Lukáš Hurt pracuje jako překladatel, novinář, editor a vydavatel. Od…
Mnozí z nás doufali, že právě letošní Mimořádné zasedání Valného shromáždění OSN bude milníkem na cestě k reformě drogové politiky. Politici a diplomaté však tyto naděje zklamali a namísto konkrétní akce se UNGASS stal místem prezentace prázdných formulací.
Zbytečná debata
Už v průběhu prvního dne konání akce bylo bez jakékoli věcné debaty přijato nejasné závěrečné usnesení, takže všechny následující diskuze a debaty u kulatého stolu, jež měly vrhnout nové světlo na globální snahu o kontrolu návykových látek, byly v podstatě mlácením prázdné slámy a jejich vliv na další vývoj byl nulový.
Ostatně již před zahájením převažovaly skeptické hlasy a aktivisté znalí situace nedávali velkou šanci tomu, že by UNGASS přinesl nějaký reálný pozitivní výsledek. Těžko jsme tak mohli být zklamáni a překvapeni ze směru, kterým se jednání začala ubírat hned první den.
OSN nic nezmění
Nyní je jasné, že impulz ke změně postoje oficiálních míst k návykovým látkám nikdy nevzejde z OSN. Tato organizace je pouhým zrcadlem, které odráží mocenskou strukturu světa a události odehrávající se na národní úrovni. Systematická netečnost jí brání stát se katalyzátorem čehokoli.
To ale neznamená, že veškerá snaha o působení na OSN je bezpředmětná. Organizace je hlavním mezinárodním diskusním tělesem a poskytuje také prostor pro interakci mezi občanskou společností a členskými státy. Nevládním organizacím dává možnost veřejně poukázat na nedostatky a chyby v systému. Toto jsou důvody, proč se legalizační aktivisté z celého světa vydali do New Yorku.
Když se státy „progresivního křídla“ (Kolumbie, Kostarika, Uruguay, Kanada atd.), které celé zasedání iniciovaly, jaly prakticky okamžitě po schválení závěrečného usnesení tento dokument kritizovat jako nedostatečný, bylo již trochu pozdě. Mohli bychom se nikoli neoprávněně zeptat: „Proč nebylo tak důležité prohlášení schváleno během zasedání UNGASS, ale již o několik týdnů dříve bez předchozí diskuze ve Vídni?“ Je zachování takzvaného „vídeňského konsensu o drogách“ natolik zásadní, že opravňuje podporu dokumentu, jenž neposkytuje žádná jasná stanoviska a nenabízí ani možná řešení problematiky snižování rizik, trestu smrti a kriminalizace užívání drog, o regulaci trhu s narkotiky ani nemluvě?
Česká stopa
Na tyto otázky odpověděl český ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Ten prohlásil, že jeho vláda vnímá sporné závěrečné prohlášení jako výchozí bod pro další jednání, která by se měla odehrát v roce 2019. Doufejme, že se pan ministr neplete.
Svět se mění, Kanada potvrdila na UNGASS úmysl legalizovat konopí a Mexiko se chystá dekriminalizovat užívání drog a zvýšit počet přechovávaného konopí až na 28 gramů ze současných pěti. Budou-li reformu drogové politiky požadovat další a další země, ovlivní to snad nakonec i postoje států, které zatím nemají v této oblasti žádnou jasnou vizi.
Impulz ke změně postoje oficiálních míst k návykovým látkám nikdy nevzejde z OSN.
Někteří optimisté poukazují na to, že závěrečný dokument obsahuje i některá progresivní prohlášení. Podporuje například všeobecnou dostupnost základních léčiv (v důsledku represivní drogové politiky nemají miliony lidí přístup například k lékům proti bolesti). To je jistě pravda. Otázkou zůstává, jaký reálný význam má podpora vyjádřená v tomto usnesení? Členským státům sice ukazuje správný směr, bez tlaku ze strany občanské společnosti se ale na národní úrovni nepodaří změnit slova v činy. Je třeba mít na paměti, že změna způsobu vyjadřování je jen prvním krokem, tím následujícím musí být použití dokumentů OSN v praxi.
Byrokratické monstrum
Pro celou řadu nevládních organizací byl UNGASS okamžikem nepříjemného prozření. Pravidla pro vstup na jednání se měnila každým dnem, zástupci občanské společnosti stáli dlouhé hodiny ve frontách a mnoho z nich tak zmeškalo své vlastní projevy.
Někteří se domnívají, že šlo od počátku o úmyslné obstrukce ze strany organizátorů akce, jejichž cílem bylo vyloučit občanskou společnost z klíčových debat. Je pravdou, že nesmyslná bezpečnostní pravidla, která omezovala pohyb zástupců médií v budově a zapovídala jim bez zvláštního povolení tiskové kanceláře hovořit se zástupci vlád v kuloárech, byla opravdu nestandardní.
Účast občanské společnosti byla přesto nevídaná a přinesla s sebou svěží vítr v podobě vyjadřování skutečných názorů a emocí, kterého nejsme na diplomatické půdě příliš často svědky. Zástupci nevládních organizací tleskali některým řečníkům a bučeli na jiné, k překvapení prvních a značné nelibosti druhých.
Hlas pro legalizaci
Součástí zasedání byl také bezpočet doprovodných akcí, mítinků a výstav. Mluvčí nevládních organizací vstupovali s věcnými poznámkami do plenárních debat a diskuzí u kulatého stolu. Hlas hnutí za legalizaci byl zřetelný a důrazný, na což můžeme být právem pyšní.
Zůstaňme nicméně nohama na zemi co se očekávání do budoucna i sebehodnocení týče. Neopakujme chyby bojovníků proti drogám, kteří měří vlastní úspěšnost počtem a intenzitou pokusů o implementaci svých zákonů a jako důkaz efektivity prohibice předkládají stále rostoucí počty zadržených osob. Vysoký počet účastníků z řad nevládních organizací ani velká přesvědčivost jejich projevů ještě neznamenají, že by zde hnutí za reformu drogové politiky uspělo.
Před námi je stále dlouhá cesta a skutečné bitvy se nebudou odehrávat na půdě OSN – bojištěm za legalizaci konopí a postupně i dalších ilegálních substancí budou v budoucnu především parlamenty a vlády jednotlivých států.
Fotoreport redaktorky Legalizace ze zasedání UNGASS 2016 si můžete prohlédnout zde.