Propagandistický článek zabírající celou stránku rádoby zpravodajského tisku tituloval Chana mladšího jako narkomana, jenž zklamal otce, fanoušky a všechny slušné občany. Díky obrovským protidrogovým raziím totiž prasklo, že hvězda našla zalíbení v marihuaně.
„Když Jaycee Chan poprvé přinesl marihuanu, byl jsem překvapen. Ale protože to byl on, myslel jsem si, že to je v pohodě. Byl jsem bláhový, když jsem se domníval, že to zkusím jen jednou. Moje srdce bolí, chci se omluvit. Dal jsem mladým špatný příklad. Pokusím se stát lepším člověkem,“ přiznává tchajwanská filmová hvězda Ko Chen-tung v teatrálním uslzeném videu s oficiální omluvou poté, co ho zadržela policie. Testy na THC vyšly u obou celebrit pozitivně a v bytě Jayceeho Chana se nalezlo 100 gramů trávy. Zatímco třiadvacetiletého Ko Chen-tunga propustili už po čtrnáctidenním pokání ve vazbě, Jayceeho Chana obvinili z vážnějšího provinění se vůči zákonu – protože nechával ostatní kouřit jointy ve svém bytě, hrozily mu tři roky vězení. Šiřitel toxikomanie však s policií ochotně spolupracoval a ke všemu se se sklopenou hlavou a velkým zahanbením přiznal, takže ho nakonec čekal milosrdný trest: šestiměsíční vězení a veřejné pranýřování v článcích o narkomanovi Jayceem.
Jediný pytlík marihuany nalezený policistou ve vaší kapse znamená v Číně téměř jistě vězení.
Předloňské došlápnutí si na dvojici významných hvězdiček bylo vrcholem protidrogových razií v Pekingu, v rámci nichž se dočkalo pout dohromady deset celebrit a skoro 8 tisíc dalších lidí. Čína se tradičně uchyluje k drogovým represím hlavně na Mezinárodní den boje proti drogám 26. června, kdy se konávají dokonce i popravy špiček ilegálního obchodu. „Čínská populace schvaluje udělení trestu smrti obchodníkům s drogami. Obchod s drogami má velký dopad na společnost. Vlastně se rovná zabíjení lidí,“ vysvětlil ochranitelsky Jang Feng-žuej, náměstek generálního tajemníka Národní komise pro kontrolu narkotik, po obzvlášť výživném pozatýkání stovek lidí v roce 2009. Na pokuty se v Číně nehraje. Jediný pytlík marihuany nalezený policistou ve vaší kapse znamená téměř jistě vězení. A to přesto, že právě v povodí čínské Žluté řeky se pravděpodobně pěstovalo konopí vůbec poprvé na světě. Historie konopí (ale třeba také fazolí) se tu začala psát před přibližně 5 až 6 tisíci lety, kdy se tato rostlina používala hlavně k výrobě vláken.
Moment, opium není to samé co tráva?
„Marihuanu vnímáme jako ilegální drogu. Hodně bohatých hvězd ji jí, možná ne jen marihuanu, moc o tom nevím, jako normální člověk jsem proti tomu,“ hodnotí postoj své země ke konopí čínská studentka Jü-čchen. Výraz, který zvolila – „eat marihuana“, tedy jíst marihuanu – jenom potvrzuje tamější neinformovanost. O drogách prý získávají informace ve škole: „Jdeme do muzea a tam jsou případy lidí, kteří drogám propadli. Mluví se hlavně o heroinu a tanečních drogách. Víme, že marihuana je méně návyková, ale stejně ji vnímáme jako drogu. Možná to souvisí s historií opiových válek. Počkat, je opium to samé jako tráva? Nevím, jaký je mezi nimi rozdíl.“
Opiové války mezi Čínou a Británií (později se přidala i Francie) se odehrávaly mezi lety 1839 a 1860. Zatímco z Číny se v 18. století do Evropy vyvážel čaj, Británie brzy objevila vývozní artikl, jenž byl výnosnější než stříbro – v Bengálsku pěstované opium. O pár let později už měla Britská Indie na obchod s opiem monopol. A o dalších pár let později Čína zápasila se vzrůstajícím počtem drogově závislých. Vývoz opia do této východní říše se tudíž dočkal nemilosrdného zákazu, což se nelíbilo chtivým anglickým měšcům. Vydobýt si zpět postavení na opiovém trhu na Dálném východě se Britové rozhodli skrz vleklé vojenské intervence, takzvané tři opiové války, které pekingskou vládu stály Hongkong a vedly k deflaci. Přísná drogová legislativa a celkový přístup veřejnosti může mít své kořeny právě zde. „Podle mě to je ale spíš otázka vládní propagandy,“ odmítá můj čínský kamarád Ryan možnost historických či kulturních důvodů.
„Trávu konzumuje podstatně menší množství lidí, ale to je i věc kultury, stejně tak chodíme zřídka do klubů, já jsem se pořádně napila alkoholu až ve Španělsku. V Číně jdu s přáteli třeba do čtyř různých restaurací, celé odpoledne jíme a pak jdeme domů – doma musím být do devíti večer,“ pokračuje jednadvacetiletá Jü-čchen v zamyšlením nad tím, proč je na Dálném východě kouření jointů spojováno s pobytem na dně společnosti. Konzum a kapitalismus se zde sice rozšířil s nekompromisností morové epidemie, ale Čína nadále zůstala velmi tradiční a konzervativní zemí. Mladá generace se může uMcDonaldovat a uH&Mkovat třeba až k rakovině tlustého střeva a vyčerpání veškerých financí, ale obzvláště dívky drží jejich rodiče zkrátka.
„Konopí jako by v Číně nebylo, přestože ve většině luxusních klubů už se tajně užívá pervitin a kokain,“ souhlasí Francis, který sice pochází z Francie, ale v Číně žil dvanáct let. Drogy včetně marihuany jsou pro většinu populace nedostupné i kvůli ceně. Jeden joint vyjde zájemce na sto jüanů, což odpovídá přibližně 350 korunám – v zemi, kde si misku nudlí se zeleninou koupíte za patnáct korun a krabičku cigaret za třicet. Přes přemrštěnou cenu navíc prý nelze očekávat více než pár minut trvající účinky.
Podle Ryana se však náhled na rostlinu oplývající THC přesto mění. „Generace mých rodičů vůbec netušila, co to marihuana je. Teď máme přístup k důvěryhodnějším informacím a jsme hodně ovlivňování západními médii, díky čemuž se stáváme otevřenějšími. Já osobně jsem trávu viděl a s jedním kamarádem i vyzkoušel… s kamarádem ze zahraničí, samozřejmě,“ dodává zaměstnanec au-pair agentury. Některé mladé popadne zvědavost po sledování amerických filmů, četbě Jacka Kerouaca nebo poslechu hudby od „zlobivých“ západních interpretů, kvůli čemuž někteří konzervativní Číňané obviňují americkou kulturu z kažení zdejší mládeže.
Státní správa rádia, filmu a televize vytvořila černou listinu umělců, kteří byli stíháni za činnost spojenou s drogami či prostitucí.
V Pekingu obvykle trávychtiví konzumenti chodí za Afričany v předražené módní čtvrti Salitun, ačkoli po zmíněných raziích se obchod s marihuanou stáhl z ulice do soukromých prostor. Kromě toho prodávají zelené potěšení i Ujguři, muslimská a v Číně nepříliš oblíbená menšina, která užívá hašiš pro jeho léčivé účinky už několik století. Za nejvíce svobodné město v tomto ohledu považují místní Šanghaj, kde se s rostlinou obchoduje přímo před kluby a policii to nijak zvlášť netrápí.
Hlavně žádné knihy od narkomanů
Incident týkající se Chana mladšího a Ko Chen-tunga se podařilo represivním složkám využít ve svůj prospěch a vytvořit z něj sledovanou protidrogovou reklamu. Oba herci se v rámci natočených oficiálních omluv kají, přiznávají, že udělali velkou chybu, a slibují otočit list a začít nanovo. Samotný táta Jackie Chan, který je paradoxně první celebritou, jež se stala oficiálním drogovým velvyslancem země, řekl, že kdyby věděl, co jeho synáček provádí, „umlátil by ho k smrti“.
Státní správa rádia, filmu a televize se po této události dokonce uchýlila k novému opatření – vytvořila černou listinu umělců, kteří byli stíháni za činnost spojenou s drogami či prostitucí, a nyní se v médiích nesmí objevit žádné dílo, na němž se podílejí tyto „ostudy“ tuzemského showbyznysu. Toto represivní a cenzurou zavánějící omezení se týká televize, online médií, filmů i tištěných publikací. Stažena či zeditována musí být i všechna již existující díla, v nichž se tyto hříšné hvězdy objevily ještě před zatčením. „Jaycee Chan už prakticky v Číně nemůže hrát,“ vysvětlil Ryan, že za sto gramů sušené rostliny v bytě tak nezaplatil pouze penězi a půlročním odnětím svobody, ale i tuzemskou kariérou.
Jenže stejně jako během opiových válek i dnes se postoj vlády často mění, jen co zavětří peníze. Země, jež obchodníky s drogami popravuje a lidi, kteří nechávají ostatní u sebe v bytě kouřit trávu, posílá do vězení, by mohla získat zásadní postavení na světovém trhu s konopím. To už se hojně pěstuje v provincii Jün-nan, která je proslulá problémy s pašováním drog přes hranice s Vietnamem. Od roku 2001 zde funguje Yunnan Industrial Hemp Inc., jediná tuzemská společnost, která legálně využívá konopí v průmyslové výrobě. Mezi její hlavní produkty patří konopný olej, ale za zmínku stojí i neutuchající výzkum týkající se možností na poli medicíny a technického konopí obecně. Do roku 2020 vláda naplánovala výstavbu firem v dalších třech provinciích a kromě vláken chce rozjet i výrobu papíru, který je ekologickou alternativou ke kácení lesů. „To není překvapení. Tohle je země s tisíciletou tradicí medicínského využití rostlin,“ tvrdí mluvčí GW Pharmaceuticals, britské společnosti vyrábějící konopné léky. Zatím to však nevypadá, že by Čína hodlala svoji drogovou politiku změnit. Dál káže vodu, zatímco se chystá na sklízení konopí – a peněz.
