Váhání evropských států v konečném důsledku postihuje především pacienty
Nizozemsko se v roce 1993 stalo první evropskou zemí, která představila jakéhosi předchůdce dnešních programů léčby konopím. V počáteční fázi projektu zásobovaly státem spravovaná zařízení rostlinnými produkty pouze místní trh a jejich kapacita byla tedy dostačující. Licenci na pěstování a distribuci měly v té době dva subjekty.
V roce 2001 se ale pravidla změnila a výhradním distributorem konopí se stal Úřad pro léčebné konopí (Bureau voor Medicinale Cannabis). Dva roky poté začaly konopí na předpis vydávat nizozemské lékárny. Až do roku 2013 existovala v Groningenu dokonce jedna speciální výdejna, která nabízela konopí bez marží, a tudíž mnohem levněji než ostatní lékárny v zemi.
Zkušeným pěstitelům by namísto legislativních překážek měla být nabídnuta podpora v rámci vládou kontrolovaných pěstebních projektů.
V roce 2013 bylo léčebné konopí legalizováno také v České republice a Německu. Vznikl tak nový trh pro léčivé konopné produkty, který vlády obou zemí nemohly anebo nechtěly zásobovat z vlastních zdrojů. Od té doby přibylo na seznam zemí s uzákoněnou léčbou konopím také Finsko a Itálie.
V případě Finska byla legalizace schválena na základě požadavku samotných pacientů, zatímco italští zákonodárci se pro ni rozhodli bez předchozího tlaku ze strany veřejnosti. Zásobování pacientů léčebnými preparáty produkovanými přímo v dané zemi však při schvalování zákona nikdo akutně neřešil.
Rostoucí poptávka vede k nedostatku konopí na evropském trhu
Jelikož všechny evropské země s nově legalizovaným konopím k léčebným účelům odebíraly anebo stále odebírají léčivo pouze z jediného zdroje – společnosti Bedrocan, musela firma otevřít v loňském roce nový výrobní a zpracovatelský závod a více než ztrojnásobit produkci.
Především v Německu je nedostatek léčebného konopí běžným jevem a situace není ideální ani v Itálii. Pěstování konopí na předpis je na Apeninském poloostrově v rukou armády a objem rostlinných produktů dovážených z Nizozemska svědčí o tom, že produkce není v žádném případě dostatečná. Možná by pomohlo zaměstnat namísto „zelených uniforem“ odborníky s relevantními zkušenostmi z oboru – tedy „zelenýma rukama“. Země by mohla čerpat ze zkušeností nizozemských pěstitelů, kteří mají potřebné know-how a vyznají se v jednotlivých odrůdách a způsobech pěstování.
Produkce konopí k léčbě je v Evropě bohužel stále vnímáno spíše jako nutné zlo než velká příležitost, což neprospívá ani ekonomice, ani pacientům.
Objem předepsaného konopí v České republice byl kvůli vysoké ceně a nehrazení ze strany pojišťoven po celé tři celkem zanedbatelný (loni se mělo jednat o zhruba 800 gramů za celý rok), v únoru 2015 ale dodala společnost Elkoplast po dvou letech snažení a čerpání zkušeností od Bedrocanu první várku v České republice pěstovaného konopí, které má být výrazně levnější (bohužel se jedná o jedinou, extrémně „zkuřovací“ odrůdu s vysokým obsahem THC a téměř žádným CBD, tudíž pro většinu nemocných nevhodnou – pozn. překladatele).
Zapojme zkušené pěstitele
Nizozemsko udělovalo od roku 1993 licence na pěstování léčebného konopí osobám, jež měly předchozí zkušenosti s nelegální produkcí. Situace byla přínosná pro všechny zúčastněné – pěstitelé mohli uplatnit své zkušenosti v legálním byznysu a Bedrocan měl dostatek výchozích informací pro výzkum, z něhož vzešlo pět odrůd specializovaných na různé druhy obtíží a chorob. S ohledem na velikost společnosti a celou řadu omezení, jimž musí čelit, se jednalo o obrovský úspěch, neboť šlechtění specifických odrůd je otázka nikoli týdnů nebo měsíců, ale let.
Ovšem například jen v Kanadě se kanabinoidnímu výzkumu a vývoji léčiv v současné době věnuje 26 firem a také ve Spojených státech jsou podobných zařízení desítky. Jako příklad toho, jaké má tato strategie za oceánem výsledky, můžeme uvést Šarlotinu pavučinku, což je speciální odrůda vyvinutá odborníky v Coloradu pro léčbu vzácné formy epilepsie u dnes devítileté Charlotte Figiové. Ve státech Colorado a Washington, kde je pěstování konopí povoleno i pro rekreační účely, se mnoho osob zapojených do dříve nezákonného konopného byznysu po uvolnění restrikcí přesunulo do legálního byznysu a může tak těžit ze zkušeností nabytých v průběhu i několika desítek let experimentování. Bez pomoci a znalostí legendárních pěstitelů, jakými jsou David Paul Watson nebo Robert C. Clarke, by nevznikl ani známý sprej Sativex vyvinutý pod záštitou společnosti GW Pharmaceuticals.
Konopné know-how a pěstitelské zkušenosti
S výjimkou Nizozemska dnes evropské země stále váhají s možným zapojením dříve nelegálních pěstitelů do licencovaných zařízení. V České republice získala státní zakázku na produkci léčebného konopí logistická firma, jež se dříve zabývala výlučně výrobou plastových krabic a podobného zboží spadajícího do zcela odlišného segmentu trhu. V Itálii je za dodávky rostlin zodpovědná armáda a v Německu teprve vzniká agentura, která by měla v budoucnu licence přidělovat. Nezdá se tedy pravděpodobné, že by tyto země v dohledné době z vlastních zdrojů financovaly vývoj nových odrůd a jejich následné pěstování.
Ne každý hobby pěstitel se třemi lampami ve skříni je samozřejmě vhodným potenciálním dodavatelem konopí do lékáren. Stát musí dohlížet na to, aby měly oficiálně dostupné produkty stálý obsah účinných látek, který musí být pravidelně kontrolován pro takový účel zřízenými a vybavenými laboratořemi. Je třeba dodržovat minimální požadavky na produkci, jejichž splnění představuje často problém i pro nejprofesionálnější dodavatele: 100% sterilita prostředí, důkladná evidence každého miligramu účinné látky, kvalitně zpracovaný podnikatelský záměr a dostatečný vstupní kapitál nebo spolupráce se státními laboratořemi, úřady a v neposlední řadě lékaři a lékárnami. Tyto aspekty konopného podnikání jsou nelegálním pěstitelům z logiky věci zcela nové.
Nizozemsko udělovalo od roku 1993 licence na pěstování léčebného konopí osobám, jež měly předchozí zkušenosti s nelegální produkcí.
Místo čekání na pomoc zvenčí by však státy EU měly následovat nizozemský příklad a snažit se dosáhnout v oblasti pěstování rostlin a výroby léčiv co možná nejvyšší míry soběstačnosti. Tento proces přitom nezačíná ve skleníku, ale v laboratoři – a může trvat roky. Je proto na čase přestat se spoléhat na to, že Bedrocan, potažmo Nizozemsko, udělá všechnu práci, poskytne potřebné finance a kapacity, zatímco vlády evropských zemí lokální produkci řešit nebudou.
Je na čase být samostatný
Bedrocan bezesporu byl a je vlajkovou lodí produkce konopí na předpis. Bez vstupu konkurenčních dodavatelů na trh bude ale podle vyjádření zástupců této společnosti poptávka i nadále převyšovat nabídku: „Počet pacientů stoupal v minulosti v Nizozemsku a v celé Evropě relativně pomalu a stabilně. Od roku 2013 se tato situace změnila a rychle rostoucí spotřeba léčebného konopí přiměla Bedrocan otevřít nové zařízení a zvýšit kapacitu výroby na trojnásobek. Ani stávající objem produkce však nestačí k pokrytí potřeb trhu. Vegetační doba konopí je zhruba 4 měsíce a je následována balením a nutnými chemickými rozbory rostlin. V současné době není skladem dostatečné množství konopí všech pěstovaných odrůd, které by uspokojilo pacienty ve všech evropských zemích. Už dnes vyvážíme do Německa více než v minulých letech, počet pacientů ale rychle stoupá a s ním roste i spotřeba konopí.“
Konkurence přináší různorodost a zaručuje férové ceny
Německo je největší zemí Evropy s největším počtem potenciálních pacientů a jako takové je nedostatkem zdrojů zasaženo nejvíce. Konkurence stimuluje trh a snižuje ceny, to platí u konopí stejně jako u konvenčních léčiv.
Bez pomoci a znalostí legendárních pěstitelů, jakými jsou David Paul Watson nebo Robert C. Clarke, by nevznikl ani známý sprej Sativex.
V Kanadě si například každý pacient může vybrat z nabídky téměř dvou stovek dostupných léčebných odrůd takovou, která nejlépe vyhovuje jeho potřebám. Zde i v amerických státech s legálním léčebným konopím se jasně ukazuje, že zavedení státem kontrolovaných programů spojených s přiměřenou ochranou veřejného zdraví a mladistvých podporuje i volný trh.
V Německu platí dnes pacienti za gram konopí na předpis průměrně 400 Kč, zatímco cena v Kanadě se pohybuje zhruba mezi 100–200 za gram a zásoby konopí jsou dostatečné k uspokojení potřeb všech pacientů, kteří si navíc mohou pěstovat toto léčivo sami. Evropské státy se zatím staví k zavedení systému podobného tomu kanadskému přinejmenším váhavě, spíše ale s odporem.
Jedná se přitom o bezpečný způsob výroby a distribuce rostliny, který dává pacientům množnost výběru a drží ceny na relativně nízké úrovni. Situace v Kanadě je dnes téměř optimální a podle nedávného usnesení tamějšího Nejvyššího soudu si pacienti budou moci nadále vybrat, chtějí-li si konopí na předpis pěstovat sami nebo využívat nabídky některého z certifikovaných dodavatelů.
Závěrem
Nejde tedy jen o Německo, ale také o Itálii, Českou republiku a všechny státy, které legalizují léčebné konopí. Každá taková země by měla na vlastním území podporovat výzkum, vývoj a produkci rostlin, jež by pokryla potřeby jejích občanů. Zkušeným pěstitelům by namísto legislativních překážek měla být nabídnuta podpora v rámci vládou kontrolovaných pěstebních projektů. Výroba konopí je v Evropě bohužel stále vnímána spíše jako nutné zlo než velká příležitost, což neprospívá ani ekonomice, ani pacientům. Správně fungující státní programy na šlechtění a pěstování léčebného konopí je přitom možné vybudovat pouze a jen tam, kde budou roky znalostí a zkušeností získaných nezákonným pěstováním zúročeny a použity pro výrobu legální.
Zdroj: sensiseeds.com
