Aktuální článek
Vzestup konopných společenských klubů v Evropě

Vzestup konopných společenských klubů v Evropě

  • Jako Evropana mě bouřlivý rozvoj konopného průmyslu ve Spojených státech vpravdě ohromil. Nové značky, technologie, kultura, vědecké objevy a prvotřídní výrobky představují velký krok vpřed. Jakkoli bych si přál, abys se stejnou cestou ubíral vývoj i na starém kontinentu, jsem v tomto ohledu trochu skeptický.

Trnitá cesta

V Evropě děláme věci jinak – ze dvou cest si vybereme vždy tu složitější. Amerika dala světu superauta, která jezdí rychle rovně, ta naše se lépe cítí v zatáčkách. Vážíme si jeden druhého, k věcem ale přistupuje odlišným způsobem. Možná se pletu, ale tak nějak si nedovedu představit, že by se u nás podobně jako v Americe začaly objevovat výdejny konopí.

I proslulé nizozemské coffeeshopy se v současném politickém klimatu potýkají s problémy a téma pomoci nemocným bylo odsunuto na vedlejší kolej závažnou migrační krizí způsobenou válkami na Blízkém východě. Netvrdím v žádném případě, že konopný průmysl nebude i u nás vzkvétat. Určitě bude. Vypadá to ale, že se opět vydáme vlastní, trnitou cestou.

Konopí je v celé Evropě velmi populární a díky zájmu o americká média a dění za oceánem se v současné době těší u většiny populace poměrně dobré pověsti.

Moc lidem

Evropský zákonodárný moloch sídlící v belgickém Bruselu pomalu mění svůj postoj ke konopí a drogám jako takovým a občané berou věci stále častěji do vlastních rukou.

Nadšenci se zajímají o možnosti pěstování vlastního konopí, které nejsou v rozporu se stávající legislativou. Ta se může země od země mírně lišit. Obecným trendem je spíše příklon k dekriminalizaci pěstování a držení pro osobní potřebu než plnohodnotná legalizace.

V šedé zóně částečně dekriminalizovaného trhu má uživatel konopí dvě možnosti: buď pěstovat zcela na vlastní pěst, což je podle mého názoru vůbec nejlepší způsob, nebo starost o rostlinu přenechat zkušenějším kolegům v soukromém klubu. Podobné organizace, oficiálně nazývané konopné společenské kluby, se postupně objevují v některých evropských zemích. Snahou každého spolku je chránit členy před dopady zákona a současně poskytovat kvalitní, bezpečné a prověřené konopí. 

Coffeeshopy nabízejí zákazníkům možnost stavit se bez předchozího plánování cestou z práce, koupit si třeba jeden gram nejlepší sativy a užít si příjemné slunečné odpoledne v parku. 

Logika tohoto počínání je následující: pokud je dospělému jedinci dovoleno pěstovat pro vlastní potřebu jednu rostlinu, mohla by pětice přátel společně pěstovat pět rostlin. A je-li to možné u pěti přátel, proč ne u padesátky, stovky nebo tisíce?

Zákony se v jednotlivých evropských zemích různí, členy sdružení mohou nicméně být zpravidla všichni občané daného státu starší 18 let, kteří jsou v době založení konzumenty konopí. Z hlediska práva funguje klub jako nezisková organizace, jejíž členové platí předem stanovený členský poplatek. Jako konopná banka se klub stará o rostliny jednotlivých členů a po malých dílech jim vydává produkty společného úsilí. V ceně konopí jsou zahrnuty náklady na pěstování a také kompenzace pro zahradníky za čas a energii, které do sklizně investují.

Alternativně může klub fungovat také jako společenství přátel nebo známých, kteří pěstují společně, avšak nesou jednotlivě zodpovědnost každý za svou rostlinu. V případě, že je sklizeň v některé fázi zkonfiskována orgány činnými v trestním řízení a kauza se dostane před soud, je s pomocí důkladně vedené dokumentace možné doložit vlastnictví jednotlivých rostlin různými osobami. Je-li však pěstování a držení jedné rostliny zákonem nepostižitelné, měla by být členům klubu zaručena beztrestnost – alespoň teoreticky. Zahradník je tak chráněn a ostatní členové se na provozu spolku podílejí hrazením nákladů na pěstování. Přepočteno na koncovou cenu konopí se v případě kultivace ve skleníku jedná v průměru o osm eur za gram sušených květů v biokvalitě, u indoorových odrůd je cena o něco vyšší.

Všechny rostliny musí být pečlivě evidovány a skutečný majitel musí být jasně dohledatelný. Pokud dojde k policejní razii, bude úroda tak jako tak zabavena, pěstitel má ale jako argument ke své obhajobě k dispozici důkladnou a podrobnou dokumentaci, čímž se jeho postavení před soudem výrazně zlepšuje. Může totiž doložit, že rostliny patří uzavřené skupině osob, které díky tomu nemusejí vyhledávat služby černého trhu.

Popsané uspořádání může sice pomoci v případě konfliktu se zákonem, proti zločincům je ale bezzubé. Nezřídka dochází k loupežím velkého množství konopí připraveného ke spotřebě a pěstitelé se nemají na koho obrátit. Pro kriminální gangy je to nenáročná cesta k rychlému zisku. Nucený pololegální status uzavírá kluby v šedé zóně a pro zločince jsou tak snadným cílem.

Uživatelé konopí nejsou spokojení se stávající situací, kdy je v coffeeshopech možné koupit konopí bez bližších informací o jeho původu, kvalitě, chemických vlastnostech a možných vedlejších účincích

Konopný klub umožňuje uživatelům získávat kvalitní, prověřené konopí bez nutnosti investovat vlastní čas do jeho pěstování. Oproti coffeeshopům má ale některé nevýhody. Členství bývá podmíněno vstupním pohovorem, vyplněním formuláře, zaplacením členského příspěvku nejméně na jeden rok a nákupem poměrně velkého množství konopí (například 10 gramů) najednou v předem stanoveném termínu. Coffeeshopy však nabízejí zákazníkům možnost stavit se bez předchozího plánování cestou z práce, koupit si třeba jeden gram nejlepší sativy předchozího ročníku Cannabis Cupu a užít si příjemné slunečné odpoledne v parku. Navzdory těmto drobným nedostatkům je konopný klub pro většinu uživatelů vynikajícím kompromisem.

Konopný klub před soudem

Nejvýznamnějším centrem konopných společenských klubů je bezpochyby Barcelona a Španělsko jako takové, nalézt je přesto můžeme i v jiných evropských zemích. Asi nejznámějším je belgický Trekt uw Plant založený nedávno zesnulým Joepem Oomenem, který vyšlapal cestičku pro další podobné spolky v zemi. U soudu byl tento klub celkem dvakrát a ze sporu pokaždé vyšel vítězně. V současně době má několik stovek členů.

doporučujeme

Opačným příkladem je bohužel rozsudek nad belgickým klubem Mambo Social Club, který sídlí ve městě Hasselt poblíž nizozemských hranic. Předseda spolku Michel Degens byl zadržen policií při cestě na členskou konopnou burzu a v jeho voze bylo nalezeno několik kilogramů sušených květů. „Byl jsem původně obviněn z šíření toxikomanie, soud mě ale nakonec shledal vinným pouze z držení, výroby a prodeje návykových látek,“ uvedl Degens, jež byl v trestněprávním řízení odsouzen ke třem letům podmíněného odnětí svobody a v současnosti se připravuje na další, občanskoprávní proces. V e-mailu Michel napsal: „Vstupujeme do bitvy, která rozhodne o bytí a nebytí našeho klubu. Zatím existujeme a naší prioritou je zajistit, aby to tak zůstalo. V občanskoprávním sporu požaduje hasseltský státní zástupce, aby byla naše organizace rozpuštěna, neboť podle jeho názoru představuje významné riziko pro veřejný pořádek.“

V šedé zóně částečně dekriminalizovaného trhu má uživatel konopí dvě možnosti: buď pěstovat zcela na vlastní pěst, nebo starost o rostlinu přenechat zkušenějším kolegům v soukromém klubu.

Předmětem dokazování teď bude, jakým způsobem je občanská společnost ohrožena existencí společenství, jež za přesně stanovených a kontrolovaných podmínek poskytuje konopí dospělým, svéprávným jedincům, kteří by ho sehnali i užívali tak jako tak, a chrání je tak před nutností opatřovat si drogu na černém trhu. „Pokud státní zástupce vyhraje, bude to pro Mambo rozsudek smrti, a nepřímo bude ohrožena i existence všech dalších belgických klubů.“

Potenciální zakladatelé nových spolků očekávají výrok soudu se zadrženým dechem. Mambo byl modelovým konopným klubem se zcela transparentním provozem a Michel sám byl až do svého zadržení vzorným občanem. Nedokáže-li přesvědčit zákony a veřejnost o neškodnosti členů i provozovatelů právě on, vyvstává otázka, kdo by mohl být vhodnějším kandidátem.

Umírněný pokrok

Evropský konopný průmysl hledá ve srovnání s tím americkým nenápadnější a umírněnější cesty kupředu. V některých zemích bojují nadšenci alespoň za zachování growshopů, takže o vzniku výdejen zatím nemůže být řeč. I nizozemské growshopy jsou pod permanentní palbou kritiky, zákazníci jsou sledováni, pěstitelé zatýkání a obchody zavírány. Velká zahradní centra jsou nabádána, aby hlásila policii nákupy neobvykle velkého množství substrátu nebo květináčů.

Situace přesto není beznadějná. Tree of Life (Strom života) je soukromý neziskový konopný společenský klub se sídlem v Amsterdamu. Podle internetových stránek organizace byl Tree of Life „založen občany a uživateli konopí, kteří nejsou spokojení se stávající situací, kdy je v coffeeshopech možné koupit konopí bez bližších informací o jeho původu, kvalitě, chemických vlastnostech a možných vedlejších účincích.“

Změna přichází pomalu, dá se však s jistotou říci, že historie je nám nakloněna příznivě. Na výraznější pozitivní výsledky si ještě musíme počkat, americká zkušenost nás ale učí, že klíčem k úspěchu je vytrvalost a houževnatost.

Zdroj: www.marijuanatimes.org

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!