Namísto nekompromisních trestů by se středobodem nového přístupu k návykovým látkám měla stát lidská práva. Jednotlivé státy přistupovaly k drogové politice dlouhou dobu pouze z hlediska vlastních zájmů, jako by se jednalo o problém nepřesahující jejich fyzické i virtuální hranice a nepodléhající mezinárodním zákonům, smlouvám a dohodám. Právě tento postoj vedl k rostoucímu počtu případů porušování základních lidských práv a svobod, k nimž dochází s různou četností a intenzitou po celém světě – patří mezi ně udělování trestu smrti, mučení, nelidské zacházení, ponižování, svévolné zbavení osobní svobody, odepření spravedlivého procesu, porušení práva na zdravotní péči, masové zatýkání a podobně.
I přes řadu nedostatků je závěrečná zpráva UNGASS co do důrazu na lidská práva v boji s drogami jedním z nejsilnějších dokumentů, jaké kdy OSN přijala.
Závazky přijaté v průběhu mezinárodních jednání nemohou být vykládány ani uváděny do praxe izolovaně a musejí zohledňovat i zákony platné souběžně v dalších oblastech práva. Právě tento princip stojí za střídavě úspěšnými pokusy prosadit do drogové politiky OSN více lidskosti a ohledu na práva jedince.
Posun v závěrečné zprávě
UNGASS představoval klíčovou příležitost, jak z lidskoprávního přístupu učinit hlavní směr drogové politiky, a dá se říci, že byly učiněny první krůčky správným směrem. Konalo se například jednání u kulatého stolu a lidská práva byla členskými státy schválena jako jedno ze stěžejních témat, jimž je nutno v rámci transformačního procesu věnovat zvýšenou pozornost. V září loňského roku Rada OSN pro lidská práva svolala první setkání na téma kontroly narkotik a Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva vydal poměrně nekompromisní zprávu o drogové problematice. Do procesu se vložily i další orgány OSN. Když ale došlo na politicky a diplomaticky velmi citlivé diskuze o podobě závěrečného prohlášení UNGASS, byl veškerý optimismus ta tam.
První lednový návrh zprávy se setkal s nevolí a nesouhlasem především ze strany občanských sdružení a nevládních organizací. Odpor jejich představitelů ještě vzrostl poté, co bylo prohlášení okleštěno prakticky o všechny konkrétní odkazy na právo na zdraví a informovaný souhlas s léčbou a zmizel i požadavek na pravidelná hlášení Komise OSN pro návykové látky ohledně dodržování lidských práv. V textu závěrečné zprávy naopak přibyly četné zmínky o tom, že lidská práva spadají výhradně do kompetence jednotlivých členských států. Pasáž zakazující trest smrti za drogové delikty byla vypuštěna úplně, stejně jako jakékoli konkrétní požadavky na minimalizaci rizik. Přijetí rezoluce bylo proto odbornou i laickou veřejností vnímáno jako prohra.
Závazky přijaté v průběhu mezinárodních jednání nemohou být vykládány ani uváděny do praxe izolovaně a musejí zohledňovat i zákony platné souběžně v dalších oblastech práva.
Navzdory výše uvedenému se dá říct, že závěrečná zpráva UNGASS je co do důrazu na lidská práva v boji s drogami jedním z nejsilnějších dokumentů, jaké kdy OSN přijala, jakkoli tato skutečnost zůstala mezi představiteli členských států, jednotlivých agentur OSN i občanských sdružení prakticky bez povšimnutí.
Odstavec v tomto ohledu klíčový nalezneme na stránkách 15 a 16, kde doslova stojí, že členské státy se zavazují k „podpoře a implementaci efektivních trestněprávních prostředků boje s drogovými delikty, které umožní spravedlivě postihovat viníky, předcházet beztrestnosti a současně zaručí dodržování práva na spravedlivý proces v trestním řízení a včasnou dostupnost právní pomoci, včetně praktických opatření k prevenci svévolného zbavování osobní svobody, mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení a trestů, v souladu s relevantními a uplatnitelnými mezinárodními právními předpisy a se zvláštním přihlédnutím ke standardům a normám OSN upravujícím prevenci kriminality a trestní právo“.
Proč je toto prohlášení tak důležité?
Zaprvé vyzývá členské státy, aby uvedly své protidrogové zákony do souladu s mezinárodními dohodami o lidských právech. Doposud žádným orgánem OSN na kontrolu narkotik nebyl přijat dokument, který by explicitně vyzýval k „implementaci efektivních prostředků… včetně praktických opatření“. Toto vyjádření zavazuje k dodržování mezinárodních úmluv o lidských právech, například právu na svobodu a bezpečí, zákazu mučení nebo právu na spravedlivý proces, která jsou v důsledku striktního vymáhání protidrogových zákonů zhusta porušována. Po členských státech se rovněž požaduje, aby zavedla opatření k „předcházení beztrestnosti“, která jsou důležitými dílky ve skládačce spravedlnosti.
Právě tato pasáž závěrečného usnesení tak představuje důležitý nástroj k obhajobě a prosazování lidskoprávního přístupu k návykovým látkám a liší se tak diametrálně od vágních částí rezoluce, v nichž jsou lidská práva jen jakousi imaginární, neměřitelnou a těžko uchopitelnou veličinou.
Zadruhé je tato konkrétní pasáž dokumentu zcela prosta obvyklých diplomatických formulí umožňujících selektivní aplikaci přijatých opatření a nadřazování národního práva mezinárodním směrnicím a dohodám, které umožňují jednotlivým členským státům obcházet závazná nařízení a minimalizovat závazky plynoucí ze závěrečné zprávy. Tím se citovaný odstavec liší od zbytku zprávy.
V textu závěrečné zprávy naopak přibyly četné zmínky o tom, že lidská práva spadají výhradně do kompetence jednotlivých členských států.
Namísto obvyklých frází je zde odkazováno specificky na „relevantní a uplatnitelné mezinárodní právní předpisy se zvláštním přihlédnutím ke standardům a normám OSN upravujícím prevenci kriminality a trestní právo“, čímž se státy zavazují zajistit co možná nejmenší míru porušování lidských práv v průběhu trestně-právních úkonů spojených s drogovými delikty.
Z odstavce vyplývá pět klíčových oblastí, jimž je třeba věnovat pozornost. Zdůrazněna je nutnost přijmout praktická opatření vedoucí k:
- prosazení zákazu svévolného zbavení osobní svobody
- prosazení zákazu mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení a trestů
- zajištění včasné právní pomoci
- dodržování práva na spravedlivý proces
- prevenci beztrestnosti
Ve vztahu ke každé z těchto oblastí disponují Spojené národy mezinárodními standardy a smlouvami, které mohou sloužit jako základní stavební kámen pro implementaci jednotlivých opatření. Rozsah použitelných standardů je velmi široký a činí tento konkrétní odstavec ještě zajímavějším. Vezměme kupříkladu první dva body a zkusme je uvést do souvislosti s některými prvky obhajoby.
- Praktiky užívané při zadržení a prohlídce osob policií narážejí často na zákaz svévolného zbavení osobní svobody.
- Drogová detenční střediska představují svého druhu zbavení osobní svobody. Porušování lidských práv, k němuž v podobných zařízeních nezřídka dochází, je pak v rozporu se zákazem nelidského a ponižujícího zacházení.
Nedá se očekávat, že hnacím motorem pokroku bude samotná OSN.
- Z hlediska mezinárodního práva je stále rozšířenější přesvědčení, že užití trestu smrti v jakémkoli kontextu představuje mučení nebo kruté, nelidské a ponižující zacházení nebo trest, a že by tedy mělo být zcela zapovězeno.
- Přeplněnost věznic je vnímána jako kruté, nelidské a ponižující zacházení.
- Úplné odepření i přerušení substituční léčby, léčby onemocnění virem HIV nebo žloutenkou typu C představuje mučení nebo kruté, nelidské a ponižující zacházení či trest. Citovaný odstavec tedy může sloužit jako základní argument pro minimalizaci rizik a přimět státy omezovat toky peněz směřující do represivních protidrogových opatření a naopak zvyšovat objem financí investovaných do snižování rizik spojených s užíváním drog.
Třetím zásadním elementem je fakt, že plnění stanovených závazků vyžaduje průběžný transparentní monitoring pokroků na cestě k vytyčenému cíli. Jako konsenzuální rezoluce přijatá Valným shromážděním OSN dává tento dokument lidskoprávním organizacím mandát k tomu, aby pokračovaly v započaté práci v oblasti návykových látek. Ke spolupráci vyzývá Komisi pro lidská práva a další důležité orgány OSN, jež mají pomoci nastolit a udržet spravedlivější a humánnější drogovou politiku, přičemž se budou zodpovídat přímo Valnému shromáždění. Jednotlivé státy pak mají své pokroky v oblasti transformace přístupu narkotikům diskutovat na plenárních zasedáních Komise pro návykové látky, kde mají dokládat implementaci odsouhlasených opatření. Zbývá jen doufat, že uvádění jmenovaných procesů do praxe bude předmětem podrobné studie Úřadu OSN pro drogy a zločin.
Světlejší budoucnost
Závěrečná zpráva UNGASS otevírá obhájcům lidských práv a zastáncům změny drogové politiky cestu k lepšímu prosazování klíčových priorit, představuje přes všechny své slabiny důležitý dokument na cestě ke spravedlivějšímu právnímu pojetí narkotik a podporuje snahu o asertivnější včlenění mechanismů na ochranu práv jedince do problematiky kontroly návykových látek.
Na Mezinárodní konferenci o snižování rizik v roce 2008 uvedl tehdejší zvláštní zmocněnec OSN pro lidská práva Paul Hunt, že kontrola návykových látek a ochran lidských práv musejí v pojetí OSN přestat existovat v paralelních vesmírech a mají se sjednotit do jediného, smysluplnějšího celku. Znění závěrečného usnesení UNGASS nabízí v tomto ohledu šanci či spíše otevřenou pozvánku k překlenutí propasti zející dodnes přes četná prohlášení oficiálních míst mezi dvěma oblastmi jmenovanými Huntem již před osmi lety. Nedá se nicméně očekávat, že hnacím motorem pokroku bude samotná OSN. Úkolem občanských sdružení, nevládních organizací a obhájců lidských práv a reformy drogové politiky je tlačit na zodpovědné orgány, a to na národní i mezinárodní úrovni, a aktivně se zasazovat o dodržování přijatých usnesení a plnění daných závazků. Nebojme se tedy tuto výzvu přijmout.
Zdroj: hrcessex.wordpress.com
