Aktuální článek
Závislost je jinde: Mejdan u mámy v bříšku

Závislost je jinde: Mejdan u mámy v bříšku

  • Současné výzkumy zabývající se užíváním drog v těhotenství dospívají minimálně ke dvěma jasným závěrům. Za prvé, užívání jakýchkoliv psychoaktivních látek patří k rizikovým faktorům v těhotenství. Za druhé, při srovnání opiátů, konopných drog a alkoholu se vítězem v nebezpečnosti jednoznačně stává alkohol. Vyplývá z toho tedy, že by měl být alkohol zakázán? Ne. Vyplývá z toho, že i ostatní drogy by měly být legální.

Nedávno jsem se setkal se sociální pracovnicí v jedné z brněnských porodnic a mluvili jsme o drogách. Byl to skvělý rozhovor, během něhož jsem poznal pro mě dosud neznámou podobu těhotenství. Nutno podotknout, že v tomto nejsem žádný nováček, vzhledem k mému životnímu období jsou mi „baby témata“ známá až moc. Poslední tři roky se v kavárnách, na pískovištích i doma zasvěceně věnuji diskusím, od kterých bych dřív jen vyděšeně couval: o vitamínech s názvem Chytré miminko, o zdravém a nezdravém přibírání na váze, o tom, jestli jít na triple test nebo ne, na jaký předporodní kurz se přihlásit a kolik stojí 3D snímek. Pod vlivem gynekologů, genetiků, porodních asistentek a serveru emimino.cz začal v mé věkové kategorii a mém sociálním okruhu vznikat zcela nový svět.

Sociální pracovnice, energická a vstřícná žena v bílém plášti, mi ale po otázce na „uživatelky drog“ spontánně vykreslila ještě jiný svět čerstvých matek. Hovořila o rodičkách, které žádné vitamíny a triple testy neřeší a nechodí ani ke gynekologovi, ani na emimino.cz. Jejich první kontakt se zdravotnictvím v průběhu těhotenství bývá až porodnice, poté co jim praskne voda. Jdou hned na sál, porodí dítě a odcházejí. Novorozeně povinně zůstává v nemocnici 72 hodin, pak si pro ně znovu přicházejí buď ony, anebo jejich rodiče. Někdy matka vypíše rovnou na sále žádost o adopci a dítě si převezmou noví rodiče. Jak pracovnice upřesnila, tento průběh je velice typický pro uživatelky pervitinu, obecněji je to však modelový scénář pro ženy žijící ve velice chudých podmínkách.

Je naprostou chybou se domnívat, že nelegální drogy jsou pro nenarozený plod škodlivější než drogy legální.

Po pozorném vyslechnutí těchto zkušeností jsem se kolegyně zeptal, v čem vidí největší specifikum uživatelek pervitinu oproti uživatelkám jiných drog, včetně alkoholu a nikotinu. Velice pohotově odvětila: „Nemají kde bydlet.“

Větu pak dokreslila konkrétním příběhem ženy, která se těhotná ocitla ve vězení. Měla nárok na přerušení trestu dva měsíce před porodem. Od propuštění z vězení až do porodu užívala nitrožilně pervitin, stejně tak jako několik let před uvězněním. Po porodu zůstala v nemocnici a chtěla si svoje zdravé dítě nechat. Sociální pracovnici se ale přes veškeré úsilí, které vyvinula ve spolupráci s několika kolegyněmi, pro ni nepovedlo sehnat žádné bydlení. Žena pak po třech dnech podala žádost o adopci dítěte a odešla neznámo kam.

Nechal jsem si pak vyprávět jiný příběh, o rodičce, která přišla do porodnice pod vlivem alkoholu, na němž byla silně závislá. Na porodním sále byla ve velice špatném stavu, jak zdravotním, tak hygienickém. Po porodu se jí rozjel silný absťák. Třásla se, měla křeče, bylo jí strašně zle. Netroufala si na péči o dítě a lékaři jí to ani nedoporučovali. Krátce nato však přišel její manžel a slíbil, že se o dítě u nich doma postará.

Tyto dva příběhy těhotných žen pro mě dokumentují poměrně zásadní rozdíl mezi legálními a nelegálními drogami. Nejde vůbec o rizikovost látek samotných, ta je ostatně na biochemické úrovni vyšší u legálního alkoholu. Volný (byť regulovaný) prodej dané drogy však umožňuje, že její uživatelka není šmahem odsouzena a vyloučena ze společnosti, že kolem sebe má aspoň nějaké sociální vazby, a tak se v období krize zpravidla má na koho obrátit. V důsledku toho všeho má také lepší přístup k bydlení, ať už s dítětem, nebo bez dítěte. Uživatelka pervitinu nebo jiné nelegální drogy je však velice rychle označena za smažku a feťačku, vyhozena z domu, někdy i zavřena do vězení. Kriminalizace drog také logicky vede k vyšší kriminalitě jejich uživatelů, k vyšší míře rizikového injekčního užívání, a tím i k větší promořenosti infekčními nemocemi.

Legální neznamená bezpečnější

Důkazy o tom, že by nelegální drogy znamenaly v porovnání s alkoholem a nikotinem zvláštní riziko, nejsou přitom žádné. Spíše je to možné říci naopak. U dětí těhotných žen, které pijí „větší než malé množství“ alkoholu, byl například popsán jasně rozpoznatelný fetální alkoholový syndrom (FAS), který se projevuje tělesnými deformacemi a poruchami inteligence. Nikotin, který společně s oxidem uhelnatým snižují okysličení krve, má na svědomí pět procent úmrtí plodu ještě v děloze, dále potom růstové poruchy, předčasné porody a poškození placenty. V případě velkého přísunu cigaretového kouře se dosud nenarozené děti tak trochu dusí a může jim jít opravdu o život.

Výskyt vrozených anomálií je zvýšen u alkoholiček. U kanabinoidů a opiátů nebyl prokázán.

U nelegálních a tak démonizovaných drog, jakými jsou pervitin nebo kokain, byla sice popsána značná rizika jejich užívání, nikdy ale žádný syndrom podobný FAS, anebo tak velká souvislost s úmrtím jako u nikotinu, což ve svém prohlášení potvrdila i Americká gynekologická společnost. A zde jsou slova farmakoložky Barbary Thompson z článku pro prestižní neurovědecký časopis Nature Reviews Neuroscience: „Je naprosto chybné domnívat se, že nelegální drogy jsou pro nenarozený plod škodlivější než legální drogy; tento závěr, který silně ovlivňuje politická rozhodnutí, nepodporují výsledky žádných kvalitních a kontrolovaných výzkumných studií.“ A konečně můžeme citovat i českou expertku Ilonu Preslovou, která v rozhovoru pro časopis Dekontaminace (1/2013) říká, že „výskyt vrozených anomálií je zvýšen u alkoholiček. U kanabinoidů a opiátů nebyl prokázán.“

Jedním dechem ale všichni odborníci dodávají, že sociální podmínky, ve kterých uživatelky nelegálních drog žijí, mohou mít na pozdější vývoj dítěte závažné důsledky. Hovoří také o „toxickém stresu“, který může být pro dítě podobně škodlivý. Proto je také někdy otázkou, zda drogy po otěhotnění okamžitě vysazovat, a vystavit tak plod ještě většímu stresu, či spíše užívat co nejbezpečněji, postupně snižovat a vyvarovat se jiných rizik. Takto se například nedoporučuje okamžitě vysazovat heroin, ale spíše přejít na lékařem kontrolované užívání opiátů.

Mezi veřejností nicméně převládají mýty, které jsou protikladem k vědeckým faktům. Obrovská démonizace uživatelek nelegálních drog ve srovnání s ženami popíjejícími alkohol či kuřačkami je dobře patrná na zmíněných diskusních fórech, masivně využívaných budoucími maminkami. Na jednu stranu se v nich některé, byť s určitým pocitem viny, svěřují, jak se jim dařilo či nedařilo přestat kouřit cigarety, na druhou stranu jsou takřka lynčovány ty, které, byť krátce, v těhotenství užívají pervitin. Zde je příklad.


Alena píše: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, než jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsme brali s přítelem drogy do 3. měsíce těhotenství (perník + měkká droga). Když jsem zjistila, že jsem těhotná, hnedka sem s tím přestala! Chci se zeptat (poradit), jestli jsem nějak neublížila plodu.“

První reakce pod příspěvkem: „Promiň, ale takový jako ty by vůbec děti mít neměly, jestli je miminko v pořádku, ti řeknou po těhotenských vyšetřeních…“

Na jiném serveru podobného zaměření píše Lucina: „Jsem ve 30. týdnu a kouřím, mám ale hrozný výčitky. Přestat mi nejde. Zkoušela jsem to několikrát. Dřív jsem byla silná kuřačka asi třiceti cigaret za den, teď jich vykouřím šest za den…“

A první reakce: „Ahoj Lucino. Jestli se snažíš a děláš všechno pro to, abys přestala, tak si to nevyčítej, tím miminku taky nepomůžeš. Držím palce, ať se Ti daří přestat nebo aspoň omezit ještě víc a hlavně ať je miminko zdravé!“

Lucině se i v dalších příspěvcích dostalo podpůrných reakcí, a to přesto, že užívala pro plod možná ještě nebezpečnější drogu než Alena, a přesto, že se jí nedařilo přestat. Oproti tomu Alena, která s užíváním bezpečnější drogy přestala, byla okamžitě odsouzena, symbolicky vyloučena z diskuse a dál se vedla rozprava o nezodpovědnosti feťáků. Samozřejmě to není nic překvapivého, je to pouze zrcadlo dominantního postoje veřejnosti k drogám.

doporučujeme

Podmínky pro zodpovědnost

Delší dobu za mnou na psychoterapii chodí klientka Lenka, která pracuje jako právnička a dlouhodobě brala antidepresiva. Vždycky toužila po dětech, ale bála se, že užívání antidepresiv by mohlo mít na plod negativní důsledky. Několikrát zkoušela léky sama vysadit, ale neúspěšně, vyvolalo jí to tak šílené stavy, že se ocitala na pokraji zhroucení či sebevraždy. Po třicátém roce a po svatbě se ale rozhodla jednat. Se svou psychiatričkou se domluvila na postupném snižování léků, zintenzivnila psychoterapii, začala studovat buddhismus a praktikovat meditace. Po půl roce prášky vysadila, za dva měsíce otěhotněla a letos v létě se jí má narodit dcera.

Kriminalizace pervitinu vede ke stigmatizaci, strachu a k odsouzení.

Pro mě je Lenka příkladem toho, jak může vypadat zodpovědný přístup k psychoaktivním látkám v těhotenství. Žena k tomu ale nutně potřebuje podmínky, které nejvíc souvisí se zázemím a psychickou podporou. Lenka má skvělé zázemí a brala látku, jejíž užívání mohla pravidelně konzultovat s odborníkem. Také Lucina měla psychickou oporu, minimálně v ženách z diskusního fóra, legální status cigaret pro ni riziko vyloučení ze společnosti neznamenal. Zato Alena se musela vyrovnávat s naprostým odmítnutím kvůli svému užívání nelegálních drog, podporu měla pouze u přítele. A konečně žena z úvodního příběhu neměla nic z uvedeného: ani zázemí, ani podporu. O svoje dítě nebude moci pečovat, což však nemá nic společného s typem drogy, kterou užívala. Se společenským významem této drogy to však souvisí hodně. Kriminalizace pervitinu vede ke stigmatizaci, strachu a k odsouzení. Ztráta zázemí a nedostatek opory jsou potom přirozeným důsledkem kriminalizace.

Legislativně vyrovnaný, racionální a otevřený přístup ke všem drogám, který by s sebou nesl i legalizaci dnes nelegálních drog, je ideálem, k němuž budeme muset ujít ještě dlouhou cestu. Během té cesty toho však můžeme dělat spoustu. Promluvit si s kamarádkou o jejím užívání pervitinu nebo jiných drog v těhotenství bez odsuzování jí může povzbudit k tomu, aby takto otevřeně mluvila i s ostatními, včetně gynekologa. Zveřejnění vlastního užívání drog v těhotenství může stejným způsobem inspirovat i další těhotné ženy, aby se o těchto tématech nebály mluvit. Určitě ale také stačí zajímat o ověřené informace a šířit je v okolí. Vyvracením přetrvávajících mýtů můžeme všichni přispívat ke svobodnější atmosféře. Tím vším spoluutváříme podmínky, ve kterých se nám i ostatním (včetně politiků) budou lépe dělat lepší rozhodnutí.

Zdroje:

Thompson, B. L., Levitt, P., & Stanwood, G. D. „Prenatal exposure to drugs: effects on brain development and implications for policy and education.“ Nature Reviews Neuroscience 10(4), (2009): 303–312.

Vavřinková, B., Binder, T. Návykové látky v těhotenství. Praha: Triton, 2006. 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!