Aktuální článek
Amy Winehouse: Osamělá zářící kometa

Amy Winehouse: Osamělá zářící kometa

Profilový obrázek
  • Byla výjimečně talentovaná a obdařená silným a neuvěřitelným hlasem, ve svých textech byla přímočará a až bolestně upřímná, ale pod tlakem úspěchu a veřejnosti se ukázalo, jak je také nesmírně zranitelná.

Svou kariéru začala jako divoká a vášnivá teenagerka s jazzovým hlasem, který všechny uhranul a okouzlil. Senzace hudebního průmyslu, médií a fanoušků, fenomén, na němž se všichni chtěli podílet nebo se ho alespoň dotknout. Vypadala jako drsná bouřlivačka, která se umí porvat s nepřízní osudu a všemi nástrahami života. Jaká ale byla tahle židovská holka z Londýna, která předčasně a tragicky zemřela v necelých osmadvaceti letech, ve skutečnosti? 

Drzá holka

Narodila se jako Amy Jade Winehouseová 14. září 1983 v Londýně Mitchi a Janis Winehouseovým. Otec byl jazzovým muzikantem a pracoval jako taxikář, maminka byla lékárnice. Jako malá byla nesmírně akční a šťastné dítě, už tehdy ohromovala lidi svým hudebním talentem. Ale puberta u ní nastoupila zřejmě relativně brzo a možná to, že začala zlobit, nebylo způsobeno jen tím. Její matka po její smrti hovořila o Touretteově syndromu, který se mimo jiné projevuje i hyperaktivitou, v čemž jí Amyin život dává docela za pravdu. V devíti letech za sebou měla sebepoškozování, drobné krádeže v obchodech, ve škole neposlouchala a místo toho si v zadních lavicích dělala piercing nebo si prozpěvovala. V deseti letech se pokusila o sebevraždu předávkováním léky v reakci na rozvod rodičů. Rok předtím otec matku opustil kvůli jiné ženě, což Amy nesla velmi těžce. Přiotrávenou Amy objevila její kamarádka ve chvíli, kdy měla pěnu u úst a svíjela se bolestí. Jako by už od dětství toužila po smrti a chtěla se přidat do „Klubu sedmadvacátníků“, k Janis Joplin, Hedrixovi, Jimu Morrisonovi a dalším.

Mnoho odborníků se už pokoušelo vysvětlit sebezničující, vysilující a relativně krátkou existenci těchto slavných lidí hraniční poruchou osobnosti, pro niž je typický i jistý pocit prázdnoty a citové nevyváženosti. Lidé s touto psychickou poruchou se proti vlastní duchovní prázdnotě někdy pokoušejí bojovat takzvaným „sensation-seeking behaviour“, tedy například tím, že žijí nadoraz a velmi riskují, jezdí rychle autem nebo na motorce, snaží se na sebe upoutat pozornost a také se velmi často stávají závislými na drogách, ne na jedné, ale nejlépe na mnoha zároveň, včetně alkoholu a nikotinu. Dříve se soudilo, že příčinou této poruchy může být sexuální zneužívání v dětství, nyní se již ví, že je téměř ze sedmdesáti procent ovlivněna dědičností a špatnou produkcí takzvaného hormonu štěstí, tedy endorfinu, v mozku. Tyto příznaky se u takových lidí projevují většinou ještě daleko předtím, než se stanou slavnými. Dalším typickým poznávacím znamením je i výrazný narcismus, extrémní ctižádostivost a touha po obdivu. Podle biochemické teorie směřuje veškeré jednání osob s touto poruchou k tomu, aby jejich mozek začal vylučovat endorfin. Což se stává například při vystoupení na pódiu, kdy takovému člověku náhle tleskají a obdivují ho stovky a tisíce lidí. Je to podobná euforie jako po intravenózní aplikaci heroinu. A tak nějak to zřejmě měla i tahle divoká a okatá černovláska s neuvěřitelným hlasem.


Už ve čtrnácti letech odchází ze školy, protože je nesnášenlivá, vzpurná a nesnese žádnou kritiku. V další škole je to podobné (do patnácti let jich takhle vystřídá pět) a k problémům s chováním se už přidávají i drogy. Ale samozřejmě i hudba. Ve třinácti dostává k narozeninám kytaru, ač jejími vzory jsou hlavně jazzové zpěvačky Ella Fitzgerald, Sarah Vaughan a Dinah Washington. I proto studuje na renomované BRIT School hudební divadlo, ale pouze rok.

Amy na vrcholu 

Amy je však už tehdy i bez studií talentovaná zpěvačka a textařka. V devatenácti letech podepisuje svou první nahrávací smlouvu se společností Island Records a dává se do práce. Výsledkem jejího úsilí je debutové album Frank. Tvrdí, že umí zpívat a psát jenom o tom, co sama zažila, takže až na dvě písně jsou všechny texty její. Alba, vydaného v říjnu 2003, se jen v Británii prodá téměř milion kusů a stane se trojnásobně platinovým. Amy zatím bez problémů koncertuje a vystupuje i na velkých hudebních festivalech. O rok později absolvuje své první anglické turné, po němž následuje téměř roční pauza kvůli naprostému vyčerpání.

Od března do srpna 2006 pracuje na svém druhém a bohužel i posledním studiovém albu Back to Black. To, co předcházelo vydání tohoto geniálního alba, není příliš veselé. A přitom je to tak obyčejné, až tak, že to člověka může stát i život.

„Nejsem na světě proto, abych zpívala. Jsem tu proto, abych se stala manželkou a matkou a mohla se starat o rodinu.“

Amy Winehouseová měla mnoho mužů. Letmé polibky, milence na jednu noc, sex na drogách. Ale láska, kterou tak postrádala a hledala, to nebyla. Vždycky ji všichni opustili. Nakonec i muž, který byl její největší láskou. A na němž byla závislá. Potkala ho v roce 2005 ve své oblíbené hospodě a hudebním klubu Hawley Arms. Šlachovitého, potetovaného chlápka v žebrovaném nátělníku, s nevinným úsměvem v mladistvém obličeji. Kouřil a flirtoval a už při prvním setkání k sobě přitáhl labilní Amy jako magnet. Zpěvačka si byla okamžitě jistá: Tohle je muž mého života. Blake Fielder-Civil. V podstatě se ani moc nespletla. Amy už byla v té době slavná, s debutovým albem Frank slavila obrovské úspěchy. I když jí osobně se vlastně ani moc nelíbilo. Nikdy si ho neposlechla celé, dokonce ho ani neměla doma.

„Vím, že jsem talentovaná,“ prohlásila krátce po seznámení s Blakem, „ale nejsem na světě proto, abych zpívala. Jsem tu proto, abych se stala manželkou a matkou a mohla se starat o rodinu.“ A tak se tedy chtěla starat o Blakea. O to víc, když zjistila, že vůbec není takové neviňátko, jak vypadá. Měl problémy s drogami už od dvaceti let, kdy přijel do Londýna. Živil se různými pomocnými pracemi a měl neuvěřitelné úspěchy u žen. Amy ho chtěla pozvednout, vždyť to byl muž jejího života. Ale on ji místo toho stáhl ke dnu. Cigarety, alkohol, drogy. 

Začátek konce

Po půl roce ji opustil. Amy se zhroutila a v zoufalství místo terapie napsala písničky pro již zmíněné album Back to Black. Měla jediné přání, totiž umřít. Album Back to Black se jako autobiografické vypořádání se se životem v pekle dostává rychle do čela hudebních žebříčků ve dvaceti zemích světa a v dalších mezi prvních deset nejlepších hudebních počinů roku. A najednou se ten nevděčný a nezvladatelný chlápek objevil znovu. Amy si dala do vlasů velkou sponu s rudým srdcem a jménem svého milého, jež si také nechala vytetovat. On obstarával drogy: kokain, extázi, heroin, crack, ketamin. Někdy až za 700 liber denně.

V roce 2007 se v Miami vzali, na osmačtyřicet hodin se zavřeli do hotelového apartmá a jako svatební menu si objednávali burgery a hranolky. Stála při něm, když ho zavřeli do vězení kvůli napadení barmana a za pokus o jeho uplacení dvě stě tisíci librami, milovali se a nenáviděli, ubližovali sami sobě a jeden druhému, v drogovém rauši už vůbec nevěděli, co je realita a co ne. A pak náhle podal Blake žádost o rozvod. Prý že mu byla Amy nevěrná. Její přátelé se radovali, že bude mít zpěvačka konečně klid, když jí samolibý, sobecký a dost omezený Blake zmizí ze života. Opak byl pravdou. Ještě víc se přimkla k alkoholu, aby zapomněla na to, že ji její osudový muž opustil. Chvíli po rozvodu se snažila navázat vztah s jedním režisérem, dokonce si ho spíš ze zoufalství chtěla i vzít, ale on ji odmítl. Ještě krátce před smrtí bombardovala svého bývalého manžela esemeskami, jež podepisovala „tvoje žena“. To bylo její největší přání, ale muž, k němuž její prosby směřovaly, nebyl zřejmě ten pravý.

Marný boj

Amyin otec Mitch v těchto těžkých dobách, kdy se jeho dcera snaží s drogami přestat, ale i kvůli svému manželovi, který ji od jakéhokoli léčení zrazuje, do závislosti opět upadá, bojuje i přímo fyzicky proti dealerům a podivným existencím, jež se v blízkosti jeho dcery neustále pohybují. Bitek se nebojí, je to taxikář, jeho fyziognomie taky něco vydrží a s násilníky už má své zkušenosti. Je to však úplně marný boj. Během roku 2007 je jeho dcera hospitalizovaná kvůli předávkování heroinem, kokainem, alkoholem i dalšími drogami. V tisku se o ní objevují hlavně zprávy týkající se jejího nezvladatelného násilnického chování, hlubokých depresí, anorexie a drogových excesů. Kvůli „naprostému vyčerpání“ ruší vystoupení na hudebních festivalech. V létě 2007 se zpěvačka zhroutí. V říjnu téhož roku je zadržena se svým manželem v Norsku kvůli držení marihuany. Britské turné, které začne na podzim 2007 koncertem v Birminghamu, končí naprostým chaosem. Amy se potácí opilá po pódiu, stěží se drží na nohou a o zpěvu nemůže být ani řeč. Publikum je bez sebe rozčarováním a Amy z pódia vypíská. Zbytek turné je zrušen.

Ve střízlivých chvílích říkala, že nenávidí temnou stránku svojí osobnosti.

Do konce roku 2007 už vzhledem k „vyčerpání“ zpěvačka nikde nevystupuje. Počátkem roku 2008 se na internetu objevilo video, na němž Amy kouří crack. I kvůli tomu odchází na londýnskou odvykací kliniku. Při předávání cen Grammy v USA chybí, ačkoli získává ocenění hned v pěti kategoriích. Ceremoniálu se účastní pouze přes satelit, kvůli problémům s návykovými látkami jí úřady odmítnou vydat vstupní vízum.

Podle informací od jejího otce také trpí rozedmou plic, což bývá mnohdy důsledek kouření cracku. Mezitím dostává nabídku, aby nazpívala titulní píseň k filmu Quantum of Solace s Jamesem Bondem. Po měsíci pokusů je nahrávání bez uspokojivého výsledku ukončeno. Drogy a psychická labilita lidské kreativitě dlouhodobě příliš neprospívají. Amy občas koncertuje, některá vystoupení se podaří, jiná méně. Pomalu ale jistě opět sklouzává do svých závislostí a stahuje se do soukromí.

V ústraní

V lednu 2009 odlétá zpěvačka na téměř osm měsíců na karibský ostrov Svatá Lucie, kde se snaží abstinovat od drog a oprostit od všech zhoubných vlivů, obklopujících ji v Británii. Relaxuje, koupe se v Karibském moři, jezdí na koni a přátelí se s místním obyvatelstvem, hlavně s dětmi. Černému prodavači kokosů zaplatí operaci kýly, i ona sama je několikrát hospitalizována kvůli dehydrataci a následným mdlobám. Má v úmyslu adoptovat desetiletou místní dívku, s jejíž babičkou a matkou se na Svaté Lucii seznámila. Před odletem do Británie vystoupí ještě jako poděkování obyvatelům Svaté Lucie na místním, leč slavném mezinárodním jazzovém festivalu, její koncert je však nakonec z nejasných příčin přerušen.

Přesto se díky prodejům své desky (12 milionů liber) stává nejlépe vydělávající ženou v anglickém šoubyznysu. Excentrická kráska s černými dlouhými vlasy, natupírovaným drdolem, tetováním a výraznými očními linkami je přes tyto rekordní úspěchy evidentně na cestě ke strmému pádu. Trpí anorexií a bulimií, a když se již poněkolikáté pokouší přestat s tvrdými drogami, pije místo toho přesmíru alkoholu, který určuje i její životní rytmus. Ale je tak výjimečná, že pocty a ocenění za její hudební výkony se hrnou dál.

Alkohol si své oběti pamatuje

Mezitím britský módní návrhář Fred Perry vytvoří módní řadu, kterou věnuje Amy. V prosinci vystupuje zpěvačka úspěšně na soukromém večírku ruského miliardáře za více než jeden milion liber, stejně tak pět koncertů v Brazílii je diváky i kritikou hodnoceno pozitivně. A začátkem roku 2011 oznamuje její management, že Amy Winehouseová pracuje na svém velkém comebacku. Ale alkohol ani drogy na své oběti nezapomínají. Po pobytu na londýnské odvykací klinice má 18. června koncertem v Bělehradě začít Amyino velké evropské turné. Amy se připotácí na jeviště opilá s půlhodinovým zpožděním a nesrozumitelně se pokouší cosi zpívat. Jedenáctičlenná kapela ji jen stěží dokáže doprovázet, písničky jsou mnohokrát přerušovány a Amy je zpívá neúspěšně znovu od začátku. Následky jsou bolestné jak pro umělkyni, tak pro její fanoušky. Koncert je vypískán a celé turné zrušeno, dokonce musí být pozastaveny i práce na nové desce.

Měsíc po tomto fiasku, 23. července 2011 je Amy Winehouseová nalezena mrtvá ve svém bytě v londýnském Camdenu s více než čtyřmi promile alkoholu v krvi.

Chci, aby na mě lidi vzpomínali

„Amy mi často, ve střízlivých chvílích, říkala, že nenávidí tu temnou stránku svojí osobnosti,“ prohlásila její nejlepší kamarádka Juliette Ashbyová, s níž Amy zakládala svoji první skupinu Sweet & Sour. Amy měla problémy s tím, žít svůj vlastní život. Mezi lidmi působila často nejistě a myšlenkami bývala úplně jinde. Byla osamocená a ztracená uprostřed hlučícího davu, který ji obklopoval. Glorifikovat ji či omlouvat tím její pád by bylo samoúčelné. Stejně jako ona trpěli i její nejbližší, když jí na této cestě zkázy sledovali a nemohli jí jakkoli pomoci.

„Chci být slavná,“ píše Amy jako dvanáctiletá. „Když lidi uslyší můj hlas, měli by na pět minut zapomenout na svoje starosti. Chci, aby pak vzpomínali na mé vyprodané koncerty ve Westendu a na Brodwayi. Aby si na mě pamatovali.“ Stala se sice jednou z nejtalentovanějších zpěvaček poslední doby, celý svět však byl také svědkem jejího pádu na dno ve znamení naprosté devastace alkoholem a drogami. Fotografie z té doby ukazují zničenou a zoufalou ženu, která už nedrží svůj osud vůbec v rukou a že zřejmě nebude trvat dlouho a nastane konec. Paparazzi jí byli v patách dnem i nocí a dealeři ji neúnavně zásobovali drogami. Otec i matka se jí snažili pomoci, ale Amy už byla příliš daleko. Poslední roky jejího života se skládaly z konzumace různých legálních i nelegálních návykových substancí a z různých stupňů a fází rauše nebo střízlivosti, návalů chuti do života, depresí a lahví whisky k snídani. Existuje několik různých svědectví o tom, jak se cítila poslední týdny před smrtí.

Otec tvrdil, že byla v té době šťastnější než kdykoli předtím a už tři týdny se alkoholu ani nedotkla. Prý se většinou zdržovala doma a psala nové písně. Její matka Janis naproti tomu tvrdí, že jí bylo naprosto jasné, že Amy dříve či později zemře. Den před smrtí prý byla velmi depresivní a duchem nepřítomná, což nebylo až tak překvapivé. Někteří přátelé tvrdili, že soulová zpěvačka byla všechno ostatní jen ne čistá. Pitva nakonec prokázala, že se v jejím organismu žádné jiné drogy kromě alkoholu nenacházely. Není ani tak důležité, na co zemřela, ale spíš proč. Nebyla zřejmě dost silná na to, aby se vypořádala s tak intenzivním životem a všemi jeho extrémy, nota bene závislostmi. Možná to byla pořád jen malá holčička, která si na dospělou pouze hraje a ve skrytu duše stále čeká na někoho, o koho by se mohla opřít. Na někoho, kdo nepřišel. Ani kometa nezáří dlouho, když se však jednou za čas na okamžik objeví, nedá se na její oslňující světlo zapomenout. Stejně jako na písně, které tu po Amy zbyly a příběhy, jež nám v nich zanechala. 

Profil: Amy Winehouse

(*14. 9. 1983 – Londýn, †23. 7. 2011 tamtéž)

Britská jazzová, soulová a rhythm’n’bluesová zpěvačka. I přes svůj relativně krátký život a pouze osmiletou hudební kariéru (dvě natočená alba) se celosvětově proslavila a prodala více než 25 milionů zvukových nosičů. V jediném ročníku získala pět hudebních cen Grammy. Během dospělosti byla silně závislá na drogách všeho druhu a na otravu alkoholem také v červenci 2011 ve svém londýnském bytě zemřela.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!