V dobách marihuanového šílenství se o konopí hovořilo jako o „zabijáku mladých“. Ve své lékařské praxi jste se však jako pediatrička setkala se zcela opačnými výsledky.
Ve své ordinaci se setkávám s těmi nejtěžšími případy – chodí ke mně například děti, které trpí farmakorezistentní epilepsií, což znamená, že u nich neúčinkuje žádná dostupná léčba. Nepomáhají ani agresivní léčebné metody, jako jsou například chirurgické zákroky na mozku, speciální diety, které se velmi obtížně dodržují, nebo užívání mnoha různých léků s vedlejšími toxickými účinky. Také se setkávám s autistickými dětmi. A jak všichni víme, na autismus neexistuje lék. Existují léčebné metody, které mohou být velmi prospěšné, ale máme pouze dva schválené léky a v obou případech se jedná o antipsychotika, která nejsou pro děti vhodná, protože mají mnoho nebezpečných vedlejších účinků. Přicházejí i děti s rakovinou anebo závažnými duševními poruchami, na které nepomáhají žádná dosud schválená konvenční léčiva.
Na všechny jmenované diagnózy jim pomáhá konopí? A co onen „zabiják dětí“?
Musíme si uvědomit, že endokanabinoidní systém zajišťuje různými fyziologickými procesy v těle homeostázi. Udržuje tedy mozek, další orgány a imunitní systém v rovnováze. U většiny zdravých dětí funguje tento systém správně a v případě, že do tohoto systému „vpravíme“ konopí, můžeme v některých případech negativně ovlivnit vývoj jejich mozku. Proto bych nedoporučovala mladistvým bez zdravotních obtíží – a já sama jsem matkou pubertálního chlapce –, aby užívali konopí, dokud jejich mozek nebude dostatečně vyvinutý.
U nemocných dětí se však jedná o zvláštní a vysoce specifické případy. Tyto děti a jejich rodiče jsou často v zoufalé situaci. Léta rychle plynou a ztracené roky dětského života znamenají zbrzdění psychického i fyzického vývoje a kvality života všech zúčastněných.
Co vás v rámci vaší lékařské praxe nejvíce překvapilo?
Ve skupině dětských pacientů s farmakorezistentní epilepsií se počet léků, které malí pacienti museli vyzkoušet před příchodem k nám, pohybuje průměrně okolo dvanácti. To znamená dvanáct různých farmaceutik, které jim vůbec nepomohly. Jejich vývoj bývá často opožděný a někdy trpí i jinými závažnými problémy, například plicními obtížemi, gastrointestinálními nebo imunitními poruchami, které mohou být všechny spojeny s nesprávně fungujícím endokanabinoidním systémem. Nežijí to, co bych nazvala „normálním“ životem, spousta z nich ani nechodí do školy.
Ovšem po přidání konopného léčiva bohatého na kanabidiol (CBD) – v podstatě tedy výtažku, který se dítěti buď kape v oleji pod jazyk, nebo se polyká v kapslích – můžeme pozorovat, že se množství záchvatů snižuje. A nejen jejich frekvence, ale i intenzita a délka. Zajímavé je i to, že se děti ze záchvatů vzpamatovávají mnohem rychleji než dříve, díky čemuž se mohou zase rychle postavit na nohy a věnovat se „svým“ aktivitám.
Někteří pacienti nejlépe reagují například na poměr CBD a THC 25:1, jiní třeba zase na 10:1.
Když mluvíte o výtažku s vysokým obsahem CBD, co přesně máte na mysli?
Jedná se o výtažky z odrůd, které mají genetický potenciál generovat hodně kanabidiolu a málo tetrahydrokanabinolu (THC). Například někteří moji pacienti nejlépe reagují na poměr CBD a THC 25 : 1. Pro jiné pacienty ale může být lepší 10 : 1. Každý člověk reaguje na tento léčebný prostředek, stejně jako na všechna ostatní léčiva, individuálně. U konopí je však tato rozdílnost reakcí ještě markantnější. Musíme mít na paměti, že CBD výtažek obsahuje nejen CBD, ale látky z celé rostliny, tedy i nějaké THC, další kanabinoidy, terpenoidy (esenciální oleje zodpovědné vůni) a další látky, které se všechny dohromady podílejí na terapeutických účincích. O CBD hovoříme proto, že nás v tuto chvíli nejvíce zajímá jeho ideální množství, ale ve skutečnosti je důležitá celá rostlina, protože na účincích se podílejí všechny obsahové látky.
S jakými dalšími případy kromě epilepsie jste se u svých pediatrických pacientů setkala?
Setkala jsem se s celou řadou mladistvých, kteří se potýkají s různými duševními poruchami, například s bipolární poruchou, úzkostnými poruchami nebo depresemi. Většina těch, kdo za mnou přicházejí do ordinace, vyzkoušela celou řadu farmak, která jim nepomohla. Potom se někde s vrstevníky dostali ke konopí, a když přišli domů, rodičům připadali méně úzkostliví a v lepší náladě. Takový rodič se pak samozřejmě snaží se zjistit, co se stalo, a děti se často přiznají: „Víš, mami, já jsem jen něco zkoušel s kamarády…“ Nebo se o tom rodiče někde sami dočtou a mají pocit, že by to mohlo přispět k řešení problémů, s nimiž se jejich děti potýkají.
Jednou ke mně do ordinace přišel chlapec, kterému bylo asi patnáct. Než jsem ho začala léčit, trpěl úzkostnou poruchou do takové míry, že když mu otec navrhl, aby sepsal seznam věcí, z nichž má obavy, vytvořil třístránkový elaborát. Obával se všeho, co se týkalo školy, sportu, děvčat… prostě všeho. Tohle dítě mělo tak plnou hlavu starostí, že nedokázalo společenský fungovat. Vysvětlila jsem proto jeho rodině, co je to výtažek s vysokým obsahem CBD, a asi dva týdny po tom, co začal chlapec užívat, mi volal nadšený otec s tím, že právě dostal textovou zprávu od syna, což se obvykle nestávalo. V ní stálo: „Dnes mám skvělý den. Jsem fakt šťastný, tati.“ Když jsem s otcem mluvila o týden později, byl v slzách. Byl úplně ohromený skutečností, že existuje jednoduché řešení, díky němuž jeho syn nemusí užívat spoustu syntetických léků.
Když léčíte pacienta, jako je například tento, jak stanovíte správnou dávku a poměr? Existují nějaká obecná kritéria, jimiž se řídíte? Nebo je každý případ opravdu jiný?
S konopím to obvykle funguje tak – a není to těžké vysvětlit, říkám to i všem svým pacientům –, že je nejlepší začít s poměrně nízkou dávkou a postupně přidávat, dokud se nedostaví požadované účinky. Kdybych u každého pacienta měla odhadovat vhodnou dávku, nemusela bych se trefit, protože pro někoho bude optimální dávka 50 miligramů, ale pro jiného třeba 10 miligramů. Sice už asi mám díky praxi vyvinutý smysl, kdy jsem schopna odhadnout, jaká dávka by danému člověku mohla vyhovovat. Ale každý má odlišný a jinak citlivý endokanabinoidní systém a je třeba brát v potaz i například metabolismus pacientů (jak dlouho budou kanabinoidy „trávit“). Některým lidem stačí jedna ranní dávka na celý den, zatímco jiní zase potřebují vícekrát denně menší dávku.
Lékař si musí uvědomovat, že dávkování je naprosto jiné než u běžných léčiv.
Co byste tedy poradila lékařům, kteří začínají konopím léčit své pacienty?
Nejdůležitější zásadou je začínat s opravdu nízkou dávkou a postupně ji zvyšovat – a pozorovat reakce pacienta a jeho pocity. Co se týče dětí, které ještě nemluví, musíme je prostě neustále pozorovat a důvěřovat rodičům, že z nich nespustí oči. Může se stát, že třeba nezaznamenají jeden nebo dva epileptické záchvaty, protože si museli odskočit nebo vařili večeři, ale obecně můžeme říct, že pokud se jejich dítě chová jinak než dříve, pokud se usmívá nebo pokud se něco nového naučí, tak jsme na dobré cestě a výtažek působí pozitivně.
Lékař si musí zkrátka a dobře uvědomovat, že dávkování je zde zcela jiné než u běžných léčiv. Je jiné, protože konopí není jen jedna molekula, ale je to celá skupina různých látek. Co by ale každý lékař měl vědět a zdůrazňovat to před pacienty, je fakt, že konopí nemůže nikomu fatálně nebo dlouhodobě ublížit. Samozřejmě když někdo užívá vysoké dávky THC, které ovlivní jeho vnímání, a pak například usedne za volant, může dojít k újmě. Ale to už zabíhám daleko od mé práce. Já a mí kolegové z pediatrie podáváme dětem přesně odměřené dávky výtažku z odrůd bohatých na CBD. S ohledem na jejich tělesnou váhu začneme nejprve s nízkou dávkou, kterou postupně zvyšujeme a hledáme něco, čemu říkáme rovnovážný bod. Přičemž platí, že někdy méně znamená více – u některých pacientů dojde v případě zvyšování dávky po počátečním zlepšení k útlumu a po opětovném snížení se stav opět zlepší.
Proč se podle vás léčbě konopím nevěnuje více lékařů?
Prvním problémem je, že už během studií medicíny se všichni budoucí lékaři učí, že konopí je ilegální a nebezpečná substance. Vlastně již od dětství je nám vštěpováno, jaká je to konopí hrozná droga. Později na medicíně je tento postoj ještě posílen. Samozřejmě že existují lidé, kteří konopí nadužívají, a to jim neprospívá – na druhou stranu ale platí, že každý lék se může stát drogou a v porovnání s jinými farmaceutiky nebo například alkoholem a tabákem nemá konopí vysoký závislostní potenciál. Navíc lze těžko hovořit o „problémovém nadužívání“ v případě léčby nemocných, kterým to prokazatelně pomáhá.
Obecně můžeme říci, že důležitou roli hraje u lékařů i neznalosti fungování endokanabinoidního systému a nedostatečná informovanost o kanabinoidech. Dodnes se setkávám s rodiči malých pacientů, kteří se mi přiznávají: „Když jsme řekli našemu dětskému doktorovi, že bychom rádi vyzkoušeli léčbu konopím, odsekl nám, jestli mu jako chceme foukat marihuanový kouř do obličeje.“ To je podle mého názoru naprosto ignorantský postoj ze strany lékaře. Myslím si, že jako profesionálové bychom se měli umět dívat na věc vědecky – stejně jako se učíme pracovat s jakýmkoli novým lékem, který se právě dostal na trh.
O všestranném léčebném potenciálu konopí jako rostliny slýcháme už dlouho. V poslední době se do toho ale ještě přidává takřka „zázračné působení CBD“, až to celé zní skoro jako pohádka. Slýcháme o dětech, které měly dříve více než sto záchvatů denně a najednou jako mávnutím kouzelného proutku nemají žádné. Opravdu je to takový zázrak?
Když se na to podíváme realisticky, najdeme mnoho proměnných, které ovlivňují, zda bude léčba úspěšná. Jsou děti, u nichž se výsledek objeví okamžitě a kterým se daří velmi dobře. A přestože to není běžný případ, už jsem se setkala i s dětmi, jejichž život se vrátil do normálu po dvou dnech užívání výtažku bohatého na CBD. V naprosté většině případů to ale trvá déle: stejně jako zánět nezmizí přes noc, ani všechny léky nemůžete vysadit zničehonic. Některým mým pacientům trvalo dva roky, než mohli vysadit ostatní léky.
Nevím, jestli si pamatujete dokument CNN o malé Charlotte (píšeme o ní v Legalizaci č. 20, ale v jednom záběru se zmítala v jednom z mnoha záchvatů na podlaze a potom střih a najednou jezdila na kole. Bylo sice hezké vidět to takhle vedle sebe, ale Charlotte neudělala takový pokrok ze dne na den. Trvalo nějakou dobu, než se její stav takto zlepšil. Proto opakuji i svým pacientům, že konopí není kouzelný lektvar. Je to lék, který je nutné užívat pravidelně, musí se stanovit správné dávkování a dost možná vysadit různá farmaceutika, navíc léčba většinu vyžaduje alespoň tři až šest měsíců, někdy i déle, takže nelze očekávat okamžité a zázračné výsledky.
A co univerzálnost, funguje konopí na všechny nemoci?
Měla jsem pacienty, kteří vyzkoušeli několik různých přípravků obsahujících vyšší množství CBD – a třeba až třetí jim přinesl nějaké hmatatelné výsledky. Když se navíc zeptáte dospělých pacientů používajících konopí k léčbě jiných problémů, často vám řeknou: „Tahle odrůda dobře funguje na migrény, zatímco tato nikoli.“ To samé platí – a často se s tím setkávám – i pro nemocné děti, kdy určitá odrůda může fungovat lépe než jiná, přičemž neustále přibývá odrůd bohatých na CBD, které mohou nebo musejí pacienti vyzkoušet.
Najít něco cenově dostupného (nezapomínejme, že pacienti si ve většině případů musí léčbu hradit sami), něco konzistentního a vyzkoušeného, něco, co je stále k dispozici, to opravdu není lehký úkol. Jak vidíte, není to tak jednoduché, jak by si někteří přáli. Není to ani zázrak. Ale když se ohlédnu a vidím, čím si musely některé rodiny projít – deset let léčby a patnáct různých léků, neustále se zhoršující stav dítěte a žádná naděje na zlepšení –, tak chápu, že o konopí hovoří jako o zázraku.
Zdroj: Převzato z videorozhovoru na www.vimeo.com.
