením: „Změnu přístupu k drogám už nemůžeme nadále odkládat.“ Zasedání se uskuteční za několik málo dní a my jsme před ním připravili sérii článků o porušování lidských práv v souvislosti s válkou proti drogám.
Válka proti drogám v Tunisku: do vězení za jednoho jointa
„Včera zatkli mého synovce. Studuje strojírenství v Paříži a právě byl na dovolené na jihu Tuniska. Policisté mu nechali otestovat moč a prokázali mu přítomnost THC v organismu.“ Poté co jsme uveřejnili článek o nepřiměřených rozsudcích udělovaných v Tunisku za držení jakéhokoli množství konopí, jsem obdobných příběhů slyšela od čtenářů hodně.
Volající chtěli vědět, jak můžeme pomoci jejich zatčeným dětem a přátelům. Musela jsem jim popravdě odpovědět, že toho moc nezmůžeme. Dokud místní parlament nezmění tzv. „Zákon 52“, dle kterého se občanům za jediný případ užití či držení konopí uděluje rok vězení, bude policie i nadále pokračovat v zatýkání lidí s jakkoli malým množstvím THC v moči nebo krvi. A pozitivní výsledky těchto testů opravdu znamenají automaticky rok za mřížemi.
Soudy musejí posílat lidi do vězení
Podle „Zákona 52“ z roku 1992 nesmí soudci v těchto případech udělit jiný trest než odnětí svobody – dokonce ani nemohou trvání výkonu trestu zkrátit. Podle oficiálních statistik bylo v roce 2015 v tuniských věznicích 7 451 lidí kvůli trestným činům souvisejícím s drogami. Okolo 70 procent z nich, což je přibližně 5 200 vězňů, vykonávalo trest za užívání či držení konopí, kterému se zde hovorově říká „zatla“.
Tisíce převážně mladých lidí s čistým trestním rejstříkem tak skončí v přelidněných věznicích s opravdovými zločinci. Po propuštění mají často velké problémy prosadit se na místním trhu práce – to je zde koneckonců obtížné i pro bezúhonné občany. Pro Tunisko ale takto naplněné věznice znamenají i značné zatížení státního rozpočtu – 28 procent z celkového počtu vězňů v zemi je za mřížemi kvůli drogám.
Pozitivní výsledky testů na přítomnost THC v těle znamenají automaticky rok za mřížemi.
Tuniská vláda si je tohoto problému samozřejmě vědoma. Loni předložila parlamentu návrh novely zákona o drogách, podle kterého by po prvním obvinění z držení či užívání drog již občany nečekal trest odnětí svobody. Soudci by také v těchto případech mohli udělovat jiné tresty.
Už je tomu ale tři měsíce, co byl tento návrh podán, a stále ještě čeká na projednání v parlamentu – pro takové zpoždění však není pádný důvod.
Policie zatím stále tvrdě uplatňuje „Zákon 52“ a ničí tak životy mnoha mladým Tunisanům. Parlament by se tedy měl co nejdříve rozhoupat ke změně tohoto zákona.
Zdroj: www.hrw.org
