Howard Marks byl bezesporu nejznámější britský pašerák a zároveň úspěšný spisovatel druhé poloviny 20. století. Celoživotní zkušenosti s nelegálním obchodem s konopím a bohatou paletu zážitků nasbíraných během pobytů v britském i americkém vězení zúročil Marks dokonale v memoárech s názvem Mr. Nice, která se ihned po vydání v roce 1996 stala bestsellerem. Svůj příběh představoval široké veřejnosti také během oblíbených a v naprosté většině do posledního místa vyprodaných stand-upových představení.
Dealer s titulem z Oxfordu
Marks se narodil nedlouho po konci 2. světové války, 13. srpna 1945, v malé hornické vesnici na jihu Walesu. Matka Edna vyučovala v místní škole, otec Dennis byl námořník. Anglicky se Howard naučil až v pěti letech, do té doby mluvil pouze velšsky. V roce 1964 se stal prvním žákem Garwské střední školy, který byl kdy přijat ke studiu na slavné univerzitě v Oxfordu. Na tamější Balliol College studoval fyziku a ve volném čase společně s přáteli pomalu pronikal do světa drog, především pak konopí, které mělo v jeho budoucím životě sehrát zásadní roli.
Po promoci v roce 1967 koketoval Marks s možností pokračovat v kariéře na akademické půdě, kterou ale nakonec zavrhl a podlehl vábení světa pěstitelů a pašeráků konopí. Přímo v Oxfordu si otevřel butik Annabelinda, s jehož pomocí nenápadně legalizoval výdělky z nezákonného pěstování a prodeje. Na začátku mu při obchodech pomáhala síť přátel a známých, postupně se ale sám vypracoval na jednoho z nejdůležitějších a největších distributorů konopí v Evropě.
Obchodoval výhradně s měkkými drogami, tvrdým narkotikům se po smrti přítele Joshui Macmillana na předávkování heroinem zdaleka vyhýbal.
K převážení „zboží“ používal zvukové aparatury skutečných i smyšlených britských kapel, s jejichž pomocí se mu podařilo importovat doslova tuny sušeného materiálu i do Spojených států amerických. Obchodoval výhradně s měkkými drogami, tvrdým narkotikům se po smrti přítele Joshui Macmillana na předávkování heroinem zdaleka vyhýbal.
Zrození Mr. Nice
Podnikání se zpočátku dařilo skvěle a soukolí šlapalo jako dobře namazaný stroj. Karta se začala obracet v roce 1973, kdy byl Marks zadržen v Nizozemsku a obviněn z mezinárodního pašeráctví. Shodou okolností byl nedlouho předtím kontaktován přítelem z vysokoškolských studií Hamiltonen MacMillanem, který pracoval ve službách britské MI6, a požádán o pomoc při infiltraci drogového podsvětí. Vytrvale a zarputile tedy nizozemským vyšetřovatelům tvrdil, že je spolupracovníkem MI6 a má za úkol v utajení proniknout do pašeráckých operací Irské republikánské armády. Důvěryhodnost tohoto tvrzení podtrhovaly i úzké styky s irským dobrodruhem Jimem McCannem. Navzdory vynalézavému argumentování byl Marks vydán ke stíhání do domovské Velké Británie a až do zaplacení kauce stanovené na 20 000 liber držen ve vězení v Brixtonu.
Po propuštění se rozhodl nedostavit k soudu a vydat se cestu psance. Tisk v následujících letech neustále spekuloval o jeho možném osudu od únosu mafií až po skrývání se pod křídly MI6. Mnohokrát si změnil identitu, podle vlastního odhadu používal na čtyři desítky jmen, například již zmiňovaný Mr. Nice nebo Albi Jennings. Opakovaně opouštěl britské ostrovy a znovu se vracel, přičemž pokračoval v přesunování obrovského množství konopí mezi evropským kontinentem, Velkou Británií a Spojenými státy.
„Šest a půl roku jsem žil jako uprchlík a pašoval tolik konopí, kolik jen šlo,“ vzpomínal Marks během pozdějších rozhovorů. „Věřil jsem, že je to můj osud, moje karma, že to tak prostě má být. Připadal jsem si jako zápasník. Bylo mi jasné, že jedno dne narazím na soupeře, který mě vyprovodí z ringu nohama napřed. Chtěl jsem ale dělat to, v čem jsem dobrý, až do poslední chvíle.“
Svatba ve vězení
Nevyhnutelné přišlo v roce 1980, kdy byl Marks znovu zadržen a poprvé souzen v londýnském Old Bailey. Ve stejném roce se navzdory skutečnosti, že byl v té době za mřížemi, oženil s partnerkou Judy Laneovou, která byla Howardovou druhou manželkou – jeho první sňatek s Ilze Kadegisovou skončil rozvodem.
Marksovi se i tentokrát podařilo vyhnout se finálnímu K. O. ze strany britské justice, když s pomocí tajuplného svědka z Jižní Ameriky přesvědčil porotu, že pomáhal mexickým úřadům při boji s terorismem a pašování drog bylo jen nezbytnou krycí historkou, jež mu měla pomoci proniknout do zdejšího podsvětí.
K vlastnímu překvapení byl Marks zproštěn obžaloby. Důležitou roli přitom sehrál šarm a osobní kouzlo, kterými si z lavice svědků získal přízeň členů poroty. Dobrou strategií se ukázalo být přiznání viny v bodech obžaloby týkajících se jeho předchozích deliktů. Za ty byl Marks odsouzen ke třem letům odnětí svobody, krátce po vynesení rozsudku byl nicméně propuštěn, protože si většinu této doby odseděl už ve vazbě předcházející samotnému soudnímu procesu.
Středozemní mezihra
Společně s manželkou a dětmi se Marks po osvobozujícím rozsudku přestěhoval do Palmy na ostrově Mallorca, kde by jeho bohatý a napínavý životní příběh mohl skončit zaslouženou penzí v subtropickém ráji. Osud tomu tak ale nechtěl.
Případem Howarda Markse se totiž se zaujetím hraničícím s nezdravou obsesí začal zabývat agent americké DEA (Drug Enforcement Agency) Craig Lovato. Přestože Mr. Nice dlouho odolával jeho vytrvalým pokusům o zadržení, byl nakonec zrazen bývalým obchodním partnerem Tony Moynihamem, třetím lordem z Moynihanu. Tento příslušník britské aristokracie provozoval na Filipínách „masážní salón“ (rozuměj vykřičený dům) a výměnou za vlastní beztrestnost předal orgánům DEA záznamy inkriminujících rozhovorů z doby, kdy ve spolupráci s Marksem čile obchodovali s konopím.
Spadla klec
Následovalo zatčení manželky, vyhoštění z Mallorky a převoz na Floridu, kde byl Howard obvinění z vydírání. U soudu ve West Palm Beach se nakonec pod tlakem důkazů a svědectví přiznal a byl odsouzen k pětadvaceti letům odnětí svobody. Celý trest si měl odkroutit v americkém federální věznici s maximální ostrahou ve městě Terre Haute ve státě Indiana.
Čas si zde krátil vzděláváním spoluvězňů v anglické gramatice a vedl také večerní kurzy filozofie, které byly po překonání počáteční nedůvěry velmi oblíbené především mezi uvězněnými členy mafiánských rodin a zločinci původem z Korsiky (členové slavné pašerácké sítě – takzvané francouzské spojky). Ve vězení si podle svědectví jednoho z dozorců poskytnutého novinářům v roce 1992 vysloužil celou řadu přezdívek, mimo jiné Narco Polo.
V nejzazším možném termínu, tedy po sedmi letech, požádal o propuštění na podmínku a jeho žádosti bylo díky vzornému chování v průběhu výkonu trestu vyhověno. Bezprostředně po znovunabytí svobody se s rodinou vydal zpět na Mallorku a začal pracovat na upřímné zpovědi zveřejněné v autobiografii Mr. Nice (Pan Sympaťák), které se prodalo více než milion výtisků. Kniha byla přeložena i do českého jazyka a lze ji zakoupit na e-shopu www.legalmarket.cz.
Kromě práce na knize se věnoval také vystupování v rámci one-man show, kde s jointem v ruce bavil návštěvníky vyprodaných divadel a kinosálů příhodami ze svého dobrodružného života. Mnoho fanoušků a nadšených posluchačů nebylo v době, kdy byl Marks poprvé zadržen za pašování konopí, ještě vůbec na světě.
Ve vězení si vysloužil celou řadu přezdívek, mimo jiné Narco Polo.
Pilný spisovatel…
Povzbuzen úspěchem svého první díla pokračoval v psaní a v roce 2001 vydal knihu The Howard Marks Book of Dope Stories (Huličské povídky Howarda Markse – česky zatím nevyšla), následovanou v roce 2006 publikací Señor Nice: Straight Life from Wales to South America (Seňor Nice: Z Walesu přímo do Jižní Ameriky – česky také zatím nevyšlo). Prvotina Mr. Nice byla v roce 2010 dokonce zfilmována režisérem Bernardem Rosem a hlavní roli si zahrál Marksův dobrý přítel Rhys Ifans.
Po předchozích úspěších na poli literatury se Howard rozhodl změnit žánr a věnovat se detektivní beletrii. Nedlouho po sobě vyšly dva kriminální romány, v nichž je hlavní hrdinkou velšská policistka. Kromě knižní tvorby byl také autorem menších žurnalistických literárních útvarů, článků, fejetonů a úvah a spolupracoval mimo jiné se známými periodiky jako Guardian, Observer nebo Oldie. Dále se věnoval veřejnému vystupování a účinkoval na koncertech skupin Alabama 3 a Super Furry Animals.
Po rozpadu manželství s Judy se Howard v roce 2005 přestěhoval zpět do Velké Británie, konkrétně do Leedsu. Jeho bývalá žena popsala život se světoznámým pašerákem v knize Mr. Nice and Mrs. Marks, která byla vydána v roce 2006.
… a aktivní legalizátor
Vlastním nákladem vydal Marks v loňském roce další, a jak se ukázalo, také poslední literární počin pod názvem Mr. Smiley: My Last Pill and Testament (Pan Usměvavý: Můj poslední prášek a závěť – česky nevyšlo). V té době se již několik let aktivně podílel na boji za legalizaci konopí a byl jednou z hlavních tváří legalizační kampaně ve Velké Británii, cestoval po celém světě a přednášel o svých životních zkušenostech i o tom, jak je prohibice konopí nesmyslná.
Čeští příznivci této rostliny ho mohli několik let za sebou potkat na pražském Cannafestu (na poslední ročník 2015 ale již kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu dorazit nemohl), kde opakovaně přednášel v rámci odborné konference a také se věnoval jednotlivým návštěvníkům u svého stánku CBD Crew. Tato uznávaná seedbanka vznikla spojením Howardovy společnosti Mr. Nice Seedbank se šlechtitelskou legendou Shantibabou („otec“ White Widow a dalších světoznámých odrůd), aby produkovala specifické odrůdy léčebného konopí s vyšším obsahem CBD (a podle potřeby i vyšším či nižším obsahem THC).
Krátce před jeho úmrtím bylo ve čtyřech amerických státech a v Uruguayi legalizováno konopí, což Mr. Nice kvitoval se slovy, že lidstvo konečně začíná dostávat rozum.
Zdroje:
www.independent.co.uk
Howard Marks: Mr. Nice – Příběh drogového krále, Brno 2009.
