Válka proti drogám má navíc mnoho neplánovaných dopadů: po celém světě přiživuje násilí, porušování lidských práv i šíření infekčních nemocí. V roce 2013 si nejvíce zasažené země – Kolumbie, Guatemala a Mexiko – vyžádaly svolání Mimořádného zasedání OSN zaměřené na drogovou problematiku (UNGASS) s prohlášením: „Změnu přístupu k drogám už nemůžeme nadále odkládat.“ Zasedání se uskuteční za několik málo dní a my jsme před ním připravili sérii článků o porušování lidských práv v souvislosti s válkou proti drogám.
Onkologičtí pacienti v Arménii jsou také oběťmi války proti drogám
V Arménii potřebuje přibližně 18 000 pacientů ročně paliativní péči. Místní pravidla ohledně užívání opioidních léků však většinu z nich odsuzují k nesnesitelným bolestem.
„Pláču, křičím a cítím se, jako bych byla v jednom plameni. Když je někdo doma, snažím se bolest zvládat, ale když jsem sama, dokážu jen brečet…“ Takto mi své bolesti popsala šestačtyřicetiletá Gayane, pacientka s rakovinou z Jerevanu, hlavního města Arménie. „Nemůžu spát – často se mi podaří usnout až po několika bezesných nocích, když už jsem naprosto vyčerpaná. Bolest mě doprovází na každém kroku…“
Zbytečné utrpení
Podle zprávy organizace Human Rights Watch z června roku 2015 zemře ročně v Arménii na rakovinu okolo 8 000 lidí – mnoho z nich prožívá poslední dny života v nesnesitelných bolestech. Pouze tři procenta z těch, kdo potřebují morfin, ho doopravdy dostanou.
Důvodem je to, že místní vláda vytvořila téměř nepřekonatelné byrokratické bariéry bránící jeho předepisování a vydávání; to vše samozřejmě ve jménu boje proti černému trhu s drogami. Morfin je totiž jeden z nejúčinnějších léků proti bolestem spojeným rakovinou, ale stejně jako heroin se vyrábí z makovic.
Arménie však není jedinou zemí, kde politika s cílem zbavit se nelegálního obchodu s drogami brání pacientům v přístupu k důležitým lékům. OSN odhaduje, že kolem 5,5 miliard lidí, což představuje neuvěřitelných 75 procent celosvětové populace, žije v zemích s omezeným nebo zcela znemožněným přístupem k lékům na bolest.
V Arménii zemře ročně na rakovinu okolo 8 000 lidí a mnoho z nich prožívá poslední dny života v nesnesitelných bolestech.
Arménie je ale ukázkovým případem toho, jak mohou nařízení vydaná v zájmu bezpečnosti úředníky bez zkušeností se zdravotnictvím téměř znemožnit naprosto legitimní využití přísně kontrolovaných léků.
Podle arménských zákonů mohou onkologové tyto silné léky předepsat pouze poté, co pacienta doma navštíví několik různých lékařů, kteří podepíší jeho předpis – to je v případě arménského zdravotnictví trpícího nedostatkem prostředků prakticky nemožné. Úplné vyřízení povolení k získání těchto léků pak musí schválit ještě několik dalších odborníků. Lékaři navíc mohou léky předepisovat pouze na tři až čtyři dny dopředu, v důsledku čehož jsou pacienti na smrtelné posteli (nebo jejich příbuzní) jednou za pár dní nuceni trávit celé hodiny vyplňováním žádostí o nový recept.
Většina pacientů s terminální rakovinou v Arménii končí kvůli válce proti drogám jako výše zmiňovaná Gayane – opuštění v nejtěžších životních chvílích, uvěznění ve své bolesti, strachu a utrpení.
Zdroj: www.hrw.org
