Aktuální článek
Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 16: Trestné činy spáchané pod vlivem drog

Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 16: Trestné činy spáchané pod vlivem drog

Profilový obrázek
  • Každého z nás to už jistě někdy napadlo. „Spáchám-li trestný čin pod vlivem drog, bude to polehčující, či přitěžující okolností?“ Jak je v našem seriálu spíše pravidlem než výjimkou, odpověď není tak docela jednoduchá. Už jen co se vlastně rozumí tím „pod vlivem drog“? Pro zjednodušení budeme uvažovat hlavně o stavu takzvané nepříčetnosti, kdy pachatel už není schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo alespoň své jednání ovládnout.

Blahoslavení chudí duchem

Trestné činy spáchané pod vlivem drog však nelze z hlediska trestního práva ani zdaleka vnímat jako jednu jednolitou skupinu. Máme-li se pokusit o zodpovězení výše naznačené otázky, musíme si tyto trestné činy zřetelně rozdělit. Prvním a nejdůležitějším hlediskem je, jakým způsobem se do stavu „pod vlivem“ pachatel dostal. Trestní právo rozeznává tři takovéto způsoby: úmyslný, nedbalostní, bez zavinění pachatele. Pouze třetí z uvedených způsobů má přitom potenciál zajistit ve výsledku pachateli beztrestnost, a to v souladu s ustanovením § 26 nám již dobře známého zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zjednodušeně lze tvrdit, že totéž platí pro všechny případy nepříčetnosti nezaviněné pachatelem, kdy nepříčetný pachatel zkrátka není trestně odpovědným.

Kdy o sobě ale může takový pachatel trestného činu prohlásit, že se dostal pod vliv drog bez vlastního zavinění? To jest bez jakéhokoli svého úmyslu či nedbalosti? Typicky půjde o situace, kdy byla droga pachateli podstrčena, aniž by ten měl jakýkoli důvod předpokládat, že omamnou či návykovou látku požívá. Takových případů bude naprosté minimum a s železnou pravděpodobností jim budou sekundovat trestné činy jiných osob. Než tedy přistoupíte k podobné obraně, zvažte dvě věci. Důsledky hrozící vám, pokud se vaše obhajoba ukáže jako nepravdivá, i důsledky hrozící lidem okolo vás, pokud vaší verzi orgány činné v trestním řízení uvěří.

Protiprávnost vzniká spojením požití s určitou vnější okolností.

Pachatel, jehož příčetnost byla v důsledku jím nezaviněného „drogového opojení“ alespoň zmenšena, se pak může v souladu s § 40 trestního zákoníku dočkat alespoň snížení trestu. Takový pachatel tedy není úplně nepříčetný, ale řekněme, že se tomuto stavu v nějaké kvalifikované míře blíží. Stejně tak mu může být uložen i trest alternativní, nějaké to přiměřené omezení, které mu pomůže se do příště rizikové situace vyvarovat, nebo ochranné léčení. Takzvaná přiměřená omezení a ochranná léčení jsou v případě drogových deliktů obecně poměrně častá. A to v zásadě bez ohledu na míru a charakter zavinění, která bude na straně pachatele ve výsledku shledána. Důvodem je celkem pochopitelná snaha výchovně a léčebně působit na pachatele, který má s drogami zjevný problém. Byť by plynul jen z faktu, že tuhle svou zálibu nedokáže před orgány činnými v trestním řízení efektivně utajit.


Kriminálníci a jiní záporáci

Co se ale stane s trestní odpovědností pachatele, který se do stavu nepříčetnosti vlivem omamné či návykové látky vlastní vinou přivedl, ať již úmyslně, či v důsledku nedbalosti? Předně si můžeme odfiltrovat ty trestné činy, pro které je úmyslné či nedbalostní ovlivnění návykovou látkou součástí jejich skutkové podstaty. Nad ostatní je přitom potřeba vyzdvihnout takzvané ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku, pod které spadá například tolik časté a neoblíbené řízení vozidla pod vlivem. Jelikož je takovéto ovlivnění jejich integrální součástí, nelze s ním zároveň nakládat jako s polehčující či přitěžující okolností. Tyto trestné činy jsou v určitém smyslu výjimkou z pravidla, že samotné požití omamné či návykové látky není protiprávní. Je pravda, že ona protiprávnost zde vzniká až spojením požití s určitou vnější okolností. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že pachatel může takovýto trestný čin spáchat, aniž by nastal jakýkoli bezprostřední negativní následek. Vyvarovat se těchto trestný činů tak může být poměrně obtížné. U konopí, respektive THC je to zvláště zřetelné, neboť dostupnost kvalitních a spolehlivých testů na THC na volném trhu nelze hodnotit jako vyhovující. A zejména limit THC 2 ng/ml krevního vzorku dle nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, je objektivně velice nízký.

Většina z nás bude znát alespoň jednu osobu, které motorová vozidla řídí s větším množstvím čistě proto, že množství THC v její krvi pod tuto hranici prakticky nikdy neklesá.

V rovině hypotézy si autor tohoto článku dovoluje podotknout, že většina z nás bude znát alespoň jednu (pravděpodobněji však více) osob, které motorová vozidla řídí s větším množstvím čistě proto, že množství THC v jejich krvi pod tuto hranici prakticky nikdy neklesá. Přitom je velmi pravděpodobné, že alespoň o některých z nich to vědět s jistotou nebudeme, neboť takovéto osoby často fungují s nadlimitním množstvím THC v krvi dlouhodobě a bez větších dopadů na jejich profesionální či společenské fungování. Toho, že danou hranici při řízení překračují, si tak tyto často nebudou samy vědomy. A jak z takovéto situace ven ve chvíli, kdy budete s nadlimitním množstvím přistiženi za volantem? Univerzální rada samozřejmě neexistuje ani zde. Po vyrozumění o obvinění ze spáchání příslušného deliktu (pro potřeby tohoto našeho článku trestného činu) vám ale s vysokou měrou pravděpodobnosti pomůže jen předložení kvalitně vypracovaného znaleckého posudku, kterým bude prokázáno, že takovouto osobu dané množství účinné látky co do řidičských schopností neovlivní. Vedle toho stojí za trochu úsilí i přezkoumání otázky, zda bylo množství účinných látek naměřeno podle aktuálně platného metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví České republiky. Daný metodický pokyn vyšel ve věstníku Ministerstva zdravotnictví 27. 11. 2012 a obsahuje rovněž vzor protokolu a seznam kvalifikovaných laboratoří. Tento samotný seznam je však již v současné době neplatný, neboť se počet těchto zařízení oproti roku 2012 rozrostl. Metodický pokyn je volně dostupný na řadě míst internetu včetně webových stránek samotného ministerstva a České společnosti soudního lékařství a toxikologie ČLS JEP.

To samozřejmě přináší pachateli zvýšené náklady, neboť se lze jen těžko spolehnout na to, že vypracování takovéhoto znaleckého posudku zajistí odpovědné orgány moci veřejné, resp. orgány činné v trestním řízení.

Opilci a narkomani

Raději ale zpět k našemu hlavnímu tématu. Kdo nám ještě zbývá? Dva druhy pachatelů. První z nich se přivedl do stavu nepříčetnosti nedbalostním „požitím nebo aplikací“ (slovy trestního zákoníku) návykové látky a v tomto stavu se dopustil jednání, které by za jiných okolností bylo trestným činem (to se nazývá „kvazideliktem“). Spáchání takového činu přitom nebylo jeho záměrem před oním požitím. Druhý typ pachatelů pije úmyslně na kuráž, neboť si takovým požitím dodává ke spáchání trestného činu odvahy a od počátku tak spáchání takového činu zamýšlí.

Nedbalostní formu výše popsaného jednání rozeznává trestní zákoník jako trestný čin „opilství“ skrývající se pod § 360 trestního zákoníku v hlavě IX. mezi takzvanými trestnými činy proti pořádku ve věcech veřejných (většinu trestných činů spojených s drogami je přitom třeba hledat v hlavě VII. mezi trestnými činy obecně nebezpečnými). Ti, kdo pod vlivem drog neúmyslně, ale zato rutinně páchají trestnou činnost, se naleznou v odstavci prvním. Ti, kdo pijí na kuráž, jsou pak do příslušných mezí odkázáni v odstavci druhém.

Ačkoli termín „opilství“ by mohl napovídat tomu, že jde o trestný čin vyhrazený pouze konzumentům alkoholu, jde jako v mnoha případech české právní terminologie jen o nešťastně doslovný překlad německého právního názvosloví, v daném případě termínu „Rauschdelikt“. Německého však spíše jen jazykově, protože do našeho práva tento trestný čin přešel z úpravy rakouské, respektive rakousko-uherské (jen pro zajímavost: v německém právu hledejte tento delikt pod názvem Vollrausch). Opilství je na poměry českého trestního zákoníku trestným činem značně specifickým. Pachateli stanovuje trestní sankci v podobě trestu odnětí svobody v širokém rozmezí 3 až 10 let. Zároveň s tím ale přikazuje soudu použít méně přísný trest vždy, kdy zákon takový mírnější trest stanoví za čin, kterého se pachatel pod vlivem dopustil. Jedná se tak o efektivní „zastropování“ trestu. Přeci jen i přísný zákonodárce umí přivřít oko. A to i nad pachatelem, který sice jednal nedbale, ale konkrétní závažnost jím spáchaného trestného činu předvídat nemohl. Vzhledem ke všem okolnostem jde ale o trestný čin poměrně vzácný, za který je odsouzeno cca 2 promile celkového počtu odsouzených v České republice.

Úmyslné pití na kuráž již takovouto měkkou podušku neobsahuje. Pachatel dodávající si za pomoci drog odvahu ke spáchání trestného činu si z pohledu zákonodárce žádné slitování nezaslouží a bude za trestný čin odpovědný tak, jak zákon stanoví u příslušné skutkové podstaty. Naopak bude soud v takovém případě s vysokou měrou pravděpodobnosti hledat okolnosti, ke kterým by mohl přihlédnout při stanovení konkrétní výše trestu jako k okolnostem přitěžujícím (viz § 42 trestního zákoníku). Zcela jistě bude připadat v úvahu například předchozí uvážení, které se dá u pití na kuráž vcelku předpokládat.

Jak to rozpoznat?

Buďme upřímní. Na konkrétních případech občas těžko. Výše odkazované tři podoby trestné činnosti páchané pod vlivem drog mohou být v praxi těžko k rozeznání. Nejde přitom ani zdaleka jen o to, že identifikace a vysvětlení trestného činu opilství, actio libera in causa dolosa (pití na kuráž) a actio libera in causa culposa (nejčastěji výše rovněž zmiňované ohrožení pod vlivem návykové látky) patří mezi oblíbené chytáky vedoucích seminářů trestního práva na právnických fakultách. Na vzájemné vztahy trestných činů a činů jinak trestných (to jest výše zmiňovaných kvazideliktů) existuje rovněž i bohatá soudní judikatura.

Možná více než kde jinde zde hraje roli i posouzení takzvané subjektivní stránky trestného činu, to jest vnitřního vztahu pachatele k jím spáchanému skutku.

To vše přitom neznamená, že by ony zvýšené nároky nesly jen orgány činné v trestním řízení. Právě naopak. Složitost tohoto posuzování klade vysoké nároky i na pachatele. Přinejmenším pokud nehodlá slepě akceptovat závěry vyslovené orgány činnými v trestním řízení. V tom je ale možno vidět i pozitiva. S vyššími nároky přicházejí i větší možnosti a při vhodně zvolené procesní strategii tak lze pro pachatele vyválčit i relativně příznivější výsledek řízení.

Co nezanedbat

Na závěr ještě drobnost. V tomto článku se zmiňujeme takřka výhradně o trestných činech. Nezapomínejme ale, že zdaleka ne každé porušení práva musí být trestným činem. Vedle této kategorie je tu poměrně široká škála přestupků a jiných správních deliktů, za které zákon ve většině případů stanoví nižší tresty než za trestné činy. A vždy je třeba důsledně prověřovat, zda nelze nalézt okolnosti, které by trestnost daného činu zcela vylučovaly. Krajní nouze, nutná obrana, absence společenské škodlivosti a tak podobně. To znamená mezi jinými i to, že pokud se do své věci chystáte zapojit právníky, advokátní kancelář, znalce a další, je lepší to udělat dříve než později. Dříve než pozdě.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!