Aktuální článek
Pavel Novotný: Pořád čekáme na štěstí

Pavel Novotný: Pořád čekáme na štěstí

Profilový obrázek
  • Hodně lidí, kterým jsme řekli, že jedeme dělat rozhovor právě s ním, na nás nevěřícně valilo oči a říkali, že jsme se v redakci snad úplně zbláznili.
+5
Zobrazit galerii

Hodně lidí, kterým jsme řekli, že jedeme dělat rozhovor právě s ním, na nás nevěřícně valilo oči a říkali, že to snad ne, že jsme se v redakci snad úplně zbláznili, dělat rozhovor s takovým hovadem od pohledu, že to snad ani nebudou číst a podobně. Začali jsme se těšit o to víc. Prozkoumat a zjistit, co způsobuje tak silné reakce, bylo přinejmenším lákavé. Pavel Novotný, který si kvůli těmto lidem kdysi sám pro sebe vymyslel přezdívku protekční spratek, prý aby je předběhl, v žádném případě není hovado, ale upřímný, vtipný a vzdělaný bojovník s velkým rozhledem a klukovským smyslem pro spravedlnost. Možná, že po přečtení tohoto rozhovoru spousta lidí změní názor. Anebo taky ne.

Když jsme si tě googlovali, jako první nám vyskočil pornoherec Pavel Novotný s pseudonymem Max Orloff. Jseš to ty?

Bohužel ne, ale Max Orloff je skutečnej zabiják. Měl jsem tady kdysi kamarádku z Filipín a její bratr je gay. Na Filipínách se gay porno nedá sehnat, tak mě poprosila, jestli bych pro něj nějaký nekoupil. A dala mi seznam, na kterým byli napsaný čtyři jeho bohové. Na prvním místě Pavel Novotný alias Max Orloff alias Dildo.

Proč tě tak moc lidí nemá rádo, proč jsi jim tak nesympatickej? A vadí ti to?

Nevadí. Já prostě vzbuzuju jenom ambivalentní reakce. Jsem zvyklej mluvit tak, jak mi zobák narost, a říkat, co si myslim. A to, že jsem dlouhou dobu pracoval na docela vysokých postech v bulvárních médiích a prezentoval v nich svý názory, tomu taky asi napomohlo. Svým zjevem, taky vadou řeči i svýma názorama, možná taky slavným otcem lidi seru. Reagujou na mě velmi emočně. Dneska se každej snaží nikoho nenasrat a neurazit, k ničemu se radši moc nevyjadřovat, ale já to tak nedělám. A jestli budím nějaký emoce, zaplať pámbu za to!

Proč lidi tak pohrdají bulvárem a přitom ho tak rádi čtou?
Oni jím nepohrdají, spíš se k tomu neradi přiznávají, protože je to něco jakoby nízkýho. Přitom bulvár čtou úplně všichni. Ve filmu Dělníci bulváru (dokumentární film Víta Klusáka ze zákulisí českého bulváru z roku 2014, pozn. red.) jsem prohlásil, že ho čte asi milión sedm set tisíc lidí denně, a oni to pak začali všude uvádět jako pravdu. To mě bavilo. Vymyslel jsem si číslo a všichni se toho chytli. Ale ve skutečnosti je to mnohem horší. Čtou ho dva milióny sto tisíc lidí. Je to prostě zábava na pět minut, kterou mnozí jak podceňujou, tak přeceňujou. Ale má strašnou sílu. Když takovej servis požaduje denně skoro polovina dospělý populace u nás, musí tady bejt holt desítky schopnejch a stovky neschopnejch lidí, který jim ho poskytujou. A od počátku žurnalistiky byl bulvár vždycky nejžádanějším médiem. Byl tady, je tady a bude tady. Proto jsem ho taky takovou dobu dělal, vždyť jsem synem židovskýho obchodníka.

To byl jedinej důvod?

Já tomu prostě neodolal. Studoval jsem Vyšší odbornou školu publicistiky a už jsem publikoval, třeba v Mladý frontě Dnes. Jako ten nejposlednější elév. Byl jsem ale šťastnej, že už v prváku tam můžu psát. Samozřejmě jsem si představoval, že budu Jaroslav Kmenta (investigativní český novinář, pozn. red.). Pak jsem ale vystupoval v nějaký reality show a přišly nabídky z bulváru, kterým skoro nešlo odolat. Najednou jsem měl článek mnohem rychleji napsanej, četlo ho pětkrát až desetkrát víc lidí a dostal jsem za něj asi pětkrát víc peněz. Bulvár potřebuje kromě těch bezpáteřních ještě lidi s lehkou rukou. A prostě dobře platí. Do roka jsem se stal šéfredaktorem. V Mladý frontě bych takovou kariéru dělal do šedesáti.

Máš díky téhle praxi lepší vhled do společnosti?

No samozřejmě. O šoubyznysu jsem pochopil snad všechno. Naučil jsem se hodně o lidech a o médiích. Jsem za to vděčnej, ale můj případnej návrat do médií bude asi hodně drahej.

Změnil ti filmový dokument Dělníci bulváru život?

Absolutně a zásadně. Byla to moje rozlučka s bulvárem. Zjistil jsem, že se uživím i jinak, a v tu chvíli jsem bulvár opustil. V tom filmu se mě taky ptali, čeho se nejvíc bojím. Řekl jsem, že jenom tchána. Moje žena v tom dokumentu vypadá velmi nešťastně, ale já nemůžu chodit dům od domu a vysvětlovat lidem, že jsme během natáčení počali druhý dítě. Kdyby mi v tý době ale někdo řekl, že bulvár opustím, vysmál bych se mu. Ani ten pocit, že mi chybí moc, se ještě nedostavil. Sedm let mi stačilo.

Kdo jsou v bulváru ty nejmenované zdroje?

Neexistujou! Zdroje si vymýšlí sami novináři a devadesát pět procent informací poskytujou bulváru celebrity samy o sobě. To prostředí je vysoce konkurenční, loktaří se v něm, švindluje, podvádí a lže. Tam jdou veškerý skrupule stranou. Do toho je zamíchaná jakási sláva a ženská zákeřnost. Celebrity mají mnoho důvodů vám informace výměnou za článek dát. Za pozitivní a dokonce i za negativní. Jsou schopný čehokoli. A čtenář není náročnej. Kozy, fotbal.

Jaký noviny čteš ty?

Já jsem hroznej staromilec, ty vole. Kupuju si MF Dnes v trafice, to dělám odjakživa. Mně je úplně u píči, že ji vlastní Babiš. Problém je, že on ovlivňuje hlavně bulvární média a televizní zpravodajství. Politika se totiž dělá právě přes ně. Pak si kupuju Týden a odebírám už fakt jenom z nostalgie Reflex. A jak jsem začal podnikat, čtu Ekonom. Bulvár už mě moc nezajímá, čtu ho na internetu hlavně proto, abych si udržel nějaký povědomí o něm. A ještě odebírám Československý šach.

Šoubyznys je hroznej festival póvlu.

Jakej jsi ve skutečnosti? Co tě formovalo?

Doufám, že jsem jinej, než jak občas vypadám nebo jak mě média prezentujou. Strašně mě formovala rodina a tohle moje vesnický prostředí. Měl jsem velmi vzdělaný prarodiče z máminy i tátovy strany, kteří se mi strašně věnovali. Tatínkovi rodiče byli vysokoškolsky vzdělaní židovští učitelé jazyků, děda byl voják, legionář. Učili mě jazyky. Druhej děda byl inženýr a pilot. Byl jsem vychovávanej velice liberálně a k absolutní samostatnosti. Jako šestiletýho mě otec poslal za komunistů úplně samotnýho vlakem za železnou oponu do Rakouska ke známým. On byl tehdy fakt vostrej. A já pak vidim sám sebe, jak jsem schválně nechal ztratit svoji tříletou dceru na letišti v Bulharsku, abych viděl, jak bude reagovat. Mám docela tvrdou výchovu, i co se týče financí. Já byl strašnej řezník, od čtrnácti jsem hrál tady v hospodě karty o peníze a od osmnácti jsem si vydělával sám.

Já si nikdy nevybírám lehký soupeře nebo snadný cíle.

Takže jsi byl dost velkej raubíř.

Dítě jsem byl hodný, četl jsem si a hrál jsem šachy. Ale pubertu jsem měl brutální. Matka mě nezvládala a otec byl furt v prdeli. Já řídil od čtrnácti auto, fetoval jsem, ale nějak se mi podařilo normálně dostudovat a dostat se z toho.

Co jsi fetoval?

Vyzkoušel jsem snad úplně všechno, i když jsem si nikdy nic nepíchal. Heroin jsem kouřil a s tanečníma drogama jsem začal dřív, než jsem se dostal k hulení. V sedmnácti osmnácti, což dneska nechápu, jsem byl schopnej si dát čáru čehokoli. My jezdívali na taneční párty a já hrozně rád experimentoval s LSD a extází. Kdybych si měl dneska dát extázi, fuj, to nechci ani vidět. Ale jestli mi něco zůstalo, je to hulení. A jestli mě nějaká droga fakt baví, tak LSD.

A koks a podobný věci?

Všechny nakopávače jsem zkoušel, ale já jsem nakopnutej i bez nich. Já furt vypadám jako na koksu. A jak rychle mluvim a drmolim, to už by mi fakt nerozuměl vůbec nikdo.

A LSD?

Jirka X. Doležal jednou napsal velmi chytrou větu, že by to měl každej dospělej člověk aspoň jednou za život zkusit, aby získal dokonalej výhled. Má to ale svoje specifika i rizika a je dobrý to dělat třeba s lidma, který už s tím mají zkušenost. Já absolvoval asi tak pětadvacet tripů, z toho žádnej bad trip. Dneska, ve středním věku, už to ale není prdel. Obstarat si kvalitní papíry, mít jich hodně, zavřít se někam na čtyřiadvacet hodin, aby tě nikdo nerušil a nikdo nevolal, to už teď není tak jednoduchý. Jednou o Štědrým dnu se otec uvolnil a vyprávěl nám, jak na sobě jako student filozofický fakulty v sedmašedesátým roce nechal testovat LSD. A já si v duchu říkal, kdybys věděl, jak jsem si dával šest papírů a pak ležel osmnáct hodin na zemi bez hnutí, protože jsem se pohyboval jenom transcendentálně…

Máš nějaký závislosti?

Slávii. Když jsme otěhotněli, první, co jsem řekl svojí manželce, bylo, že poker a Slávie jsou víc než rodina. Slávii prostě miluju. Velkým mým problémem jsou cigarety. Já, kterej jsem v životě vyzkoušel snad všechny drogy a nikdy jsem se toho nebál, jsem taky neměl nikdy problém s tím přestat. Dokázal jsem změnit svůj život od základu ve věku, kdy už to většina lidí nedokáže, ale s cigaretama přestat neumim, i když bych chtěl. Na hulení trávy závislej nejsem a rozhodl jsem se, že toho nenechám nikdy. Trávu prostě hulím konstantně dvacet let a nikdy jsem nezakolísal. Ale normální cigára, to je problém.

Co alkohol?

Ten mě vůbec nebere. V rodině nemáme nikoho, kdo by pil. Mně to nikdy moc nechutnalo, i když nedávno jsem tady vypil sedmdesát dva zelenejch, a když se narodily dcery, poblil jsem hospodu zvenku i zevnitř. Ale jinak ho nemusím a alkoholikem se asi nestanu. Chlast je jedna z nejtvrdších drog a já vůbec nechápu, jak si někdo, kdo chlastá, vůbec dovolí mít pindy na nějaký huliče.

Proč hraješ poker?

Mně si kdysi jeden pokerovej web najal jako novináře, abych točil reportáže z turnajů. Já jsem velkej kartář, voko, gotes a podobný hry tady v Řeporyjích lítaly furt, je tu dobrý karetní podhoubí. Ta hra fakt není jednoduchá, je nesmírně komplexní a v tý nejvyšší lize je to celoživotní záležitost. Díky svýmu „slavnýmu“ ksichtu jsem měl pak možnost začít hrát turnaje i sám a chytnul jsem se. A dneska jsem jedinej člověk v Čechách, kterej má profesionální pokerovou smlouvu.

No počkej, a co ten Moravák?

Martin Staszko z Třince, to je velkej frajer a geniální šachista. Šachisti se tam vůbec prosadí téměř vždycky. Je tu mnohem víc lidí, kteří hrají líp než já a živí se tím. Já ne. Ale sponzorskou smlouvu mám jenom já. Poker je společenská hra a gambl jako kráva a musíš při ní mít štěstí. Uživí se v ní jenom čtyři procenta hráčů. Jako zábava a koníček je to fajn. Mně trvalo pět let, než jsem se stal profesionálem, a teď, i po osmi letech, se pořád musím dovzdělávat a cvičit. Jsou to hodiny a hodiny, jako u golfu. To prostě neošulíš. Když jsem před lety poprvé vyhrál Českou pokerovou tour, radoval jsem se jako malej kluk a byl jsem na to hrozně pyšnej. Já chci vždycky dojít až na vrchol.

Po kom to máš?

Táta byl vokař a ve voku vyhrál dokonce kdysi i pozemek, ale nikdy by to nepřiznal. A taky bejval výbornej šachista.

Uplatníš v té hře poker face?

Člověk je většinou v tenzi, a to potřebuje zakrejt. I když chceš navenek vypadat klidně, pořád zakrýváš napětí. A to už je samo o sobě zajímavý, pozorovat návyky a chování lidí okolo sebe. Ty pak začínáš číst svoje životní partnery nebo lidi v práci, rozpoznáváš první lži, ale ve vrcholovým pokeru jsou soupeři fikanější a ty se je musíš naučit ochcávat a umět je odhalit. To už si doma čteš taktiky výslechu, učebnici pro kriminalisty a studuješ lidskou fyziognomii, což je strašně zajímavý. Já jsem dneska v takovým stádiu, že rozkrejvám podle pohledu nevěry. Klidně ukřižuju pošťačku, která nám něco lže ve dveřích, já jsem fakt hroznej! Takhle jsem hrál jednou v televizi o tři čtvrtě miliónu, cejtil jsem, že soupeř neni moc dobrej a že mu to z tý pazoury vyrazim. A taky že jo. On na mě asi čtyři minuty vytřeštěně čuměl a pak to zahodil. Přitom kdyby to nezahodil, tak jsem skončil. Jenže on na mě nic nepoznal. Na krku máš totiž takovou tepnu, krkavici, kterou prostě neovládáš, a já se kvůli tomu musel naučit zklidňovat tepovou frekvenci. Až tam mě dohnal poker!

Jdeme dál. Jsi pro legalizaci trávy, potažmo všech drog?

Já bych to pustil úplně. Nemyslím si, že represe má nějakej pozitivní dopad na počet fetujících. Ale u nás je v tomhle fakt pohoda. V hospodě nebo na ulici si klidně můžeš zapálit jointa. Zkus to třeba na Slovensku. Policie tady prakticky koncový uživatele měkkejch a vlastně ani tvrdejch drog moc nepostihuje. A pokud nepěstuješ ve velkým a nemáš doma padesát kytek skunku, ti fízlové po tobě nejdou. Já bych byl pro úplný uvolnění. Podle mě by okamžitě klesla kriminalita a chuť zakázanýho ovoce by zmizela.

A ty bys pěstoval?

Mně to nebaví. Já jsem v tomhle typickej městskej člověk, kterej si radši skunk koupí od svýho dealera. Hulím samozřejmě rád a poslední dobou jsem se s chutí vrátil ke ganje. Ale myslím, že tyhle levicový vlády a s nima kreténi, jako je třeba Jandák, pro legalizaci prostě nic neudělají.

Proč ty se angažuješ v politice? V té komunální?

Já mám prostě Řeporyje, kde žiju, rád. A jsem bojovník. Ale hlavně lokální patriot. V osmnácti jsem tady vstoupil do ODS a dodneška jsem z ní nevystoupil. Jsou tu tři tisíce lidí a já před volbama opravdu těch devět set baráků obejdu s letákama a mluvím s lidma. Což mimochodem dost chybí například těm Babišovým rychlopolitikům. Projít si svůj volební obvod je fakt dobrá škola. Ale nevěděl jsem, že ta deprese z toho, co můžu reálně ovlivnit, bude tak velká. Ovlivním tak norování jezevců a hřbitovní místa. Se Zelenýma můžeme blokovat některý věci třeba dva tři roky, ale pak přijde developer a je to stejně v pytli. Ale jsem tu už druhej mandát a spousta lidí mi věří. Už z toho nejde tak snadno vyskočit.

To je přece dobrý.

No samozřejmě, já jsem za to strašně rád. Já si nevybírám nikdy lehký soupeře nebo snadný cíle. Je dobře, že tu funguje na radnici opozice a že i taková prdel jako Řeporyje má zastupitelstvo složený ze dvou frakcí. Jinak je komunální politika většinou zmar. Manželka mi furt říká, proč tam chodíš? Je to fakt jenom voser. Ale za dva roky budou další komunální volby a já vím, že zase vyrazím do boje. Mám už plány, baví mě to. Do volebního programu jsem dal, že na radnici vyvěsím tibetskou a ukrajinskou vlajku. A samozřejmě se těším, až jednoho dne budu starostou.

Co vysoká politika?

O tý jsem nikdy neuvažoval. Když vidím tu vyšší komunální politiku, třeba toho zmrda Haška (hejtman Jihomoravského kraje za ČSSD, pozn. red.), tak si hrozně vážím Bohuslava Sobotky, jak to zvládá i navzdory tomu, koho má pod sebou a jakej boj za ním zuří. A to je mi samozřejmě sociální demokracie protivná se vším všudy, ale zrovna on mi teda vůbec nevadí. Po dlouhý době je tam racionálně uvažující bytost. Já jsem Sobotku ještě jako bulvárník mohl rozvést, jestli to tam chcete dát. Měl jsem mimořádný signály o nějaký milence a ta informace mi přišla, že sedí, že je dobrá. Jenže ke mně ji dostal právě Hašek a jeho lidi. A v tu chvíli mi to začalo smrdět, když jsem si uvědomil, co je Hašek za hajzla. Sám má milenku v Olomouci na hejtmanství! Prostě vyšší politika, ani oblastní, mě vůbec neláká. Láká mě jenom ta řeporyjská.

Co považuješ za největší problémy dneška?

Ty vole, asi teroristy. Bojím se terorismu z hlediska dlouhodobýho horizontu. Já jsem z těch lidí, co si opravdu myslej, že jenom americký raketový hlavice jsou zárukou jakési stability. Rusáci a Číňani, to jsou kokoti, ale Rusáci speciálně. Ten Putin mě tak sere! To je fakt zmrd, jakýmu není rovno. Havel by se s ním nikdy takhle jako Zeman nekamarádil. Proto jsem taky řekl, že tady vyvěsím ukrajinskou vlajku, protože se stydím za našeho prezidenta. Ale terorismus je fakt velká hrozba. Já se nebojím islámu, bojím se teroristů z Islámskýho státu. Islám je naprosto v pořádku, mám tolik přátel s tímhle vyznáním a je mi to úplně jedno. Nedělím lidi na bílý a černý, jenom na dobrý a špatný. Taky se bojím trochu válek o vodu, připadá mi, že ty zdroje plundrujeme opravdu nevídaným způsobem. Ne že bych byl nějakej ekolog, ale mám strach, že plundrujeme tu planetu opravdu strašně a že nastane takový stěhování národů, že se tady všichni posereme.

Co uprchlíci?

Ti mi vůbec nevadí. Já si prošel humanistickým coming outem, fakt. Já s těmi lidmi soucítím, dokonce rozumím ekonomickým uprchlíkům, že jdou za lepším. Uvědomuju si samozřejmě negativa, ale když je vidím na těch člunech s dětma, je mi úplně jedno, jestli někdo utíká ze Sýrie, aby utekl před válkou nebo nemusel válčit. Všem islamofobům bych přál zažít, jaký to je bát se Islámskýho státu tam, kde operuje, a ne v Evropě. Co tam musí být za hrůzu, která ty lidi žene k tomu, aby na gumovej přetíženej člun posadili svoje malý děti a vydali se přes moře. Já s nima prostě soucítím. A musím říct, že s tímto názorem jsem velmi narazil. Můj coming out už zpřetrhal několik přátelství. Uvědomil jsem si, že jsem se ocitl v nějaký pětiprocentní názorový minoritě. Můj kamarád mi říkal, jestli vím, že jdu jako novinář přímo proti svý cílový skupině. Moje manželka se jednou skoro zhroutila z toho, co mi napsal někdo veřejně na Facebooku. A to ještě nevěděla, že jsem dostal stovky hnusnejch soukromejch zpráv, protože provokuju a svý názory na to samozřejmě ventiluju. Ale na druhou stranu jsem zaznamenal spousty pozitivních reakcí. Tady v hospodě se to téma radši ani neotevírá, ty vesnický argumenty jsou strašný. Vždycky se ptám těch lidí, do kolika let je to pro ně ještě dítě, kterýmu je třeba pomoci z toho moře, a v kolika už je to „čmoud“, kterýho by utopili. Do jedenácti? Do dvanácti? Mně je prostě těch lidí líto. Kdysi jsem psal diplomku o davovým člověku, o lidech, co třeba zvolili Hitlera ve třicátých letech. O tom, jak se ti lidi radikalizujou, jak je politici zneužívají ke svým cílům. I kdybych byl rasista, ale aspoň trochu uvažující rasista, vidím třeba Okamurovi až do prdele. Že je to jenom čistej marketing.

Bojím se jenom teroristů a vařený brokolice.

Na Youtube je taky tvůj pěknej rozhovor s Adamem B. Bartošem.

Já měl úplně fyzickej problém sedět s tím náckem u stolu. To bylo strašný. My jsme ale bohužel takový zaprděnci a všecko cizí a neznámý se nám ekluje. Z EU bysme nejradši jenom brali a nic zpátky neodváděli. A musím teda s tím islámem připomenout, že v Evropě ještě pořád bouchalo za celou historii víc bomb kvůli úplně jinýmu bohu než kvůli Alláhovi. Vždycky se tady vedly války kvůli náboženství. Takže fakt se bojim jenom teroristů a vařený brokolice. A pak mi vadí hloupost a tupost, když vidím ty xenofobní primitivy. My se furt proti něčemu vymezujeme a vůbec si neuvědomujeme, v jak dobrý části světa žijeme. Vůbec nekoukáme přes hranice, jak jsou lidi jinde v prdeli. To, že sem lidi utíkají, na to si holt budeme muset zvyknout. Třeba v Německu žijou tři milióny Turků, to je stát ve státě. Tady by se všichni zbláznili. Já prostě nesnášim jakýkoli předsudky. Z tý svojí práce jsem na tyhle pudy vždycky útočil.

Co náš prezident?

To je ovšem moje oblíbený téma! Já vím, že je inteligentní, že je intelektuál, ale nesnáším ho. Ve slovenský televizi jsem o něm řekl, že je to zmrd a čůrák. Už nevím, co mám udělat víc. Mně vadí prezident, kterej neříká, co si doopravdy myslí. On je populista, velkej marketér a nesmírně inteligentní člověk, kterej je schopnej ustát prakticky cokoli, když to promění ve svoji výhodu. Velmi zkušenej politik. Ale on má bejt, do prdele, ten, kdo situaci uklidňuje a nemá společnost rozdělovat. A zejména u tématu, který jsme tu probírali. Když se podívám na Kisku na Slovensku, to je jiný kafe. Zeman nám dělá strašnou ostudu ve světě. Člověk by se asi neměl trápit geopolitikou a věcma, který sám nedokáže změnit, ale mě vadí, jakým způsobem otáčí naši zahraniční politiku, jakým způsobem ji prezentuje. Havel by o Krymu řekl, že je to anexe cizího území, a vyzval by světový společenství, aby proti tomu zasáhlo. My jsme vždycky byli prozápadní a Zeman nás otáčí na východ a veřejně schvaluje Putinovy kroky a taky celistvost Číny. Já tomu i rozumím, když řekne, že je to hlavně kvůli ekonomice, ale mě to prostě nezajímá. Já vyvěšuju s holčičkama tibetskou vlajku a vysvětluju jim, proč to dělám. A do volební brožurky jsem si dal, že když mě zvolí, na čtyři roky vyvěsím na radnici vlajku ukrajinskou i tibetskou. Ať s tím moji voliči počítají. Zemana už na západ nikam nezvou, teď jak sem zval ty šlechtický rody na oslavy Karla IV., ho všichni en bloc poslali do prdele. Já vulgární bejt můžu, ale on ne! Taky mi vadí, jakýma lidma se obklopuje a jak se arogantně chová. Přímá volba prezidenta byla strašná chyba. S prezidentstvím Václava Havla se Zeman nedá vůbec srovnat. Díky Havlovi nás opravdu brali vážně a měli jsme respekt. Navíc jsme spojenci USA a členové NATO, a přitom mi připadá, že kdyby si tu chtěl Putin něco rozmístit, tak mu to Zeman dovolí. Kde je sakra nějakej masarykovskej odkaz? Ale Miloš Zeman vždycky ví, co dělá. Ovčáček je taky kreatura, ale já rád vždycky hledám pro někoho neobhajitelnýho argumenty. Dělat, ty vole, tiskovýho mluvčího Zemanovi! Chtěl bych vidět někoho jinýho, kdo by to zvládnul. Ten to ještě hraje bravurně. S virózou, s Peroutkou. On je taky exot a chce bejt celebrita, ale hraje to v neuvěřitelnejch mantinelech.

On Zemana asi musí milovat!

Ano, Ovčáček ho nějak úchylně miluje. Já sám bych si ho dneska jako mluvčího vzal taky, on je fakt dobrej. Krom toho je navíc ještě komickej. Mnohdy už za Zemana může i mluvit. A ta parta kolem Zemana! Nejedlý, Mynář. V týhle zemi totiž ve skutečnosti nerozhoduje Praha vůbec o ničem. Pražská kavárna si může myslet, co chce, ale o poslancích, potažmo vládě, ministrech a o prezidentovi rozhoduje venkov. A především východ, tedy Morava.

Tak to byla politika. A jak vypadá tvůj normální den?

Teď podnikám, takže pracuju většinou z domova. Moc mi nesvědčí, že si sám organizuju čas. Ráno svý děti většinou netrefím. Snažím se to dohnat večer, jsem-li doma. Jinak většinu dne sedím u počítače nebo chodím po zahradě s telefonem u ucha. Vedu tátovu agenturu, vydávám knížky, pasu Láďu Hrušku a dělám mnoho dalších věcí. Jsem ve fázi, kdy mám převrácenej den a noc. Vstávám odpoledne, někdy až ve čtyři, a chodím spát ráno za svítání. Mně se nejlíp pracuje v noci. A vlastně vůbec neznám a nepoužívám dopoledne. Žiju v takovým pokerovým režimu. Snažím se bejt co nejvíc s dětma, protože otec, když pracoval, byl furt v prdeli, ne že by snad seděl v hospodě, ale vydělával. Říkal jsem si, že takovej nikdy nebudu, ale už se stejně vezu. A přitom je to čas, kterej se nikdy nevrátí. Až ti ve třinácti dítě řekne nazdar a pude do hajzlu, to už bude pozdě. Hrozně si vážím svý rodiny a dětí. My furt čekáme na nějaký štěstí, a přitom ho už prožíváme. Já prostě vím, že jsem šťastnej teď. Je mi pětatřicet, jsem zdravej, mám dvě krásný děti, který jsou ještě hodný, protože jsou malý, mám krásnou ženu a jde mi karta. Já už asi šťastnější nikdy nebudu! Tak si to snažím užívat.

Když mě zvolí, vyvěsím na radnici na čtyři roky ukrajinskou a tibetskou vlajku.

A kde se vidíš v budoucnu?

Vím, že se určitě ještě vrátím do médií, těžko odolávám různým pobídkám a ještě jsem neřekl poslední slovo. Chtěl bych prostě psát. Baví mě investigativní novinařina. Daně budu asi platit dál a emigrovat se mi nikam nechce.

Teď si zahrajeme na bulvár. Náš nejmenovaný, ale důvěryhodný zdroj nám potvrdil, že jsi hrával v divadle Františka Ringo Čecha. Přijímal tě Ringo stejně jako své herečky? Prý tento rituál probíhá velmi nestandardně. Musel jsi ho také podstoupit?

Nejenom, že jsem ho podstoupit nemusel, ale ještě jsem Ringovi přebral milenku. V jeho divadle jsem působil šest let a opustil je asi tak pět minut předtím, než bych Ringa zabil. Otec mi marně vysvětloval, proč s ním nikdy do ničeho nešel. On je fakt vostrej. O tom, o čem mluvíš, samozřejmě vím a existuje to. Strašně se mi to na Ringovi líbí, on je totiž taky bezskrupulózní. Má to vymakaný, on si o to prostě řekne. Čtyři utečou a pátá to udělá. Jednou jsem se ptal jedný holky z toho souboru jako zvídavej novinář, jak si o to Ringo říká. Prej ho najednou prostě vyndá a řekne: A víš, že se u divadla musí principálovi kouřit pták? No a je to.

A nesere tě teď svýma postojema k uprchlíkům?

Hele, sere mě strašně! Na druhou stranu jsme přátelé, on byl vždycky jako můj druhej táta. Já mu celej život naslouchal. Je to jeden z nejvtipnějších lidí, co znám. Ale teď rozdmýchává islamofobní nálady a já mu to vyčítám. To je jediný, co s tím můžu dělat. Taky si myslím, že je to od něj kalkul, aby prodal obraz. Ale nevěřím tomu, že by to dítě v moři nechal utopit.

Umí Láďa Hruška vůbec vařit?

Ne! Ale Láďa je strašně slušnej člověk, kterej do šoubyznysu ani nepatří. Šoubyznys je vlastně hroznej festival póvlu. Kdysi jsme se spolu strašně ožrali a Láďa mi říkal: „Já ti musím něco říct. Já neumim vařit.“ A já na to: „Já neumim mluvit.“ Od tý doby na sobě ohledně vaření určitě zapracoval, ale já si myslim, že podle jeho kuchařek lidi stejně nevaří. Oni ho prostě mají rádi. Já bych s žádným debilem nevydržel ani minutu. Určitě to ale není kuchař. Je to vysokoškolsky vzdělanej učitel a mě s ním baví pracovat.

A umíš vařit ty?

Vůbec. Udělám si párek a vajíčko, ještěže mám ženu, která je z Moravy. Zato strašně rád žeru. A to dělám furt.

Jakou posloucháš muziku?

Jsem úplně bez vkusu. Jsem schopnej poslouchat Kabáty, Tři sestry, mám strašně rád country a bluegrass, k čemuž mě vychoval otec. A mám rád Manic Street Preachers, což je tak levičácká kapela, že vůbec nechápu, jak to můžu jako pravičák poslouchat.

Co filmy a knížky?

Mám rád anglickej suchej humor. Pouštěl jsem dceři, když jí byly asi tři roky, Jistě, pane ministře, když jsem s ní zůstal asi tři dny doma sám. Ty vole, Pocahontas letěla z toho dývídýčka takovým fofrem, že se nestačila divit. Taky miluju Vraždy v Midsomeru a Hercula Poirota. Ty filmy jsem viděl všechny, i s Ustinovem, a taky jsem ho celýho četl. Agatha Christie byla naprosto geniální. No a ještě severskou krimi mám rád. Ta trvalá deprese tam! Čtu Larse Keplera, Jo Nesbø je taky skvělej. A seriály, z kterejch jsem nadšenej: Hra o trůny, House of Cards a Vikingové.

Věříš v Boha?

Ne. Já jsem strašně racionální člověk. Do kostela chodím na půlnoční, protože můj židovskej děda mi říkal, že si to má člověk jít poslechnout. Každopádně nevěřím vůbec v nic mezi nebem a zemí. Nevěřím na osud, jsem členem spolku Sysifos, bojuju proti kartářkám a šarlatánství a jsem přesvědčenej, že po smrti není nic.

Sere tě to?

Sere mě to strašně, že nic nebude. Manželka věří na duchy, anděly a na takový věci, ale já v nic.

Jaká vlastnost je pro tebe u člověka nejdůležitější?

Já potřebuju lidem důvěřovat. Já odpustím všechno, mám hroší kůži, ale lež ne.

Kdo na tebe platí?

Manželka, otec, paní učitelka Pacnerová z místní školy, tu jsem vždycky respektoval, a taky Standa Vlček ze Slávie. Kdyby mi řekl, skoč z okna, tak skočím!

A nakonec vzkaz čtenářům Legalizace.

Všeho s mírou, i toho hulení. Ale i něco pozitivního: Svoje druhé dítě jsem zplodil na dovolené v Holandsku na lodi, kde byla nonstop kostka hašiše na stole. Poslední místo, kde bych čekal, že moje spermie budou něčeho takovýho schopný, když jsem jsem celej život četl, jak blbej vliv má hulení na potenci. Musím říct, že nemá!


 

Pavel Novotný (*18. 3. 1981 v Praze)

syn známého baviče, moderátora a publicisty Petra Novotného, je český novinář, marketér a recesista. Začínal jako bulvární novinář a zanedlouho se stal šéfredaktorem postupně několika tištěných a také internetových bulvárních periodik. V tomto oboru pracoval sedm let. Nyní se věnuje podnikání, vlastní uměleckou agenturu a vydavatelství 6P, hraje profesionálně poker a přednáší o médiích na středních a vysokých školách. Je také obecním zastupitelem v Řeporyjích, je ženatý a má dvě dcery. 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!