Díky moderním diagnostickým a zobrazovacím přístrojům se podařilo poodhalit komplexnost vlivu LSD na lidský mozek. Obrazy mozkové aktivity dobrovolníků, kteří souhlasili s kontrolovaným užitím jedné z nejpotentnějších psychedelických substancí, poskytly vědcům přesné údaje o vlivu LSD na neurologické procesy v lidském mozku. Látka byla subjektům aplikována nitrožilně, přičemž pokusná dávka byla 75 mikrogramů.
Změny v aktivitě
V důsledku podání drogy došlo v mozku k sérii změn v aktivitě i ve způsobu, jakým spolu jeho jednotlivé části komunikují. Na základě výsledků výzkumu formulovali vědci nové teorie vzniku zrakových halucinací a pocitu jednoty s vesmírem, které jsou obvyklými průvodními jevy užití tohoto psychedelika.
Skeny odhalily, že osoby pod vlivem LSD vnímají obrazy prostřednictvím několika mozkových center jako soubor informací, tedy nikoli výhradně skrze centrum zraku umístěné v zadní části hlavy, jež je za normálních podmínek zodpovědné za zpracování vizuálních vjemů. Ukázalo se také, že LSD umožňuje propojení jinak oddělených oblastí mozku.
LSD propůjčovalo testovaným subjektům schopnost „vidět se zavřenýma očima“.
Z dalších záznamů je naopak patrné přerušení komunikace částí mozku, jež běžně tvoří vzájemně propojenou síť. Tento jev je považován za příčinu ztráty vlastní identity známé jako rozpuštění ega a pocitu splynutí s okolním světem.
Podle Davida Nutta, bývalého poradce britské vlády pro problematiku návykových látek, profesora neuropsychofarmakologie na londýnské Imperial College a jednoho z vedoucích členů výzkumného týmu, čekali neurologové na podobné odhalení více než padesát let.
Zásadní objev
„Tento objev má pro neurologii význam srovnatelný s objevem Higgsova bosonu v částicové fyzice,“ prohlásil známý vědec. „Doposud jsme nechápali, co stojí za složitými procesy iniciovanými konzumací LSD. Odborníci se buď obávali možných výsledků studií, nebo nebyli ochotni bojovat s celou řadou administrativních překážek.“
LSD (neboli diethylamid kyseliny lysergové) bylo poprvé syntetizováno v roce 1938, jeho psychedelické účinky však zůstaly vědcům utajeny až do roku 1943, kdy ho shodou náhod požil legendární švýcarský chemik Albert Hofmann, známý jako „otec“ LSD. Substance byla poté v padesátých a šedesátých letech hojně využívána v psychologii i psychiatrii, v důsledku rozšíření rekreačního užívání byla ale v průběhu šedesátých let zařazena na seznam zakázaných látek bez možného medicínského využití. Fakt, že LSD bylo postaveno mimo zákon, měl na možnosti dalšího vědeckého zkoumání jeho vlivu na lidský mozek ničivý dopad.
Vědecká renesance
Nejnovější studie byla zorganizována a částečně také financována nadací Beckley Foundation, která se dlouhodobě zabývá výzkumem a medicínským využitím psychoaktivních látek.
Prožitky pod vlivem LSD jsou často vnímány jako náboženské nebo spirituální a vedou ke zlepšení psychického stavu uživatele po odeznění účinků drogy.
Ve spolupráci s dalším renomovaným odborníkem Dr. Robinem Carhart-Harrisem vybral profesor Nutt dvacítku duševně i tělesně zdravých dobrovolníků, z nichž každý absolvoval dva pokusy ve dvou dnech.
Jednou bylo účastníkům podáno 75 mikrogramů LSD, podruhé pak placebo. Ke sledování mozkové aktivity byly použity tři různé zobrazovací technologie: ASL (arterial spin labelling), magnetická rezonance v klidovém stádiu a magnetoencefalografie. Vědci tak dokázali měřit průtok krve jednotlivými částmi mozku, pozorovat vnitřní funkční konektivitu mozkových sítí i jejích vzájemné propojení, detekovat mozkové vlny a porovnávat intenzitu jednotlivých procesů před a po užití drogy.
Podle doktora Carhart-Harrise propůjčovalo LSD dobrovolníkům schopnost „vidět se zavřenýma očima“, ačkoli pozorované obrazce byly spíše konstrukty jejich představivosti než odrazy vnějšího světa. „Všimli jsme si, že na zpracování zrakových vjemů se pod vlivem LSD podílelo mnohem více oblastí mozku,“ vysvětluje Carhart-Harris. Snové vize byly přitom tím intenzivnější, čím silnější byl vliv LSD.
Maximální propojení
Mozková centra zodpovědná za zrak, sluch, pozornost a pohyb se pod vlivem LSD kompletně propojily, což se na skenech projevilo jako „sjednocení mozku“. Spojení jiných oblastí, jmenovitě například parahippokampal gyrus a retrospleniálního kortexu, bylo naopak zcela přerušeno.
Tyto jevy mohou stát za vlivem LSD na lidské vědomí, tedy za ustoupením ega do pozadí a jeho nahrazení pocitem jednoty s vesmírem, ostatními lidmi a přírodou. „Tyto zážitky jsou často vnímány jako náboženské nebo spirituální a vedou ke zlepšení psychického stavu uživatele po odeznění účinků drogy,“ popisuje Dr. Carhart-Harris.
„Tento objev má pro neurologii význam srovnatelný s objevem Higgsova bosonu v částicové fyzice.“ – David Nutt
Profesor Nutt dodává, že LSD může narušovat stereotypní způsoby myšlení a vnímání světa, vštěpované od raného dětství, a tím rozšiřovat obzory.
Studie by mohla pomoci prosazení využívání LSD a chemicky podobných substancí k léčbě duševních poruch, například závislostí nebo depresí.
Ředitelka Beckley Foundation Amanda Feildingová k převratným výsledkům prohlásila: „Konečně se nám podařilo poodhalit mechanismus fungování LSD v mozku a spolu s ním i potenciál látky nejen jako terapeutika, ale i jako prostředku k lepšímu pochopení vlastního podvědomí.“
Zdroj: www.theguardian.com
